Co to ta magie vlastně je? A jak se dá použít v partnerství?
O tom, co je to partnerství, už většina z vás slyšela. Možná jste dospěli k přesvědčení, že bez správného partnerství nemůžete žít. Nicméně – abyste pochopili, co vlastně to „správné partnerství“ je, musíte se naučit rozumět nejen druhým, ale především sami sobě. A už jsme u psychologie a svým způsobem také u magie, protože psychologie a magie spolu úzce souvisí.
Vždycky, když jsme někde mluvili o tom, že se zabýváme magií, tak se racionálně založení spoluobčané začali kabonit: „Magie, magie, není to něco, co je už dávno překonané? To snad patří do středověku, ne? Nebo snad chcete říct, že i v dnešní době, v době mobilních telefonů, zavirovaných computerů a podnikajících žen, má nějaká zjebaná magie právo na existenci?“
Takže – zapomeňte na to, co jste kdy o magii slyšeli z jiných zdrojů a vězte, že:
Magie je ta nejkomplexnější a nejhlubší psychologie, jakou si dokážete představit, je to znalost vzájemného působení reality a myšlenek, v celé své šíři a košatosti. Ezoterická psychologie, neboli magie, zkoumá souvislost doslova všeho se vším, hledá souvislosti i tam, kde je logická, racionální věda nehledá – tomu se říká analogické souvislosti. Vědec například nebude při svých pokusech přihlížet k tomu, jestli na sobě má vyžehlenou nebo nevyžehlenou košili. Je silně pravděpodobné, že reakci draslíku s vodou stav jeho košile nijak zvlášť neovlivní, pokud ovšem půjde o psychologa, pracujícího s přecitlivělou obsedantní pacientkou, bude situace jiná.
Magie zkoumá vzájemný vliv reality a myšlení. Myšlení má svou racionální a iracionální stránku a vyjadřuje se pomocí slov, obrazů a symbolů, rytmů a melodií a pohybu, od jednoduchých pohybů, až po bojová umění.
Kromě verbálních (slovních) a nonverbálních (mimoslovních) myšlenkových projevů se myšlení projevuje prostřednictvím fantazie, neboli představ. Tyto představy se opět mohou týkat slov, obrazů (vizualizace), rytmů, melodií nebo pohybu.
Magie pracuje s rituály. Rituál je činnost, o které víme, jak začne, jaký bude mít průběh a čím skončí. Například při rituálním sexu, víme dopředu, jaký bude mít průběh a jak dlouho bude trvat. Abychom prostřednictvím rituálu ovlivnili realitu, musíme rituál provést co nejpřesněji. Víme, že pomocí rituálu můžeme něčeho dosáhnout, každý rituál má tedy svou motivaci. Pro partnerský sex to například znamená, že žena má k sexu motivaci, což se u klasického manželského sexu nedá předpokládat. Žena potřebuje mít ke všemu, tedy i k sexu přiřazený cíl, kterého se má dosáhnout. Pokud bylo cílem získat vyhlédnutého muže, funguje sex bezvadně až do hodiny sňatku. Pokud má sex účel přijít do jiného stavu a porodit dítě, funguje bezvadně až do chvíle oplodnění. Potom sex přestává mít pro ženu účel, což všechno samozřejmě probíhá na podvědomé úrovni, ale na vědomé úrovni se to projeví jako nechuť ke všemu, co se sexem souvisí. Normální člověk se potom diví jak to, že doma nemá žádný sex, místo veselého pohlavního styku má frigidní ženu, zatímco v porno filmech vidí ženy, které se v sexu ničemu nevyhýbají. V prostředí, kde se přímo pracuje se sexem, což platí například i pro filmování erotických a pornografických filmů, má sex pro účinkující ženy jasný účel – je to práce, výdělek, cesta ke kariéře, snaha být lepší než ostatní a to všechno dohromady se mění v obrovskou motivaci, takže směle můžete i věřit tomu, když při interview se známou porno hvězdou herečka tvrdí, že si filmování užívala. Důležitá věc je v oblasti sexu pro ženu účel. Na to nesmíte nikdy zapomínat. Jakmile přestane mít sex ještě další význam, kromě toho, že může přinést soukromé potěšení, přestane ženu bavit a zřejmě se to jen tak nespraví.
Rituál, speciálně sexuální rituál, vrací sexu vyšší význam. Už se nesouloží jen tak pro radost (což muži většinou stačí, ale nestačí to ženě), ale souloží se kvůli tomu, aby se splnily podmínky pro uskutečnění odvážných cílů. Soulož se dá provést jako rituál na získání peněz a slávy, nebo na získání zdraví. Tohle pravidlo si dobře zapamatujte, abyste někdy neměli hloupý dojem, že nerozumíte světu.
Jednoduchá rituální činnost je pro logický rozum snadno pochopitelná, například: když se člověk pro lepší koncentraci několikrát zhluboka nadechne a pokřižuje se.
Složitější magické rituály mají podpořit schopnost koncentrace myšlenek, popřípadě využívají jevy jako je synchronismus a analogie.
