- Cirkev Satanova

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Rozhovory s umělci, hudebníky, psychology, malíři - tuzemská scéna
  • Sandro Dragoj - triumfální umělec Infernalismu
  • Boris Rudý – předlický čert a legenda
  • Rozhovor s Petrem Bakalářem
  • Rozhovor s kapelou Drzý čert
  • Metafyzika hudby Tomáše Fabiána
  • Rozhovor: Jak si žije Subadur


Sandro Dragoj - trumfální umělec infernalismu
Sandro Dragoj se narodil v Roudnici nad Labem 21. 10. 1985. Většinu dětství strávil ve městě Štětí jako syn podnikatele a obchodníka s nábytkem. Od velice útlého věku byl považován za výtvarně talentovaného se sklonem k morbidní tématice, projevující se v jeho prvotních malůvkách. Jeden z prvních rysů jeho tehdejší práce je silné ovlivnění H. R. Gigerem. Během studií se do této skupiny umělců přiřadí i Zdzisław Beksiński, Wayne Barlove, Joseph Mallord, William Turner. První Sandrovy studie na grafické škole v Jihlavě dopadnou neúspěchem a své uplatnění najde, až v rukou uměleckého rytce Jiřího Rückera, u kterého je v učení. Po dosažení výučního listu (maturitní studie nedokončí) ze školy odchází a je označen za volnomyšlenkáře a antikrista. Ale již během této doby zakládá uměleckou skupinu Infernalismus, která v jeho pozdějším životě najde vysoké uplatnění, přetrvávající dodnes.


Sandrova myšlenka umělecké skupiny Infernalismus přechází ve snahu, určit novou odnož surrealistického proudu nejen v rámci umění, ale i poezie. Jeho vidinou je peklo na zemi. Za cíl tohoto umění spatřuje v nutnosti projít Jungovou definicí osobního stínu, či práci s kolektivním nevědomí skrze umění. V jeho osobní tvorbě je ale cejch pekla nepopiratelný.
V současnosti se autor věnuje výhradně výtvarné tvorbě a své práci (přes mnohočetné zájmy) podřizuje naprosto vše.

1. Jakého malíře, či umělce dekadentního surrealismu máš nejraději? Máš rád i někoho z úplně jiné strany (naivní umění, art brush, primitivní umění, pop art, či umění kýče)?
Já jsem hodně vyrůstal na práci H. R. Gigera, který se vyhledával v době krátce po sebe zhroucení komunismu obzvlášě obtížně. Seznámil jsem se s jeho dílem v období, kdy mi nebylo ani devět let. Nechal jsem se jím podstatně ovlivnit a nebýt jeho, má nejen současná tvorba by měla jinou podobu. Dnes pochopitelně jdu vlastní cestou. Své vzory ale mám a nejedná se o dekadentní surrealisty. Těmi jsou Caravaggio a Joseph Mallord William Turner. Zejména Turner mě svou dramatičností je schopen zaujmout dodnes. Ovšem je-li nutné dělat umění, je nutné vycházet ze sebe a ze svého světa. Práce kolegů může posloužit jako dobrá inspirace, či motivace, ale nelze se jimi doslovně řídit a kráčet tak jejich stezkou. Ta cesta je jejich. Já jsem odlišný a mám tudíž cestu svou.

2. Jak vnímáš úpadek západní civilizace - přes Řím, křesťanský středověk, kolonialismus, bouřlivou ½ 20. století, následné rozdělení na východ a západ a současnou nekulturní, bezvýchodnou, sebevražednou politiku demokracie?
Tak úpadek a vzestup jsou stálými faktory napříč veškerých věků. Nemyslím si ale, že západní civilizace je v úpadku. Naopak díky demokracii žijeme v době transparentní. Pro naši kulturu a vlády to znamená, že veškeré problémy jsou snadno vidět. Spíše vzhledem k lidskému pokroku a rozšíření demokracie, zakoušíme jednu krizi za druhou, ale vlastního pokroku si nevšímáme, protože tomu nevěnujeme pozornost a ve své podstatě nás to ani netrkne. Díky demokracii je do jisté míry zajištěno, že totalitní vládce se nebude držet u moci celou generaci a jak jsem odpovídal, žijeme v době transparentní. Pokud nám nějaký politik bude mazat med kolem úst, v rámci několika let se to o něm ví. To by se kvůli propagandě v žádné nedemokratické zemi stát nemohlo. Samozřejmě mě štve například fakt, že lidé naší země se raději zajímají o hospodské povídačky a to co má nějakou hloubku, myšlenku nebo estetickou hodnotu, toho se štítí jak čert kříže a je to pro ně k smíchu. Veškeré problémy ale spočívají hlavně v nás samotných, než v našem systému. Ten je oproti minulosti hybný. Co se týče demokracie, vidím v tom pokrok a velký rozvoj od jakékoliv formy absolutismu, který je limitovaný inteligencí vládnoucí oligarchií. Stačí se v současnosti podívat na Rusko, které veškeré své problémy, i ty vnitřní, politiky hází na Spojené státy a tváří se, jako kdyby se odpočítávaly týdny, kdy OSN zahájí invazi do této chátrající země.


3. Máš nějakého oblíbeného zahraničního spisovatele a nějakého oblíbeného českého spisovatele? 
Vím například, že jsi napsal recenzi na knihu "Jest něco zlého mezi nebem a zemí" a zveřejnil ji na databázi knih (mimochodem je to dílo, jehož si velmi cením).
Už asi rok nemohu dočíst tři knihy a louskám to po stránkách. Jedná se o Freudův "Úvod do Psychoanalýzy", protože mě baví sledovat, jak funguje lidská mentalita. Zejména to objevovat a Freud byl na to opravdu dobrým. Další kniha je teologická "Nebe a Peklo" od Emanuela Swedenborga. Tuto knihu bych mohl doporučit i všem satanistům. Zejména k procvičení si pochopení leckterého Emanuelova výkladu. Pro mě osobně to znamenalo svého vnitřního raracha hodně vzít pod krkem a podříznout tepnu zbytku narcismu, který ve mně podřimoval. Jakmile jsem byl schopen akceptovat jeho výroky, tak by mnoho osob přes satanisty, luciferiány, kultisty a praktikující černého řemesla bylo (dle jeho výkladu) černými anděli, kteří svou duší nikdy neopustili nebesa. S tímto by se, ale asi za žádných okolností, mnoho křesťanů nebylo schopno smířit. (smích) Do třetice, kdo mě oslovil, byl Martin Lindstrom se svou knihou "Vyluxusované mozky," kde hodně vysvětluje, jak jsme ovlivnitelní moderním marketingem a vesměs neuvědomělí proti působení PR. Zároveň mě to čtivo poněkud frustrovalo, když jsem velice snadno spatřil, jak ten člověk má v mnoha nepříjemných věcech pravdu a jak málo stačí, abychom byli nevědomky závislí nejen na nějakém produktu. Zejména, když nejvíce zákeřný marketing u nás používají politické strany, disponující patřičným kapitálem, a pak nám lžou a lžou a lžou, a my jako občané to buď hltáme, či pubertálně rebelujem. Kdyby na sebe nechali dopustit zákon o klamání zákazníka, náš soudní systém by přetížeností asi zkolaboval. Je strašně moc málo lidí, kteří svým konáním opravdu chtějí něco dělat a každý s dobrými úmysly a schopností dělat ústupky a kompromisy, nehledě na ideologii, by si zasloužil velkou úctu. Co se týče české práce, mám hodně práce s Infernalisty, věnujícími se poezii. Samozřejmě jsem velkým fanouškem kolegy Ane-Arch.


4. Existuje nějaká kniha a báseň, která tě v podstatě provádí celý život?
K mému žalu neexistuje. Ačkoliv Red Bollow přišel s pár kousky, které můj život popisovaly a sepsal je v době, kdy mě ještě vůbec neznal. Možná jen asociace nebo věštecká předtucha? Jednu dobu jsem hodně tíhnul k Faustovi od Goetheho, ale pořád to je na mně málo zlé. Miluji, když atmosféra díla je drtivá a nemilosrdná. To je to, co Red Bollow umí moc dobře znázornit. Zrovna on umí být v poezii velice výjimečný a také se spolu s ním táhne i jakási aura, síla, která mu pomáhá. Například tím, že italský skladatel Carlo H. Notoli mu naskládal hudbu pro jeho autorské čtení. Tento muž za to nic nechtěl, a přesto se jedná o profesionála, hrajícími si s binárními vlnami, s hlubokou spojitostí s projektem Sunn O a samozřejmě známého divadelního skladatele. Já mám velkou slabost pro cokoliv, co zavání peklem ve spojitosti s naším světem. Reálným peklem, nejsem fanouškem Danteho ztvárnění pekla, i když to může posloužit jako inspirace. Zejména vidinou pekla v náš svět a jeho hříšnosti, která ve skutečnosti je naší přirozeností a my se jen točíme v Infernu dogmatu a předsudků dogmatu, které jsme si vštípili do vlastního superega.

5. Co si myslíš o figurální kresbě? Myslíš si, že s ní máš problémy?
S figurální kresbou mám jeden zásadní problém a tím je nepřítomnost modelu. Pro svou práci si potřebuji navodit nějakou atmosféru nebo alespoň nasát atmosféru místa. Také má práce spočívá ve ztvárnění nějaké podvědomé vidiny, a tudíž letmé skicování nahodilých osob, mi nic neříká. Pro mě je nutné vzít si model, naaranžovat si ho, dlouhou dobu nad ním přemýšlet a zasadit si ho do kompozice. Také nejsem ochotný vzít si na paškál kohokoliv. Ta osoba se mi musí líbit a musím v ní vidět něco, co mě zaujme a také musím u ní chtít, aby to bylo osobní. Pokud se tak neděje, klesá mi kvalita práce a já se musím více zapotit a napracovat, abych tam cokoliv nezemského objevil a do toho díla to vtisknul. K mému žalu mě ale životem doprovází stigma, že výtvarné prostředí musím kolem sebe spíše vytvářet a ačkoliv si někdy model domluvím, často to prostě neklapne a dotyčný nemá čas. Zde mohu uvést příklad: mám už déle než rok rozmalovaný obraz právě se zmiňovaným poetou Redem a půlku obrazu jsem si už musel prostě vycucat z prstu, jak ho neustále nemohu zastihnout, aby mi pózoval. Teď to stagnuje úplně, protože ty nejdůležitější části si prostě nemohu „dovymyslet“.

6. Co si ceníš na satanismu a jak vnímáš aktivity P.Č.-S.CH.C.S.?
Já si satanismu jako proudu cením všeobecně dost, ale stále ho vnímám jako úzce spjatý s křesťanstvím, nebo lépe řečeno panteonem kolem hlavního boha Jahveho. Církev zapříčinila vznik mnoha uměleckých skvostů, jak výtvarného rázu, tak i architektury. Zejména ochoty tyto projekty sponzorovat. Ovšem pro záležitosti, které se jí nelíbili, začala přijímat a vytvářet pojmy jakými jsou peklo a ďábel, a zároveň do těchto pojmů zařadila mnoho sympatických věcí, se kterými se křesťané nebyli schopni vyrovnat a nějak je zvládnout. Domnívám se, že se tak sami o leccos okleštili. Toto oklešťování je samozřejmě hodně patrné i v teologii, kdy ze spousty mytologických postav nebo starých bohů jsme zhotovili démony, začali je popisovat jako kulhající mrzáky a zpráskané mezi kočkou a žábou. Přijde mi to jako obrovský a nestoudný barbarismus. Na satanismu si především vážím toho, že se k těmto věcem staví přímo, a navíc má ještě odvahu s tím pracovat. Mně osobně to přijde velice ctnostné. Další věcí, kterou obdivuji, že satanismus si nedělá s lidstvím nějaké iluze a nebrání se člověka porovnávat se zvířetem. Zejména není tak arogantní, aby připisoval duši pouze člověku. A šlo by pokračovat dále: například apelací na práci se svým egem, což mě osobně (vzhledem k sympatiím k Freudově práci) velice lahodí. Jsou ale věci, které mě naopak mrzí. Jednou z těch věcí je cejch odpadlictví, který se na satanismu až ošklivě drží a mnoho lidí tento cejch podporuje svým ztotožněním se s odpadlictvím, kvůli vlastní rebelii. Zde se musím přiklonit k textům Big Bosse v jeho pěveckém projevu, kde často naráží na ctnostnou, až posvátnou spojitost lidí s Daimoniem. Mně se tato myšlenka hodně líbí a má to pro mě až olympský ráz. Když narazím na samotnou Církev Satanovu, jsem rád, že něco takového přes veškerý mediální rozruch, u nás existuje a žije si to svým vlastním životem.

7. Nedávno jsi zpracoval dvě magické pečetě pro P.Č.-S.CH.C.S., jak se ti na nich pracovalo? Čím tě oslovily?
Práce to nebyla nikterak složitá, ale musel jsem projít osobní přípravou, abych to dokázal osobně pojmout a zpracovat. Pak už tu byla jen časová náročnost. Bylo pro mě nutné, se s daným tématem ztotožnit. Pro ztvárnění, je myšlenkové uchopení podstatné. Většinou chci stvořit výsledek, který předčí konkurenční úsilí velkým náskokem a to bez osobního pojetí nelze. Také svou roli hraje vtisk mistrovského puncu. Následovné oslovení mě asociovalo s archetypem Lucifera, který je mi sympatický. Ovšem mé chápání Lucifera je odlišné od tradičního křesťanského výkladu. Vidím v něm někoho, kdo se byl schopen vzbouřit nejvyšší autoritě, která se mi z mého úhlu pohledu jeví jako despotická. (Bůh je našim otcem již na věky a jsme tedy odsouzeni k tomu, nikdy nedospět, nikdy se nezodpovídat sami za sebe. Stále se zodpovídáme jen boží vůli.) Lucifer, Světlonoš, na mě působí jako předobraz svobody a někdo, kdo vnáší světlo zdravého uvažování do temnoty křesťanské doktríny a demagogie.

8. Jak vnímáš svou práci s VOODOO, má tento systém pro tebe nějaká specifika? Jak probíhaly kresby pro knihu Veroniky Šulcové?
Má práce s Voodoo byla velice okrajová a loa, která tento systém doprovází, asi jen málokdo bude mít v krvi a sednou mu. Je to tak se vším, co přijímáme za své, a ve skutečnosti to je cizí. Co mě ale na Voodoo velice zaujalo, jsou čarodějnické praktiky, zejména jejich techniky a zkoumání a to, na jakých principech fungují. Jsou totiž velice efektivní a pro mě osobně mnohem přirozenější, než mnoho západních magických systémů, posedlých geometrií. Já ve svém životě spíše dbám na principy. Hodně sázím na moudrost, plynoucí ze zkušeností, na empatii, intuici, trpělivost a odolnost. Čarodějnictví tak, jak jej prezentuje voodoo a Veronika Šulcová, má pak pro mě větší význam, protože pro mě je více silovou záležitostí a také více osobní. V těchto technikách je posese vnímaná jako dobrý úkaz, s duchy se paktuje a navazují osobní pouta a samozřejmě chápu, že mnoho západních lidí, zabývající se ezoterikou, ofrňuje nosánek nebo v tom vidí něco hrozného a zlého, aniž by měli nexenofobní racionální argument. Práce na ilustracích byla velice různorodá, a některé z těch ilustrací byly velice náročné na úsilí, oproti jiným, které šli naopak snadno. Pokaždé hodně záleželo na kom jsem zrovna pracoval a také jsem hodně musel zpracovat sebe. Chtěl jsem vždy docílit alespoň sebepatrnějšího kontaktu s loa, které jsem měl zrovna znázornit. Byla to dost silná zkušenost a také obtížná. Samozřejmě z toho plynulo spousty zážitků, které jsou okultního rázu. Mnohé z nich by šlo považovat za nebezpečné, i když já se tak na to nekoukal. Kdo chce žít, musí občas riskovat.

