1) Jaký máte názor na Satanismus, jak vnímáte jeho pojetí rituálu jako psychodramatu z pohledu psychologa?
Názor nemám víceméně žádný, nikdy mě takovéto věci nepřitahovaly, prakticky nic o nich nevím, nicméně si myslím, že některé prvky mohou být psychologicky zajímavé, pokud jsou správně použity, mohou přispívat k osobnostnímu růstu.
Chápal bych to ovšem spíše jako recesi, než jako světonázor, návod k životu apod. Budu to muset prozkoumat. Kdybyste pořádali nějakou zajímavou akci, rád se přijdu podívat – ovšem pouze se statutem pozorovatele.
2) Vím, že se hodně zabýváte otázkami, jak se správně ptát, na co se ptát a proč se vůbec ptát, zajímavě toto téma např. zpracovává také Andrzej Batko v knize Persvaze. Již je to nějaký ten rok, co jsem si koupil Vaši knihu Kurz sebepoznání a ihned po přečtení jsem si ji velmi oblíbil, poté si ji vzala moje přítelkyně a již ji nevydala z ruky. Které otázky z knihy považujete osobně za nejzajímavější, nejkontroverznější? Máte nějaké oblíbené?
V Kurzu sebepoznání je snad zajímavé vše, jen se mi nelíbí typografická úprava – např. za otázkami měly být daleko větší mezery pro zapsání odpovědi. Vedle četby by ta témata měla být použita i k rozhovorům, terapeutickým workshopům apod. Teprve pak mnohá z nich vyniknout (různost pohledů apod.).
3) Co si myslíte o vulgarismech. Na jednu stranu je jasné, že pomocí vulgarismů se člověk zbavuje frustrace, vzteku atd. Na druhou stranu je současná doba ohromně vulgární a vulgarizovaná. Něco je asi opravdu špatně, když ve veřejně sdělovacích prostředcích používají přemíru vulgarismů a je to bráno jako „kvalitní“ zábava. Myslíte si, že lze souhlasit s výrokem doc. Kunovského, že: „Kdo se bojí slova, bojí se i obsahu“?
Velmi mi vadí, vyhýbám se lidem, kteří je používají. Na jazyk jsem citlivý, vadí mi i slova typu dovča, hoďka, nashle apod. Je to skutečně mor.
4) Jak byste v krátkosti představil čtenářům svou médii nejvíce zatracovanou knihu: Tabu v sociálních vědách?
Základní informace jsou na www.ivtt.net. Pokusil jsem se objektivně přiblížit tři témata, ve kterých podle mého názoru v současnosti panuje největší pokrytectví. V první kapitole rozebírám rozdíly mezi etnickými skupinami (v inteligenci, temperamentu apod.), a ukazuji, že tyto rozdíly mají genetickou komponentu. Tím samozřejmě zpochybňuji na katedrách absolutně dominující environmentální pohled.
V druhé se věnuji judaismu z pohledu evoluční psychologie a nabízím teorii, že antisemitismus je z velké části vysvětlitelný jako reakce na to, že Židé jsou díky svému vyššímu IQ a etnickému nepotismu (skupinové kohezi) úspěšnější než ne Židé, čímž vytvářejí nevítanou konkurenci. Judaismus, podobně jako 90 % všech skupin, je altruistický směrem dovnitř, tedy ke svým vlastním členům, ale antagonistický vůči okolí.
Mezi původní populací a Židy žijícími v diaspoře pak vzniká tenze, která vyúsťuje např. v pogromy. Tady vycházím z prací amerického profesora psychologie Kevina MacDonalda, jehož trilogie na mě velmi zapůsobila. Nikde jsem nenašel výstižnější popis tohoto problému (však i on si užil své).
Třetí kapitola se týká eugeniky. Ve zkratce: poukazuji na to, že pokud budou mít lidé s nižší inteligencí více dětí než ti nadprůměrní, společnost bude hloupnout (k čemuž také dochází). Pěkně problém ukazuje film Idiocracy.
Teorie jsou logické, překládám mnoho dat a argumentů. To však není případ mých oponentů – ti se spokojí s tím, že jsem rasista a nácek. Společnost je nemocná.
5) Nedávno jste vystoupil v Debatním klubu, avšak Vaše debata byla dle mého názoru dost nevyrovnaná, protože se Váš protějšek (Fedor Gál) nechtěl pouštět do hlubších diskuzí a z Vámi pokládaných otázek jak se lidově říká, vybruslil, jeden komentátor to shrnul takto: „Pan Gál je jako můj děda, argumentující stylem „můj bratranec každý den vypil 5 piv a dožil se 90. let, tak mi nevykládejte, že alkohol je nezdravý.“ Co si o tom myslíte Vy?
Skutečně bylo obtížné se k nějakému názoru, jasné odpovědi dopracovat, jakoby Gál vůbec nebyl schopen myslet exaktně/statisticky. Otevřenou otázkou je, zdali takový je, nebo zda to dělal schválně. Navíc se ukázalo, že Tabu ani nečetl (to je pak skutečně diskuse obtížná). Jenže proč by ho četl, že? Jsou prostě lidé, kteří vědí své, a ostatní je nezajímá.
V každém případě pokud bude ještě nějaká další debata, chtělo by to někoho jiného.
Na druhou stranu musím říci, že se ke mně choval velmi kamarádsky, venku jsme kouřili a klábosili, pak mě vzal autem do centra.
6) Již Vám dlouho nevyšla žádná kniha, pracujete teď na nějaké zajímavé?
Je pravda, že jsem měl pauzu, ale zase se dostávám do tempa. Na jaře vyšly Otázky do kavárny, což je vlastně pokračování toho Kurzu sebepoznání. Na příští rok plánuji velkou edici otázek (cca tři knížky, tentokrát tématicky zaměřené: Otázky na cesty, Otázky do ložnice a Otázky na hřbitov). Na podzim by pak měla vyjít kniha „Tak pravil mimo člověk“, které považuji za své dosavadní opus magnum. Jsou to deníkové záznamy, postřehy o světě apod. (trochu ve stylu deníků Jana Zábrany), ovšem budu se muset krotit. Zatím to má přes čtyři tisíce stran, takže vyjde jen výběr, řekněme tři sta.
7) Jaký je Váš názor na osobu Bohuslava Brouka, jako na člověka, jako na psychologa? Poslední dobou je Brouk pro satanisty velmi oblíbeným autorem, zejména pro své kratší eseje, které vydával častokráte jako ročenky: Sport, stoupa života, Manželství (Sanatorium pro méněcenné), Strach z odpočinku atd.
Brouka jsem četl někdy ve dvaceti. Mám ho rád jako samorosta a excentrika, zůstal svůj, též pro jeho těžký osud (který k tomu nějak patří).
Určitě stojí za pozornost. Na druhou stranu sport mám rád a proti manželství také nic nemám. Snad jen ta poslední esej, kterou zmiňujete, se mnou rezonuje – lidé neumí zahálet, pořád něco musí dělat, to je trochu americká nemoc.
Musí se vybírat tak jako u každého.
8) Jak vypadá takový hon na člověka, když řekne něco v současné době ideologicky nevhodného, byť třeba pravdivého a vědecky podloženého, nedej Satane, o tom napíše knihu?
Není to nic příjemného. Jednak jsem si zavřel dveře do akademického světa, jednak když se někde objevím, hned se najde někdo, kdo proti tomu protestuje.
Tak např. na jaře jsem byl pozván do rozhlasu, abych řekl něco o již zmíněné knížce Otázky do kavárny. Redaktorka pak dostala mail, jak je možné, že tam zve rasistu a antisemitu. I kdyby si to nemyslela, raději ustoupí, protože nechce mít problémy. Pochybuji, že se tam ještě někdy podívám. A takových příkladů mám za rok tak pět. Svým způsobem jsem se ocitl v izolaci. Nepřátelé jsou mocní a spojenci téměř žádní. Často si říkám, že jsem Tabu neměl psát, že jsem přecenil lidi; jsou daleko pokrytečtější, event. nevzdělanější a netolerantnější, než jsem se nadál.
9) Zde nechám již prostor čistě Vám, můžete rozhovor stylově zakončit položenou otázkou, či zajímavým mottem, nebo něčím k zamyšlení.
Snad jen, že byste čas od času mohli v Praze uspořádat nějaké street-art, že veřejný prostor je dost nudný, event. bezzubý. Pokud byste stáli o nějaké inspirace, rád dodám.
Na úplný závěr nedávný paragraf z již zmiňovaného deníku, který by snad mohl korespondovat s naladěním vašich čtenářů:
Klíčové prozření: Čas od času ho napadalo, zda slepečtí psi vědí, že jejich páníček je slepý.
Úvaha: Má-li pes skutečně nahradit oči, měl by chápat ten koncept.
Nedávno se setkal s jedním chovatelem a ten mu řekl, že tak to nefunguje, že se naučí jen sérii příkazů (přejít apod.) a mechanicky je pak vykonávají. Jsou prostě naučení na konkrétní situace.
Převedeno do světa lidí: Lidský život se skládá z několika základních typizovaných situací, které lze zvládnout bez obecného pochopení, bez vědomí, jen reflexivně. Život nepotřebuje nic navíc, žádnou nadstavbu.
Jak se ukazuje, svět je ještě tupější a plošší, než by se na první pohled zdálo.