Symbolika satanského kříže

Na stránkách Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy se dočteme, že „v případě obráceného kříže se jedná mimo jiné i o odmítnutí všech křesťanských hodnot, které potlačují lidskou přirozenost“. To jistě není od věci, ale tvrdím, že v případě obráceného kříže se jedná o mnohem víc než to. Co všechno nám tento mocný symbol vlastně sděluje? Než se pustíme do tance symbolů, je nutno poznamenat, že kromě satanského existuje i křesťanský obrácený kříž – kříž svatého Petra. V ikonografii je od toho satanského k nerozeznání. „Kříž svatého Petra (převrácený kříž) je kříž symbolizující svatého Petra a přeneseně papežský úřad. Symbol vychází z legendy o Petrově smrti – byl odsouzen k smrti ukřižováním, ale protože smrt, která by byla stejná, jakou zemřel Kristus, považoval za nezaslouženou poctu, byl na vlastní žádost ukřižován hlavou dolů“ (Wikipedia). Tento kříž je symbolem pokory a mučednictví. Ale jsou to opravdu dva identické kříže? Nejsou. Petrův kříž není ve své podstatě obráceným křížem, nýbrž obráceným krucifixem (tedy spodobněním ukřižovaného). Krucifix, lhostejno zda obrácený či nikoli, je vždy symbolem utrpení. V tomto smyslu je symbolika satanského kříže, jak uvidíme, zcela protikladná.
Opusťme však nyní kontroverzní katolický Petrův kříž a věnujme se již jen kříži satanskému. Ten totiž není jen pouhým obrácením takových či onakých hodnot, je to ze země zrozený meč ducha mířící k nebi.
Jako takový je symbolem magické vůle, ztopořeným falem Bafometa chvějícím se touhou oplodnit sterilní nebe. Je koncentrovanou silou živoucího Chaosu i symbolem nezdolného lidského ducha, který nehodlá sklonit hlavu, ale volá do zbraně. Pohlédneme-li na klasický kříž touto optikou, vidíme meč penetrující Zemi, je to falus oplodňující Matku zemi Duchem. Proto se v křesťanském krédu dozvídáme, že Kristus „sestoupil do pekel“, rozuměj do Podsvětí, do plodných útrob Země. V tomto smyslu je obrácený kříž perverzní – chápeme-li totiž nebe tradičně jako mužský princip, pak je falus satanského kříže pokusem znásilnit mužský element, elementem androgynním (Bafometem). Jde vlastně o pokus o homosexuální styk, či dokonce o homosexuální znásilnění Nebe!
Ach, jaká rozkoš: Vyjebat s pánem Bohem!
Existuje známý mýtus, který se toho týká:
„Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měly místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, kterou synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“

I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po cele zemi.“ (Gn. 11:1-
9)
Opět tu máme mocný falický symbol namířený vůči nebesům, symbol, který dokonale koresponduje se symbolikou satanského kříže. Jméno toho symbolu bylo Bab-ili, Brána boží (ten „zmatek“ je hebrejská slovní hříčka). Všimněme si, nakolik je tato cesta účinná. Hospodin se stavitelů věže zjevně obává: „A toto je teprve začátek jejich díla.“ (!) Uplatňuje tedy svou moc a zasahuje na úrovni komunikace (což mimo jiné ukazuje, jak mocným nástrojem mezilidská komunikace je). V tomto mýtu se dozvídáme, že lidský potenciál může dosáhnout k nebesům, že lidský duch nemá zapotřebí ustupovat „od ničeho, co si usmyslí provést.“ A také se dozvídáme, že klíčem je odvaha a spolupráce. Vzhledem k tomu, že dnes lidé komunikují více než kdy předtím a jazykové bariéry nejsou tak neprostupné jako v minulosti, je možné, že stavba nové babylónské věže je přede dveřmi…
Co to pro nás znamená? Máme pozvednout meč satanského kříže či se v mystickém pohroužení pokorně sklonit před křížem křesťanským? Stavět babylónské věže nebo akceptovat daný úděl? Nebo snad hledat něco jako střední cestu? Odpověď se skrývá v každém lidském srdci, nelze za nikoho rozhodovat.
To, jak kříž vypadá, závisí konec konců především na tom, odkud se na něj díváme…