- Cirkev Satanova

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Osobnosti magické, oklutnía religionistické tuzemské scény a rozhovory s nimi
  • Zuzana Antares
  • Jan Kozák
  • Pavel Brndiar
  • Raven a Ariana Argoni
  • fráter Eirixion
  • Linda Dragonari
  • Jiří Valter

Rozhovor se zakladatelkou magického řádu Malé opatství Thelémské - Zuzanou Antares 
Zuzana Antares (nar. 1962Brno) je česká spisovatelka a překladatelka, píšící o věštectví, magii a okultismu. Je jediná česká autorka, systematicky mapující okultní vědy.
Narodila se v Brně a zabývá se okultními naukami, o nichž píše zábavné články, kratší odborné stati i knihy pro veřejnost. Od roku 1982 studuje skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu světa a osudu. V posledních dvaadvaceti letech (od 1990) se profesionálně zabývá poradenstvím, především tarotem. Zde využívá netradičních technik, kombinujících metody předvídání, tradici západního hermetismu a moderní formy práce s osobností. V roce 1992 porodila syna Samaela. Roku 1993 založila a stále vede Školu věšteckých umění a esoteriky v Brně a Českou tarotovou školu. Je hlavou magického řádu Malé opatství Thelémské.
 

1. Jak je velká brněnská okultní scéna, rozumíš si speciálně s někým z ní? Našla by se i nějaká veselejší historka?
Mágů, čarodějů a duchovně studujících, pokud vím, není v našich končinách moc co do počtu lidí, kteří se pravidelněji schází a společně pracují. Ale na přespolního, poměrů neznalého, sem tam z neočekávaného místa vykoukne jeden nebo dva vytrvalci, vesměs se k druhým moc nehlásící. Brněnští okultisté jsou zajímaví svou nejednotností. Je mnoho skupinek různých věkových kategorií i názorů. Ty jsou často samotářské, pracující pro sebe, až se chce říct tajně. Na rozdíl od Prahy není v Brně praktikován prvorepublikový hermetismus. Thelémská uskupení taky mají hlavní období
aktivity za sebou, což v podstatě kopíruje určitý útlum Thelémy celosvětový. V současnosti zažívá rozmach pohanství, ale těžko odhadnout, kolik lidí vydrží za první zasvěcení. 
Mezi moje přátele patří SAN, Catalessi (Šárka Sedláková) a lidé okolo Zřídla. Bohužel neumím vyprávět veselé historky, ba ani vtipy. Raději se nebudu pokoušet.
 
2. Čím bys navnadila čtenáře, aby případně přijeli navštívit tvé Malé opatství thelémské?
To musím? My si na návštěvy zrovna nepotrpíme… Nechystáme teď žádný veřejný rituál nebo přednášku, raději proto nikoho zvát nebudu.

3. Studovala jsi i díla pokračovatelů Crowleyho v angličtině? Znáš např. nedávno přeloženou knihu Magické obrození od Kennetha Granta, o jejíž vydání v češtině se nemalou měrou zasloužil i náš Chrám?
Granta jsem četla celého v originále. V jeho dílech jsou podnětné nápady, a není třeba hledat v konkrétních větách. Grantův způsob myšlení je pozoruhodný a inspirativní sám o sobě, podaří-li se člověku do něj proniknout. Magické obrození pokládám za úvod do dalších knih, z nichž některé se mně jeví zajímavější, např. Hekatin pramen nebo Nightside of Eden. Prošla jsem některé spisy Israela Regardie. Líbila se mi Nema (Maat Magick). Asi by toho bylo víc. Nepravidelně sleduji webové stránky, čtu Starfire. 
 
4. Co si myslíš o satanismu jako o filosofii a také jako o magickém proudu? Navštívila jsi někdy rituál P.Č.-S.CH.C.S. nebo aspoň přednášku?
Moje magická kariéra začala kdysi tím, že jsem - sice naivně a dětinsky, ale s výsledkem – upsala duši čertu. Pak jsem se zabývala víc Thelémou a satanismus zůstal na okraji zájmu: Studium začalo a skončilo LaVeyovou Satanskou biblí. O současném satanismu toho tudíž moc nevím, snad jenom
že P.Č.-S.CH.C.S. existuje. Nemám zde nikoho známého, proto nevím o aktivitách - např. veřejných rituálech nebo přednáškách.
Jak chápu satanskou filosofii: Satan je totožný se Setem, prvním mužským bohem. Je zosobněním aktivních primárních sil a v mém obrazu Universa zastupuje demiurga, nižšího stvořitele. Lucifer je božská jiskra, která sídlí v každém člověku. Oba tito duchové, někdy vzájemně zaměňovaní, se stali zlými, protože bylo třeba umístit stín, který nutně existuje v každém monoteistickém kultu. Satanismus vidím jako magickou cestu levé ruky. Satanská uskupení mají stejný význam, jako jiné magické spolky, tzn. sdružují lidi stejného nebo aspoň podobného názoru a dávají jim prostor pro osobní rozvoj v rámci ustavených pravidel, cvičení a rituálů.

5. Vím, že se trošku zabýváš psychoanalýzou, jaký máš názor na mercedes České avantgardy: Bohuslava Brouka. Čeho si ceníš základního na Freudovi ve vztahu kupříkladu k Adlerovi?

Zlaté časy české avantgardy. A nejenom české, protože tehdy ještě bylo možné stavět něco na odiv tak, aby tyto činy vyvolaly reakci. Dnes je to všem jedno. Brouk si se svými buřičskými postoji užíval doby, ve které žil. Neznám jeho díla tak dobře, abych si na něj tvořila nějaký názor, tím méně psychoanalytický. Mohu říct jenom to, že mám surrealismus ráda. Adlera jsem moc nestudovala, nikdy mne nechytil za srdce. Mým oblíbencem je Jung, taky takový úletář. Oproti němu mi Freud připadá vážný. Upjatý. V praxi používám i Freuda, i Jungovu analytickou psychologii. Freud je základ, Jung nástavba - což bych, např. řekla i o Adlerovi. Freud postavil základy na zemi, ve sféře duševní mechaniky jestli to tak můžu nazvat. Ostatní se o něj opírali. Budu-li pátrat po původu duševních potíží, začnu vždy Freudem.


6. S jakými Taroty ráda pracuješ mimo Crowleyho? Zajímáš se i o temněji působící Taroty: Bafometův tarot od Gigera, Luciferiánský tarot od Forda, Tarot stínů Linda Falorio, či tarot ONA?
Bafometův tarot vlastním už řadu let, ale nikdy jsem mu úplně nepřišla na chuť, i když se mi vizuálně líbí. Obrazy ke mně nemluví. Luciferiánský jsem sice držela v ruce, ale nevlastním, ostatní neznám. Mám obrázky Lovecraftova tarotu (v počítači, nikoliv jako karty); tento tarot někteří preferují, já k němu mám spíše umělecký vztah, jako ke Giegerovi. Vlastním Necronomicon Tarot, ale i když jej občas prohlížím a hledám inspiraci, protože má moc pěknou atmosféru, moc s ním nepracuji.

7. Co si myslíš o snech, existují některé, které se ti vracejí?
Sen promítá člověku před oči obsah jeho nevědomí. Hlavně ty obsahy, které nechce vidět nebo se neumí na ně podívat. Nemám vracející se sny, vrací se mi motivy a témata. Téma vlhké země, vodních toků, kanalizace nebo naopak krásných domů či zacházení se zlatem. Mám sny o plavání v horké vodě nebo o prožitcích zasněžené krajiny. Po letech pozorování snů a uvádění do kontextu s aktuálními obdobími většinou tuším, co mi sen chce říct. Jsem odpůrce lucidního snění. Když vůlí ovládnu i své sny, jak se mnou potom bude Universum komunikovat? Aneb ve spaní chci mít pokoj.

8. Jak vnímáš synchronicitu a její ovlivňování, máš s tím nějaké zkušenosti?
Synchronicitu vnímám často, jako kartářka a terapeutka vlastně denně. Nemám ale pocit, že ji mohu ovlivnit já - synchronní jevy jsou tu proto, že mne na něco upozorňují, provázejí mne na mé cestě a ukazují směr. Synchronní jevy se objevují tenkrát, když se něco děje - může to být jen tak, protože cosi dozrálo, nebo třeba po rituálu či po cvičení. Mým úkolem je dívat se a nenechat si ty vzkazy uniknout. Ovlivnit - snad jedině tím, že vnímat přestanu, což by byla škoda.


