- Cirkev Satanova

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Satanské rituály


Noc na Lysé hoře aneb pocta Čortovi

O kolik víc je člověku dražší malý kousek chleba než velká loď! Ale kolik peněz je zapotřebí na velkou loď! Ten, kdo to dovede pochopit, ať je mu to vysvětleno!
- Gregorij Jefimovič Rasputin -

Jen pár vědců se zabývalo existencí rituálů uctívání ďábla v Rusku během stovek let, kdy byl pohanský duch otrokem ortodoxní církve. A jestliže taková otázka byla položena, odpověď byla vždy stejná, buď černá magie v Rusku vůbec neexistovala nebo byla zahalena pláštíkem eufemismu. Druhá možnost je určitě správnější.
Neexistuje jiná kultura, která by byla více prodchnuta temnými silami než slovanská, ta všeobecně; ale ruská obzvlášť. Podíl satanských entit na slovanské mytologii daleko přesáhnul obvyklé množství. Na rozdíl od jiných náboženství nebo mytologií, kde se lidé temných sil stranili, ruští ďáblové byli uctíváni s velkou úctou nebo potěšením. Z tohoto důvodu křesťanská církev velice obtížně a dlouho bojovala s ďáblem v jeho východních rituálech. Vytrvalé lpění na Satanovi, zvláště mezi mužiky (rolníky), v raném období ruského ortodoxního náboženství, před níž už při letmém srovnání zcela bledne technika proměn používaná římskokatolickou církví.
Jelikož tvůrci křesťanské politiky nebyli schopni zapudit staré ruské bohy tím, že je proměnili v ďábly (většinou to totiž byli přívětiví ďáblové), předložili svého vlastního, na míru vytvořeného Satana, jako zevšeobecnění všeho zla. Staří ruští bohové byli zbaveni různých nástrojů, kterými by mohli způsobovat případné potíže a byli vybaveni neškodnými úlohami a byla jim přidělena okrajová existence, během níž mohli být uctíváni nějakým běžným neškodným způsobem. A některá božstva pak prostě musela  být "zapomenuta".
Perun, impozantní postava, který martovským vzhledem dodával sílu a moc bojovníkům v poli, vládnul hromům a bleskům, kterými si bojovníky zavazoval. Jeho druh Volos (Veles), chlupatý tvor, byl zase bohem zvířat. Jeho supící hřebci a řvoucí tygři dodávali inspiraci svým dvounohým bratrům. Něžní křesťané mu zabavili jeho vůz a obdarovali jej otáčením mlýnského kola. Jeho poslední zbývající oltář byl rozbit a vržen do Dněpru v roce 988, když se princ Vladimír z Kyjeva rozhodnul přejít na byzantskou pravověrnost. Volos utrpěl urážku na cti tím, že byl změněn v obhroublého hlídače, obyčejného pastevce a bylo mu přiděleno nové jméno - svatý Vlas.
Volkh, král vlkodlaků, byl zosobněním magie a v určité době byl ruskými pohany povoláván k ochraně jejich země. Kult Kupala uctíval magickou sílu vody. Kapradí bylo u stoupenců Kupaly posvátné, tak jako u jezídů byl posvátný páv, dokázalo zvyšovat bohatství, krásu žen a moudrost.
Kult Jarilo zaniknul teprve až v osmnáctém století, kdy jej zrušil svým nařízením biskup voroněžský. Tento kult se zabýval pořádáním veselic a "satanských her". Jarilo, který byl obdobou Pana, zajišťoval plodnost a úrodnost a obzvláště byl uctíván během jarního setí.
Zoria (Zora), patronka bojovníků, doprovázela na svém černém koni Peruna a nabízela ochranu a neviditelnost pod svým dlouhým pláštěm, když se vznášela ve větru - ve větru, který zajišťoval Stribog, jenž patřil mezi hrozivá božstva.
Je tedy vidět, že dualistické zásady, tak samozřejmě prezentované v ruské mytologii, zcela jasně převažovaly dávno před křesťanstvím. Bohem temnot je Čornibog. Bílý Bůh, Bjelobog (náhodou nebyl nepřítel Černého Boha; oba byli pokládáni za nezbytné), nalezl velkou přízeň v Bělorusku, kde jeho ušlechtilé vlastnosti - pomáhal zbloudilým poutníkům a sedlákům při jejich polních pracích - byly velmi vítány.
Jak se dalo očekávat, křesťané pracovali přesčas na potírání všech těchto pověr, čímž bylo zdůrazněno dvojí: hloupost mužika uctívajícího dobré staré ďábly a výchova ke smrtelné hrůze z různých temných sil. Takovýmto jemným přikrytím křesťanským pláštíkem byly tedy vymezeny hranice satanského podzemí, vyvíjejícímu se v Rusku. Ti, kdož vstupovali do těchto sekt, byli vedení buď svým citem (vyznavači), nebo citem a rozumem (vůdci).
Během devatenáctého století dosáhla náboženská upjatost vrcholu a prakticky celé Rusko přilnulo k ortodoxní (pravoslavné) církvi. Avšak "staří" bohové připravují nástroj odvety: "služebníci boží" se projevili tak, jako v ostatních zemích, jako opravdoví lotři, jsou však tak nasáknutí svým svatým pokrytectvím, že ani nejsou schopni si představit vlastní zánik. Bahnem "dobra" občas probleskne jiskřička volnomyšlenkářské hříšnosti. Toto blýskání udrželo "staré bohy" při životě.
Známé erotické náboženské sekty, vznikající v Rusku během osmnáctého a devatenáctého století, opovrhovaly převažujícím ortodoxním prostředím. Evidentně to dokazovalo to, že byly vedeny lidmi, kteří velice dobře předvídali, praktikovali a cílů dosahovali v první řadě jako satanisté. Více než cokoliv jiného to dokázala sekta Chlystů. Její moudří členové pochopili, že vášeň vždy zvítězí. Na první pohled vypadalo "svaté" ospravedlňování chtíče a života prováděné knězi Chlysty jako pokrytectví. Bylo to ovšem čistě pragmatické, jestliže člověk pochopí náboženské klima, které vládlo v carském Rusku.
Ruské protějšky náboženství byly vždy známy jako smyslné a citově protichůdné. Extravagance v rituálu vždy pevně prosazovala role podstatné pro Rusy. A velice často byla Západem přijímána představa řvoucí opilecké orgie, následované lítostivým a sklíčeným pokáním.