9. V Abyssu 2/2015 vyšla reprodukce pečetě gnostického bratrstva Pramene čisté nevázanosti, kterou jsi kreslil dle návrhu Tau-Pauluse. Jak se ti na ní pracovalo? Měl jsi nějaké tématické vize?
Na žabičce se mi pracovalo dobře. U této práce byl delikátní fakt, že jsem měl už od samotného vyřčení námětu Tau-Paulusem jasnou vizi, jak na tom budu pracovat. Nejprve jsem si zhotovil několik skic, kvůli osobnímu poznání anatomie žáby, která pro mě do té doby byla neznámá. Následovalo ukázání skici Tau-Paulusovi a jeho vyjádření. Pak už nastala samotná práce. Rozpracoval jsem si první verzi díla, ale během začátků práce jsem si uvědomil cosi divného, co mi podvědomě nesedí. Když jsem dílo rozpracoval podruhé, dokázal jsem ho konečně vědomě uchopit a vlít do něj veškerou esenci, které jsem z Daimonia naslouchal. Pokud během práce dokáži zaznamenat vše, co mi Daimonius šeptá, jsem většinou spokojený a beru to jako jedno z nejdůležitějších kritérií práce. To kouzlo tam obsažené za mou osobu, musí být za každou cenu.

10. Zaujalo tě poslední dobou něco z filosofie?
Já vidím díl filosofie ve všem. Každá lidská práce má svou filosofii, tedy možná až na Mondrianiho. Zde opravdu věřím, že jeho práce opravdu žádnou filosofii nemá a je opravdu o ničem, jak sám usiloval. Především se ale zaměřuji na svou vlastní filosofii. Nesepisuji žádnou knihu, ale jsou mystéria a filosofie, kterou vrážím do své osobní tvorby za pomoci symbolů a podprahových sdělení. Hodně si na to potrpím. Jediný ústupek, který si toleruji, je, že mažu hranici mezi filosofii a do obrazů vtisknutou poezií, která řeší onu atmosférickou záležitost. Jsem v tomto nucen dělat jedno a to samé co filosofové a básníci. Tím je, pozorovat svět kolem sebe a zpracovávat ho svým vědomím, plus posuzovat ho s tím, co už člověk vytvořil, dříve než se to propadne zpět do věčné propasti nicoty. To už ale trošku přeháním a dramatizuji. (smích)

11. Co pro tebe představuje opravdovou temnotu? Máš nějaké fobie či iracionální strach z něčeho?
Opravdovou temnotu jsem vždy vnímal jako nevědomí a nekonečnou propast. V tomto asi tkví má osobní víra, protože jsem přesvědčen o tom, že náš svět, my a vše kolem, pochází z nekonečné propasti a jednou se tam také vše vrátí. Ten, kdo se věnuje nejen svému nevědomí, jako první čelí temnotě a bytostnému strachu, který existuje samoúčelně. Veškeré podoby jsou pak jen formy, které přijímá a dost možná i vlivy asociací, které životem u nás vznikly. Je u mě zřejmé, že nacházím zálibu ve ztvárnění všelijakých obludností, které se v lidech ukrývají, a jsem je pak schopný naservírovat na podnos pozorovatelům. Například v brzké době budu zveřejňovat dílo "Nihilismus z Narcismu". Tento výtvarný popis tématu mi přijde nanejvýše odporný, zlý a morbidní, ale strach z něj plyne do té doby, dokud souvisí s naším nevědomím a tehdy se také jeví temným, protože nejsme schopni jej dostatečně prozkoumat. Realita je ale taková, že monstrozita není temná. Naopak o ní moc dobře víme, běžně se s ní potkáváme, tolerujeme jí a jakkoliv s ní pracovat nebo jí zušlechtit, je otázka odhodlání a vytrvalosti proti prokrastinaci a lenosti.

12. Jaký je tvůj vztah k démonologii. Praktikoval jsi někdy evokace?
K démonologii mám velice kladný vztah, na druhou stranu současný výklad démonologie na mě působí velice zastarale, zejména kvůli objevům psychologie. Navíc nejvíce jsem pracoval s Goethií, která znevažuje obsažené entity nálepkou "zlí duchové". Pokud se pak poohlédneme zpět do historie, musíme se zasmát nad mnohým původem těchto bytostí a jejich pohanskými kořeny. Navíc goetický výklad svým chápáním démonů mi přišel zcela scestný. Již i počátky praxe s těmito bytostmi jsem dělal zcela proti zásadám nejen této knihy, ale i zcela mimo hermetický proud a největší inspiraci jsem si naopak vzal z tradičního čarodějnictví. Netrvalo dlouho a nechal jsem se inspirovat i pojetím Voodoo od Veroniky Šulcové. To už jsem se ale řídil praktikami, které mi napovídalo Daemonium, potažmo význam slova podle antického významu. Nakonec mě veškerá praxe dovedla k něčemu, co lze velice obecně nazvat pohanství. Potažmo v připuštění existence božských bytostí, nehledě na to, jaké mají formy a způsoby projevů.

13. Dokázal bys zakončit rozhovor nějakým svým stylovým citátem, určeným pro všechny vzdělané, kriticky myslící satanisty?
"I láska umí být peklem a i peklo umí milovat".

 
Boris Rudý – předlický čert a legenda
Boris Rudý, co o něm říct úvodem? Snad jen toliko, že je to zajímavý a originální člověk, který se mírně proslavil svým vzhledem a svými svéhlavými názory a projekty. Které více rozepíše v rozhovoru. Jak se zpívá v jedné veselé písni: „Já mám v Praze tři domy, až je koupím budou mý“, tak přesně něco podobného by šlo říci i o Borisovi s tím rozdílem, že domy už koupil a nejsou v Praze, nýbrž v Ústí ve čtvrti Předlice. Domy koupil za velmi nízkou cenu, zrekonstruoval je a pronajímá za ďábelskou cenu 66,6 Kč/m čtvereční. Boris se sám prezentuje jako radikální levičák a má blízko k ideálům marxismu, ač členem KSČM není. Zajímavostí rovněž je, že jeho zmíněné domy stojí v Marxově ulici. Boris sám o sobě tvrdí, že je potetovanější než Vladimír Franz, kterému říká Fantomas a Franz mu na oplátku říká zas Cibulák. Dříve měli lidé z jeho tetování a implantátů rohů strach, dnes se s ním spíše rádi vyfotí a berou ho jako lokální kolorit.
 

1) Osobně si myslím, že tě dost proslavily tvé činy, ale hlavně tvůj vzhled. Nedávno jsem viděl např. tvou fotku v geniální knize „Maska v proměnách času a kultur“. Dávají tvoje tetování dohromady nějaký hlubší příběh?
O té knize nic nevím, takže nemohu posoudit, nevím co v ní přesně o mě je, ale moje fota běhají asi už všude a setkávám se i s tím, že to i někteří zneužívají. Moje tetování ale nikdy nebylo zamýšleno a nikdy ani nebude jako nějaká maska, je to můj osobní názor nebo dejme tomu něco jako pohled na svět. Hlubší příběh nebo nějaký koncept ani tak ne, i když každá čárka má pro mě samozřejmě nějaký smysl, ke každému obrazci mám nějaký vztah, či důvod, proč ho na sobě mám, ale ucelený koncept to není, třeba komiksové věci jsou na hony vzdálené od biomechaniky, že? Mé motivy jsou prostě čistě mé názory a zájmy, hodně času trávím třeba v přírodě a hodně motivů je z této oblasti. Nejsem sice vegetarián nebo aktivní člen třeba Greenpeace, jak by z toho někdo usoudil, ale takzvaná matka příroda je náš základ a všude nás obklopuje, mnoho lidí si to ale neuvědomuje a přírodu ničí, že? To mě třeba mrzí, ekologické katastrofy a tak. Pole bylo a stále je pro nás sakra důležité, protože brambory rostou na něm a ne v regálech supermarketů. I když jsme z přírody vzešli, tak na ní zapomínáme a to je chyba, můžeme se z ní stále poučit. Další věc je, jak fungují třeba mechanismy mezi zvířaty. Ano jsme lidé a jsme na vyšším úrovňovém stupni, ale vzešli jsme ze zvířat i z té přírody a sice máme nějaké zákony a etiku, ale plno lidí ji stále porušuje a na úkor druhých parazitují - vrazi, zloději atd. Tohle třeba zkoumám a to mě zajímá, ale vesměs jde o ten názor a pocit, než o nějaký příběh. Na tetování mě právě fascinuje to, že je to trvalé a neměnné, že já budu pořád já, oblečený i nahatý, starý i mladý, to se o jiných říci nedá, třeba o politicích že…

2) Zajímáš se nějak více o satanskou filosofii, jaký máš naopak vztah ke křesťanství?
No, nějak cíleně ne. Pseudo satanisty, co jsem znal, mě spíše zaráželi nebo mi byli k smíchu, běhat někde po nocích a nahánět třeba kočky na obětování nebo pít něčí krev, či moč, to mě fakt nebere. Třeba to je součástí nějakých rituálů, ale mě přijdou o ničem. Nejsem ale tak znalý, abych mohl určit, zda třeba ty zvířecí oběti a pití nezvyklých tekutin má nějaký význam, nebo šlo spíše o pomatené jedince. Mám rád metal, ale asi jako v každém hudebním průmyslu se vždy najde nějaká osoba, kapela, která toho jen zneužívá nebo tím na sebe chce upozornit. Komentovat tak třeba Ozzyho netopýry je myslím úplně zbytečné, ale třeba norské pojetí, kdy se hodně z těch maníků pak ohánějí i hákovým křížem a zabíjejí se mezi sebou, to už mi přijde tragické. Jak jsem naznačil, jsem člověk hodně spjatý s přírodou, ale hlavně nejsem ani optimista, ani pesimista, ale realista, protože realita je taková, jaká je a z té musím vycházet. Každé náboženství je špatné, pokud na něj lidi upírají zrak a doufají v nějaký zázrak nebo se jím ohánějí, či ve jménu jakéhokoliv náboženství válčí. Vesměs jsou stejně všechny války jen kvůli majetkům, či územím a náboženství je k tomu jen přimotané jako nějaká berlička, či lákadlo, výmluva, to samé jako u feťáků - jen lži a výmluvy. Nikdo za mě přece nic nevyřeší. Kdybych se modlil ke komukoliv třeba i tisíckrát denně, vždy to bude jen a jen na mě. Proto doslova náboženství a feťáky nesnáším. Ale snad půlka planety dnes bohužel fetuje a v nějaké nadpřirozeno věří, takže chtě nechtě to musím brát v potaz a respektovat. Myslím samozřejmě věřící, ne feťáky, ty nikdy respektovat nebudu, jsou to chodící živé odpadky. Hodně filozofií se ale zaobírá dobrem a zlem nebo tím, co bude po smrti a když koukneš do dějin, tak něco jako peklo – přeneseně Satan - satanismus je dle mě jediné správné a spravedlivé, protože ve jménu Satana se nikdy nekradlo a neválčilo, vždy bylo bráno a je jako trestem a výstrahou pro ty šmejdy. Takže pokud něco takové mě někdy bude čekat, přikloním se na tuto stranu a ve svém životě se tak prezentuji, protože mě prostě baví děsit ty tupce a nějakého Satana se bojí každé náboženství, takže jsem všemi deseti pro. Něco jako ta rovnováha v přírodě. Až bude více času, chystám se přečíst si Satanskou bibli, abych byl více v obraze, ale to je asi tak vše, jak jsem řekl, jsem realista, a kdyby byl nějaký Pán pekel a s něčím mi občas pomohl, bylo by to fajn, ale realita je, jaká je, že pokaždé, když se probudím, tak vím, že jsem na vše sám…
Ale potkávat lidi, kteří když mě vidí, tak se křižují a modlí se, svírají v rukách své růžence a hledají cestu, jak co nejrychleji utéct, mě prostě baví. Když mají odvahu a pokusí se mě oslovit a přemlouvat, abych přešel na cestu boží, no to je něco pro mě. Začnu je prosit a přemlouvat pro změnu já, ať mi své křížky a růžence dají, že je chci pomočit, ty zděšené výrazy mi za to fakt stojí… (smích)


3) Jak se žije na ulici, má takový život nějaké výhody? V čem naopak spatřuješ hlavní problémy?
No vyjma toho, že nemusíš platit nájem a zálohy na vodu, elektřinu atd., mě nic jiného jako výhoda nenapadá. Ono pokud nechceš být šmejdem jako někteří podobní, tak žebrat nebo krást nemůžeš, hrdost a zdravé sebevědomí ti to prostě nedovolí. Ale žijeme v Čechách, ne na tropickém ostrově, takže musíš řešit základní potřeby jako jídlo a kde spát, to je asi zásadní problém, mezi paneláky si toho moc k jídlu nenachytáš a nenatrháš, že? Možná v zimě někde přespíš, ale to je asi tak vše, co může městská džungle nabídnout. Samozřejmě mám stále na mysli člověka se vzpřímenou hlavou, ne zlomené jedince, který hrabou v popelnicích a sežerou kde co… 

4) Jak dle tebe vypadala Londýnská squaterská scéna v dobách Železné lady? Poznal jsi squating osobně?
Ne. Fandím lidem, co takto žijí a fungují, ale já osobně vím, že bych na to neměl. Nemyslím si, že jsem rozmazlený, ale časy na ulici mi prostě daly něco jako základ nebo standart, pod který neklesnu. Nemyslím to jako urážku vůči těm lidem, ale jako sám sebe - mít svou postel, koupelnu a lednici s jídlem je prostě pro mě holý a nutný základ, to potřebuji a chci. Pořád jsou myslím možnosti a pořád mám na to, abych se nějak uživil a zajistil tento můj „standart“, mohl si ho dopřávat. V Anglii jsem nikdy nebyl, takže nemohu říci osobně, ale navštívil jsem třeba Hamburg a tam se mi to líbilo-celá komunita fungovala. Mezi Německem Helmuta Kohla a Anglií Margaret Tchatcerové je ale dost rozdíl, takže už jen kvůli tomu si myslím, že v Anglii ti lidé kolem sebe více drželi a fungovalo to tak lépe. Aspoň z toho tak to na mě působí, stejně jako tady za totáče - lidé spolu více mluvili, více spolu drželi. Dnes se mi zdá, že jsou mnohem chladnější a odtažití, zabraní do svých mobilů a tabletů a kdečeho, v roušce anonymity internetu. To předtím nebylo a paradoxně, když je hůře, tak to ve společnosti funguje lépe…

5) V čem vidíš budoucnost moderního komunismu, jaký význam v něm má původní dílo Karla Marxe?
Abych si dloubnul aspoň jednou-tak jak by řekl můj táta Lenin-vše souvisí se vším, že…?(smích) Ne, ale teď vážně-nebudu a nehodlám zde vnucovat své názory, ale tihle lidé, tihle dřívější politici byli opravdovými politiky, co používali svoje mozky a ne břicha. Ono totiž (bohužel) vážně vše souvisí se vším, třeba už jen ta mnou několikrát zmiňovaná příroda… Momentálně máme nastaveno ve společnosti jako směr kapitalismus, jenže brát a drancovat někde něco, nejde do nekonečna, vede to opět k těm válkám a obrovským rozdílům mezi takzvanými bohatými a chudými, do toho je namotané to zasrané náboženství, které to vše ještě zhoršuje. Určitá forma násilí bude v lidech zakódovaná pořád, protože jsme vzešli z těch zvířat a pudy nepotlačíme, jenže je rozdíl, když si fotbalový hooligans rozbijou držky kvůli barvě šály, aby si vybili nějakou agresi a je rozdíl mezi terorismem a válkou. Marx byl v tomhle prostě nadčasový. Sám byl původem Žid, ale vzdal se toho a kopal a pohrdal jakýmkoliv náboženstvím kolem sebe, jak jen mohl, plus rovnoprávná myšlenka společnosti, která bude aspoň trochu vyrovnaná a ne rozdělená na bohaté a chudé. To je prostě ten správný směr (podle mě) a asi naše jediná možnost do budoucna - vzdát se bohů a zlata, protože nic jiného nikdo nevymyslel a nic jiného mě v tak širokém náhledu na svět a společnost jako takovou nenapadá, no… Až bude hodně špatně, tak pak teprve každému dojde, že ze zlata nebo luxusního auta se prostě nenají…

6) Čemu se věnuješ v poslední době? Můžeš nám představit své projekty?
Jsem realista, takže pracuji sám na sobě, na svém bydlení a podnikání. Nevím, jak dlouho vydrží tento systém společnosti, jaký zde máme, ale je, jaký je a já ho musím brát v potaz. Je tu možnost soukromého majetku a sektoru, takže za tím si tvrdě jdu a buduji. Nejde mi o to, abych byl nějaký boháč a honosil se majetkem, to ne, ale skupuji a opravuji domy v měnícím se ústeckém ghettu, opravuji a pak pronajímám lidem, které si sám vyberu. Něco jako můj projekt je tedy vytvoření něčeho takového, jako je nějaké území, komunita, která bude myšlenkově vyrovnaná a provázaná, fungující sama o sobě, něco dalo by se říct, třeba ta komunita lidí kolem squatterů, jak jsi zmínil…

7) Slovo na závěr patří jednoznačně Tobě, klidně rozhovor ukonči nějakou neotřelou myšlenkou.
Neotřelou myšlenku na závěr mám - nikdy by mě něco takového nenapadlo, kdy já sám jsem měl kdysi dost problémů se svým vzhledem a stylem oblékání, protože bývaly doby, kdy neexistoval ještě nějaký David Beckham a tak nosit číro na hlavě, mít nějaké tetování a hlavně jiný názor, nebylo prostě „in“. Takže pankáči v kurzu veřejného blaha vnímáni nebyli, než přišli tihle sráči a přes tučné šeky to pak vše proměnili. Ale jak jsem psal třeba o těch mobilech a tabletech, tak já sám vím, že děti mít nebudu, protože je prostě nechci, nemám na takový krutý experiment, ale apeloval bych na rodiče, co si tohle třeba budou číst, ať svoje děti vychovávají ve stylu zdravého myšlení a sebevědomí a ne nějakého soupeření a hecování. Drtí mě třeba, když si pustím po roce televizi Nova a ráno vidím doslova agresivní reklamy na to, co dnešní dítě musí mít a co mu máš koupit. Večer vidím zase zprávy, kde se řeší nesmyslná dětská šikana: když někdo tu „in“ věc nemá nebo má špatnou značku oblečení nebo nemá tablet a podobný hovadiny.
Vím, že ode mě, jakožto od ortodoxního pankáče to bude znít dost divně, ale byl bych třeba pro zavedení školních uniforem, jako toho stejnokroje, protože dětská šikana kvůli nějakému adidasu je opravdu strašná věc…


Rozhovor s Petrem Bakalářem
1) Jaký máte názor na Satanismus, jak vnímáte jeho pojetí rituálu jako psychodramatu z pohledu psychologa?
Názor nemám víceméně žádný, nikdy mě takovéto věci nepřitahovaly, prakticky nic o nich nevím, nicméně si myslím, že některé prvky mohou být psychologicky zajímavé, pokud jsou správně použity, mohou přispívat k osobnostnímu růstu.
Chápal bych to ovšem spíše jako recesi, než jako světonázor, návod k životu apod. Budu to muset prozkoumat. Kdybyste pořádali nějakou zajímavou akci, rád se přijdu podívat – ovšem pouze se statutem pozorovatele. 


2) Vím, že se hodně zabýváte otázkami, jak se správně ptát, na co se ptát a proč se vůbec ptát, zajímavě toto téma např. zpracovává také Andrzej Batko v knize Persvaze. Již je to nějaký ten rok, co jsem si koupil Vaši knihu Kurz sebepoznání a ihned po přečtení jsem si ji velmi oblíbil, poté si ji vzala moje přítelkyně a již ji nevydala z ruky. Které otázky z knihy považujete osobně za nejzajímavější, nejkontroverznější? Máte nějaké oblíbené?
V Kurzu sebepoznání je snad zajímavé vše, jen se mi nelíbí typografická úprava – např. za otázkami měly být daleko větší mezery pro zapsání odpovědi. Vedle četby by ta témata měla být použita i k rozhovorům, terapeutickým workshopům apod. Teprve pak mnohá z nich vyniknout (různost pohledů apod.).

3) Co si myslíte o vulgarismech. Na jednu stranu je jasné, že pomocí vulgarismů se člověk zbavuje frustrace, vzteku atd. Na druhou stranu je současná doba ohromně vulgární a vulgarizovaná. Něco je asi opravdu špatně, když ve veřejně sdělovacích prostředcích používají přemíru vulgarismů a je to bráno jako "kvalitní" zábava.  Myslíte si, že lze souhlasit s výrokem doc. Kunovského, že: "Kdo se bojí slova, bojí se i obsahu"?
Velmi mi vadí, vyhýbám se lidem, kteří je používají. Na jazyk jsem citlivý, vadí mi i slova typu dovča, hoďka, nashle apod. Je to skutečně mor.

4) Jak byste v krátkosti představil čtenářům svou médii nejvíce zatracovanou knihu: Tabu v sociálních vědách?
Základní informace jsou na www.ivtt.net. Pokusil jsem se objektivně přiblížit tři témata, ve kterých podle mého názoru v současnosti panuje největší pokrytectví. V první kapitole rozebírám rozdíly mezi etnickými skupinami (v inteligenci, temperamentu apod.), a ukazuji, že tyto rozdíly mají genetickou komponentu. Tím samozřejmě zpochybňuji na katedrách absolutně dominující environmentální pohled.
V druhé se věnuji judaismu z pohledu evoluční psychologie a nabízím teorii, že antisemitismus je z velké části vysvětlitelný jako reakce na to, že Židé jsou díky svému vyššímu IQ a etnickému nepotismu (skupinové kohezi) úspěšnější než ne Židé, čímž vytvářejí nevítanou konkurenci. Judaismus, podobně jako 90 % všech skupin, je altruistický směrem dovnitř, tedy ke svým vlastním členům, ale antagonistický vůči okolí.
Mezi původní populací a Židy žijícími v diaspoře pak vzniká tenze, která vyúsťuje např. v pogromy. Tady vycházím z prací amerického profesora psychologie Kevina MacDonalda, jehož trilogie na mě velmi zapůsobila. Nikde jsem nenašel výstižnější popis tohoto problému (však i on si užil své).
Třetí kapitola se týká eugeniky. Ve zkratce: poukazuji na to, že pokud budou mít lidé s nižší inteligencí více dětí než ti nadprůměrní, společnost bude hloupnout (k čemuž také dochází). Pěkně problém ukazuje film Idiocracy.
Teorie jsou logické, překládám mnoho dat a argumentů. To však není případ mých oponentů – ti se spokojí s tím, že jsem rasista a nácek. Společnost je nemocná.

5) Nedávno jste vystoupil v Debatním klubu, avšak Vaše debata byla dle mého názoru dost nevyrovnaná, protože se Váš protějšek (Fedor Gál) nechtěl pouštět do hlubších diskuzí a z Vámi pokládaných otázek jak se lidově říká, vybruslil, jeden komentátor to shrnul takto: "Pan Gál je jako můj děda, argumentující stylem "můj bratranec každý den vypil 5 piv a dožil se 90. let, tak mi nevykládejte, že alkohol je nezdravý." Co si o tom myslíte Vy?
Skutečně bylo obtížné se k nějakému názoru, jasné odpovědi dopracovat, jakoby Gál vůbec nebyl schopen myslet exaktně/statisticky. Otevřenou otázkou je, zdali takový je, nebo zda to dělal schválně. Navíc se ukázalo, že Tabu ani nečetl (to je pak skutečně diskuse obtížná). Jenže proč by ho četl, že? Jsou prostě lidé, kteří vědí své, a ostatní je nezajímá.
V každém případě pokud bude ještě nějaká další debata, chtělo by to někoho jiného.
Na druhou stranu musím říci, že se ke mně choval velmi kamarádsky, venku jsme kouřili a klábosili, pak mě vzal autem do centra.


6) Již Vám dlouho nevyšla žádná kniha, pracujete teď na nějaké zajímavé?
Je pravda, že jsem měl pauzu, ale zase se dostávám do tempa. Na jaře vyšly Otázky do kavárny, což je vlastně pokračování toho Kurzu sebepoznání. Na příští rok plánuji velkou edici otázek (cca tři knížky, tentokrát tématicky zaměřené: Otázky na cesty, Otázky do ložnice a Otázky na hřbitov). Na podzim by pak měla vyjít kniha „Tak pravil mimo člověk“, které považuji za své dosavadní opus magnum. Jsou to deníkové záznamy, postřehy o světě apod. (trochu ve stylu deníků Jana Zábrany), ovšem budu se muset krotit. Zatím to má přes čtyři tisíce stran, takže vyjde jen výběr, řekněme tři sta.

7) Jaký je Váš názor na osobu Bohuslava Brouka, jako na člověka, jako na psychologa? Poslední dobou je Brouk pro satanisty velmi oblíbeným autorem, zejména pro své kratší eseje, které vydával častokráte jako ročenky: Sport, stoupa života, Manželství (Sanatorium pro méněcenné), Strach z odpočinku atd. 
Brouka jsem četl někdy ve dvaceti. Mám ho rád jako samorosta a excentrika, zůstal svůj, též pro jeho těžký osud (který k tomu nějak patří).
Určitě stojí za pozornost. Na druhou stranu sport mám rád a proti manželství také nic nemám. Snad jen ta poslední esej, kterou zmiňujete, se mnou rezonuje – lidé neumí zahálet, pořád něco musí dělat, to je trochu americká nemoc. 
Musí se vybírat tak jako u každého.

8) Jak vypadá takový hon na člověka, když řekne něco v současné době ideologicky nevhodného, byť třeba pravdivého a vědecky podloženého, nedej Satane, o tom napíše knihu?
Není to nic příjemného. Jednak jsem si zavřel dveře do akademického světa, jednak když se někde objevím, hned se najde někdo, kdo proti tomu protestuje.
Tak např. na jaře jsem byl pozván do rozhlasu, abych řekl něco o již zmíněné knížce Otázky do kavárny. Redaktorka pak dostala mail, jak je možné, že tam zve rasistu a antisemitu. I kdyby si to nemyslela, raději ustoupí, protože nechce mít problémy. Pochybuji, že se tam ještě někdy podívám. A takových příkladů mám za rok tak pět. Svým způsobem jsem se ocitl v izolaci. Nepřátelé jsou mocní a spojenci téměř žádní. Často si říkám, že jsem Tabu neměl psát, že jsem přecenil lidi; jsou daleko pokrytečtější, event. nevzdělanější a netolerantnější, než jsem se nadál.

9) Zde nechám již prostor čistě Vám, můžete rozhovor stylově zakončit položenou otázkou, či zajímavým mottem, nebo něčím k zamyšlení. 
Snad jen, že byste čas od času mohli v Praze uspořádat nějaké street-art, že veřejný prostor je dost nudný, event. bezzubý. Pokud byste stáli o nějaké inspirace, rád dodám.

Na úplný závěr nedávný paragraf z již zmiňovaného deníku, který by snad mohl korespondovat s naladěním vašich čtenářů:
Klíčové prozření: Čas od času ho napadalo, zda slepečtí psi vědí, že jejich páníček je slepý.
Úvaha: Má-li pes skutečně nahradit oči, měl by chápat ten koncept.
Nedávno se setkal s jedním chovatelem a ten mu řekl, že tak to nefunguje, že se naučí jen sérii příkazů (přejít apod.) a mechanicky je pak vykonávají. Jsou prostě naučení na konkrétní situace.
Převedeno do světa lidí: Lidský život se skládá z několika základních typizovaných situací, které lze zvládnout bez obecného pochopení, bez vědomí, jen reflexivně. Život nepotřebuje nic navíc, žádnou nadstavbu.
Jak se ukazuje, svět je ještě tupější a plošší, než by se na první pohled zdálo.


Rozhovor s kapelou Drzý čert
Kapela Drzý Čert hraje našláplou směs trashe a black metalu a byla založena kolem roku 2009. Je složena ze samých zkušených hudebníků, kteří např. dříve hráli v metalových kapelách jako je např. Root, Demon, Rituál, Deflorace, B.B.R. Zahráli si např.  jako předkapela brazilské kapely Torture Squad, na troj koncertě v sestavě Debustrol, Root a Drzý Čert, či s ortodoxními black metalisty Asgard a dnes asi nejvíce uznávanou UGBM (undergroundově black metalovou) kapelou Inferno. Kapela samotná vydala alba Return 2010 a Codex Gigas 2013, nyní připravuje album Navždy prokletí, které vyjde v roce 2015. Nedávno vyšla o jejich hraní i kniha v limitované edici zvaná jako Cesta peklem. Dobré by bylo zmínit i vlastnictví internetového ochodu jednoho ze členů satanshop.cz, kde lze koupit různé zajímavé věci ze světa satanismu. Podobně jako např. Marylin Manson má Drzý Čert svou fanouškovskou organizovanou základnu, která je známá jako The Satanic Army – Czech Republic a zabývá se organizovaným supportem na koncertech, diskuzemi, či podporou projektů ohledně kapely. A nyní již rozhovor samotný:

1) Jak byste v krátkosti představili kapelu Drzý Čert, jak vznikl název? Hraje nějaký Váš člen ještě v nějaké jiné kapele?
Kapela vznikla, když se vrátil můj dlouholetý kamarád bubeník Jarda z USA a my se nudili jednou v pátek v hospodě. Napadlo nás, co kdybychom si zase po 20. letech zahráli? Za hodinu jsme měli všechno v kufru… Název vznikl jen tak… „Představ si, že se budeme jmenovat třeba Drzý Čert… Co si lidi budou myslet… a pak jim to tam nasolíme..." He, he, tohle jsem mu řekl. Momentálně hraje kytarista Milla, ještě v kapele Cohorta.

2) Zabývá se u Vás někdo satanismem, co pro Vás představuje jako pro kapelu?
Satanismus je životní styl, osobně můj životní styl. Jsem satanista teoretik, je to filozofie, nic víc, nic míň… Jako kapela jsme 5 různých osobností a všichni jsme tak trochu čerti, ale ostatní mají svoje životní dráhy a musel by ses zeptat přímo každého z nich. Pro kapelu je to její základ převážně v textech, v symbolice, ale i tento image je postaven na klasickém old schoolu, ke kterému se to prostě hodí, zpívat o pekle a jeho moci… Vzpomeňme Slayer, Kreator - jejich texty, symboly, které taky šokovaly… Hlavně se tím ohromně bavíme… Je to show, to na co lidi čekají - temnota a metal.


3) Jak jste v minulosti spolupracovali s Big Bossem (Jirka Valtr), tuším, že Vám napsal text ke skladbě Vítěz?
Jura je můj kamarád a jsem taky velký obdivovatel jakéhokoliv jeho uměleckého díla. Podle mě je to výjimečný člověk a v minulosti jsem Root např. pořádal koncert, točil nějaké live video, dodával mu dobrou moravskou slivovici ;-), ale i on podpořil náš hudební festival svou návštěvou při premiéře kapely Drzý Čert. Požádal jsem ho o text na naši desku a my na něho udělali dost kultovní song. Jakmile budeme křtít v Brně další placku, budu mu muset poděkovat osobně u baru… dlužím mu to, nějak na to nebyl prozatím čas. Kluci z kapely říkají, že je to můj otec… He, he, vždycky: „Viděl jsi tátu v televizi?“ něco na tom bude… budu muset zjistit, kde se moje maminka potulovala po večerech, když studovala v Brně Fakultu výtvarných umění… ;-))).

4) S kým zajímavým jste si už zahráli a s kým byste si chtěli naopak ještě zahrát?
My nehrajeme proto, abychom si s někým zahráli, ale pro lidi a pro naši radost… Je vždycky potěšení, ocitnout se v dobré společnosti legendárních kapel, to nepopírám. My to máme naopak, když jsem zařizoval nějakou akci, zavolal jsem někomu legendárnímu a řekl mu: „Nechcete si s námi zahrát?“ a ne: „Můžeme si s Vámi zahrát?“ A bylo to… je to jen metal.

5) Máte nějakou obzvláštní pikantérii z koncertů?
Těch je spousta a nechce se mi to tady ani psát, ale jedna je dobrá. Když jsme měli hrát na akci Vyschlé Kópák III. a my přijížděli na výletiště, přímo s námi přijelo takové počasí, jaké jsem ještě neviděl: stromy se lámaly, blesky, v areálu potopa, protože spadlo snad 100 litrů vody na metr krychlový za 10 minut… Vjedeme do areálu autem, všichni návštěvníci zalezlí, kde se dalo, ze strachu, že přijdou k úrazu, jen u vstupného pár pořadatelů. Otevřel jsem opatrně okýnko auta a řekl jednomu „My jsme Drzý Čert, vystupujeme tu…“, a už to bylo… areálem se začalo volat: „Drzý Čert přijel… proto taková pekelná nálož!“ No, byl to triumfální příjezd, který dodnes nezapomenu, seděli jsme ještě dlouho v autě, než to přestalo, ale potom se vyčasilo a byl to super fešťák… Jen jsme pořád slyšeli: „Hoši to byl příjezd, jak jste to udělali?“ :-)))

6) Jak hodnotíte Českou black metalovou scénu? Osobně vidím ohromný posun. Myslím si, že jsme takovou malou black metalovou velmocí: Cult ov fire, Root, Inferno, Velmistr atd. Máte oblíbené kapely?
Ano u nás je to fakt dobré. Jsme temná kotlina metalu… a to mě jako black metalového posluchače těší. Jsem dokonce větší fanoušek českých než zahraničních kapel. Mám v tom jasno již dlouhá léta, ale i nově vzniklé smečky mě baví. Již jsem zmínil Root, ale hodně mě bere i Solfernus, Ritual, Blackosh… a samozřejmě Masters Hammer, Inferno, ale to bych tady musel napsat hodně kapel, protože tento žánr fakt umíme… Jsem rád, že žiju v takovém metalovém pekle…


Metafyzika hudby Tomáše Fabiána
Nedávno jsem na netu objevil novou kapelu Dizenter, ve které zpíval Tomáš Fabian ex (Buldok, Wolfhearth, Thodtverthur a nyní již i Dizenter a další). Tomáš rovněž skládal hudbu pro svůj sólový projekt Outsider, Slownoise a black metalový Favst, z něhož se časem vyvinul jeho současně nejaktivnější projekt Devi. U Dizentru mne hlavně zaujaly velmi kvalitní texty, které ale nejsou u Fabiana výjimkou. Celé album oplývá mysterijní poezií a kvalitní říznou hudbou. Rozhodl jsem se tedy udělat s Tomášem rozhovor, z něhož jsme po společné domluvě vypustili první část týkající se historie (protože již vše k historii řekl na hard music base a více se k ní již nechce vracet) a Tomáš slíbil více rozepsat druhou část rozhovoru, týkající se současnosti. Mezitím se stalo ale pár převratných událostí a on opustil kapelu Dizenter a přestal skládat novou hudbu pro Outsider do konečného odvolání. Avšak i tak se povedlo rozhovor dokončit a zde je v plném znění.


1) Posloucháš ambientní hudbu? Které kapely máš nejraději, které tě ovlivnily…?
Tak ambientní je obecně hodně široký pojem, proto řeknu-okrajově, ale vždy jsem vedle, řekněme metalu apod. poslouchal elektronickou hudbu, hlavně EBM, aggrotech apod… Mám hodně rád kapely typu Hocico, Wumpscut, Combichrist, Grendel, Psyclon Nine, Alien Vampyres, Imperactive Reaction, Assemblage 23 atd atd… V poslední době mne tyto věci pohltily natolik, že jsem vytvořil asi dvacet demo-tracků pro nový, ryze elektronický projekt Devi. Chystal jsem se na něco takového již dlouho… Má to pro mě hlavně ten pozitivní efekt, že si člověk sám může vytvořit "cosi" na celkem poslouchatelné úrovni již v zárodku a ve dvou se dá de facto vystupovat živě, což je v souvislosti s fakty, které rozvedu později, neocenitelné plus. Navíc se dají další nástroje vcelku bezbolestně přidat k hotovému celku, ale s tím moc, vzhledem k reálným možnostem, nepočítám.

2) Má nějaký zvláštní význam opakování hudebního motivu ve skladbách Gladiator a Den zániku a opakování textu-Ty jsi vítěz ve skladbě Gladiator a Světlonoš? Osobně v tom nějaký význam vidím. Např. takový motiv povstání Lucifera /Světlonoše/ jakožto válečníka /Gladiatora/ proti modernímu světu /Kalijuze/. O tom je dle mne celé album, o vzniku a zániku. Můžeš koncept alba trochu rozvést?
Ten motiv tam působí celkem logicky jako určitá spojka, i když na tak malé ploše může působit trochu křečovitě, ale byl to záměr. Slogan - Ty jsi vítěz, mne napadl až vlastně v průběhu nahrávání. Jednak se váže k samotné písni Gladiator, druhak k mluvené frázi-Král králů nad královstvími…
No, tvoje úvaha by mohla také v určitém slova smyslu pasovat, ale zde se jedná, v případě Světlonoše - ztělesněného Královnou Luciferií, neboť princip Lucifera, padlého anděla považuji za ženský element - o oběti v podobě vdechnutí nové síly poslednímu válečníkovi i za cenu skonu samotného "Světlonoše". Jinak, celkový koncept trošku koketuje s tématy Annunaki, před-Sumerskou érou… Ale abych to nerozváděl na "půl knížky". Původním konceptem "lidstva" jako takového, je zcela logicky smír a harmonie. Zde, přijde "kněz", který má tendenci "změnit" myšlení lidstva, avšak ve jménu svého "Kultu Smrti". Neměl na "vybranou". Celkově je ale tohle téma proti nenávisti, nadřazenosti, rasismu, otroctví… Takový byl původní koncept Dizenteru. Jaký bude teď…nevím… Nejsem už členem této kapely. Osobně, mně zklamal přístup prakticky všech, co byli přítomni… Nicméně, pojem "Gladiator" ve mně ztratil veškerý význam v této věci. Měl by to být člověk, který je sám sebou a nekritizuje kohokoliv, tak jako staří gladiátoři, kteří museli se sebou vycházet bez pojetí barvy kůže apod. Což je naprosto logický… Takže tak… Vždycky říkám, co si myslím…OK…

3) Znáš českou verzi americké Church of Satan ? Co si o ní myslíš?
Neznám, ale mám pocit, že hodně vychází z LaVeyovského modelu…nemám pravdu…?


4)Plánuje Dizenter nějaké koncerty, třeba i s Outsider, v nejbližší době ?
Tak…jak jsem uvedl, v Dizenter nepůsobím… a i v Outsider. Myslím, že tato kapela mohla působit zcela důstojně a myslím, že i s velkou podporou fans, řekněme jako Bohse Onkelz atd. Ale vzhledem k postoji Tomáše Chylíka - Mistress of 999 v minulosti a i vzhledem k tomu, že nemám patřičné lidi, si myslím, že je tato story u konce… ale, never say never…

5) Zajímal ses někdy o satanismus, left-hand-path, či hermetismus? Z některých tvých textů to přímo čiší.
Haha…řeknu takhle…pokud bych v těchto věcech působil, neměl bych to říkat a pokud ne…odpověď je stejná… Opět široká věc. Osobně chápu pojem "Satan" aka "Santa" coby odvěké "DOBRO." Vezměme příklad, že ve Starém Babylóně byly "Entity" jako Marduk a spol. běžně vidět, pouhým okem… Což je vidět ostatně z řady vyobrazení atd.  Dál to nemíním rozebírat. Tato entita vládne světu a to zcela oprávněně. Lidé jsou špatní, a proto většina z nich spatří jícen smrti… Co si myslet o "lidech", kteří v rámci prvního "škrtnutí" vezmou zbraně…zabíjejí ženy, znásilňují… zabíjejí děti. Co si myslet o "lidech", kteří vyznávají zcela konformní způsob života… Narodit se, pracovat, souložit, kupovat a uctívat konformní sračky a umřít… sami se stanovili otroky. Co si myslet o tzv. lidech, kteří v rámci své vlastní nedokonalosti celý život kritizují někoho jiného… héééééééj, jen se podívejte, jak oni žijí. Tito lidé nevytvoří většinou nic - NIC…!!! Primární a základní původ pramení z toho, jako v některých náboženstvích je tzv. "Satan" "Léčitel"… nikoliv stvůra s rohy, "Zlo", "Ničitel Světa"…tento model změnilo křesťanství atd, atd…

Spousta lidí nosí určité symboly, které jsou zcela "mimo mísu". Tzv. Devils Horn, obrácené kříže atd. jsou pouze určitou symbolikou, která nemá s věcí nic společného. A teď…sám jsem tyto symboly užíval, ale z ironie… jako je ostatně celý můj přístup. Vím, že spousta lidí mně nenávidí, ale tak to je… Například symbol tzv. "Satana" byl geniálně ztvárněn v Gibsonově filmu "The Passion of the Christ"…coby "hermafrodit"-symbol Baphometu - což je symbolika ženské vulvy, ovšem s penisem, taková je prvotní charakteristika "člověka". Velmi vnímám např. Behemoth, kteří, díky Nergalovi… mají správný pohled na věc… Left-hand path nevnímám… a Hermetismus… co to je, kámo…? Ne, že bych to nevěděl, ale…hhhhhhhhhh. Bohužel, se v rámci souvislostí času nacházíme v době, kdy poznáváme určitou přeměnu "Věků". Připravujeme se, jsme zkažení, ulhaní, nemáme co předat příští generaci. Jsme závistiví, ješitní, zkurvení a ještě si v tom libujeme… Svět se dostal do deziluze… svého obráceného zrcadla. Spousta lidí bojuje proti "drakům" a přitom ani nechytne jejich ocas. Kritizuješ…???  Zabij Draka…muuuuehhhhhhhhhh….


Rozhovor: Jak si žije Subadur 
Jednou v času vánočním jsem zavítal do Brna na akci příznačně blasfémicky nazvanou jako Vánoční Riot. Akce byla spíše punkového ražení, ale čekalo mně tam malé black metalové překvapení. U dveří mne přivítal barbar Mamut, který líbal příchozí návštěvníky, tedy hlavně návštěvnice. A dali jsme se hned do řeči, kdy se mně ptal na ambientně/noisový projekt Flying Grasha Cirkus a na jeho představitele Strýčka Grášu (přezdívku vymyslela Divočina – zasvěcenci ví). Poté Mamut prohlásil, že mne představí jednomu zajímavému hudebníkovi, kterého neinzerují na plakátech, ale i přesto vystoupí na Vánočním Riotu. Jednalo se o ambientně black metalový one man projekt, podobný v něčem nespecifikovatelném Vargovu Burzum. Projekt i jeho hlavní představitel se zvali Subadur. Samotný hudebník byl mladý sympatický člověk, ze kterého vyzařovalo cosi zlověstného. Když jsem k němu přistoupil zrovinka se bavil s jednou slečnou, zda by se mu svlékla na vystoupení a mohl jí vzít na řetěz, což je u vystoupení Subadur klasické. Slečna se trošku vzpírala, ale nakonec vystoupila v celé parádě. Dali jsme se s Subadurem do řeči a bavili se o satanismu, Big Bossovi (kterého si mimochodem velmi vážil) a dále jsme probírali typická témata: Norsko, black metal, překlady z angličtiny atd. Zkrátka jsme si výborně rozuměli. Tehdy mne Subadur pozval číst poezii na jeho festival: Subadur fest, kde jsem taky dorazil a úspěšně vystoupil – to už je ale jiný příběh…

1) Jak a kdy ses dostal k rouhání, magii, dekadenci a black metalu?
Když se zamyslím, tak tahle otázka mi není zrovna moc na tělo. V mé hudbě se magie, rouhání, či satanismus objevuje minimálně a já osobně se satanismu nevěnuji. Dříve jsem se o něj docela zajímal, a vnímal jsem ho v podstatě jako úctu k přírodě a rozvíjení vlastních mrzkých pudů. Nejlépe ale asi odpovím na poslední část otázky: K black metalu jsem se dostal přes kamaráda, který mi někdy v prvním ročníku na gymnáziu pustil záznam z koncertu Dimmu Borgir na Ozzfestu a od té doby mně to totálně pohltilo. Potom jsem se věnoval poslechu, skládání hudby a později i divokým živým vystoupením. Mým velkým hudebním úspěchem bylo zahrát na narozeninovém koncertě bývalého velekněze P.Č-S.CH.C.S Jiřího Valtra, kterého beru i jako skvělého hudebníka a jsem s ním dodnes v kontaktu, ale jak jsem již naznačil, o satanskou magii, či mysticismus se v podstatě nezajímám.

2) Přiblížil bys prosím čtenářům, o čem pojednává tvoje hudba, kde bereš inspiraci?
Má hudba měla vždycky nějaký příběh, tudíž bych ji nazval možná jako symfonicko-epický black metal (zajímavá to škatulka pozn. redaktora). Písně v mém podání by měly na sebe navazovat a dávat celému albu jednotný koncept, až na pár výjimek v posledním albu.  Inspiraci beru hlavně ve své hlavě, mám totiž hodně bujnou fantazii (smích). První album bylo o velké válce mezi upíry a vlkodlaky, druhé bylo více romantické. :D Dívce zemřel přítel a ona následně uzavřela pakt s ďáblem… a třetí a zatím poslední bylo o posmrtném životě a tady už na sebe jednotlivé skladby nenavazují. Hudbu i texty si můžete poslechnout na bandzone pod názvem Subadur, experimental black metal z Dolního města.


 3) Co tě vedlo k tomu, že jsi ze sólového projektu udělal kapelu? Vystupuješ často, s kým sis už zahrál a s kým by sis chtěl ještě zahrát?
Tři roky jsem hrál sám, protože jsem neměl hudebníky, kteří by do toho šli se mnou. Jsem dost náročný na spoluhráče - oni vědí své.  Nyní jsem je konečně sehnal. A nejen že teď měním sólový projekt na kapelu, ale též měním celkově žánr. Budeme se snažit hrát folk melodický black metal. Koncerty jsem měl většinou jednou do měsíce, jak vyšel čas a jak byl zájem ze strany pořadatelů. Zahrál jsem si už se spoustou kapel, mezi kterými jsem si našel dost dobrých přátel. Například jsem rád, že jsem poznal kluky z Barbar punku. Jináč asi největší poctou pro mě bylo zahrát si s jednou nejmenovanou polskou kapelou ve Farářově sluji, což je taková místní undergroudově black metalová mekka. (Vystoupili zde např. Infernal Blaze, Sorath, Unclean, Bloody Lair, Sekmeth a mnoho dalších UGBM). Mým snem je si zahrát se Slovenskou kapelou Orkrist, jenž už ale x let neexistuje. Jinak bych si rovněž rád zahrál na nějakém větším festivalu. A to jak doma, tak v zahraničí.

4) Jak se žije ve Světlé nad Sázavou, kousek od vás jsou i tuším Wizard Infernal, a v okolí je rovněž tuším dostatek black metalových kapel. Proč pořádáte Subadur fest na Smrčensku?
Já bydlím konkrétně v Dolním Městě a Wizard Infernal jsou přímo ze Světlé nad Sázavou, což je v podstatě zapadákov s nádražím a pár obchody, ale ne zas takový, že by se tu nedalo žít. Žije se mi krásně, v okolí mám moc hezkou přírodu a kousek od baráku mám rovněž středověkou tvrz, hrad Lipnice a magicky působící Stvořidla. Do Světlé to mám hodinku pěšky, kde můj kamarád před rokem otevřel metalový klub Pohoda, kousek je Humpolec, který má taky spoustu zajímavých míst například motorkářské doupě a zřícenina hradu Orlík. Kousek od Světlé nad Sázavou v ani ne vesničce Smrčensku se koná Subadur fest (SF), je zde poměrně pěkně a prostory jsou pro konání UG akce naprosto vyhovující, navíc znám majitele osobně.

5) Pořádáš ne příliš známý Subadur fest, zkus trošku popsat o čem je, jaké kapely tam hrají, co na něj chodí za lidi, po případně čtenáře namlsat, ať příště také přijedou.
SF se koná tentokráte již po třetí. A je to v podstatě oslava zrození Subadura a rozloučení se s létem. Zatím asi největší hvězdou vystupující na SF byli Cruadalach a Arch of Hell (AOH) z Brna, kteří měli vystoupit i letos. Mimo AOH přijeli jako tradičně již po třetí Barbar punk a novinkou byli Twisted Truth a promítání filmu Requel. Na místě bylo možné si postavit stan, svlažit hrdlo pivem či medovinou a o hladu nezůstali ani vegetariáni, či vegani.(Na čemž si festival vždy zakládá). Tak nechť se čtenáři příště zvednou ze židle a přijedou do krásného prostředí Vysočiny a užijí si spoustu zábavy více na www.subadurfest.cz.


6) Jaký máš vztah k ženám, často na tvých vystoupeních dělají velice divokou show. To se vidí spíše jen u velkých kapel, jinak dle mého názoru UGBM je spíše chlapskou záležitostí.
K ženám se snažím chovat vlídně a slušně. To co vidíš na podiu je pouze náhrada za kapelu pro diváka, kterého můj výstup zaujme o trošku více, než když bych tam běhal a řádil sám. Samotného mě to dosti poškozuje v mém soukromém životě. Holky si o mně potom myslí, že jsem úchyl (smích).

7) Díky za rozhovor, poslední slova nechávám tobě.
Taktéž ti děkuji za zájem. Poslední slova? Lidi, choďte na koncerty, jináč tyto akce začnou mizet a také kapel bude ubývat. Žádná kapela nechce hrát pro prázdný sál jednou do roka. Díky a rád vás uvidím na SF, kde příště vystoupí určitě i pan redaktor.

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky