Sedmé satanské vyhlášení – Zvířecí drama

Poté, co pokořující talisman, Kříž, bude zlomen, přiblíží se řvoucí divoké běsnění starých bojovníků, těchto šílených Berserkrů, o kterých pějí severští bardové. Ten talisman je křehký a ten den přijde, kdy bude žalostně zlomen. Staří kamenní bohové povstanou z trosek zapomnění a vytřou tisíciletý prach ze svých očí; a Thór se svým obřím kladivem se náhle probudí k životu a začne drtit gotické katedrály!

-Heinrich Heine, 1834-

Ďábel vždy zaujímal unikátní místo v německé magické tradici. On nebo jeho zosobnění vždy triumfuje. A vůbec nezáleží na tom, že byl soustavně ztotožňován s hanbou, prostě trvale likviduje lidové favority. Jako buditel vlkodlaků dopomohl Gótům a Hunům k jejich vítězství v Evropě; jako finální protagonista zase v Písni Nibelungů zničil Valhalu a nastolil svou vlastní vládu na zemi. Stal se hrdinou, nebo vlastně šibalským a uličnickým rošťákem, předstírajícím zázrak. Během celé křesťanské éry si udržel své postavení v německé literatuře mnohem pevněji než kterékoli jiné postavy odvozené z Bible.

Krátké scénky v dramatech, ve kterých se Ďábel objevoval, byly více a více nahrazovány hlavními rolemi, až mu v mnoha případech náležela téměř celá hra! Je samozřejmé, že byl téměř vždy poražen a s velkou vřavou a povykem vržen zpět do pekla, snad pro uklidnění citů mravopočestné veřejnosti.

Zvláště od dob Fausta není již Satan považován za zosobnění dokonalého zla. Ve Faustovi lituje člověka, i když ještě prahne po lidských duších. A jako i Nietzchův Zarathustra je i on deprimován tím, že taková ubohá na zemi zrozená stvoření jsou tak úzkoprsá a tak málo čerpají z rozkoší života. Shaw se vrátil k těmto myšlenkám v díle Člověk a Nadčlověk, ve kterém velmi ochotný ďábel dělá vše pro to, aby se jeho hosté v pekle cítili co nejlépe.

Jako Shawův Satan, tak i německý ďábel je často chápán jako původce učení a slušného chování – optimistické odpuštění misantropické role Mephistophela ve Faustovi. Tato představa, která nakonec posloužila jako základ pro moderní satanský rituál (německý), může být poznána i v Carducciho díle Hymnus Satanovi. V něm je Satan veleben jako duch pokroku, jako inspirátor všech velkých činů, které vedou k rozvoji civilizace a ke zdokonalení lidské rasy. Je duchem revolty, která vede k osvobození ztělesněním všech kacířských myšlenek, které osvobozují. Dosahuje plného obdivu člověka a nakonec i zavržení Jehovy jako předmětu uctívání.

Ze dvou německých obřadů zde uvedených, je Zvířecí Drama starší. Ponaučení Ezopových bajek jsou prvním pokusem poučit člověka o důležitosti používání psychologie. Ezopova podobenství, která byla zaznamenána v Egyptě 1500 let před naším letopočtem, se později objevují v německé interpretaci. Čehož důsledkem je, že když Gotthold Lessing začal v osmnáctém století psát podobenství, byla tato velice lehce přizpůsobena kacířské filosofii, která považuje člověka za rozhodně horšího ve srovnání se všemi jeho čtyřnohými příbuznými.

Podstatou Zvířecího drama je přiznání se člověka k tomu, že má čtyřnohé předky. Pro zúčastněné je smyslem ceremonie radostný návrat na úroveň zvířete, přijetím důstojných vlastností zvířat a zvýšením smyslového vnímání. Kněz, který vyhlašuje Zákon, udržuje kadenci a řád a připomíná každému zúčastněnému, že i když je zvíře, je stále člověkem. A to je právě to, čeho svým důmyslným efektem dosahuje Zvířecí drama.

