Úvahy o kindersatanismu Satanovy komunity aneb jak na lepší nový svět

Úvahy o kindersatanismu Satanovy komunity aneb jak na lepší nový svět

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu nucen narušit klid svého uměleckého ateliéru, abych napsal úvahu o satanistickém politickém aktivismu. Toto téma je totiž poměrně záludné a v jistém smyslu se týká jakékoli protirežimní opozice. Neříkám tím však, že protirežimní opozici tvoří satanisté.

To, s čím se nyní setkáváme v podání Satanovy komunity, je totiž nepokrytý politický aktivismus pod pláštíkem satanismu a to je něco, co se zdá být téměř neuvěřitelné. Tento politický aktivismus si klade za cíl bojovat za práva zvířat, za legalizaci euthanazie, za práva menšin (národnostních, LGBT), nebo za legalizaci marihuany. Tím výčet témat ještě zdaleka nekončí, neboť tu máme také environmentalismus, rasismus a přijímání ekonomických migrantů, přičemž se tu vychází z předpokladu, že svět kolem nás je plný nespravedlnosti a utrpení, lidé jsou hloupí a náboženství je zlem. Když se na to tak člověk podívá a zamyslí se, nejde si nepoložit otázku, proč raději nezaložit neziskovou organizaci.

Druhý pohled na východiska školy kindersatanismu, však ukazuje, že samotné základy jsou špatně položené. V satanismu nelze vycházet z utrpení a jako lék na utrpení předepisovat politický program „Zlepšíme svět“.  Ani jedno, ani druhé, není zkrátka možné. Klasický příklad černé školy duchovní praxe je Buddhovo učení. První árjasatja tohoto učení postihuje strastnost bytí (duhkha). Bytí je tedy strastné a plné utrpení. Druhá árjasatja se týká příčiny strasti, kterou je žádostivost po smyslových rozkoších, tedy touha (tršná). Vycházet z myšlenky strastnosti bytí je v satanismu nemyslitelné, neboť satanismus je třeba řadit mezí bílé školy duchovní praxe a v protikladu k první ušlechtilé pravdě Buddhova učení hlásá, že existence je ryzí radostí. V protikladu k druhé ušlechtilé pravdě pak říká, že touha je prostředkem k dosažení spojení se svým protikladem. Kindersatanisté tedy vycházejí ze základní pravdy černé školy, na tomto místě popsané na příkladu první ušlechtilé pravdy nauky Buddhy Šákjamuniho. Jak by se ovšem dalo čekat, příčinou strasti dle učení kindersatanismu je lidská hloupost, lenost a pasivita. Politický aktivismus je pak vhodným prostředkem, jak odstranit strast a nespravedlnost.

Nelze nepřehlédnout, že kindersatanismus se velmi výrazným způsobem obrací do vnějšího světa. Je to něco, co je do určité míry možné, má to ovšem svá pravidla. Základní charakteristiky satanismu totiž souvisí s opozicí a převrácením. Není vlastně příliš zcestné, když naši zasloužilí religionisté vidí v satanismu vzpouru proti společenskému pořádku a pokusy o převrácení tradičního hodnotového žebříčku. Je to však, jak uvidíme, mnohem více, neboť skutečný satanismus je ve své prvotní podstatě protipřírodní a vyžaduje tedy především jednu věc, obrátit se k sobě samotnému.

Program kindersatanismu je navíc v neuvěřitelném souladu se současným neoliberálním mediálním a politickým mainstreamem Evropské unie. Zdá se tedy, že s ideologií nemá žádný problém, ale to mu nebrání vymezovat se vůči náboženstvím obecně jakožto zlu. Vypadá to, jako nějaká reinkarnace Karla Marxe v současném světě a to se ještě nezabýváme otázkou, jak může být satanismus v souladu s nějakou politicky prosazovanou agendou. Něco takového se satanismem přeci vůbec nesouvisí.

Základní principy satanismu a právě tak i každé levoruké školy, dobře vystihl Steven E. Flowers ve své knize Lords of the Left-hand Path (A History of  Spiritual Dissent): „Abychom někoho mohli považovat za skutečného mistra stezky levé ruky, musíme vzít v potaz dvě hlavní kritéria – zbožštění svého jáství a antinomismus.“

Ke zbožštění jáství dále uvádí následující čtyři faktory:

1) Sebe-zbožštění – dosažení osvícení (či probuzení) nezávisle existujícího intelektu a jeho relativní nesmrtelnosti.

2) Individualismus – osvícený intelekt je intelektem, který je dán jednotlivci a nikoli lidské společnosti.

3) Zasvěcení – osvícení a síla, které jsou z podstaty nutné pro vytoužený stav evoluce jáství, lze dosáhnout pomocí stádií, které utváří magikova vůle, nikoli tedy proto, že by někdo byl „povolaný“ k tomu, aby s tím mohl začít.

4) Magie – stoupenci stezky levé ruky na sebe pohlížejí jako na lidi, kteří používají svoji vlastní vůli v rámci racionálně uchopeného systému neboli spirituální technologie určené k tomu, aby přiměla univerzum uspokojit jimi prosazovaný ideál.

Z výše uvedených citací lze vidět, že pozornost se upíná k vědomému jáství a také to, že se v těchto školách pěstuje magie. Není vlastně jasné, proč se kindersatanisté vymezují vůči magii. Pokud vycházejí ze Satanské bible Antona LaVeye, pak by měli vědět, že LaVey magii nijak nezavrhoval a popsal v ní i zásady a rituály satanské magické praxe.