Už dávno si člověk všiml, že myšlení má jednu zajímavou věc. Když na něco myslím, ale opravdu intenzívně, začne se po čase obsah myšlenek promítat do reality. Čím víc se dokážeme soustředit, koncentrovat na určitou myšlenku, tím větší je pravděpodobnost, že se nám ji podaří převést do praxe.
Synchronismus a analogie je přitahování podobných jevů. Rituálně napodobím lov a příští den skutečně něco ulovím. Jak to funguje ve skutečnosti, nikdo neví, v podstatě nám nebývá, než využít zkušeností a empirie. Pokud něco podobného provozujeme, brzy poznáme, že magické rituály jsou pro život velmi užitečné.
Všechno je totiž o hodně snadnější, než když se jim vyhýbáme nebo dokonce vysmíváme.
Magie je záležitost citů, pocitů a emocí, čili záležitost čistě individuální.
Magie je cesta individualismu, dovíte se základní pokyny, ale experimentovat už musíte sami. Všichni víme, že od rána do večera myslíme na spoustu zbytečností, že se nám hlavou honí myšlenky bez ladu a skladu a že je dost těžké zbavit se nepříjemných a zbytečných myšlenek. Někdy si nemůžeme vzpomenout na něco důležitého a nadáváme na ošidnost paměti, ale vědomě na něco zapomenout je snad ještě těžší. Zkuste teď na chvíli nemyslet na tento článek, který máte právě rozečtený. Nejde to? Ono by to šlo, kdybyste se dokázali rychle soustředit na něco jiného. Kdyby vás právě teď někdo začal ohrožovat nožem, třeba psychopatická partnerka, tak na tento článek na chvíli zapomenete, ani nebudete vědět jak. Všechno je otázka priorit, jak říkávají politici, když na něco nechtějí odpovědět.
Nicméně, ještě opakujeme, že umění koncentrace je základem umění kreativně používat své myšlení.
Synchronismus znamená souběžnost dvou náhodných jevů. Napadne vás nějaká melodie, zapnete rádio a zrovna ji tam hrají – synchronismus.
Analogie znamená podobnost – šaman se převlékne za zlého démona nemoci a potom pomocí tanečních kreací předvádí, jak slábne a nakonec v křečích umírá. Protože se podobné jevy přitahují a posilují, docílí tak uzdravení svého pacienta.
Magie se snaží využívat synchronismu a analogie ve všech rituálech.
A jak je to s černou magií, když se snažíme někoho ovlivnit?
Pokud se snažíme někoho pomocí rituálů ovlivnit, platí pravidlo, že dotyčný o tom nemusí vědět, dokonce je lepší, když o tom neví. To platí i pro léčebné postupy. Mnohokrát se setkáte s tvrzením, že magie, podobně jako hypnóza používá k uskutečnění svých cílů především sugesci a víru. Člověk, který zpravidla o magii neví vůbec nic, se usměje, mávne rukou a řekne: „Víra tvá tě uzdravila,“ a tím pro něho končí vysvětlení, jakým způsobem magie pracuje. Jasně, když budu věřit, že se uzdravím, tak se uzdravím, jak jednoduché. V praxi to tak bohužel nefunguje. Jednou se dělal hodně zajímavý pokus, při němž se vybrali čtyři pacienti s těžkou artrózou kolena, kteří šli na operaci. Dva z nich byli operováni normálním způsobem, u dvou se operace pouze předstírala. Dostali normální narkózu, chirurg provedl malý řez do kůže, ale to bylo z operativního hlediska asi tak všechno. Doktor, asistenti a sestry postávali kolem pacienta, který byl v narkóze a všichni se bavili tak, jako kdyby operace skutečně probíhala: „Sestro, skalpel, teď tady udělám řez, ano hezky se to povedlo a teď odstraním přebytečnou tkáň… ták, krásně se to vyčistilo, ještě propláchneme kloub vodou, výborně, můžeme šít, myslím, že se operace povedla.“ Malý řez v kůži zase sešili a to bylo všechno. Pacient se probudil a byl odvezen na pokoj. Po krátké době se začal zotavovat naprosto stejným způsobem jako pacienti, u nichž operace skutečně proběhla. Všichni čtyři za pár měsíců normálně pobíhali a sportovali, přestože se původně nemohli ani pohnout. Výsledek tohoto pokusu se vysvětloval pomocí síly sugesce a víry. Závěr zněl v podstatě tak, že když člověk něčemu pevně věří, uvolní se v jeho těle zablokované reakce, které mu pomohou zbavit se i hodně těžkých nemocí.
Zní to docela logicky, ale my nemůžeme v magii hledat žádné logické souvislosti. Magie je plná paradoxů a logicky nevysvětlitelných jevů.
Je totiž dost pravděpodobné, že by se celý pokus mohl odehrát i v podstatně jiné režii – v magické režii. Dotyčný pacient by vůbec nic nevěděl o tom, že se ho někdo bude pokoušet léčit, ležel by doma a odmítal by jakoukoliv operaci a pobyt v nemocnici, což je dost obvyklý jev. V nemocnici by se mezitím odehrála jeho fiktivní operace, ale tak, že by na operačním stole neležel dotyčný pacient, ale například figurína, která by jej představovala. Operace by proběhla jako normálně i s vyčištěním kloubu a zašitím rány, vypadala by asi jako „hra na doktora“, ale výsledek by byl ten, že skutečný pacient, jenž by o svém léčení neměl ani tušení, by se najednou „zázračně“ uzdravil. A to je princip skutečné magie – ovlivnění reality na základě synchronismu a analogie – souběžného podobného děje, čili rituálu.
Když si nyní místo „pacienta“ dosadíme „partnera“ nebo „partnerku“, jejichž jednání je často z hlediska domluvy nebo logiky nezvladatelné, například proto, že se jedná o psychopatické osobnosti, naznačuje se nám tady určitá cesta k řešení často dost závažných partnerských problémů.
Mohou být magické rituály na ovlivnění partnerských vztahů nebezpečné?
Myšlenky, které máme, se velmi snadno prolínají do reálného světa kolem nás. To bohužel platí pro všechny myšlenky, i pro ty pochybovačné. Jistě jste už slyšeli, že stačí si něco hodně moc přát a ono se to splní. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak bychom všude potkávali jen samé šťastné, zdravím kypící milionáře, kteří by nám blahosklonně kynuli… prostě je to hloupost.
Samozřejmě si všichni přejete, abyste se měli dobře a měli dost peněz na rozhazování a k tomu exkluzivního poslušného partnera, či vycvičenou, správně tvarovanou, mladou partnerku, ale současně se svou palčivou touhou do éteru rozhazujete plné duchovní náruče pochybností – proč zrovna já? Proč zrovna mně by se měly splnit tak odvážné a smělé plány… já to určitě nedokážu, já na to prostě nemám, v porovnání s ostatními jsem na tom tak blbě, že se na nic nezmůžu, prostě mě osud trestá, ani nevím, za co mě trestá, ale třeba se to dozvím při retardovaných, co to kecám, regresivních meditacích ba téměř hypnózách, možná jsem v minulém životě dal zvídavému děcku ránu pěstí a teď mám zmařený život. Úvahy jsou to zcela jistě liché – i kdybyste v minulém životě ukamenovali nevinného, který by se chabě bránil chlebem a vlídným slovem, nebude to mít na váš současný život vůbec žádný vliv. Karmické zákony neznají pomstu tak, jako ji chápeme my. Karmické zákony fungují zcela prostě – když jdete ven, je na vašem rozhodnutí, jestli si vezmete deštník nebo ne. Pokud proti svému očekávání nebo díky zapomnětlivosti zmoknete, nemusíte to považovat za „trest“, ale prostě za logické vyvrcholení určitého sledu událostí. Výsledek jste mohli ovlivnit, i když to nakonec dopadlo tak, jak jste nechtěli. Na druhou stranu jste možná někoho, kdo vás sledoval z okna, pobavili. Rozhodně nemusíte mít strach, že se v příštím životě stanete prodavačem deštníků nebo rosničkou na předpovídání počasí. Stejné je to ale i v případě, že někomu z jeho hlediska ublížíte, ať už málo nebo hodně – osud neboli karma, nerozlišuje malé a velké činy. I když se to někomu nelíbí, je velmi pravděpodobné, že zlý a krutý člověk se nikdy nedožije toho, co si představujeme pod pojmem spravedlivá odplata. Zde se také skrývá odpověď na otázku, jestli se máte obávat jakéhosi „zpětného odrazu“, zvláště když se budete snažit někoho magicky ovlivnit. Tady platí jedno pravidlo. Ať už děláte cokoliv, vždy současně „pracujete“ na sobě, to se nedá obejít, ale měřítkem úspěchu je vždy vaše spokojenost, nikoliv nespokojenost druhých. V ringu vyhrává ten, kdo je mrštnější a dokáže dávat silnější rány. Až dosáhne toho, že protistrana nemá žádnou šanci mu něco vracet. Většina z nás je bohužel v situaci, kdy už od narození nemáme žádnou šanci něco vrátit těm, kteří jsou nad námi. Zvykli jsme si na to a v podstatě si to ani neuvědomujeme. Od rána do večera jsme řezaný a buzerovaný jak žito a často to považujeme za normální nebo jsme dokonce svým uzurpátorům vděční, ať už se jedná o diskutabilní politiku, neschopnou vládu, televizi na úrovni plivnutí do obličeje nebo naprosto zbytečné časopisy a noviny. Ani to nedáváme do souvislosti s něčí karmou nebo s představou, že například tvůrci školního systému, díky němuž jsme beznadějně ztratili nejkrásnější část svého života, se budou smažit v pekle. Tak proč bychom měli mít strach, když se, možná vůbec poprvé v životě, odvážíme vyjádřit nějaké své přání, které se týká našich partnerských vztahů?
Na tohle krásné téma v současné době nabízíme Kurzy Magie a Partnerství, bližší informace máme na svých www.argoni.com a pevně věříme, že je na čase předefinovat cíle a prostředky magie. Proč? Především proto, abychom mohli své magické znalosti využívat při budování spokojeného partnerství. Tedy, alespoň pro nás spokojeného…