Der Wahnsinn von Andelsprutz (Šílenství z Andelsprutzu)
Anton Szandor LaVey, 1968-1969
Vhodným místem k vykonání ceremonie je sklepení či temná svatyně, případně i jiné obřadní místo v opuštěné a klidné krajně.
Čas k vykonání ceremonie není rozhodující. Měla by se však konat po západu slunce v době převratných společenských událostí, které otřásají zavedeným společenským řádem.
Pomůcky nutné k vykonání ceremonie:
Oltář či mohyla
Křeslo, židle či trůn
Stříbrný kalich
Elixír
Buď černé rituální oděvy nebo bílé pláště a nemocniční ustavní prádlo. Případně vše výše uvedené.
Svěrací kazajka
Maska – masky Januse. Ty budou zpodobňovat dvě tváře. Jedna tvář je nalíčena jako mladý rozkošník s oplzlým, drzým výrazem. Druhá tvář je tváří starého zhýralého muže.
Satanské pečetě Bafometa (ty mají kolem krku zavěšeny účastníci obřadu).
Černé svíce (v počtu potřebném k chabému osvětlení prostoru ). Je-li obřad vykonáván venku je udržován pouze malý oheň
Gong.
Zařízení pro reprodukci potřebné hudby a dalších zvuků.
Otlučený kufřík, který by měl obsahovat následující předměty:
• Knihy o okultních tématech (astrologie, čtení z karet, spiritualismu, létající talíře, čarodějnictví, atd) pro nové věřící.
• Bible pro mizející rasu starověrců.
• Useknutá lidská hlava pro hledače senzací.
• Neškodná bomba pro revolucionáře.
• Lahvička léků pro rozčarovaného ne-materialistu.
• Dehydratovaný android pro sexuálně vyhladovělé (Vyfouklá nafukovací panna).
• Portfolio mírových rozhovorů inspirovaných důvěrou v politiky.
• Pistole k ochraně člověka od ostatních lidí.
• Mikroskop s nimiž lze odhalit nedostatky.
• Sprej černého laku, kterým se dá zakrýt nějaké nepříjemné vady.
• Zrcadlo ve kterém lze spatřit správný obraz pro tuto příležitost.
• Antikoncepční pilulky pro ty, jejichž jediným atributem jsou jejich pohlavní orgány.
• Kniha hrozeb, stížností a běžných krizí, které pomáhají uchovávat člověka v utrpení.
• Chválící stroj, který umí automaticky každému říkat, to co chce slyšet.
• Satanské Bible pro ty, kteří se jeví jako nejpravděpodobnější kandidáti na azyl.
Počet účastníků není omezen. Protože se však jedná o skupinovou ceremonii,
mělo by se jí účastnit alespoň pět osob.
1. Kněz.
2. Proškolená obsluha zařízení přehrávající reprodukovanou hudbu.
3. doktor Andelsprutz oblečený ve svěrací kazajce.
4. Zaměstnanci blázince. Minimálně dvě osoby ideálně oděné do bílých plášťů.
5. Ostatní shromáždění – pacienti ústavu, z nich bude v průběhu rituálu doktorem Andelsprutzem zvolen emisar. Emisar je vybrán pouze na základě doktorova rozhodnutí, muže to být tedy jakýkoli účastník obřadu z řad pacientů ústavu.
Zahájení ceremonie
Samotnému rituálu předchází deset minut, které stráví jeho účastníci v temnotě. Během této doby je přehrávana reprodukovaná disonanční hudba na varhany s excentrickým rytmickým podkladem.
V průběhu této části obřadu se nachází krátká perioda ticha, po níž se začne opět hrát, tentokrát bude přehráván zvuk flétny. Mělo by se jednat o dutou monotónní melodii, doprovázenou jen údery na gong, poté se zvuk flétny ztiší. Během ztišení jsou zažehnuty svíčky knězem a to klasickým způsobem. následně kněz i ostatní účastníci obřadu zaujmou své určené pozice, tváří k židli, křeslu či trůnu, který stojí před oltářem či mohylou.
Poté kněz pronese standardní invokaci Satana ze Satanské bible.