I další Flowersovy poznámky, které se týkají antinomismu, jsou velmi výživné:

„Antinomismus, jakožto druhé kritérium, stanovuje, že si stoupenci o sobě myslí, že „kráčí proti povaze“ svojí kulturou podmíněných a konvenčních norem „dobra“ a „zla.“ Skuteční mistři stezky levé ruky budou mít duchovní odvahu ke ztotožnění s kulturními normami „zla.“ Vezmou za své symboly konvenčního „zla,“ nebo „nečistoty,“ anebo „racionality,“ nebo jakékoli hodnoty, kterých se konvenční kultura děsí, a kterou si oškliví. Mistr stezky levé ruky bude stát stranou od svých bližních a stane se skutečně či obrazně outsiderem, aby získal takový typ vnitřní nezávislosti, jehož je třeba pro další zasvěcovací práci uváděnou u prvního kritéria. Postupy tohoto druhého kritéria se často projevují „antinomismem,“ což je záměrné převrácení konvenčních norem: „dobro“ se stává „zlem,“ „nečisté“ se stává „čistým,“ „tma“ se stává „světlem.“

„Antinomismus doslova naznačuje něco, co jde „proti zákonu.“ Stoupenec stezky levé ruky však není v obecném smyslu žádným zločincem. Musí uniknout kosmickým zákonům přírody a zničit konvenční sociální zákony vnucené nevědomostí a nesnášenlivostí. Když tak ale činí, hledá stoupenec stezky levé ruky „vyšší zákon“ skutečnosti podepřený věděním a mocí. Třebaže je tato stezka mimo dobro i zlo, vyžaduje nejpřísnější etické standardy. Tyto standardy se opírají o poznatky a nikoli o slepou poslušnost vnějším autoritám.“

Z výše uvedeného je myslím zcela zjevné, že kindersatanismus se vůbec nezakládá na principech satanismu jako takového. Jedná se o upachtěný politický aktivismus pro náctileté, kteří si snad v rauši na nějaké pouliční demonstraci v upocených tričkách s potiskem zeleného listu, na který umístí tvář Baphometa, mohou myslet, že tohle je antinomismus. Ve skutečnosti je to druhořadé poklonkování mainstreamové politické ideologii a možná by opravdu nebylo od věci, kdyby místo Baphometa na zeleném listu nosili potisk s Karlem Marxem a přestali si říkat Satanova komunita a raději se vrátili ke svému původnímu a výstižnějšímu názvu Komunita Kristova.

Josef Kunc

Comments (9)

  • Žeruhmyz Reply

    Problém satanizmu obecně je, že pracuje s astrální projekcí neboli 4. dimenzí, zatímco kvintesence zahrnující všechny živly v jednom a překračující dualitu, se pojí s číslem 5 – proto také pentagram. Éter = Věčnost. Satan je éterický, astrální je satanský egregor a v tom se může dít ledacos.

    29. 5. 2019 at 23:17
  • Karel Veselý Reply

    Skvěle napsané pane Kunc. Výborně jste vše vystihl. A ta vaše povídka Kněz je taky vynikající. Ve vašich literárních počinech přímo hmatatelně cítím inspirující sílů Černého plamene, tak jak ji popsal mistr Brndiar. Smekám před vámi a už teď se těším na vaši další tvorbu.

    30. 5. 2019 at 22:46
  • John Reply

    V současné době jsem velice znechucen přístupem rádo by Satanovy komunity, která jen využívá názvu před filosofií. Vzhledem k tomu, že se jim na soc. sítích daří získávat řadu sympatizantů, bylo by potřeba se k tomu oficiálně vyjádřit. Ale podotýkám(velice opatrně a s použitím filosofie). Ave Satanas.

    12. 8. 2019 at 20:52
    • Janus Reply

      Vyjádření jsme již vydali, viz. Vyhlášení Rady třinácti ke kauze Satanova komunita, sekce novinky.

      13. 8. 2019 at 12:15
      • John Reply

        Ano, děkuji již jsem dnes četl a následovně přidal odkaz na článek z Reflexu.

        13. 8. 2019 at 21:12
  • John Reply

    Tito mladí lidé si pravděpodobně neuvědomují sílu možných dopadů v rámci prezentovaných námi srozumitelných symbolů,které svým rozhodnutím prezentace znesvětili.
    Toť prozatím vše. Ave Satanas

    13. 8. 2019 at 22:01
  • John Reply 13. 8. 2019 at 22:38
  • Věra Provazníková Reply

    Výborně napsáno ! Během letošního Prague Pride se “ kindersatanisté “ opět ukázali a mě hned napadlo, že by se k tomu skuteční satanisté měli nějak vyjádřit.

    4. 9. 2019 at 7:07
  • Žeruhmyz Reply

    Má to ještě další rozměr. To, že se objevujou tyto „fake satanizmy“, je proto, že ten „pravý satanizmus“ totálně stagnuje. Vzniká mezera, kterou systém automaticky doplňuje (jemu je jedno, jestli pravdivě nebo zrcadlově, pro něj to jsou všechno stejná data). Satanisti se pořád plácají kdesi v astrálu, což je ale satanský egregor, nikoliv Satan. Historický (odvozený z informací) ani organizovaný satanizmus rovněž vlastně není satanizmem.

    26. 9. 2019 at 12:45

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *