Mgr. Jan Kozák je překladatelem ze sanskrtu, latiny a němčiny, dále je také religionistou, který se kriticky staví k biblickému křesťanství, či židovství a autorem projektu Bibliotheca gnostica, kde vycházejí od r. 1993 jeho překlady svatých textů indoevropské duchovní tradice (buddhismus, antická gnóze, bráhmanismus). V letech 1969 – 1975 vystudoval na FF UK obor archivnictví – obor dějepis, se současným tříletým studiem oboru na katedře Starého Předního východu – Klínopis. V letech 1977 – 1983 se živil jako dělník v sadech, topič a uklízeč, od r. 1983 jako lektor jazyků na OKD Praha 6. Po roce 1989 byl rehabilitován, s možností uzavřít magisterské studium na FF UK. V r. 1993 zakládá projekt Bibliotheca gnostica s úmyslem překládat a vydávat dosud nepřeložené staré texty džňánamárgy, tj. texty gnostické povahy. Od r. 1998 koná příležitostné přednášky o gnostickém pohledu na svět a védské filosofii, a v r. 2000 zakládá trvalý přednáškový a výukový cyklus zvaný „Prokopská škola indoevropské duchovní tradice“, v rámci kterého také vyučuje sanskrt. Ve svých přednáškách vykládá a propaguje základní principy indoevropské duchovní tradice a vysvětluje její zásadní odlišnosti od tradice židokřesťanské.
1) Jak byste charakterizoval v základních rysech chtonické náboženství?
Chtonické náboženství uctívá Pána podzemí a bohatství (řec. Hádés, ind. Kubera) a splývá se všeobecným kultem bohyně Země (ind. Kálí, řec. Potni therón – Paní zvířat, azt. Coatlique atd.). Je to náboženství kultu Těla a materialismu (Mater – Matka) a dnes ovládá celou západní polokouli naší planety. Jeho vyznavači potřebují krmit své božstvo prolitou krví a Zlem, protože tím toto božstvo sytí a ono roste ve své moci. (Tau-Paulus: pozoruhodný názor. Rád bych čtenáře upozornil na nepopiratelný fakt, že všechny světové konflikty za posledních několik století, byly vedeny národy, které uctívaly solárně falická božstva a nikoli božstva chtonická.) Proto rozdmychávají stále nové imperialistické konflikty, neboť prolévání krve je pro ně náboženskou povinností.
2) Kam byste dle Vašeho rozdělení zařadil Satanismus?
Dle mého názoru není ani chtonické náboženství, ani se nesnaží o vymanění člověka (spíše se snaží o osvobození člověka již v tomto životě). V praxi je kombinací myšlenek Nietzscheho, Freuda a hedonismu. Božstva nekrmí krví a ani neuvažuje o zákazech a příkazech v monoteistickém slova smyslu (hlavním satanským hříchem je hloupost a omezenost). Neuvažuje ani o prospěchu Božstva stojícího nad člověkem, spíše vyzdvihuje člověka jako takového. V satanismu jde jak o tělo, tak i o poznání. (Což je patrné třeba i z mýtů o posvátném stromu života).
Já jsem gnostik, který po tisíci letech v Čechách jako první porozuměl pravé duchovní škole – protože ani katolictví, ani pravoslaví, ani protestanté atd., duchovní škole vůbec nerozumějí (kdyby jí rozuměli, museli by Bibli, coby „svatou knihu“, odmítnout) – mají ducha za „svaté tělo“, které z nitra země („z hrobu“) povstalo na její povrch (!) – proto následující popis satanismu považujte zároveň za jakési moje „otcovské kázání“.
Satanismus patří nepochybně do chtonického náboženského okruhu. Vnitřně neprobuzené lidské bytosti, které nechápou, že uvnitř nich sídlí Puruša – dokonalý duchovní Člověk – se kvůli této neprobuzenosti ztotožňují se zvířeckostí a v jejím podporování vidí omylně „vitalitu“. Nechápou, že pravé lidské „já“ není totožné s hmotou a že jejich tělo, vjemy, pocity a žádosti nejsou „jejich“, nýbrž jsou vlastní každému zdravému tělu obecně, a protože uspokojování těchto žádostí, coby omylné pěstování vlastního „já“, nemá konce a sycením se naopak stále rozrůstá, podobně jako když do ohně přikládáme polínka (ke stálému uspokojení nestačí jedna žena, ba ani 5, ani deset, nestačí jedna flaška, ani 5, ba ani deset, nestačí jeden milión, ani 5, ba ani 10, atd.), jsou tak lapeni do smyčky stále narůstajících potřeb smyslového ukájení, kterých se stávají otroky a vězni, a zraňují a tupí tak svou lidskost. Satanismus je nepochybně agnostický směr, tj. nesměřuje za poznáním, jak dokládá jeho uctívání „Pána Temnot“, tj. Pána nevědění, neboť „Temnota“ je právě nevědění. Je také vyhraněně sobecký a sebe středný a člověk stržený svými smyslovými vjemy („žádostivec“, „opilec“, „rozrušenec“) nemůže být ani objektivní, ani pravdivý nebo spravedlivý, což je základní podmínka poznávání. (Tau-Paulus: přesto, že je tento článek opatřil komentářem fráter Extravaganza Controverso nemohl jsem si odpustit několik skromných poznámek k některým z odpovědí bratra Jana Kozáka. Na úvod musím prohlásit, že z výše uvedeným tvrzením kategoricky nesouhlasím. Satan členy našeho Chrámu v žádném případě není vnímán jako „Pán nevědění“. Opak je pravdou. V Satanské gnosi je naopak často ztotožňován s hadem, který přináší lidstvu svobodu poznání, či s Luciferem, který přináší z temnoty světlo osvícení. Souhlasím pouze s tím, že „žádostivci, opilci a rozrušenci nemohou být ani objektivní, pravdiví nebo spravedlivý, což je základní podmínka poznání“. Naprosto ale nechápu, co mají tahle individua společného se satanismem. Bratr Jan Kozák nám zde patrně předkládá svou představu o tzv. „křesťanském satanismu“. Ten ovšem považuji za naprosto zcestný a zavádějící, s učením Chrámu C.S. nemá naprosto nic společného).
Ukájení všech smyslových potřeb těla a psýchy vůbec nevede k „naplnění“ člověka, ale spíše k jeho degeneraci. Sex navíc není žádná „láska“, ale naopak realizovaná cizota a nenávist – náhražka lásky, což se pozná podle následující rovnice: čím větší vzdálenosti, větší cizota a větší prostopášnost, tím lepší sex. Např. tzv. „absolutně dokonalý sex“ by proto měl být zakončen vraždou dotyčné samice („dokonalé“ vyřádění se nad bezmocnou obětí) coby „katarze“ celého aktu, neboť veškerý sex v přírodě je pantomimická nápodoba znásilňování a vraždy. (Tau-Paulus: Zde můžeme opět sledovat následky zločinné nauky katolické církve a jí podobných organizací, které z pozice domnělé duchovní autority nesmyslně démonizují lidskou sexualitu. Jejich nejhorším zločinem je pak oddělení tělesné lásky od lásky duchovní viz. můj článek O úloze citu a lásky v magii a satanismu publikovaný v časopise The Abyss 2/2003).
Celý svět hmoty by proto bez probuzeného člověka a jeho duchovní síly nebyl ničím jiným, než světem realizovaného Zla a násilí. Pouze ten je proto člověkem, kdo chápe důležitost, v nás přebývajícího vnitřního Člověka a Jeho hodnot, které převyšují světskost, protože právě tyto hodnoty jsou garantem a stěžněm rovnováhy našeho světa a jedinou možností života v míru. Tento „duchovní Člověk v nás“ totiž právě rozvírá věčně svárlivou a nenávistnou dualitu světa, a vytváří tak prostor, kde je možné vůbec žít. Satanismus je toho opakem. Za „seberealizaci“ považuje sobecké a bezohledné ukájení se, a tak prostor života uzavírá, ba doslova ničí. Podléhají mu všichni chtonici, tj. pouze hmotní lidé bez ducha a duše, a také mladé a sexuálně nadržené osoby bez životních zkušeností, které jsou zcela bez kontaktu se školou indoevropské duchovní tradice a které proto omylně v Přírodě a tzv. „přirozenosti“ vidí svého Vůdce. Tuto „přirozenost“ má ale každý jinou! Zloděj „přirozeně“ krade a lhář „přirozeně“ lže, podvodník „přirozeně“ podvádí a vrah „přirozeně“ vraždí, protože tito všichni „realizují své přirozené potřeby a choutky“, a tak lidé, kteří věří na „svatou přirozenost“ touto svou nevědomostí podporují zkázu života. (Tau-Paulus: další příklad tak zvaného „křesťanského satanismu“ a projev hluboké neznalosti daného tématu. Je až zarážející, co si bratr Jan Kozák představuje pod pojmem Satanismus. Pro pořádek uvedu na pravou míru alespoň některé výše uvedené nesmysly. Satanisté studující v našem Chrámu, přirozeně ctí život, protože samotný Satan je pro ně nejvyšším ztělesněním života. Nemají tedy potřebu podílet se na zločinech či dokonce podporovat zkázu života jako takového. Prožíváme naší existenci ve všech aspektech a na všech úrovních našeho bytí, včetně úrovně duchovní. Vychutnáváme si triumfy našich úspěchů a jsme na ně patřičně hrdí. Jsme ovšem dostatečně silní i na to, přijmout neúspěchy a všechny rány, které nám život přináší. Satanisté se vrátí vždy se štítem anebo na štítu. Nikdy je ale nespatříte utíkat bez něj!) Příroda má své černé lůno, ze kterého povstávají všechna těla, ale existuje ještě druhé, duchovní lůno každého člověka (na obrazech s duchovní tématikou znázorňované jako tzv. „mandorla“), kde se uskutečňuje druhý, „mužský“ anebo gnostický porod, kterým vstupujeme do „druhého zrození“ (sanskrtsky „dvidžanman“, odtud „ten podruhé zrozený“ – „dvidža“). Tímto „druhým lůnem“ se rodí člověk poznání, který se již probudil ze zvířecího spánku, a spatřil své dřívější hrůzné činy.
3) Co si myslíte o učení zvaném Vamamarga? Jak zapadá do kontextu Indické filosofie? Co z chtonického náboženství vyplývá pro současnou dobu?
Vámamárga je učení rozvinuté v Indii v době jejího úpadku (podobně jako tantrický buddhismus), které posiluje ženský zemitý prvek a je jakýmsi stínem či „černou opicí“ skutečné duchovní školy. Dnes můžeme pozorovat obrovský nárůst americké „vámamárgy“ v podobě vlivu tzv. „amerikanismu“, tj. odvěkého chtonismu, který má jako protipól Indie v Americe své stálé bydliště, a to jak v podobě militantního feminismu, plutokracie („Pluto“ je titul Háda, tj. Smrti!), nelidského pragmatismu a utilitarismu (lhaní a podvádění, coby „inteligentní“ metoda sebeprosazení) a především chorobné touhy po hmotném bohatství, coby smyslu života. Je opravdu zajímavé, že tento zemitý trend je doprovázen mohutným nárůstem narozených leváků, je vidět, že převládání pravé výtvarné a obrazové hemisféry mozku nad hemisférou levou, která podporuje tvůrčí ideovou činnost, je zde průvodním a určujícím jevem.
4) Myslíte, že by se současná doba dala nazvat kalijugou?
Ano. Jestli jste si zakoupil můj překlad starodávného „Manuova zákoníku“ ze sanskrtu, najdete tam krásný základní popis této doby.
5) Co byste nám pověděl o Ježíši Kristu?
Biblická postava Ježíše Krista je legendární židovská smyšlenka, vytvořená na základě z Východu přicházející duchovní vlny buddhistické. Celé židovské křesťanství vzniklo jako renegátská větev buddhismu, která měla za úkol pomocí nápodoby skutečné duchovní školy, ochránit chtonického hmotného člověka před pravým duchovním učením. Ve svém komentovaném překladu Hippolytova „Vymítání všeho kacířstva“ jsem ukázal českému čtenáři, jakým způsobem židovští autoři při své falšovací práci postupovali a proč je v jejich Novém zákonu tolik nesmyslů a nesrovnalostí.
Židé totiž jako typičtí chtonici vůbec nechápou indoevropskou duchovní tradici a její ideje a obrazy, a proto vše duchovní chápou pouze hmotně a tělesné. Ztělesnili proto např. ideu „kříže“ – původně obrazu rozpuku Světla poznání – a vytvořili kříž dřevěný coby kříž smrti, vůbec nepochopili gnostický termín „hrob těla“, ze kterého má člověk z vězení hmoty povstat k „druhému životu“, a učinili z něj proto skutečný fyzický hrob, ze kterého „z mrtvých vstává“ zombie – tělo zbavené na kříži ducha i duše, nepochopili ani původní védskou nekrvavou obětinu slova, zvanou ve Védě „išas“, kterou přeměnili ve svého tradičně košerovaného beránka, coby Spasitele Ježíše Krista. Své nevědomosti završili dokonce i úplně směšným a nesmyslným zfyzičtěním védského slova „marya“, které ve védských hymnech znamenalo „čistou mysl“, ze které se právě jedině pravé slovo oběti („išas“) může narodit, a vytvořili ve své legendě tělesnou ženu „Pannu Marii“, která ze svého černého lůna porodila, přestože zůstala stále pannou (?!), „spásné tělo“ – tj. židovského Spasitele. Toto tělo pak učinili pravou obětinou a „výkupným z hříchu“. Proto pod tímto učením můžeme nadále hřešit, protože je to prý naše neměnná podstata, a stále platit chtonickým kněžím za naše věčné hříchy tučné odpustky, kteří nám potom za naše peníze poskytnou tzv. „rozhřešení“. Je to ten nejlepší podnikatelský záměr, jaký Židé vymysleli!
Religionisticky však bylo a nadále i je celým smyslem židokřesťanství ochránit „svatou hmotu“ a „zbožného hříšníka“ před hrozbou uctívání duchovního Člověka a všech Jeho hodnot jako je pravdivost, důvěryhodnost, spolehlivost, soucit, mírumilovnost, atd… Bible tak položila základy chtonického impéria Lži, Podvodu a kriminality, alkoholismu a zpitosti smyslů, ve které byli a budou vražděni vždy všichni „kataři“ – řecky „ti čistí“, aby nepřekáželi rozvoji kriminality a spodní lidské přirozenosti.
Vám Satanistům dala Bible svobodu a beztrestnost, proto byste si jí měli vážit, nikoliv ji odmítat. Vždyť v této svaté knize Západu máte psáno: „Případnost hovad a případnost lidská jednostejná jest, aniž co má člověk navíc před hovadem.“ (Kniha Kazatel) (Tau-Paulus: bratr Jan Kozák se mylně domnívá, že nám bible dala svobodu a bezstarostnost. Ve skutečnosti nám přinesla závazek bojovat za naší duchovní svobodu, a za svobodu každého bratra a každé sestry, která se nebojí slova s velkým S. Jeho mírně škodolibý odkaz na výše uvedený biblický text ho pak usvědčuje z naprosté neznalosti Temného mysticismu a Satanistické gnose.)
Biblický Ježíš je tedy spodní opičí nápodoba našeho duchovního Spasitele – „syna Člověka“ coby Slova poznání – a židokřesťanští mniši, kteří vaří v klášteře pivo, pěstují víno a hodují s prostitutkami, jsou stejnou opičí nápodobou buddhistických mnichů. Celý proces tzv. „christianizace“, tj. dobývání jedné země za druhou, je dodnes nekončící proces podrobování si národů a jejich bohatství, s úmyslem vytvořit z nich židy, tj. „zbožné hříšníky“, kteří potom budou živit a podporovat svými dávkami „za své hříchy“ centrálu této moci, která se mezitím přesunula z Říma do Bruselu a Washingtonu.
6) Zabýval jste se někdy Mystériemi svatého grálu?
Ano, zabýval a to podrobně. Mám o něm dokonce kapitolu ve své knize „Kořeny indoevropské duchovní tradice“. Všude v původní védské tradici lidstva se objevuje rituál tzv. „picí scény“, kdy se v tzv. „misce sómy“, která reprezentuje védské mantry, tj. „oběť slova“, nabízí bohům „sóma“, lidmi vydobyté Světlo poznání, coby „duch nesmrtelnosti“ – „amrtam“ – nabízený věčnému Dokonalému Světlu coby našemu pravému Otci k jeho posile a radosti. Protože tento sóma byl symbolizován postavou býka, byly tyto obětní misky zdobeny býčími postavami, anebo měl býk tuto misku na svém hřbetě, anebo jako na pečetidlech z Moheňdžo-daro, stál tento symbolický býk se zvonkem reprezentujícím védský zpěv nad touto obětní miskou.
Chtoničtí lidé, kteří nechápali, o co se jedná, začali namísto dobývání Světla poznání, nazývaného „býk“ (védsky „vršan“), tohoto býka zabíjet a nabízet svým podzemním božstvům jeho krev. Totéž učinili i Židé. Zaměnili pohár Světla poznání za pohár lidské krve a vsunuli ho jako domněle „křesťanský“ obřad do židokřesťanské liturgie. Přesvědčení hlupáci pak chodí každou neděli do kostela pít tuto krev a nabízet ji „bohu“, aniž by chápali, že žádnou vraždou nemohou smýt své hříchy, a aniž by chápali, že celý obřad má opačný smysl: ukázat bohu podzemí, že jsem vrah, a tím jeho věrný služebník, který mě právě proto ušetří, až půjde se svou kosou. Protože chtonismus sílí směrem na Západ, stal se tam „svatý grál“, tj. důkaz, že jsem vrah, velkým a uctívaným pokladem.
7) Co je Vám nejvíce sympatické na díle Julia Evoly?
Julia Evolu neznám detailně, avšak mnohé z toho, co jsem od něj četl, je mi blízké. Také já jsem vlastně „tradicionalista“, který věří na „philosophia aeternis“, na věčnou pravdu, která je jen jedna, také já odmítám moderní dobu pro její „vzpouru davů“ a považuji ji za úpadkovou, také já vidím USA jako zemi materialistických pitomců, kteří nejsou schopni pochopit nic duchovního.
8) V čem se dle Vás Evola naopak hrubě zmýlil?
Evola byl velmi inteligentní, ale co mu chybělo, bylo podle mne velké srdce a cit. Vše bere pouze přes myšlení, kulturu srdce tam příliš necítím. Nebyl to svým založením bráhman, nýbrž kšatrija – válečník. Proto u něj nedochází k úplnému pochopení bráhmanismu a buddhismu, což se u něj projevuje v kšatrijsko-válečnickém velebení bojového činu. Kolik stránek také napsal o transformaci mužské sexuální energie do duchovní oblasti a jaké všemožné praktiky k tomu doporučoval! Stačí přitom mít pouze velké srdce a jednou jedinkrát se opravdu zamilovat – a víte hned, že láska je víc než sex a že je věčná, protože tady stále je.
9) Odkud Židé ukradli kabalu, či je to jejich původní záležitost?
Velkým tajemstvím Židů je jejich „duch nápodoby“, jak o něm krásně píší gnostické texty (např. Tajný spis Jana). V předmluvě k přelomové knize v chápání židokřesťanství, tj. v mém překladu Hippolyta, se v úvodu věnuji podrobně právě této jejich technice.
Celá židovská kabala je vykradená antická gnóze a její „sephirah“ jsou řecké „sféry“, tj. kruhová území jednotlivých vlivů. Knihu Zohar antedatují o tisíc let do minulosti, podobně jako Tóru, avšak ani to nestačí, aby byli původní, neboť naše indoevropská duchovní tradice je daleko, daleko starší.
Komentář:
Prvně bych chtěl zmínit, že si Mgr. Jana Kozáka vážím jako člověka i jako překladatele velmi zajímavých gnostických textů (Příběh o povstání hada – gnostický mýtus v několika podobách, Kořeny indoevropské duchovní tradice a v neposlední řadě i knihy Ginza – gnostická bible nazarejců I. a II. díl), vím, že svou práci dělá upřímně a opravdu věří, tomu co dělá, na rozdíl od různých křesťanů, kteří překládají gnostické texty schválně chybně, aby si pochválili své bídácké náboženství.
Na začátek by bylo dobré podotknout, že Mgr. Jan Kozák vnímá svět prizmatem tzv. tradiční východní školy, která je v některých aspektech opravdu zajímavá i pro satanisty, je rovněž zvláštností, že tuto školu lze doložit nejstaršími literárními památkami lidstva (Védy), ale i tak je dobré vědět, že východní škola je jen jedno z mnoha možných paradigmat, skrze které lze vnímat svět. S čímž souvisí Kozákovo rozdělení náboženství na chtonická náboženství versus východní škola. S rozdělením náboženství na chtonické a východní školu jsem se poprvé setkal u internetového pořadu Debatní klub – Vše, co jste chtěli vědět o židovství a báli jste se zeptat.(Doporučuji shlédnout na You tube). Toto rozdělení mne zaujalo, jako vcelku originální pojetí, ale i tak mám na věc jiný názor, protože toto rozdělení lze praktikovat jen skrze vnímání světa optikou indoevropské duchovní školy a to pouze v době jejího rozkvětu. Třeba moderní náboženství se tomuto zařazení vyhýbají, ať už jde o thelému, neo pohanství (Asatru, či Wicca), gnosticý kult Abraxase, či o moderní pojetí satanismu. Na satanismus mám rapidně odlišný názor a snažím se více vycházet z faktů, nežli manipulativně předkládat špatné informace, jak tomu činí Mgr. Jan Kozák, aby se mu podařilo satanismus zařadit do předem připravené škatulky, Satanu žel v tomto případě chybné. Krátké zdůvodnění, proč není satanismus chtonické náboženství, jsem podal již v předložené druhé otázce. Jednou z nejvyšších satanských ctností je upřímnost, proto berte následující text, jako ne otcovské kázání o tom, kterak se východní škola odcizila člověku.
Satanismus chápe člověka jako inteligentní zvíře, se stejnými pudy i instinkty a nehledá osvícení skrze odříkání, jako je tomu u východní školy s výjimkou Vammachary, Vamammargy a levoruké Tantry. Satanismus hledá moudrost a lidskost skrze tělesný požitek a osvobození vlastní sexuality (Erotická mystéria), aby se člověk nemusel stydět za to, že je člověkem. Kozákem zmiňované sycení, které nemá konce a doslova tak požírá samo sebe je hloupost, podobnou zkušeností prošel totiž i magistrův oblíbený Buddha (Siddhārtha Gautama), který ač měl 2000 konkubín a několik manželek třetí tisícovku již nepotřeboval a raději se obrátil na „duchovní“ stezku. Došlo zde zkrátka k devalvaci sexuálního požitku a současný svět už neměl Buddhovi co nabídnout, tak začal zkoumat, co mu může nabídnout jiný svět, svět duchovna.
U mne osobně je to to samé – ač mám přítelkyni a pět milenek, nehledám už šestou ani desátou, protože bych je nemohl už časově a finančně zvládnout, proto jen občas prohodím osazenstvo tohoto jistě skromného harému. Nechci se zkrátka stát otrokem sexu a neřešit již nic jiného. Také z vlastní zkušenosti vím, že se rád napiji, ale ani zde nepraktikuji princip – cesta ke dnu. Piji tolik, kolik mám chuť a nezvyšuji svou spotřebu alkoholu. Ale ani alkohol nemusí nutně patřit k požitkům každého satanisty, osobně znám i satanisty abstinenty, kteří hovoří o alkoholu nikoliv jako o požitku, ale jako o kompenzaci zuboženého libida. Ani Kozákovu úvahu o „dokonalém“ sexu neberu za svou, ale spíše si myslím, že taková představa o vraždě dotyčné samice a následné vyřádění se nad bezmocnou obětí, pochází z nedostatku sexuálních příležitostí a hluboké frustrace. Pravý satanista není otrokem alkoholu, libida, či peněz. Pravý satanista jest svobodným člověkem. Rovněž satanismus není absolutně agnostickým směrem – Satanistovi září na cestu Luciferské světlo poznání a dochází díky tomu k naplnění svých duchovních i intelektuálních potřeb.
Ne nadarmo Lucifer prokoukl lež Demiurga a pokusil se ho svrhnout z jeho trůnu!
Ne nadarmo je v bibli Had (Lilith) nabízející plody poznání a plody věčného života člověku!
Ne nadarmo se ve středověku říkalo, že světské vědění pochází z knih, ale opravdové vědění pochází od ďábla!
Satanistovi nedala svobodu bible, satanista si ji po vzoru Lucifera sám vzal. Pravý satanista bibli vůbec k ničemu nepotřebuje. Satanista si totiž váží přirozeného duchovna, ale nezavrhuje ani materiální svět po vzoru asketů, raději z něj čerpá hedonistické požitky. Že satanismu podléhají pouze hmotní lidé bez ducha a duše a mladé sexuálně nadržené osoby, je jen zbožným přáním několika nepřátel satanismu. Například v České církvi Satanově byl až do své smrti členem 98. letý hermetik Antonín Čurda, dále by se zde našlo několik gnostiků, thelemitů, surrealistů, ale i atheistů. Průměrný věk registrovaných satanistů v Církvi Satanově je kolem 40. let. O duchovnu se dá rovněž hovořit při konotaci o rozvíjení temného mysticismu, či satanské ceremoniální magie.
Ale ať nepopisujeme situaci jen u nás, tak řeknu několik slov i ke scéně světové:
V americké Církvi Satanově je členem např. slavný evolián Michael Moynihan – který proslul sestavením a překladem knihy Introduction to magic (Úvod do magie), kde čtenářům předložil Evolovy magické a tantrické techniky. Techniky samozřejmě prvně osobně odzkoušel. Kniha je dnes nejvíce uceleným Anglickým vydáním zabývajícím se „evoliánskou“ magií a je velmi ceněna tradicionalisty po celém světě. Kromě této bezesporu zajímavé knihy napsal Moynihan i několik dalších – Lords of the Chaos (Páni chaosu), či King of the runes (Král run) a doposud vydává časopis o původním indoevropském duchovnu – TÝR. Další významnou postavou satanské církve je gnostik Boyd Rice – který napsal knihu o Svatém grálu a vede gnosticko – magickou skupinu Abraxas. Za zmínku z druhého konce by určitě ještě stál Stephen E. Flowers, který je jedním z nejvýznamnějších členů Setova Chrámu, mezi jeho nejzásadnější knihy bezesporu patří: Lords of the left hand path (Páni stezky levé ruky), či Carnal Alchemy (Krvavá alchymie). Takže poznámky o nevyzrálých, agnostických, hloupých mladých lidech, navíc sexuálně nadržených, bych si raději odpustil.
Opravdový satanismus je magická práce se svým vlastním stínem a ne zatláčení tohoto stínu do nevědomí. Satanismus obsahuje opravdovou hloubku a zároveň niternost, pravý satanista by měl vědět, že ne jen každá světlá strana má svá mystéria, ale také, že i každá odvrácená strana má ty své. Satanismus samotný se potom věnuje zkoumáním různých fenoménů a to ne jen z jednoho „toho zaručeně správného“ pohledu a není omezen ani jedním paradigmatem.
Vammamarga, Vammachara a tantrický budhismus (obecně nazývané jako stezky levé ruky) se opravdu vyvinuly v Indii v době jejího nebývalého úpadku, co je třeba ale také zmínit, tak i v úpadku tradičních východních škol. Výborně o tomto tématu píše Zeena LaVey v knize Demons of the Flesh (Démoni z těla), kde tvrdí, že stezky levé ruky nevznikly jako úpadkový produkt východního náboženství, ale že vznikly proto, že tato náboženství se nebyla schopna vyrovnat s prudkým úpadkem společnosti a bylo třeba používat rychlejší a mnohem účinnější metody vedoucí k osvobození. Knihu rozhodně doporučuji přečíst každému zájemci o stezku levé ruky. Satanu žel vyšla jen jednou v roce 2002 a to jen v Aj. Vammamargou a tantrickým budhismem se zabýval rovněž Kozákem ceněný filosof Julius Evola a nemluvil o nich s despektem, ale naopak s velkou úctou a porozuměním, ač je sám nepraktikoval.
Děkuji za rozhovor.