Josef Kunc

DÉŠTĚ CHTIVÁ
Roztoužíš se po krůpějích slz mých zlatých,
když se koráby našich těl zmítají v chlípné bouři rozkoše.
Přeochotně svým deštěm bičuji příď i záď tvého těla,
přesně tak jak si to po mě chtěla.
Hlava se mi z toho točí,
koupu klín tvůj v slané moči.
Je to víc než pouhé snění,
duhy tanec v rozechvění bez naděje na vykoupení.
Moje chorobné touhy na tvé sočí,
užíváš si lázeň v horké moči.
Oddala ses proudu chcaní,
je z tebe má mokrá paní.
Mé rty po tvých touží,
kupulujme nad tou louží,
snad proplujeme touto bouří.
 
OBRAZ

První druhá třetí děva, každá by ho tam mít chtěla…