Kněz: In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi! Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji silám temnot, aby vložily svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevřete dokořán brány Pekel a vyjděte z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra (sestru) a přítele! Dopřejte mi požitků, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno Tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené! Při všech bozích Pekel rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo! Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak mé touhy!
Následně kněz pronese vhodná pekelná jména:
Azathoth
Absu
Choronzon
Balberith
Belzebub
Beherith
Demogorgon
Milkon
Moloch
Poté kněz požehná elixír v kalichu a nechá jej kolovat mezi přítomnými. Jakmile bude kalich vyprázdněn vrátí jej poslední, kdo z něho pil na oltář či mohylu.
Kněz přečte sedmnáctý Enochiánský klíč: Ó ty třetí plameni! Jehož křídla jsou trny, jež mají vyvolat nevoli, a který máš myriády živých lamp kráčejících před Tebou, jehož Bohem je zuřivý hněv – opásej svá bedra a pozorně naslouchej! Dej se proto na pochod a zjev se! Odkryj tajemství svého stvoření! Buď ke mně přátelský, neboť já jsem stejný! Pravý uctívač nejvyššího a nevýslovného Krále Pekel!
Následně kněz zarecituje zahajovací litanie (Cassildina píseň od Roberta W. Chamberse z knihy „Král ve žlutém):“
Kněz: O břehy rozbíjí se vln mračných řada
do hlubin jezerních dvojí slunce padá
a stíny dlouží se
v Carcose.
Podivná noc, kdy černé hvězdy sviti
a luny podivné nebesy se řítí,
však ještě podivnější jest
ve ztracené Carcose.
Písním, jež Hyádami budou vyzpívány,
kde korouhve krále vlají rozervány,
zhynouti dávno jest
v soumračné Carcose.
Mrtev již hlas můj; písni duše mé
zemři neslyšena, jak slzy neuroněné
uschnou a zhynou
ve ztracené Carcose.
Hlavní část obřadu je započata. Herr Doktor Andelsprutz je přiveden dvěma zaměstnanci ústavu do rituální místnosti. Doktor je hlavou blázince, ve kterém se obřad odehrává. Doktor je bláznivější, než kterýkoli z vězňů, ale od této chvíle je způsobilý soudit zdravý rozum všech ostatních. Doktorův příchod je doprovázen začleněním vysokofrekvenčního oscilátoru, který je poměrně dost slyšitelný. Oscilátor zní po celou dobu této části rituálu. Jeho zvuk reprodukuje na přehrávacím zařízení určený účastník obřadu.
Andelsprutz je muž s divokým pohledem a je oblečený do těsné přiléhavé svěrací kazajky. Není v ní však spoutaný. Honosně se představí při svém vstupu do rituální místnosti.
Doktor Andelsprutz: Jmenuji se Doktor Andelsprutz. Jsem ředitelem tohoto ústavu a byl jsem vyvolený naším Mistrem abych mezi vámi vybral nového emisara, který bude vyslancem Ďabla zde na zemi.
Nasledně ukáže na svého imaginárního druha do prázdna na zem vedle sebe a pronese.
Doktor Andelsprutz: A toto je Mistrův souvěrec, můj věrný společník Kocomour.
Poté Doktor Andelsprutz usedne na strohé křeslo, židli či trůn s rovným opěradlem a čelí shromáždění.
Ten který ztělesňuje Januse okamžitě zaujme místo za ním a pravidelně se otáčí během této části rituálu a odhaluje první jednu stranu své tváře a potom i tu druhou směrem ke shromáždění. Jedna tvář je nalíčena jako mladý rozkošník s oplzlým, drzým výrazem. Druhá tvář je tváří starého zhýralého muže.
Doktor Andelsprutz svými slovy oznamuje, že se zjevil před svým personálem a pacienty, aby zjistil, kdo má být jeho emisarem – kdo půjde do světa šílenců a bude je vést v souladu s vůlí jejich Mistra Satana. Člověk, který je vybrán musí být dostatečně šílený, aby se vypořádal s pošetilostí mas. Musí to být velký vůdce, nebo pobuřující hrdina, avšak dost šílený na to, aby s ním dokázaly soucítit masy a identifikovaly se s ním nezbytné zástupy.
Doktor Andelsprutz začíná veřejný výslech personálu (zaměstnanci blázince). Pak se přesune k pacientům (ostatní shromáždění). Jedná v co nejvíce libovolné míře, kterou si sám stanoví, nelze dle jeho jednání přesně určit standard šílenství nebo hlouposti. Kritizuje, chválí, studuje, analyzuje a předkládá návrhy – to vše bez hlavy a paty. Tu se rozzlobí, tu působí zcela dětinsky, tu srazí nohy a jindy křičí. Pak se stává mrzutým a nevrlým a zdá se, že ani neposlouchá své publikum. Může cokoliv blábolit, či si falešně pobrukovat s blaženým úsměvem. Může i libovolně měnit hlasy, nebo vést i trojčetný rozhovor s osobou, která stojí před ním. Občas něco prohodí z imaginárním společníkem Černým kocourem o kterém bude tvrdit, že ho celou dobu doprovází.
Během tohoto svého výstupu průběžně vyvolává všechny shromážděné účastníky obřadu-pacienty a to v libovolném pořadí, některé i opakovaně a klade jim různé otázky, až takto všechny vyslechne, dojde k rozhodnutí – založeném pouze na úsudku jeho šílené mysli.
Herr Doktor Andelsprutz udělá závěrečné prohlášení a grandiózně oznámí, kdo bude vykonávat Ďáblovu práci. Vyvolený je požádán, aby učinil prohlášení.
Emisar se představí a učiní prohlášení o tom jak a co bude v budoucnu konat ve funkci Satanova vyslance.
Poté celebrující Kněz, předá Svůj Infernální Majestát (představovaný otlučeným kufrem, který obsahuje články, které budou potřebné v jeho práci) emisarovi. Kněz otevře kufřík a vytahuje individuálně články v kufru obsažené a vysvětluje jejich účel všem přítomným. Odhalený obsah kufru by případně mohl být:
• Knihy o okultních tématech (astrologie, čtení z karet, spiritualismu, létající talíře, čarodějnictví, atd) pro nové věřící.
• Bible pro mizející rasu starověrců.
• Useknutá lidská hlava pro hledače senzací.
• Neškodná bomba pro revolucionáře.
• Lahvička léků pro rozčarovaného ne-materialistu.
• Dehydratovaný android pro sexuálně vyhladovělé (Vyfouklá nafukovací panna).
• Portfolio mírových rozhovorů inspirovaných důvěrou v politiky.
• Pistole k ochraně člověka od ostatních lidí.
• Mikroskop s nimiž lze odhalit nedostatky.
• Sprej černého laku, kterým se dá zakrýt nějaké nepříjemné vady.
• Zrcadlo ve kterém lze spatřit správný obraz pro tuto příležitost.
• Antikoncepční pilulky pro ty, jejichž jediným atributem jsou jejich pohlavní orgány.
• Kniha hrozeb, stížností a běžných krizí, které pomáhají uchovávat člověka v utrpení.
• Chválící stroj, který umí automaticky každému říkat, to co chce slyšet.
• Satanské Bible pro ty, kteří se jeví jako nejpravděpodobnější kandidáti na azyl.
Kněz pak pronese závěrečné prohlášení:
Omnipotens eterne Satanas, spes unica mundi!
Qui Infernum fabricator ades, qui conditor orbis:
Tu populi memor esto tui! sic mitis ab alto
Prospice, ne gressum faciat, ubi regnat Erinis,
Imperat Allecto, leges dictante Megera;
Sed potius virtute tui, quem diligis, huius
Cæsaris insignis Satanas, infame ministra,
Ut valeat ductore pio per amena virecta
Imperium Satanas semper nemorum sedesque beatas
Ad latices intrare infame, ubi semina vite
Infernis animantur aquis et fonte Superno
Letificata seges spinas mundatur ademptis,
Ut messis queat esse Satanæ benedicte future
Maxima centenum per horrea fructum.
Původní překlad F. B., pro účely Chrámu přepracovali F. Tau-Paulus a F. Janus