Kde vznikli a odkud se vlastně vzali Chlystové ? Poprvé se objevili v Rusku zhruba ve stejné době jako jejich nepřátelští "odloučení" bratři Skopci, neboli "kastráti", (asi roku 1500). Jejich rituál také obsahoval různé cizozemské úpravy. Vykonávali obřady ve jménu skutků takových starobylých bohů a předkřesťanských božstev, jako například rusalky a Jarilo, kteří byli zosobněním vášně a chtíče, a Domovoye, neboli ducha domu. Chlystové vyvolávali jak biblické bohy rozkoše, tak i temnot, ale i zapomenuté démony jako byl Balaam a původně perská božstva jako Chors. Rituál těchto "hledačů radosti" ve svých obratech a různém kličkování následovaném šíleným sexuálním uvolněním, byl prakticky nerozeznatelným od sexuálně vzrušujícího tancování dervišů.
Nepochybně silným důkazem vlivu cizozemských sekt na Chlysty, bylo jejich dogma "pokání skrze hřích" - které vypovídá o tom, že pohlavní styk s "božstvem" nebo vyvoleným člověkem (člověkem, ve kterém je bůh nebo plamen boží), může hřích zničit nebo jej změnit na ctnost. Toto dogma však bylo pouze nepatrnou obměnou původní nauky, kterou hlásalo Bratrstvo svobodného ducha ve Francii, Německu a Československu v patnáctém a šestnáctém století. Bratrstvem svobodného ducha byli odpadlíci vyvržení z lůna své matky, římskokatolické církve. Tito odpadlíci učili, že uvnitř každé lidské bytosti přebývá malá boží jiskřička (Fünklein). Věřili, že prosté uznání této magické podstaty uvnitř každého člověka, postačuje k osvobození člověka od různých omezení, ať již společenských, sexuálních nebo intelektuálních.
Rusové byli po celou historii velice ovlivnitelní a tudíž někdy donkichotškí. A odmítnutím současného mýtu beztřídnosti, si může lehce najít své postavení a zůstat v něm nadále spokojený.Změna a intriky vzdy přicházely z cizího prostředí. Nauka "malé jiskřičky" tedy velice vyhovovala ruské "duši". Namísto padesáti malých bohů, představujících božstvo - jeden lidský vůdce, který se stane božstvem. Tomuto mistrovi nebo vůdci se klaní všichni s hlubokou úctou. Stal se jedinou bytostí, která by je mohla zbavit hříchu. Současně s tím se začne měnit ortodoxní liturgický model a vytrvalý protiproud se mění v rituály.
S tímto fenoménem je spojován hlavně ruský mistr a vhodný ničema, Grigorij Jefimovič Rasputin, "Šílený Mnich". Silou své osobnosti a zaříkáváním poněkud pochybného kalibru dokázal utišovat carevičovy záchvaty krvácení a tím si získal přízeň carského dvora. Chlystové získali mnoho na své proslulosti údajným spojením, které měli s Rasputinem. I když o něm bylo napsáno mnoho knih, tak pouze jedna - od Colina Wilsona - podává pravdivý obraz této osoby. Jeho hluboký a pravdivý popis dotvrzuje ještě vydání vzpomínek Rasputinovy dcery Marie. Velikost Rasputinovy posedlé vůle se jednou stane velkým předmětem zkoumání. Byl typem velikosti člověka, která posunula dopředu lidský vývoj. Ti kdož pozorovali Rasputinovu velikost, nechápali prostředky, kterými ji dosáhnul a které u nich vzbuzovaly utrpení nad svou vlastní neschopností. A protože Rasputin používal tento vnitřní mechanismus, jakýsi vestavěný "ukazatel neschopnosti", získal si tak mnoho nepřátel a současně mnoho patolízalů.
Nutno zdůraznit, že osoby, které Rasputin přivedl do Petrohradu a uvedl ke dvoru, nebyli žádní ubozí a slabí okultisté, nýbrž prominentní příslušníci církevní aristokracie a městské inteligence. Jak diletanti, tak i svatouškáři (obzvláště Jan z Kronštandtu) jej zdravili jako svatého muže s Božskou mocí, uznávali jeho výstřední sklony a jeho moc vzkvétala. (Hned po jeho smrti jej všichni tito odsoudili jako ďábla.) Výčet jeho výstředních zálib i jeho moc se množily.Tvrdilo se, že z jeho rtů vycházela namodralá záře. Byla mu přisuzována tajemná schopnost vnímat myšlenky a skryté pocity ostatních. Bylo to potvrzeno i jeho vlastními slovy, kterými také vyvracel výroky svých pomlouvačů, kteří často zahrnovali do výčtu jeho "vad" také zlodějnu. Jeho dcera Marie vzpomíná, jak říkával: "Nikdy bych se neodvážil tajně sebrat nebo ukrást sebemenší věc. Věřil jsem, že by na mě každý poznal, že jsem něco ukradl, tak jako já jsem poznal, když někdo z mých kamarádů něco zcizil".
Jeho úspěchy v léčení byly uznávány a velice známé, nicméně jeho metody již ne, protože Rasputin nepoužíval obvyklých šamanských metod věřících uzdravovačů. Jeho údajně zhýralý a chlípný život, se stal námětem chlípného fantazírování. Zrovna tak jeho neexistující role u Chlystů - jako vůdce - vykupitele spousty živých životů lidí. O Rasputinově politickém čachrování nemůže být pochyb. Byl společenský a neodolatelný, avšak přirozený, chtě nechtě teatrální a nepochybně měl vysoký stupeň přirozené inteligence. Za "mimořádných nocí" roku pokračují tajemná setkání, ke kterým jsou svolávaní pouze vybraní členové, ať již šlechta nebo sedláci a jakkoli je to málo známé, tak na těchto večerech jsou dělány nepřímé narážky, ve kterých je Rasputin "rudým plamenem" anebo "velkou věcí", která byla skončena.
Když byla v roce 1918 ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburku popravena ruská císařovna Alexandra (dva roky po krutém zavraždění svého báťušky Grigorije), učinili vojáci unikátní objev. Během pátrání po diamantech v její pozůstalosti, spatřili na jejím živůtku párek malých zelených smaragdových dráčků, které jí daroval mnoho let před tím Rasputin. Byl snad ve styku s výstředním hermetickým řádem Zeleného draka, který žil na hranicích Ruska? Existuje rovněž mnoho spekulací kolem opravdové činnosti dekadentních Chlystů.
Následující rituál umožnila ústní komunikace a dědictví z otce na syna.