Rozhovor pro časopis The Abyss s vůdčí osobností českého gnosticismu Mgr. Janem Kozákem
Mgr. Jan Kozák je překladatelem ze sanskrtu, latiny a němčiny, dále je také religionistou, který se kriticky staví k biblickému křesťanství, či židovství a autorem projektu Bibliotheca gnostica, kde vycházejí od r. 1993 jeho překlady svatých textů indoevropské duchovní tradice (buddhismus, antická gnóze, bráhmanismus). V letech 1969 – 1975 vystudoval na FF UK obor archivnictví – obor dějepis, se současným tříletým studiem oboru na katedře Starého Předního východu – Klínopis. V letech 1977 – 1983 se živil jako dělník v sadech, topič a uklízeč, od r. 1983 jako lektor jazyků na OKD Praha 6. Po roce 1989 byl rehabilitován, s možností uzavřít magisterské studium na FF UK. V r. 1993 zakládá projekt Bibliotheca gnostica s úmyslem překládat a vydávat dosud nepřeložené staré texty džňánamárgy, tj. texty gnostické povahy. Od r. 1998 koná příležitostné přednášky o gnostickém pohledu na svět a védské filosofii, a v r. 2000 zakládá trvalý přednáškový a výukový cyklus zvaný „Prokopská škola indoevropské duchovní tradice“, v rámci kterého také vyučuje sanskrt. Ve svých přednáškách vykládá a propaguje základní principy indoevropské duchovní tradice a vysvětluje její zásadní odlišnosti od tradice židokřesťanské.


1) Jak byste charakterizoval v základních rysech chtonické náboženství?
Chtonické náboženství uctívá Pána podzemí a bohatství (řec. Hádés, ind. Kubera) a splývá se všeobecným kultem bohyně Země (ind. Kálí, řec. Potni therón – Paní zvířat, azt. Coatlique atd.). Je to náboženství kultu Těla a materialismu (Mater – Matka) a dnes ovládá celou západní polokouli naší planety. Jeho vyznavači potřebují krmit své božstvo prolitou krví a Zlem, protože tím toto božstvo sytí a ono roste ve své moci. (Tau-Paulus: pozoruhodný názor. Rád bych čtenáře upozornil na nepopiratelný fakt, že všechny světové konflikty za posledních několik století, byly vedeny národy, které uctívaly solárně falická božstva a nikoli božstva chtonická.) Proto rozdmychávají stále nové imperialistické konflikty, neboť prolévání krve je pro ně náboženskou povinností.