Obřad byl původně prováděn Řádem iluminátů, založeným roku 1776 Adamem Weishauptem. Obřad byl vlastně nástavbou existujícího zednářského rituálu. O deset let později již Gotthold Lessing ovlivnil mnoho německých autorit vymezujících hranice tohoto umění svým kritickým dílem Laokoon. Intelektuální klima v Německu dosáhlo sporného bodu, který dal v Anglii vzniknout Klubu pekelného ohně. Zánik bavorských Iluminátů, jako společnosti s čistě politickým základem, je často mylně vykládán těmi, kdož si naivně myslí, že politika a magický rituál se nedají spojovat. Zednářské řády se skládaly z mnoha mužů v mnoha vládách a prakticky každý okultní řád měl zednářský původ. Obřady Iluminátů se staly základem učení pozdějšího řádu Ordo Tempii Orientis, založeného roku 1902 Karlem Kellnerem a Adolfem Wilbrandtem. Obdobně tomu bylo u silného řádu Rosekruciánů, kteří byli ovlivněni učením Řádu zlatého úsvitu, který existoval v Anglii v roce 1887.

Učení Iluminátů trvalo na tom, že všechno je hmotné, že všechna náboženství jsou vynálezem člověka, že Bůh je člověk a člověk je Bůh a svět, že je jeho království. Zvířecí Drama tuto myšlenku podtrhuje. Poprvé bylo provedeno Dieterem 31. července 1781 v Mnichově, což dokazuje rukopis z roku 1887. Mnoho autorů vepsalo úryvky z litanie do svých literárních děl a dramat. Je očividné, že velmi mnoho autorů a spisovatelů bylo členy Řádu nebo skupin, které se z něj vyvinuly. Živé příklady jsou nacházeny v dílech Arthura Machena, W.B.Yeatse, Roberta W.Chamberse a Jamese Thompsona. Zvířecí Drama, se nápadně odráží v dílech: např. H.G.Wellse, Ostrov doktora Moreaua, což je velice satanské dílo, které ve svých hlavních částech obsahuje velkou dávku litanie; Světec a Zvíře od J.V.Widmanna, zahořklý útok zvířete proti křesťanskému bohu; Tedeum Válka, od Carla Hauptmanna a samozřejmě Zvířecí Farma od George Orwella a Opice a Podstata od Aldouse Huxleyho. Podobně je tomu v Knize Zákona od Aleistera Crowleyho, který s touto ceremonií byl velmi dobře seznámen. Již v jejím názvu je jasná narážka na Litanii Zákona ze Zvířecího Dramatu.

Také myšlenka Nietzcheho Zarathustry, která radí ztotožnit se s bestií, která je nezbytným předpokladem k úloze Boha-člověka, je výmluvné ritualizována v Zákonu džungle, ve Zvířecím Drama. Je to poučení, které je příliš často zanedbáváno „civilizovaným“ člověkem.

POTŘEBY K PROVEDENÍ

Potřební jsou – kněz, který zahajuje ceremonii, tři asistenti, zaříkávač a případně další zúčastnění. Kněz působí jako mistr ceremonie a řídí celý obřad. Jeho asistenti jsou světlonoš, který má na starosti světlo k předčítání, obsluhovatel gongu a liktor. Kněz má černé roucho s odkrytou kapucí. Jeho asistenti mají také černé pláště, ale hlavy mají zahaleny. Liktor drží v pravé ruce, na níž má nataženu černou rukavici, velký býkovec. Na levé paži má nataženu černou sametovou nebo saténovou rukavici a na ukazováku rubínový prsten. Nahý ženský oltář sedí tváří ke shromážděným v pozici Bast na trůnu: přímo na stupínku u zdi, nohy zkřížené pod sebou. Zaříkávač a ostatní zúčastnění mají černé pláště s odhalenými kapucemi a mají nasazené masky znázorňující různá zvířata. Masky musí být co nejdokonalejší. Zaříkávač drží těžkou hůl, kterou buší do země, zdůrazňujíc tak určité části Litanie. Zaříkávač představuje napůl člověka, napůl zvíře.

Roucha jsou povinná: představují formální rozdíl mezi člověkem a zvířetem.

Ceremonie se vykonává ve velké místností nebo na volném prostranství dost velkém na to, aby se všichni zúčastnění mohli shromáždit ve velkém půlkruhu. Kněz a jeho asistenti stojí během celého obřadu po stranách oltáře. Tento obřad může být také vykonáván v lese nebo podobném místě, na pasece, mýtině, kde mohou v předepsané chvíli kráčet zúčastnění listím. Pokud je obřad konán v přírodě, musí žena sloužící jako oltář sedět na vyvýšeném balvanu nebo pařezu tak, aby její předepsaná pozice mohla být dodržena. Pochodně mohou být použity i v přírodě, i když to není přímo předepsáno. Jestliže se obřad koná na místě, kde by mohlo začít hořet listí nebo les, čímž by byl celý smysl obřadu zmařen, je nutno přísně dbát bezpečnostních opatření.

Hudba doprovázející Zvířecí Drama musí být perfektně vybrána pro Litanii i provedení. Nevhodná hudba by mohla pozornost od obřadu spíše odvracet. Bez pochyby nejvhodnější je „Also sproch Zarathustra“ (Tak pravil Zarathustra) od Richarda Strausse a Stravinského „Le Sacre du Printemps“ (Svěcení jara). Ke gongu může být přidán ještě hluboce znějící buben.

Když je ceremoniál zahajován, jsou přítomni pouze kněz, jeho asistenti a oltář. Myš v kleci je umístěna poblíž oltáře tak, aby ji zúčastnění mohli vidět.

DAS TIERDRAMA

Ceremonie je zahájena standardním postupem. Liktor stojí v popředí oltáře nalevo, obsluhovatel gongu stojí v popředí oltáře napravo. Světlonoš stojí za knězem. Kněz tedy stojí uprostřed kosočtverce, který se vytváří během zahajovacích pasáží. Je přečten Druhý Enochiánský klíč. Kalich je z poloviny naplněn. Vyvolávána jsou jména, která odpovídají zvířecím protějškům: Bast, Typhon, Fenriz, Midgard, Behemoth, Pan atd. Když kněz ukončí zahajovací invokaci, poodstoupí na okraj mýtiny a dovnitř vkročí zaříkávač. Stojí uvnitř a rozhlíží se po celé mýtině, pohybem přivolá světlonoše, který vkročí do středu k němu se svým světlem. Je otočen ke zvířatům. Zvířata vstupují seřazená v řadě dovnitř, pokud je obřad vykonáván v místnosti. Pokud je vykonáván venku, přibližují se listím ve velkém půlkruhu na mýtinu. Chůze zúčastněných musí být sugestivním napodobením chůze zvířat, která jednotliví zúčastnění napodobují. Zaříkávač zahajuje Litanii a gong jemně zní, jakoby zaříkávače svým zvukem doprovázel. Když recituje, zjevují se zvířata a ještě blíže a těsněji se shromažďují kolem něj.