Ústním podáním a odkazem bratrstva byl zpřístupněn následující obřad:
POTŘEBY K PROVEDENÍ:
Účastníci jsou kněz (CELEBRANT), žena, která slouží jako oltář, dva pomocníci, světlonoš a obsluhovatel gongu a zbytek shromážděných.
Kněz má na sobě rudý plášť s nabíranými rukávy. Jeho asistenti mají černé pláště opásané rudými opasky. Žena-oltář je nahá, má pouze kovovou korunu, na níž hoří čtyři svíce. Mužští účastnici nosí typické ruské pláště, černé kalhoty mají zastrčené v černých holínkách. Ženské účastnice na sobě mají průsvitnou látku, matného zbarvení, znázorňující mlžné závoje rusalek.
Velká měděná pánev zavěšená na řetězu, slouží jako kadidelnice, kterou se okuřuje oltář a ostatní používané pomůcky. Malá lahvička magnéziového prášku je umístěna vedle pánve. Prášek je vhazován na pánev dle pokynů v pasážích. Kosti z lidských nohou nebo rukou, jsou používány jako kropítko, na počest Kaščej, boha kostlivců. Dále jsou používány všechny pomůcky běžné v satanském rituálu.
Žena-oltář sedí na zkřížených nohou a působí velice přitažlivě. Místnost je ozářena svícemi a vyzdobena Byzantskými motivy.
Hudební pozadí musí být vybráno velice pečlivě, hudba by měla používat tradiční ruské nástroje. Malý ruský zvoneček, typický pro ruské liturgické ceremoniály, může být používán všude, kde se to v obřadu hodí a hraje v rytmu, který je spojován s Obikhodem. Jste-li na pochybách, Modest Mussorgskij nebo Walt Disney mohou být vašimi rádci.

POCTA ČORTOVI
(Ceremonie je zahájena očištěním vzduchu a vysvěcením místnosti penisem. Kalich je naplněn, ale není přítomen. Čtyři Hlavní Jména jsou zaříkávána dle světových stran a následuje vzývání Třetího Enochiánského Klíče (ze Satanské Bible). Kněz (CELEBRANT) se potom obrátí k oltáři, který sedí v pozici "Bast na trůnu" (sedí vzpřímeně). 
Kněz začíná svou invokaci s pozvednutými pažemi:
Celebrant: VE JMÉNU TOHO, KTERÝ VLÁDNE V PLANOUCÍM OHNI A LEDU… VYSTUPTE, VY POCHOPOVÉ ČORTA PÁNA! OSEDLEJTE VĚTRY VANOUCÍ STEPÍ A ODPOVĚZTE NA NAŠE VOLÁNÍ! MOJE RTY TĚ RADOSTNĚ VELEBÍ, Ó ČORNIBOG! JSEM PLODEM TVÉHO TVOŘENÍ, ZPLOZENEC TVÉHO PLAMENE, POSEDLÝ TVOU MYŠLENKOU, NOSIČ PŘECHODU! AŤ KOMETY POZDRAVÍ POČÁTEK TVÉHO PŘÍCHODU VŽDY, KDYŽ MY, TVOJI SYNOVÉ, OČEKÁVÁME NA TRIGLAVSKÝCH KOPCÍCH ZNAMENÍ TVÉ VŮLE! ŽHNOUCÍ UHLÍKY DÁVNÝCH OBĚTÍ UMOŽNÍ ZROD NEHMOTNÝCH STÍNŮ, KTERÉ ZNOVU OŽIJÍ JAKO BOHOVÉ VÍNA A RADOSTI.
Celebrant skloní ruce.

Celebrant: POVSTAŇTE A VOLEJTE KOSTRY! ŽIVÉ KOSTRY NA TRŮNU!
SLÁVA, SLÁVA JEVO SILE! SLÁVA!
KAŠČEJ! KAŠČEJ! NESMRTELNÁ DIVOKOSTI ČLOVĚKA! SLÁVA ČORTU!

Účastníci: KAŠČEJ! KAŠČEJ! SLÁVA ČORTU!

Celebrant: VZÝVÁM TANČÍCÍ BOHYNI, PLAMENNOU KORUNU. JEJÍ POZNÁNÍ TOUHY NEMÁ HRANIC; TOTO JE JEJÍ NOC, KTEROU PŘIVÁBÍ VELKÉ MNOŽSTVÍ LIDÍ, ČEKAJÍCÍCH NA ROZSUDEK JEJÍHO CHTÍČE!
MORENA! MORENA! MORENA! VJELIKAJA MAŤ! NOČ ÉTA NAŠA!
Účastníci provedou metaneu (krátký úklon s pravou rukou směřující k zemi) a potom zůstanou stát.

Kněz přistoupí k oltáři a políbí jej na tělo, vrátí se zpět a natáhne ruku po kadidelnici. Pomocník mu kadidelnici podá a kněz okouří nejprve oltář a potom shromáždění. Potom vrátí kadidelnici pomocníkovi a pokračuje v invokaci:
Celebrant: VYSTUP Z NOČNÍ ROKLINY! VZLÉTNI NA KOŽENÝCH KŘÍDLECH A VZNES SE NAD VRCHOLEK HORY. VRHNI SVŮJ STÍN NA ZEMI A ODPOVĚZ NA NAŠE VOLÁNÍ!
KŇAZJAM IDUT! DOROGU IM!

