Josef Kunc

DÉŠTĚ CHTIVÁ

Roztoužíš se po krůpějích slz mých zlatých,
když se koráby našich těl zmítají v chlípné bouři rozkoše.
Přeochotně svým deštěm bičuji příď i záď tvého těla,
přesně tak jak si to po mě chtěla.
Hlava se mi z toho točí,
koupu klín tvůj v slané moči.
Je to víc než pouhé snění,
duhy tanec v rozechvění bez naděje na vykoupení.
Moje chorobné touhy na tvé sočí,
užíváš si lázeň v horké moči.
Oddala ses proudu chcaní,
je z tebe má mokrá paní.
Mé rty po tvých touží,
kupulujme nad tou louží,
snad proplujeme touto bouří.
OBRAZ
První druhá třetí děva, každá by ho tam mít chtěla…
BABALON

Tvé vlasy ranní červánky
Rád se na ně dívám
Září tak jako tisíce vycházejících sluncí

Tvé vlasy lanoví ohnivé bárky
Jenž unáší mou okouzlenou duši

Tvé vlasy infernální plameny rituálních ohňů
Rád se jich dotýkám
Nespálí mě neb i já planu stejně

Tvé vlasy výheň jiskrná
Jenž zažehla žár v mém vyprahlém srdci

Má paní co skrývají tvé planoucí vlasy
Jsou závojem tajemství a nadpozemské krásy