Zaříkávač: JSEM MLUVČÍM ZÁKONA. SEM PŘICHÁZÍ VŠICHNI, KTEŘÍ JSOU NEZNALÍ, NAUČIT SE ZÁKONU. STOJÍM V TEMNOTĚ A VYKLÁDÁM ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE! KRUTĚ JSOU POTRESTÁNI TI, KDOŽ PORUŠÍ ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE! PRO KAŽDÉHO JE CHTĚNÍ ZLEM, CO CHCEŠ TY PO NÁS, TO MY NEVÍME, ALE DOZVÍME SE TO. NĚKDO SE CHCE PŘIBLÍŽIT TAK, ŽE ČÍHÁ A STÁHNE SE A POČKÁ A VYSKOČÍ, ZABIJE A ZAKOUSNE SE, ZAKOUSNE SE HLUBOCE A ŠŤAVNATĚ, VYSÁVÁ KREV! NĚKTEŘÍ CHTĚJÍ TRHAT ZUBY A RUKAMA SE ZARÝT S NOSEM ČICHAJÍCÍM V ZEMI! NĚKTEŘÍ SE DRÁPOU NA STROMY, NĚKTEŘÍ SE ZARÝVAJÍ DO HROBŮ MRTVÝCH, NĚKTEŘÍ BOJUJÍ ČELEM NEBO NOHAMA ČI DRÁPY, NĚKTEŘÍ KOUSNOU RYCHLE BEZ VAROVÁNÍ. POTRESTÁNÍ JE PŘÍSNÉ A JISTÉ, PROTO NAUČTE SE ZÁKONU. VYŘKNĚTE SLOVA! NAUČTE SE ZÁKON. VYŘKNĚTE SLOVA! VYŘKNĚTE SLOVA!

Zaříkávač: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zvířata: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ČLOVĚK JE BŮH.

Zvířata: ČLOVĚK JE BŮH.

Zaříkávač: MY JSME LIDÉ.

Zvířata: MY JSME LIDÉ.

Zaříkávač: MY JSME BOHOVÉ.

Zvířata: MY JSME BOHOVÉ.

Zaříkávač: BŮH JE ČLOVĚK.

Zvířata: BŮH JE ČLOVĚK.

Zaříkávač: JEHO JE DŮM UTRPENÍ.

Zvířata: JEHO JE DŮM UTRPENÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.

Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.

Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.

Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.

Zaříkávač: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.

Zvířata: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.

Zaříkávač: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.

Zvířata: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.

Zaříkávač: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.

Zvířata: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.

Zaříkávač: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.

Zvířata: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.

Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!

Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!

Zaříkávač: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!

Zvířata: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!

Zaříkávač: ON JE TO, CO JSME MY!

Zvířata: ON JE TO, CO JSME MY!

Zaříkávač: JSEM MLUVČÍM ZÁKONA. SEM PŘICHÁZÍ VŠICHNI, KTEŘÍ JSOU NEZNALÍ, NAUČIT SE ZÁKONU. STOJÍM V TEMNOTÁCH A VYKLÁDÁM ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!

Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: KRUTĚ JSOU POTRESTÁNI TI, KDOŽ PORUŠÍ ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!

Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: PRO KAŽDÉHO JE CHTĚNÍ ZLEM, CO CHCEŠ TY PO NÁS, TO MY NEVÍME, ALE DOVÍME SE TO.

Zvířata: DOVÍME SE TO!

Zaříkávač: NĚKDO SE CHCE PŘIBLÍŽIT TAK, ŽE ČÍHÁ A STÁHNE SE A POČKÁ A VYSKOČÍ, ZABIJE A ZAKOUSNE SE, ZAKOUSNE SE HLUBOCE A ŠŤAVNATĚ, VYSÁVÁ KREV! NĚKTEŘÍ CHTĚJÍ TRHAT ZUBY A RUKAMA SE ZARÝT S NOSEM ČICHAJÍCÍM V ZEMI! NĚKTEŘÍ SE DRÁPOU NA STROMY, NĚKTEŘÍ SE ZARÝVAJÍ DO HROBŮ MRTVÝCH, NĚKTEŘÍ BOJUJÍ ČELEM NEBO NOHAMA ČI DRÁPY, NĚKTEŘÍ KOUSNOU RYCHLE BEZ VAROVÁNÍ. POTRESTÁNÍ JE PŘÍSNÉ A JISTÉ, PROTO NAUČTE SE ZÁKONU. VYŘKNĚTE SLOVA! NAUČTE SE ZÁKON, VYŘKNĚTE SLOVA! VYŘKNĚTE SLOVA!