Velebení
Celebrant: ČORT! SLOVJE NĚABEÉMJENY!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: BALAAM! SLOVJE NĚSOGLIJADAJÉMY! 
Účastníci: (opakují)

Celebrant: PERUN! SJELA NĚPOSTIŽÉJEMAJA!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: KORS! MUDROSTJE NĚDOMYSLÍMAJA!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: DRACULA! PRAVILNOJE VOSKRJESJÉNIJE!
ÚčastníciI: (opakují)

Celebrant: KAŠČEJ! GOSPODSTVO NĚJEZČÉTNOJE! 
Účastníci: (opakují)

Celebrant: JARILO! CARSTVO NĚPOBJEDÍMOJE!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: SABAZIOS! KREPASŤ VISOČÁJŠAJA!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: MOŘENA! VLASŤJE VJÉČNAJA!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: SVAROG! VLADIČESTVO NĚKONJÉČNOJE!
Účastníci: (opakují)

Celebrant: SLÁVA ČORTU!
Účastníci: SLÁVA ČORTU!
Kněz přijme kalich, umístí jej před oltář, okouří jej a žehná plamenu, sepne ruce dlaněmi k sobě v klasické pozici modlení. Pozvedne kalich k uctění oltáře, potom jej vypije a pomocník kalich odnese.

MALÁ LITANIE TOUHY
Celebrant: VOLÁM V DUCHU HLEDAČE RADOSTI, KTERÝ MÁ VE SVÝCH RUKOU NEPŘIROZENOU A ZRÁDNOU MOC ZEMŘELÝCH, MY, VAŠI BRATŘI, VÁŠNIVĚ TOUŽÍME:
VLÁDNOUT NAD PŘEKYPUJÍCÍ ZEMÍ POD TEMNOU OBLOHOU A NAD VODOU MOŘÍ!

Účastníci: GROZNOJE BOŽE ČORTOVA OGNJA PADAJ SJELA!
HROZIVÝ PANE TEMNÉHO PLAMENE, DODEJ SÍLU!

Celebrant: VYBUDUJ VĚŽE A MOHUTNÉ DOMY S ŽELEZNÝMI ZDMI A KAMENNÝMI DVORY.

ÚČASTNÍCI: GROZNOJE BOŽE ČORTOVA OGNJA PADAJ SJELA!
HROZIVÝ PANE TEMNÉHO PLAMENE, DODEJ SÍLU!

Kněz převezme od pomocníka kost, drží ji vysoko a otočený k shromážděným říká:
Celebrant: TY JSI TA VĚŽ SÍLY A MOCI A MY, TVOJI BRATŘI, CHVÁLÍME TĚ, PANE NA VĚKY VĚKŮ!

Kněz se otočí k oltáři, kost drží stále vysoko:
Celebrant: SLÁVA ČORTU!
Účastníci: SLÁVA ČORTU!

Kněz vrátí kost pomocníkovi. Druhý pomocník přistoupí a okouří kněze, který otočený k oltáři hovoří:
SEBEZBOŽŇOVÁNÍ
Celebrant: A NYNÍ LETÍM NA SVIŠTÍCÍM VĚTRU ŽHNOUCÍ OBLOHOU K ZÁŘIVÉMU MÍSTU SVÝCH TUŽEB. SKRZE KRÁTERY VSTUPUJI DO TAJEMNÝCH SVĚTŮ VE VELKÝCH ROZLEHLÝCH STEPÍCH. TAM DOLE POD TŘESOUCÍMI SE ZÁSTUPY LIDÍ, ZA ZVUKŮ PÍŠŤALY A DUNÍCÍHO TYMPÁNU, VYCHUTNÁVÁM RADOSTI ŽIVOTA. TAM UPROSTŘED TÁHLÝCH PÍSNÍ RUSALEK PROŽÍVÁM NABÍZENOU ROZKOŠ A SÁM SE TAM LÍNĚ ROZVALUJI V KARMÍNOVÝCH PALÁCÍCH OBŽERSTVÍ… PROTOŽE JSEM DIVOKÝ ČLOVĚK!
A NYNÍ ODCHÁZÍM NAPLNĚN POCITEM DVOJNÁSOB SKUTEČNÝM. MOJE MYSL SE PYŠNÍ POZNÁNÍM TVÉHO STVOŘENÍ. MOJE NOHY JSOU PEVNÉ JAKO ÚPATÍ HORY A JSEM SOUČÁSTÍ DOMU RADOSTI. MOJE OČI JSOU JAKO VĚŽ, KTERÁ SHLÍŽÍ NA ZÁSTUPY BLÁZNŮ, KTEŘÍ TÁPAJÍ V NEBESKÝCH ZÁLEŽITOSTECH, KTEŘÍ SE KLANÍ A MEKOTAJÍ K UNAVENÝM A POBLEDLÝM BOHŮM, VÝPLODŮM LIDÍ MDLÝCH MOZKŮ OPOUŠTĚJÍCÍCH POZEMSKÝ ŽIVOT A PLAZÍCÍCH SE DO SVÝCH HROBŮ. HLEDÍM NA OBROVSKÉ DAVY LIDÍ, KTEŘÍ SE DUSÍ JAKO PETROVA RYBA, VYLOVENÁ ZE SLADKOVODNÍHO JEZERA ŽIVOTA. BUDE JIM SOUZENO ZEMŘÍT V ODPORNÉM VYCHLOUBAJÍCÍM SE NEBI! OSUD TĚCHTO BLÁZNŮ JE SPRAVEDLIVÝ!
JSEM POKUŠITELEM ŽIVOTA, KTERÝ SE SKRÝVÁ V KAŽDÉM PRSU A BŘIŠE, PŘEKYPUJE A NAPLŇUJE TŘESOUCÍ SE CAREVNY NEKTAREM SLADKÉHO ROZKOŠNÉHO VÁBENÍ.
JSEM AGRESIVNÍ PENIS S ŽELEZNOU HLAVOU, KTERÝ MNE TÁHNE K MYRIÁDÁM NYMF A NATÉKÁ PŘI JEJICH ROZTOUŽENÍ!
JSEM DIVOKÁ ŽIVOČIŠNÁ RADOST, HYBNÁ SÍLA ZROZENÍ DIVOCE BUŠÍCÍ EXTÁZE!
SUROVÝM LEDEM ZAPADLÉ OČI MÉHO OTCE ŽÁDOSTIVĚ ZÍRAJÍ DOLŮ NA ZÁŘÍCÍ ZEMI, KTERÁ JE MOJÍ MATKOU, VLHKÁ A PLODNÁ DĚVKA, BARBARSKY ROZKOŠNÁ!
MÉ TĚLO JE CHRÁMEM, VE KTERÉM PŘEBÝVAJÍ VŠICHNI DÉMONI. JSEM PANTEONEM TĚLA!
Kněz převezme od pomocníka kost a umístí ji mezi horní části stehen oltáře. Potom provede k oltáři metaneu a shromáždění učiní totéž. Je přinesena pánev a položena před oltář.

VELKÁ LITANIE TOUHY
CELEBRANT: tváří k pánvi VELKÝ JEDINÝ, VYSLYŠ NÁS NYNÍ, KDY VOLÁME PO TVÉM POŽEHNÁNÍ:
V ROZKOŠÍCH TĚLA A KLIDNÉ MYSLI…

Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!
 
Celebrant: NESTOUDNOU ŽÁDOSTIVOSTÍ TOUŽÍME VŠICHNI, KTEŘÍ UMÍME UDRŽOVAT DŮSTOJNOST A CTNOST…

Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

Celebrant: PÝCHU PROJEVUJEME VE VŠEM, CO DĚLÁME, NEBOŤ JSME TI, KTEŘÍ SE NECHOVAJÍ JAKO BLÁZNI…

Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

Celebrant: PRO  BOHATSTVÍ MYSLÍ ČI RUKOU DOSUD NEPOZNANÁ…

Všichni: VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!

Celebrant: PROTOŽE MOUDROST JE ZASETA NA POLÍCH, KTERÁ DÁVAJÍ VELKOU ÚRODU…

Všichni: VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!

Celebrant: PROTOŽE VOLNÝ ČAS VE VLASTNÍ ROZKOŠI TRÁVÍME A MŮŽEME SE TAK VŠICHNI VYHNOUT TĚM, CO HOVOŘÍ TAK HNUSNĚ…

Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

Celebrant: PROTOŽE TY JSI MOCNÝ PÁN, Ó ČORTE A TVOJE JE VŠECHNA MOC, ČEST A VLÁDA. DOVOL NÁM PŘEDSTAVY ZMĚNIT VE SKUTEČNOST A NAŠE PRÁCE PŘETRVÁ. PROTOŽE JSME PŘÍBUZNÍ DUCHŮ, BRATŘI DÉMONŮ, DĚTI POZEMSKÉ RADOSTI, KTEŘÍ JEDNOHLASNĚ PROHLAŠUJÍ:
STANIŽ SE TAK! SLÁVA ČORTU!

Kněz zvedne vysoko paže s roztaženými prsty a vášnivě pronese:
Celebrant: ZJEV SE, VZÝVÁM ROUHAVÉ JMÉNO, PANE SODOMY, KAINŮV BOŽE, VĚČNÁ RADOSTI TĚLA!
OGOŇI! TY ČORTUV OGYŇOK! RAZGORAJSA POSKOREJ!

Kněz vysype všechen prášek do pánve, okamžitě začne znít gong a kněz křičí:
Celebrant: SABATAN!
Shromáždění provedou znamení ochrany (zvednou ruce a dlaněmi si chrání oči) a odpoví:
Všichni: SABATAN!

Pánev je odnesena, kněz přistoupí k oltáři, pozvedne ruce a jemně avšak s velkou rozvahou zopakuje Velebení. Shromáždění tiše stojí. Kněz vezme z klína oltáře kost a odstoupí od něj. Místnost musí být dostatečně velká, aby všichni zúčastnění mohli přecházet kolem oltáře. Každý jednotlivě předstoupí před oltář, pokloní se mu. Když se napřímí, dotkne se kněz špičkou kosti jeho čela a pronese:
Celebrant: PŘEDÁVÁM TI ČORTŮV DAR.

Potom se všichni zúčastnění zase shromáždí, kněz pozvedne kost k Baphometu, otočí se ke shromážděným a řekne:
Celebrant: NEZAPOMEŇTE NA TO, CO BYLO A JE!
TĚLO BEZ HŘÍCHU, SVĚT BEZ KONCE!

Kněz ukončí ceremonii obvyklým způsobem.
Tento obřad byl otištěn v knize A.S.LaVeye Satanské rituály.




Sedmé satanské vyhlášení - Zvířecí drama

Poté, co pokořující talisman, Kříž, bude zlomen, přiblíží se řvoucí divoké běsnění starých bojovníků, těchto šílených Berserkrů, o kterých pějí severští bardové. Ten talisman je křehký a ten den přijde, kdy bude žalostně zlomen. Staří kamenní bohové povstanou z trosek zapomnění a vytřou tisíciletý prach ze svých očí; a Thór se svým obřím kladivem se náhle probudí k životu a začne drtit gotické katedrály!
-Heinrich Heine, 1834-
Ďábel vždy zaujímal unikátní místo v německé magické tradici. On nebo jeho zosobnění vždy triumfuje. A vůbec nezáleží na tom, že byl soustavně ztotožňován s hanbou, prostě trvale likviduje lidové favority. Jako buditel vlkodlaků dopomohl Gótům a Hunům k jejich vítězství v Evropě; jako finální protagonista zase v Písni Nibelungů zničil Valhalu a nastolil svou vlastní vládu na zemi. Stal se hrdinou, nebo vlastně šibalským a uličnickým rošťákem, předstírajícím zázrak. Během celé křesťanské éry si udržel své postavení v německé literatuře mnohem pevněji než kterékoli jiné postavy odvozené z Bible.
Krátké scénky v dramatech, ve kterých se Ďábel objevoval, byly více a více nahrazovány hlavními rolemi, až mu v mnoha případech náležela téměř celá hra! Je samozřejmé, že byl téměř vždy poražen a s velkou vřavou a povykem vržen zpět do pekla, snad pro uklidnění citů mravopočestné veřejnosti.
Zvláště od dob Fausta není již Satan považován za zosobnění dokonalého zla. Ve Faustovi lituje člověka, i když ještě prahne po lidských duších. A jako i Nietzchův Zarathustra je i on deprimován tím, že taková ubohá na zemi zrozená stvoření jsou tak úzkoprsá a tak málo čerpají z rozkoší života. Shaw se vrátil k těmto myšlenkám v díle Člověk a Nadčlověk, ve kterém velmi ochotný ďábel dělá vše pro to, aby se jeho hosté v pekle cítili co nejlépe.
Jako Shawův Satan, tak i německý ďábel je často chápán jako původce učení a slušného chování - optimistické odpuštění misantropické role Mephistophela ve Faustovi. Tato představa, která nakonec posloužila jako základ pro moderní satanský rituál (německý), může být poznána i v Carducciho díle Hymnus Satanovi. V něm je Satan veleben jako duch pokroku, jako inspirátor všech velkých činů, které vedou k rozvoji civilizace a ke zdokonalení lidské rasy. Je duchem revolty, která vede k osvobození ztělesněním všech kacířských myšlenek, které osvobozují. Dosahuje plného obdivu člověka a nakonec i zavržení Jehovy jako předmětu uctívání.
Ze dvou německých obřadů zde uvedených, je Zvířecí Drama starší. Ponaučení Ezopových bajek jsou prvním pokusem poučit člověka o důležitosti používání psychologie. Ezopova podobenství, která byla zaznamenána v Egyptě 1500 let před naším letopočtem, se později objevují v německé interpretaci. Čehož důsledkem je, že když Gotthold Lessing začal v osmnáctém století psát podobenství, byla tato velice lehce přizpůsobena kacířské filosofii, která považuje člověka za rozhodně horšího ve srovnání se všemi jeho čtyřnohými příbuznými.
Podstatou Zvířecího drama je přiznání se člověka k tomu, že má čtyřnohé předky. Pro zúčastněné je smyslem ceremonie radostný návrat na úroveň zvířete, přijetím důstojných vlastností zvířat a zvýšením smyslového vnímání. Kněz, který vyhlašuje Zákon, udržuje kadenci a řád a připomíná každému zúčastněnému, že i když je zvíře, je stále člověkem. A to je právě to, čeho svým důmyslným efektem dosahuje Zvířecí drama.
Obřad byl původně prováděn Řádem iluminátů, založeným roku 1776 Adamem Weishauptem. Obřad byl vlastně nástavbou existujícího zednářského rituálu. O deset let později již Gotthold Lessing ovlivnil mnoho německých autorit vymezujících hranice tohoto umění svým kritickým dílem Laokoon. Intelektuální klima v Německu dosáhlo sporného bodu, který dal v Anglii vzniknout Klubu pekelného ohně. Zánik bavorských Iluminátů, jako společnosti s čistě politickým základem, je často mylně vykládán těmi, kdož si naivně myslí, že politika a magický rituál se nedají spojovat. Zednářské řády se skládaly z mnoha mužů v mnoha vládách a prakticky každý okultní řád měl zednářský původ. Obřady Iluminátů se staly základem učení pozdějšího řádu Ordo Tempii Orientis, založeného roku 1902 Karlem Kellnerem a Adolfem Wilbrandtem. Obdobně tomu bylo u silného řádu Rosekruciánů, kteří byli ovlivněni učením Řádu zlatého úsvitu, který existoval v Anglii v roce 1887.
Učení Iluminátů trvalo na tom, že všechno je hmotné, že všechna náboženství jsou vynálezem člověka, že Bůh je člověk a člověk je Bůh a svět, že je jeho království. Zvířecí Drama tuto myšlenku podtrhuje. Poprvé bylo provedeno Dieterem 31. července 1781 v Mnichově, což dokazuje rukopis z roku 1887. Mnoho autorů vepsalo úryvky z litanie do svých literárních děl a dramat. Je očividné, že velmi mnoho autorů a spisovatelů bylo členy Řádu nebo skupin, které se z něj vyvinuly. Živé příklady jsou nacházeny v dílech Arthura Machena, W.B.Yeatse, Roberta W.Chamberse a Jamese Thompsona. Zvířecí Drama, se nápadně odráží v dílech: např. H.G.Wellse, Ostrov doktora Moreaua, což je velice satanské dílo, které ve svých hlavních částech obsahuje velkou dávku litanie; Světec a Zvíře od J.V.Widmanna, zahořklý útok zvířete proti křesťanskému bohu; Tedeum Válka, od Carla Hauptmanna a samozřejmě Zvířecí Farma od George Orwella a Opice a Podstata od Aldouse Huxleyho. Podobně je tomu v Knize Zákona od Aleistera Crowleyho, který s touto ceremonií byl velmi dobře seznámen. Již v jejím názvu je jasná narážka na Litanii Zákona ze Zvířecího Dramatu.
Také myšlenka Nietzcheho Zarathustry, která radí ztotožnit se s bestií, která je nezbytným předpokladem k úloze Boha-člověka, je výmluvné ritualizována v Zákonu džungle, ve Zvířecím Drama. Je to poučení, které je příliš často zanedbáváno "civilizovaným" člověkem.

POTŘEBY K PROVEDENÍ
Potřební jsou - kněz, který zahajuje ceremonii, tři asistenti, zaříkávač a případně další zúčastnění. Kněz působí jako mistr ceremonie a řídí celý obřad. Jeho asistenti jsou světlonoš, který má na starosti světlo k předčítání, obsluhovatel gongu a liktor. Kněz má černé roucho s odkrytou kapucí. Jeho asistenti mají také černé pláště, ale hlavy mají zahaleny. Liktor drží v pravé ruce, na níž má nataženu černou rukavici, velký býkovec. Na levé paži má nataženu černou sametovou nebo saténovou rukavici a na ukazováku rubínový prsten. Nahý ženský oltář sedí tváří ke shromážděným v pozici Bast na trůnu: přímo na stupínku u zdi, nohy zkřížené pod sebou. Zaříkávač a ostatní zúčastnění mají černé pláště s odhalenými kapucemi a mají nasazené masky znázorňující různá zvířata. Masky musí být co nejdokonalejší. Zaříkávač drží těžkou hůl, kterou buší do země, zdůrazňujíc tak určité části Litanie. Zaříkávač představuje napůl člověka, napůl zvíře.
Roucha jsou povinná: představují formální rozdíl mezi člověkem a zvířetem.
Ceremonie se vykonává ve velké místností nebo na volném prostranství dost velkém na to, aby se všichni zúčastnění mohli shromáždit ve velkém půlkruhu. Kněz a jeho asistenti stojí během celého obřadu po stranách oltáře. Tento obřad může být také vykonáván v lese nebo podobném místě, na pasece, mýtině, kde mohou v předepsané chvíli kráčet zúčastnění listím. Pokud je obřad konán v přírodě, musí žena sloužící jako oltář sedět na vyvýšeném balvanu nebo pařezu tak, aby její předepsaná pozice mohla být dodržena. Pochodně mohou být použity i v přírodě, i když to není přímo předepsáno. Jestliže se obřad koná na místě, kde by mohlo začít hořet listí nebo les, čímž by byl celý smysl obřadu zmařen, je nutno přísně dbát bezpečnostních opatření.
Hudba doprovázející Zvířecí Drama musí být perfektně vybrána pro Litanii i provedení. Nevhodná hudba by mohla pozornost od obřadu spíše odvracet. Bez pochyby nejvhodnější je "Also sproch Zarathustra" (Tak pravil Zarathustra) od Richarda Strausse a Stravinského "Le Sacre du Printemps" (Svěcení jara). Ke gongu může být přidán ještě hluboce znějící buben.
Když je ceremoniál zahajován, jsou přítomni pouze kněz, jeho asistenti a oltář. Myš v kleci je umístěna poblíž oltáře tak, aby ji zúčastnění mohli vidět.

