Josef Kunc

KNĚZ

Tato povídka popisuje rozhovor dvou fiktivních postav o událostech, které rozhodně nejsou jen pouhou fikcí.

 

SPIRITUÁL: „A co přesně tě trápí, milý synu?“

SEMINARISTA: „Krvavá historie naší církve, pane faráři.“

SPIRITUÁL: „Ale no tak, přece jsem tě už několikrát výslovně žádal, abys mě oslovoval otče, vždyť už brzy budeš jedním z nás. A teď se prosím uklidni, milý synu, a objasni mi, o jaké krvavé historii to vlastně mluvíš.“

SEMINARISTA: „No, je toho víc…například inkviziční procesy.“

SPIRITUÁL: „Ale s těmi přeci naše církev nemá nic společného, milý synu“

SEMINARISTA: „Ale otče, jak to vůbec můžete říct?“

SPIRITUÁL: „Protože je to svatá pravda, jedním z hlavních úkolů naší církve je přeci šíření evangelia lásky a to bylo v temném středověku opravdu obtížné. Neumíš si ani představit, s jakými překážkami se naši milí bratři museli potýkat, aby v oněch temných dobách zlomili všudypřítomnou ďáblovu moc a pomýlené duše opět přivedli do náruče boží.“

SEMINARISTA: „Mučení a upalování žen je stigmatem, které navždy zůstane na tváři naší církve, nemyslíte?“

SPIRITUÁL: „Tak toto tě trápí, milý synu? Myslím, že si děláš zbytečné starosti. Za nic z toho naše církev přeci nenese zodpovědnost. My jsme naopak udělali všechno proto, aby k takovým věcem nedocházelo. Byli to právě naši bratři, kteří prosté věřící varovali před nástrahami Ďábla. A když pak docházelo k tomu, že takový bohabojný člověk ve své zbožnosti pojal podezření, že například některá z jeho sousedek po nocích obcuje s Ďáblem, či za pomoci čarodějných mastí odlétá za svatojakubské noci na čarodějnický sabat, bylo přeci jeho svatou povinností takovéto chování ohlásit patřičným úřadům. A nebyla to církevní, nýbrž světská moc, která následně konala. Musíš předně pochopit, že vše se dělo v souladu s platnými právními předpisy.“

SEMINARISTA: „Ale to strašné mučení nebohých žen a dívek, které pak následovalo…“

SPIRITUÁL: „Ale jdi, synu, co bůh činí, dobře činí. Navíc právu útrpnému byli podrobeni jen ti nejzatvrzelejší hříšníci, kteří se odmítali doznat a nejednalo se vždy jen o ženy, ale i o muže a zvířata. Ale pokud znáš historická fakta, musíš přece vědět, že k přehmatům docházelo minimálně a pokud k nim došlo, byla taková osoba omilostněna.“

SEMINARISTA:„Takže podle vás je umučení a následné upálení šesti milionů lidí v pořádku?“

SPIRITUÁL: „Ne, rozhodně není v pořádku, že viníš naši církev ze smrti šesti milionů lidí. Něco takového v pořádku není, ani být nemůže. Skutečnost je ale jiná, než ty si myslíš. Podle posledních výzkumů se nejednalo o šest, ale o devět milionů zbloudilých duší. Naštěstí se naším bratřím podařilo drtivou většinu uchránit před plameny pekelnými a přivést jejich duše k věčné spáse. Uznej, že to je veliké vítězství. A bez extrema unctio[1]by se nám to nikdy nepodařilo.“

SEMINARISTA: „Takto jsem nad tím nikdy neuvažoval…“

SPIRITUÁL: „A to je velká chyba, můj synu. Právě extrema unctio je mocnou zbraní proti ďábelským silám, které si bez přestání usurpují právo na nesmrtelnou lidskou duši. Naštěstí, díky nezměrné milosti boží, může být spasen i ten nejzatvrzelejší hříšník v hodině své smrti. Postačí jen, když se vyzná ze všech svých hříchů a projeví nad svými poklesky upřímnou lítost. A je to právě ona upřímná lítost, která otevírá bránu do království nebeského, tak jako u Dismase.[2]“

SEMINARISTA: „Myslel jste to tak, že i ti nejtěžší hříšníci, jako jsou vrazi, mohou dojít spásy?“

SPIRITUÁL: „ Ano, tito lidé mohou dojít spásy, ale já měl na mysli ty nejtěžší hříšníky.“

SEMINARISTA: „Nejtěžší hříšníky? Koho tím myslíte? Kdo může být větším hříšníkem, nežli vrah. Snad už jen pedofilní, masový či sériový vrah.“

SPIRITUÁL: „Ptáš se, kdo může být větším hříšníkem? No přeci každý heretik, bludař, či odpůrce kléru. Nejzatvrzelejším hříšníkem je pak člověk, teologicky vzdělaný, který byl pro své hříchy zbaven kněžství.“

SEMINARISTA: „Ale to by znamenalo, že takový mistr Jan Hus…“

SPIRITUÁL: „Nejen mistr Jan Hus, ale i jeho přítel Jeroným Pražský se nechali nakazit wycliffovským jedem. Často přemítám nad tím, jakým směrem by se ubírala naše historie, kdyby Jeroným Pražský při svých studiích na Oxfordu nepotkal Johna Wycliffa a nepřevzal jeho kacířské názory.“

SEMINARISTA: „Kacířské názory? Vždyť přece žít v chudobě a v souladu s učením Krista…“

SPIRITUÁL: „Ale no tak, milý synu, já přece nemám nic proti chudobě. Naopak, zastávám názor, že věřící by měli žít v permanentní chudobě. Je přeci statisticky dokázáno, že jednou z nejčastějších motivací pro hrdelní zločin, je vedle smilstva, mamon. Spousta lidí si dnes žije nad poměry a tento blahobyt je pak svádí ke hříchu a odvádí je od učení církve svaté. Oč by byl náš úkol snazší, kdyby naše církev měla pod kontrolou veškerý majetek. Víš, kolik bychom tak mohli spasit duší, kdybychom mohli jejich pozornost odvrátit od mamonu k tomu, co je skutečně důležité, tedy k pokání v bázni boží?“

SEMINARISTA: „Ale otče, církvi přeci nepřísluší vměšovat se do světských záležitostí. Neřekl snad Ježíš: dávejte tedy, co je císařovo, císaři a co je boží, Bohu?“

SPIRITUÁL: „Ó ano, můj synu, Ježíšova odpověď Farizejům, by tě vskutku mohla utvrdit v mylném přesvědčení, že bys měl oddělit svůj náboženský život od života světského, jako by se jednalo o dvě rozdílné nádoby, dva rozdílné světy. Ve skutečnosti, jak oba dobře víme, však Bohu patří celý svět. Patří mu tedy i celý tvůj život. V tomto novém světle prozření, jak jistě sám uznáš, nemůžeš shledat nic špatného na tom, když duchovní, coby zástupci boží na Zemi, projeví zbožné přání hospodařit s majetkem svých věřících s pokorou a v bázni boží. Zejména v dnešní době, kdy Satan, díky své ďábelské moci, ohrožuje samotnou existenci naší svaté církve, budeme potřebovat na boj s ním takříkajíc každou korunu. Umíš si vůbec představit, kolik nás už stálo a ještě bude stát peněz, než se církvi podaří urovnat ony nešťastné okolnosti, které v uplynulých desetiletích rozpoutal zlý duch v naší svaté církvi?“

SEMINARISTA: „Máte snad na mysli sexuální zneužívání malých dětí kněžími?“

SPIRITUÁL: „Jak můžeš něco takového vůbec vyslovit! Když se vyjadřuješ k takto citlivému tématu, měl bys lépe volit slova.“

SEMINARISTA: „Ale vždyť například kardinál George Pell byl za své zvrhlé sexuální praktiky již odsouzen.“¨

SPIRITUÁL: „Zvrhlé praktiky?! Vždyť se jednalo o obyčejnou sexuální penetraci, při které se dítě aktivně nezapojuje, jak u soudu při obhajobě správně přednesl advokát Robert Richter.“

SEMINARISTA: „Penetrace dítěte, ale otče, to je přece strašlivé. To musí každý slušný a mravní člověk odsoudit!“

SPIRITUÁL: „Pomni synu, nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpouštěno. Lukáš 6:37. Tento problém musíš přece vnímat v širších souvislostech. Naši zbožní bratři jsou přece také jenom lidé, plní lásky ke všem božím tvorům. Víš, někdy když přemýšlím nad významem pokušení, dívám se na tváře těch mladých chlapců, někteří z nich vypadají jak cherubínci, a mé srdce pak přetéká duchovní láskou. Mě se to nikdy nestalo, ale některým bratřím ano. Jak byli plni lásky, tak z nich prostě tak nějak vytryskla. Osobně se ale domnívám, že se naše svatá církev vydala špatnou cestou, když v uplynulých desetiletích věnovala pozornost tak nepodstatné věci, jakou je lidská sexualita. Slovy našeho drahého držitele Templetonovy ceny je potřeba hledět do budoucnosti a zaměřit pozornost na samotnou podstatu naší církve, a tou je šíření evangelia a lásky. Proto bude nevyhnutelné naši svatou církev reformovat.

SEMINARISTA: „Co tím myslíte?“

SPIRITUÁL: „V první řadě budeme muset očistit naši církev od všech nástrojů Satana, které do ní pronikli a teď ohrožují samotnou její existenci. Za druhé, rozšíříme svatou armádu exorcistů, kteří povedou aktivní boj proti ďábelským silám, které se snaží uvrhnout lidstvo do temnoty. A to je také důvod, proč jsem si tě dnes zavolal, milý synu. Tvé studijní výsledky jsou příkladné, projevuješ neobvykle silný smysl pro spravedlnost a překypuješ dobrotou srdce, jsem přesvědčený, že lidé jako jsi ty, jsou přímo předurčeni prozřetelností boží k tomu, aby bojovali proti skutečnému Zlu. Kdo jiný než zbožní bratři z naší církve by se měli této všudypřítomné pekelné hrozbě postavit­? Jakmile dojde k duchovní obrodě, bude naší svatou povinností, za každou cenu mezi profánními lidmi opět šířit evangelium lásky. Zkušeností z uplynulých staletí máme přece na rozdávání!“

Josef Kunc

 

[1]Poslední pomazání

[2]Jeden ze zlodějů, kteří byli ukřižování společně s Ježíšem.

DÉŠTĚ CHTIVÁ
Roztoužíš se po krůpějích slz mých zlatých,
když se koráby našich těl zmítají v chlípné bouři rozkoše.
Přeochotně svým deštěm bičuji příď i záď tvého těla,
přesně tak jak si to po mě chtěla.
Hlava se mi z toho točí,
koupu klín tvůj v slané moči.
Je to víc než pouhé snění,
duhy tanec v rozechvění bez naděje na vykoupení.
Moje chorobné touhy na tvé sočí,
užíváš si lázeň v horké moči.
Oddala ses proudu chcaní,
je z tebe má mokrá paní.
Mé rty po tvých touží,
kupulujme nad tou louží,
snad proplujeme touto bouří.
 
OBRAZ

První druhá třetí děva, každá by ho tam mít chtěla…