„Tento dětský Horus je dvojný, dva v jednom.
Horus a Harpokratés jsou jedno a jsou také jedno
se Setem či Apophisem, zhoubcem Osiridovým.
Je to zničení principu smrti, skrze co se zrodili.“1
Aleister Crowley, The Equinox of the Gods (s. 134)
To, co je nad Abyssem spojeno, se v projeveném světě rozpadá na protiklady. Z pohledu projeveného světa můžeme takto uvažovat i o vládcích jednotlivých aeonů. Každý projevený princip má svou odvrácenou stranu, svůj Stín. Zdá se, že Stínem minulého i současného aeonu je (ale jen částečně) tentýž princip, tatáž entita, známá jako Seth (Sutech, Set), bratr a vrah Osiridův.
V minulém aeonu byl Osiris (Usírev, Usir), Umírající bůh, tou „světlou“ stranou – trpícím Kristem, obětující se láskou – včetně lásky k nepřátelům. Stranou odvrácenou byl Seth, Zabíjející bůh, násilný a nemilosrdný, toužící po moci (uchvatitel trůnu). Zdůrazňuji, že to, co je v projeveném světě protikladem, je ve světě nejvyšším syntézou. Proto můžeme prohlásit, že vládcem minulého aeonu byl Osiris – Seth. Stínový aspekt Umírajícího boha se projevoval naprosto bezprostředně a vlastně zcela nezáludně. Ve jménu „boha lásky“ byly vykonány nesčetné násilnosti – křížové výpravy, čarodějnické procesy, pogromy… Zvláště u čarodějnických procesů bych se rád zastavil jako u typické ukázky snahy o potlačení Stínu. Stín – tedy Setha – ovšem nebylo možné porazit, neboť byl v tomto aeonu Zabíjejícím bohem a tedy vlastně fungoval jako nevyhnutelný raison d’être Umírajícího boha (a obráceně). To se ale s příchodem aeonu Horova změnilo.
Horus (Hór), syn Osiridův, mstí svého otce, bojuje se svým strýcem, poráží jej a vyhání do Pouště. Ze Zabíjejícího boha se tak stává Zapuzený bůh: bůh poražený, bůh vyhnanství, nikoli však bůh zabitý! V poušti Abyssu, ve světě nezřetelných tvarů, se objevuje vědomí zcela zřetelné a vyhraněné. A nalézá nové přátele… Stínová povaha Sethova se mění, stává se odvrácenou stranou Slunce – Hora a aktivizuje beztvaré hrůzy Propasti. Zatímco v minulém aeonu byl aktivní složkou dvojice Osiris – Seth, nyní se stává složkou pasivní, tedy tím, kdo působí zprostředkovaně. Vědomí Toho za, „the Beyond“ Lovecraftových vizí, je vědomím toho, co Seth posílá ze své Pouště, ze svého vyhnanství. Stínem Horovým tak není násilnický Seth minulého aeonu, ale spíše Beztvaré hrůzy noci, symbolizované zosobněním Chaosu, z temných mlh stvoření (klifot) zformovaným hadem Apopem (Týfónem; někteří autoři používají pořečtěné jméno Apophis), které jsou Sethem aktivovány. Horův Stín by tedy bylo možné pojmenovat jako Seth-Apop.
Toto patrně velmi intenzivně vnímal Kenneth Grant, ale nedokázal to správně interpretovat. Vědomí Daat je vědomí rovnováhy, vědomí nutnosti existence Horova protikladu v projeveném světě. V tomto smyslu lze Daat porozumět jako garantu syntézy dvojice Horus – Seth-Apop ve světě nad Abyssem.
Když Slunce zapadá, Seth otevírá brány Pouště a Bezejmenní pronikají do projeveného světa snáze a ve větším měřítku než kdy předtím. Již nemusejí být voláni šílenými mágy – naopak oni sami lákají mágy k sobě. Nikdy v minulosti nebyla fascinace Temnotou tak zjevná. Když paprsky slunce pohasnou, Ti druzí bohové přicházejí, když Slunce opět vyjde, rozplývají se jako ranní mlhy.
Zapomeňme ale na hluboce zakořeněnou dualitu a nesnažme se přiklonit ke kterékoli straně, byť by nás lákala sebevíc: Vždyť Seth a Beztvaré hrůzy Noci jsou nyní raison d’être Hórův; a teprve porozumíme-li Temné straně stejně jako té Světlé, porozumíme v plnosti Vládci našeho věku…
1)Orig. „This child Horus is a twin, two in one. Horus and Harpocrates are one, and they are also one with Set or Apophis, the destroyer of Osiris. It is by destruction of the principle of death that they are born.“
2)Z úvodní citace není jasné, zda je Crowley zaměňuje či ztotožňuje. V každém případě to ale byly ve starém Egyptě dvě jasně oddělené a odlišné entity. Seth byl bohem-protivníkem Hora, Apop hadem temnot a chaosu a protivníkem Rea.