DAS TIERDRAMA
Ceremonie je zahájena standardním postupem. Liktor stojí v popředí oltáře nalevo, obsluhovatel gongu stojí v popředí oltáře napravo. Světlonoš stojí za knězem. Kněz tedy stojí uprostřed kosočtverce, který se vytváří během zahajovacích pasáží. Je přečten Druhý Enochiánský klíč. Kalich je z poloviny naplněn. Vyvolávána jsou jména, která odpovídají zvířecím protějškům: Bast, Typhon, Fenriz, Midgard, Behemoth, Pan atd. Když kněz ukončí zahajovací invokaci, poodstoupí na okraj mýtiny a dovnitř vkročí zaříkávač. Stojí uvnitř a rozhlíží se po celé mýtině, pohybem přivolá světlonoše, který vkročí do středu k němu se svým světlem. Je otočen ke zvířatům. Zvířata vstupují seřazená v řadě dovnitř, pokud je obřad vykonáván v místnosti. Pokud je vykonáván venku, přibližují se listím ve velkém půlkruhu na mýtinu. Chůze zúčastněných musí být sugestivním napodobením chůze zvířat, která jednotliví zúčastnění napodobují. Zaříkávač zahajuje Litanii a gong jemně zní, jakoby zaříkávače svým zvukem doprovázel. Když recituje, zjevují se zvířata a ještě blíže a těsněji se shromažďují kolem něj.

Zaříkávač: JSEM MLUVČÍM ZÁKONA. SEM PŘICHÁZÍ VŠICHNI, KTEŘÍ JSOU NEZNALÍ, NAUČIT SE ZÁKONU. STOJÍM V TEMNOTĚ A VYKLÁDÁM ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE! KRUTĚ JSOU POTRESTÁNI TI, KDOŽ PORUŠÍ ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE! PRO KAŽDÉHO JE CHTĚNÍ ZLEM, CO CHCEŠ TY PO NÁS, TO MY NEVÍME, ALE DOZVÍME SE TO. NĚKDO SE CHCE PŘIBLÍŽIT TAK, ŽE ČÍHÁ A STÁHNE SE A POČKÁ A VYSKOČÍ, ZABIJE A ZAKOUSNE SE, ZAKOUSNE SE HLUBOCE A ŠŤAVNATĚ, VYSÁVÁ KREV! NĚKTEŘÍ CHTĚJÍ TRHAT ZUBY A RUKAMA SE ZARÝT S NOSEM ČICHAJÍCÍM V ZEMI! NĚKTEŘÍ SE DRÁPOU NA STROMY, NĚKTEŘÍ SE ZARÝVAJÍ DO HROBŮ MRTVÝCH, NĚKTEŘÍ BOJUJÍ ČELEM NEBO NOHAMA ČI DRÁPY, NĚKTEŘÍ KOUSNOU RYCHLE BEZ VAROVÁNÍ. POTRESTÁNÍ JE PŘÍSNÉ A JISTÉ, PROTO NAUČTE SE ZÁKONU. VYŘKNĚTE SLOVA! NAUČTE SE ZÁKON. VYŘKNĚTE SLOVA! VYŘKNĚTE SLOVA!

Zaříkávač: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ČLOVĚK JE BŮH.
Zvířata: ČLOVĚK JE BŮH.

Zaříkávač: MY JSME LIDÉ.
Zvířata: MY JSME LIDÉ.

Zaříkávač: MY JSME BOHOVÉ.
Zvířata: MY JSME BOHOVÉ.

Zaříkávač: BŮH JE ČLOVĚK.
Zvířata: BŮH JE ČLOVĚK.

Zaříkávač: JEHO JE DŮM UTRPENÍ.
Zvířata: JEHO JE DŮM UTRPENÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.

Zaříkávač: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.
Zvířata: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.

Zaříkávač: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.
Zvířata: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.

Zaříkávač: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.
Zvířata: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.

Zaříkávač: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.
Zvířata: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.
Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!
Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!

Zaříkávač: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!
Zvířata: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!

Zaříkávač: ON JE TO, CO JSME MY!
Zvířata: ON JE TO, CO JSME MY!

Zaříkávač: JSEM MLUVČÍM ZÁKONA. SEM PŘICHÁZÍ VŠICHNI, KTEŘÍ JSOU NEZNALÍ, NAUČIT SE ZÁKONU. STOJÍM V TEMNOTÁCH A VYKLÁDÁM ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!
Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: KRUTĚ JSOU POTRESTÁNI TI, KDOŽ PORUŠÍ ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!
Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: PRO KAŽDÉHO JE CHTĚNÍ ZLEM, CO CHCEŠ TY PO NÁS, TO MY NEVÍME, ALE DOVÍME SE TO.
Zvířata: DOVÍME SE TO!

Zaříkávač: NĚKDO SE CHCE PŘIBLÍŽIT TAK, ŽE ČÍHÁ A STÁHNE SE A POČKÁ A VYSKOČÍ, ZABIJE A ZAKOUSNE SE, ZAKOUSNE SE HLUBOCE A ŠŤAVNATĚ, VYSÁVÁ KREV! NĚKTEŘÍ CHTĚJÍ TRHAT ZUBY A RUKAMA SE ZARÝT S NOSEM ČICHAJÍCÍM V ZEMI! NĚKTEŘÍ SE DRÁPOU NA STROMY, NĚKTEŘÍ SE ZARÝVAJÍ DO HROBŮ MRTVÝCH, NĚKTEŘÍ BOJUJÍ ČELEM NEBO NOHAMA ČI DRÁPY, NĚKTEŘÍ KOUSNOU RYCHLE BEZ VAROVÁNÍ. POTRESTÁNÍ JE PŘÍSNÉ A JISTÉ, PROTO NAUČTE SE ZÁKONU. VYŘKNĚTE SLOVA! NAUČTE SE ZÁKON, VYŘKNĚTE SLOVA! VYŘKNĚTE SLOVA!

Zaříkávač: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: NECHODIT PO ČTYŘECH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ DRÁPY, ŠTĚKÁNÍ NEBO STROMY: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ VRČENÍ NEBO ŘVANÍ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ VZTEKLÉ CENĚNÍ NAŠICH ZUBŮ: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ NIČENÍ NAŠICH PŘÍBUZNÝCH: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?
Zvířata: ŽÁDNÉ ZABÍJENÍ BEZ ROZMYSLU: TAKOVÝ JE ZÁKON. MY NEJSME LIDÉ?

Zaříkávač: ČLOVĚK JE BŮH.
Zvířata: ČLOVĚK JE BŮH.

Zaříkávač: MY JSME LIDÉ.
Zvířata: MY JSME LIDÉ.

Zaříkávač: MY JSME BOHOVÉ.
Zvířata: MY JSME BOHOVÉ.

Zaříkávač: BŮH JE ČLOVĚK.
Zvířata: BŮH JE ČLOVĚK.

Zaříkávač: JEHO JEST DŮM UTRPENÍ.
Zvířata: JEHO JEST DŮM UTRPENÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ TVOŘÍ.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ ZRAŇUJE.

Zaříkávač: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.
Zvířata: JEHO JE RUKA, KTERÁ LÉČÍ.

Zaříkávač: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.
Zvířata: JEHO JE ZAŽEHNUTÍ BLESKU.

Zaříkávač: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.
Zvířata: JEHO JE HLUBOKÉ SLANÉ MOŘE.

Zaříkávač: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.
Zvířata: JEHO JSOU HVĚZDY NA OBLOZE.

Zaříkávač: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.
Zvířata: JEHO JSOU VLÁDCI ZEMĚ.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.
Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ NEBESA.

Zaříkávač: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!
Zvířata: JEHO JE MÍSTO ZVANÉ PEKLO!

Zaříkávač: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!
Zvířata: JEHO JE TO, CO JE NAŠE!

Zaříkávač: ON JE TO, CO JSME MY!
Zvířata: ON JE TO, CO JSME MY!

Zaříkávač: JSEM MLUVČÍM ZÁKONA. SEM PŘICHÁZÍ VŠICHNI, KTEŘÍ JSOU NEZNALÍ, NAUČIT SE ZÁKONU. STOJÍM V TEMNOTÁCH A VYKLÁDÁM ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!
Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: KRUTĚ JSOU POTRESTÁNI TI, KDOŽ PORUŠÍ ZÁKON. NIKDO NEUNIKNE!
Zvířata: NIKDO NEUNIKNE!

Zaříkávač: PRO KAŽDÉHO JE CHTĚNÍ ZLEM, CO CHCEŠ TY PO NÁS, TO MY NEVÍME, ALE DOVÍME SE TO.
Zvířata: DOVÍME SE TO!

Potom zaříkávač odloží hůl, skloní se k oltáři a dlouho a obdivně jej prohlíží, avšak hrdě přitom dává najevo své sebeovládání a úctu. Když se napřímí, přijde kněz s kalichem a zdvořile jej nabídne zaříkávači. Ten jej přijme a v úctě jej pozdvihne k oltáři. Potom jej potichu vypije, avšak s velkou vážností. Nato mu jej kněz odebere. Zaříkávač pokročí vpřed, toužebně rozpřáhne paže a něžně hladí tělo oltáře. Potom pokročí zase zpět a ještě v zasnění je obdarován mečem od kněze. Když zvíře (zaříkávač) přijme meč, pozorně sleduje jeho tvar a lesknoucí se plochu. Potom jej uchopí oběma rukama a vysoko jej zvedne. Ostatní zvířata také pozvednou své paže a některá se pokouší učinit znamení Cornu - znamení rohů.
Zaříkávač: ČLOVĚK JE BŮH.
Zvířata: ČLOVĚK JE BŮH.

Zaříkávač: MY JSME LIDÉ.
Zvířata: MY JSME LIDÉ.

Zaříkávač: MY JSME BOHOVÉ.
Zvířata: MY JSME BOHOVÉ.

Zaříkávač: BŮH JE ČLOVĚK.
Zvířata: BŮH JE ČLOVĚK.

Zaříkávač:
HAIL, SATAN!
Zvířata:
HAIL, SATAN!
¨¨
Zaříkávač skloní meč a kněz si jej od něj vezme. Zaříkávač odejde ke kleci s myší a propustí ji na svobodu.

Zaříkávač: MÉ VYPRÁVĚNÍ JE UKONČENO. TAM UTÍKÁ MYŠ: KDOKOLIV JÍ CHYTÍ, MŮŽE SI Z JEJÍ KŮŽE UDĚLAT SKVĚLOU, SKVĚLOU ČEPICI.

Když myš uteče, všechna zvířata dopadnou na všechny čtyři a vzájemně si překážejíc, se ve vší vážnosti štrachají pryč z mýtiny, zaříkávač odejde jako poslední. Když je všude ticho, kněz přistoupí k oltáři a obvyklým způsobem obřad uzavře.

Tento obřad byl otištěn v knize A.S.LaVeye Satanské rituály.


 
Novinky | Úvod | 66 otázek a odpovědí | The Abyss online | Archiv novinek | Rozhovory | Osobnosti PČ-SCHCS | Obřady | Fotogalerie | Poezie | Povídky | Časopis The Abyss | Shop | Kontakty | Hlavní mapa webu
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky