SLOVO
Když medituji nad podstatou slov, nad podstatou lidské řeči, nemohu opomenout její nezpochybnitelný význam v rámci evoluce našeho živočišného druhu. Vedle vzpřímené chůze a chápavého palce to je právě řeč, která nás zásadním způsobem odlišuje od zbytku živočišné říše a dává nám do jisté míry oprávněný pocit nadřazenosti, hraničící až s božskostí.
Naše schopnost slova zaznamenávat v podobě obrazů či znaků, které se později vyvinuly v písmo, nás pak předurčila k absolutní nadvládě.
Význam řeči je krásně vyjádřen v příběhu o satyru Marsyasovi[1], jehož tragický osud ve svém nesmrtelném díle Apolló a Marsyas (či Apolló trestá Marsya)[2] zachytil italský, pozdně renesanční umělec, Tiziano Vecelli[3].
Bohyně Athéna[4] vynalezla flétnu, avšak poté, co si při hře povšimla svého odrazu v řece, usoudila, že jí hra hyzdí tvář a proto flétnu zahodila, klnouc již předem tomu, kdo by flétny zvedl. Tak učinil Marsyas, který hudební nástroj nalezl a hra na něj mu natolik učarovala, že v ní během krátké doby dosáhl dokonalého mistrovství. Nakonec došlo k nevyhnutelnému a Marsyas vyzval boha Apollóna[5] k zápasu ve hře. Vítěz pak měl rozhodnout o osudu poraženého. Marsyas hrál na flétnu překrásně. Stejně tak hrál na svojí lyru i bůh Apollón. Souboj se tak zdál být zprvu vyrovnaný. To, co nakonec naklonilo vítězství na stranu boha Apollóna, byl jeho zpěv, kterým svojí hru začal doprovázet. Navíc ještě obrátil lyru a stále na ni překrásně hrál. Marsyas při hře na flétnu zpívat nemohl a otočit ji také ne. To ho stálo nakonec život, neboť po jeho porážce jej nechal bůh Apollón pověsit za nohy hlavou dolů a pak před zraky všech přítomných stáhnout z kůže.
Jak tedy vidíte je to právě dar řeči, jež nás odlišuje od zvířat a podtrhuje naší božskost. Jakmile jsme si tedy vyjasnili, jak zásadní má mluvené slovo význam v rámci evoluce lidské rasy, mohu nyní přistoupit, tak říkajíc, k meritu věci a svěřit vám i duchovní význam vyřčeného slova.
Jedna známá lidová moudrost hlásá: Slovo dělá muže. Pro mě se jedná o nezpochybnitelný fakt! Pokud skutečně doceníme význam této krátké věty, nemusíme už nic víc dodávat.
Přesto mi prosím dovolte, abych vyslovil další nesmírně důležitou moudrost, ke které jsem během svého života dospěl. Moudrost, která by se měla stát mottem každého adepta a studenta nejvyššího umění. Slovo totiž nedělá jen muže. Slovo také dělá Mága!
SLOVO DĚLÁ MÁGA! Mnozí studenti nejvyššího umění se během své magické praxe z různých pohnutek uchylují k evokační magii. Nedílnou součástí takové evokace je i ztotožnění se s božskou silou či dokonce se samotným bohem.
Tuto apoteózu si pak mnozí adepti dokonce kladou za jeden z hlavních cílů své praxe.
Touha po zbožštění či nesmrtelnosti je lidem, kteří se zabývají nejvyšším uměním jaksi vrozená. Přesto drtivá většina z nich zcela ignoruje Janovo svědectví! Jen nemnozí z nich jsou pak skutečně schopni ho doopravdy docenit.
Rozjímejte o podstatě vyřčeného.
Jan 1
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh.
Slovo, je-li vysloveno ve vhodný okamžik a na správném místě, vám může propůjčit velkou moc a strhnout masy na vaši stranu. Jedna správně volená věta vám pak může přinést věhlas, který vás přežije. Stejně tak jedna neuvážená věta, pronesená bez rozmyslu či v okamžiku rozrušení, může zničit celý váš život a vše oč jste doposud usilovali. Pamatujte, že není pouhých slov.
Nic z výše uvedeného, vám ale neumožní skutečné ztotožnění se s nejvyšší silou!
Bez znalosti své pravé vůle a bez schopnosti dostát závazkům vůči sobě samému a vůči vnějšímu světu, je každý pokus o dosažení apoteózy předem určený k nezdaru. Zvažte to!
Tau-Paulus
[1] Jeden z frygických (furtských) Satyrů nebo Silénů. Polobůh, který je někdy označován i za boha říček a pramenů. Je synem bohyně Kybelé, jako jeho otec je někdy uváděn Oiagros, jindy Olympos, Hyagnis či Dionýsos.
[2] Jedná se o jeden z nejcennějších z obrazů na území České republiky. Nachází se v obrazárně kroměřížského zámku a patří olomouckému arcidiecéznímu muzeu.
[3] Tiziano Vecelli, stručně Tiziano nebo také Titan byl benátský, pozdně renesanční malíř, přední zástupce italské malby své doby. Měl široký umělecký záběr, vynikl jak portrétista a zároveň maloval krajiny a náboženská či mytologická témata. Narodil se roku 1488 v Pieve di Cardore a zemřel 1576 v Benátkách.
[4] Řecká bohyně moudrosti, vítězné války, ochránkyně spravedlnosti a patronka mnoha měst. Byla uctívána zhruba od 14. stol. př. n. l. do 5. stol. n. l. Dále známá jako Athéné, Pallas Athéna (panenská bohyně Athén), Atana, lat. Minerva. Byla uctívána hlavně v Athénách, Argosu, Spartě, aj.
[5] Řecký a maloasijký bůh světla, slunce, harmonie, lovu a lékařství, uctíván cca od 1300 př. n. l. do do 5. stol. n. l. Dále znám jako Apellon (předhomérský), Atepomarus (keltský). Byl uctíván hlavně v Délosu, Delfách, Korintu.