 2) Kam byste dle Vašeho rozdělení zařadil Satanismus?
Dle mého názoru není ani chtonické náboženství, ani se nesnaží o vymanění člověka (spíše se snaží o osvobození člověka již v tomto životě). V praxi je kombinací myšlenek Nietzscheho, Freuda a hedonismu. Božstva nekrmí krví a ani neuvažuje o zákazech a příkazech v monoteistickém slova smyslu (hlavním satanským hříchem je hloupost a omezenost). Neuvažuje ani o prospěchu Božstva stojícího nad člověkem, spíše vyzdvihuje člověka jako takového. V satanismu jde jak o tělo, tak i o poznání. (Což je patrné třeba i z mýtů o posvátném stromu života).
Já jsem gnostik, který po tisíci letech v Čechách jako první porozuměl pravé duchovní škole – protože ani katolictví, ani pravoslaví, ani protestanté atd., duchovní škole vůbec nerozumějí (kdyby jí rozuměli, museli by Bibli, coby „svatou knihu“, odmítnout) – mají ducha za „svaté tělo“, které z nitra země („z hrobu“) povstalo na její povrch (!) – proto následující popis satanismu považujte zároveň za jakési moje „otcovské kázání“.
Satanismus patří nepochybně do chtonického náboženského okruhu. Vnitřně neprobuzené lidské bytosti, které nechápou, že uvnitř nich sídlí Puruša – dokonalý duchovní Člověk – se kvůli této neprobuzenosti ztotožňují se zvířeckostí a v jejím podporování vidí omylně „vitalitu“. Nechápou, že pravé lidské „já“ není totožné s hmotou a že jejich tělo, vjemy, pocity a žádosti nejsou „jejich“, nýbrž jsou vlastní každému zdravému tělu obecně, a protože uspokojování těchto žádostí, coby omylné pěstování vlastního „já“, nemá konce a sycením se naopak stále rozrůstá, podobně jako když do ohně přikládáme polínka (ke stálému uspokojení nestačí jedna žena, ba ani 5, ani deset, nestačí jedna flaška, ani 5, ba ani deset, nestačí jeden milión, ani 5, ba ani 10, atd.), jsou tak lapeni do smyčky stále narůstajících potřeb smyslového ukájení, kterých se stávají otroky a vězni, a zraňují a tupí tak svou lidskost. Satanismus je nepochybně agnostický směr, tj. nesměřuje za poznáním, jak dokládá jeho uctívání „Pána Temnot“, tj. Pána nevědění, neboť „Temnota“ je právě nevědění. Je také vyhraněně sobecký a sebe středný a člověk stržený svými smyslovými vjemy („žádostivec“, „opilec“, „rozrušenec“) nemůže být ani objektivní, ani pravdivý nebo spravedlivý, což je základní podmínka poznávání. (Tau-Paulus: přesto, že je tento článek opatřil komentářem fráter Extravaganza Controverso nemohl jsem si odpustit několik skromných poznámek k některým z odpovědí bratra Jana Kozáka. Na úvod musím prohlásit, že z výše uvedeným tvrzením kategoricky nesouhlasím. Satan členy našeho Chrámu v žádném případě není vnímán jako "Pán nevědění". Opak je pravdou. V Satanské gnosi je naopak často ztotožňován s hadem, který přináší lidstvu svobodu poznání, či s Luciferem, který přináší z temnoty světlo osvícení. Souhlasím pouze s tím, že "žádostivci, opilci a rozrušenci nemohou být ani objektivní, pravdiví nebo spravedlivý, což je základní podmínka poznání". Naprosto ale nechápu, co mají tahle individua společného se satanismem. Bratr Jan Kozák nám zde patrně předkládá svou představu o tzv. "křesťanském satanismu". Ten ovšem považuji za naprosto zcestný a zavádějící, s učením Chrámu C.S. nemá naprosto nic společného).
Ukájení všech smyslových potřeb těla a psýchy vůbec nevede k „naplnění“ člověka, ale spíše k jeho degeneraci. Sex navíc není žádná „láska“, ale naopak realizovaná cizota a nenávist – náhražka lásky, což se pozná podle následující rovnice: čím větší vzdálenosti, větší cizota a větší prostopášnost, tím lepší sex. Např. tzv. „absolutně dokonalý sex“ by proto měl být zakončen vraždou dotyčné samice („dokonalé“ vyřádění se nad bezmocnou obětí) coby „katarze“ celého aktu, neboť veškerý sex v přírodě je pantomimická nápodoba znásilňování a vraždy. (Tau-Paulus: Zde můžeme opět sledovat následky zločinné nauky katolické církve a jí podobných organizací, které z pozice domnělé duchovní autority nesmyslně démonizují lidskou sexualitu. Jejich nejhorším zločinem je pak oddělení tělesné lásky od lásky duchovní viz. můj článek O úloze citu a lásky v magii a satanismu publikovaný v časopise The Abyss 2/2003).
Celý svět hmoty by proto bez probuzeného člověka a jeho duchovní síly nebyl ničím jiným, než světem realizovaného Zla a násilí. Pouze ten je proto člověkem, kdo chápe důležitost, v nás přebývajícího vnitřního Člověka a Jeho hodnot, které převyšují světskost, protože právě tyto hodnoty jsou garantem a stěžněm rovnováhy našeho světa a jedinou možností života v míru. Tento „duchovní Člověk v nás“ totiž právě rozvírá věčně svárlivou a nenávistnou dualitu světa, a vytváří tak prostor, kde je možné vůbec žít. Satanismus je toho opakem. Za „seberealizaci“ považuje sobecké a bezohledné ukájení se, a tak prostor života uzavírá, ba doslova ničí. Podléhají mu všichni chtonici, tj. pouze hmotní lidé bez ducha a duše, a také mladé a sexuálně nadržené osoby bez životních zkušeností, které jsou zcela bez kontaktu se školou indoevropské duchovní tradice a které proto omylně v Přírodě a tzv. „přirozenosti“ vidí svého Vůdce. Tuto „přirozenost“ má ale každý jinou! Zloděj „přirozeně“ krade a lhář „přirozeně“ lže, podvodník „přirozeně“ podvádí a vrah „přirozeně“ vraždí, protože tito všichni „realizují své přirozené potřeby a choutky“, a tak lidé, kteří věří na „svatou přirozenost“ touto svou nevědomostí podporují zkázu života. (Tau-Paulus: další příklad tak zvaného "křesťanského satanismu" a projev hluboké neznalosti daného tématu. Je až zarážející, co si bratr Jan Kozák představuje pod pojmem Satanismus. Pro pořádek uvedu na pravou míru alespoň některé výše uvedené nesmysly. Satanisté studující v našem Chrámu, přirozeně ctí život, protože samotný Satan je pro ně nejvyšším ztělesněním života. Nemají tedy potřebu podílet se na zločinech či dokonce podporovat zkázu života jako takového. Prožíváme naší existenci ve všech aspektech a na všech úrovních našeho bytí, včetně úrovně duchovní. Vychutnáváme si triumfy našich úspěchů a jsme na ně patřičně hrdí. Jsme ovšem dostatečně silní i na to, přijmout neúspěchy a všechny rány, které nám život přináší. Satanisté se vrátí vždy se štítem anebo na štítu. Nikdy je ale nespatříte utíkat bez něj!) Příroda má své černé lůno, ze kterého povstávají všechna těla, ale existuje ještě druhé, duchovní lůno každého člověka (na obrazech s duchovní tématikou znázorňované jako tzv. „mandorla“), kde se uskutečňuje druhý, „mužský“ anebo gnostický porod, kterým vstupujeme do „druhého zrození“ (sanskrtsky „dvidžanman“, odtud „ten podruhé zrozený“ – „dvidža“). Tímto „druhým lůnem“ se rodí člověk poznání, který se již probudil ze zvířecího spánku, a spatřil své dřívější hrůzné činy.

3) Co si myslíte o učení zvaném Vamamarga? Jak zapadá do kontextu Indické filosofie? Co z chtonického náboženství vyplývá pro současnou dobu?
Vámamárga je učení rozvinuté v Indii v době jejího úpadku (podobně jako tantrický buddhismus), které posiluje ženský zemitý prvek a je jakýmsi stínem či „černou opicí“ skutečné duchovní školy. Dnes můžeme pozorovat obrovský nárůst americké „vámamárgy“ v podobě vlivu tzv. „amerikanismu“, tj. odvěkého chtonismu, který má jako protipól Indie v Americe své stálé bydliště, a to jak v podobě militantního feminismu, plutokracie („Pluto“ je titul Háda, tj. Smrti!), nelidského pragmatismu a utilitarismu (lhaní a podvádění, coby „inteligentní“ metoda sebeprosazení) a především chorobné touhy po hmotném bohatství, coby smyslu života. Je opravdu zajímavé, že tento zemitý trend je doprovázen mohutným nárůstem narozených leváků, je vidět, že převládání pravé výtvarné a obrazové hemisféry mozku nad hemisférou levou, která podporuje tvůrčí ideovou činnost, je zde průvodním a určujícím jevem.

4) Myslíte, že by se současná doba dala nazvat kalijugou?
Ano. Jestli jste si zakoupil můj překlad starodávného „Manuova zákoníku“ ze sanskrtu, najdete tam krásný základní popis této doby.

5) Co byste nám pověděl o Ježíši Kristu?
Biblická postava Ježíše Krista je legendární židovská smyšlenka, vytvořená na základě z Východu přicházející duchovní vlny buddhistické.  Celé židovské křesťanství vzniklo jako renegátská větev buddhismu, která měla za úkol pomocí nápodoby skutečné duchovní školy, ochránit chtonického hmotného člověka před pravým duchovním učením. Ve svém komentovaném překladu Hippolytova „Vymítání všeho kacířstva“ jsem ukázal českému čtenáři, jakým způsobem židovští autoři při své falšovací práci postupovali a proč je v jejich Novém zákonu tolik nesmyslů a nesrovnalostí.
Židé totiž jako typičtí chtonici vůbec nechápou indoevropskou duchovní tradici a její ideje a obrazy, a proto vše duchovní chápou pouze hmotně a tělesné. Ztělesnili proto např. ideu „kříže“ – původně obrazu rozpuku Světla poznání – a vytvořili kříž dřevěný coby kříž smrti, vůbec nepochopili gnostický termín „hrob těla“, ze kterého má člověk z vězení hmoty povstat k „druhému životu“, a učinili z něj proto skutečný fyzický hrob, ze kterého „z mrtvých vstává“ zombie  - tělo zbavené na kříži ducha i duše, nepochopili ani původní védskou nekrvavou obětinu slova, zvanou ve Védě „išas“, kterou přeměnili ve svého tradičně košerovaného beránka, coby Spasitele Ježíše Krista. Své nevědomosti završili dokonce i úplně směšným a nesmyslným zfyzičtěním védského slova „marya“, které ve védských hymnech znamenalo „čistou mysl“, ze které se právě jedině pravé slovo oběti („išas“) může narodit, a vytvořili ve své legendě tělesnou ženu „Pannu Marii“, která ze svého černého lůna porodila, přestože zůstala stále pannou (?!), „spásné tělo“ – tj. židovského Spasitele. Toto tělo pak učinili pravou obětinou a „výkupným z hříchu“. Proto pod tímto učením můžeme nadále hřešit, protože je to prý naše neměnná podstata, a stále platit chtonickým kněžím za naše věčné hříchy tučné odpustky, kteří nám potom za naše peníze poskytnou tzv. „rozhřešení“. Je to ten nejlepší podnikatelský záměr, jaký Židé vymysleli!
Religionisticky však bylo a nadále i je celým smyslem židokřesťanství ochránit „svatou hmotu“ a „zbožného hříšníka“ před hrozbou uctívání duchovního Člověka a všech Jeho hodnot jako je pravdivost, důvěryhodnost, spolehlivost, soucit, mírumilovnost, atd… Bible tak položila základy chtonického impéria Lži, Podvodu a kriminality, alkoholismu a zpitosti smyslů, ve které byli a budou vražděni vždy všichni „kataři“ – řecky „ti čistí“, aby nepřekáželi rozvoji kriminality a spodní lidské přirozenosti.
Vám Satanistům dala Bible svobodu a beztrestnost, proto byste si jí měli vážit, nikoliv ji odmítat. Vždyť v této svaté knize Západu máte psáno: „Případnost hovad a případnost lidská jednostejná jest, aniž co má člověk navíc před hovadem.“ (Kniha Kazatel) (Tau-Paulus: bratr Jan Kozák se mylně domnívá, že nám bible dala svobodu a bezstarostnost. Ve skutečnosti nám přinesla závazek bojovat za naší duchovní svobodu, a za svobodu každého bratra a každé sestry, která se nebojí slova s velkým S. Jeho mírně škodolibý odkaz na výše uvedený biblický text ho pak usvědčuje z naprosté neznalosti Temného mysticismu a Satanistické gnose.) 
Biblický Ježíš je tedy spodní opičí nápodoba našeho duchovního Spasitele – „syna Člověka“ coby Slova poznání – a židokřesťanští mniši, kteří vaří v klášteře pivo, pěstují víno a hodují s prostitutkami, jsou stejnou opičí nápodobou buddhistických mnichů. Celý proces tzv. „christianizace“, tj. dobývání jedné země za druhou, je dodnes nekončící proces podrobování si národů a jejich bohatství, s úmyslem vytvořit z nich židy, tj. „zbožné hříšníky“, kteří potom budou živit a podporovat svými dávkami „za své hříchy“ centrálu této moci, která se mezitím přesunula z Říma do Bruselu a Washingtonu.

6) Zabýval jste se někdy Mystériemi svatého grálu?
Ano, zabýval a to podrobně. Mám o něm dokonce kapitolu ve své knize „Kořeny indoevropské duchovní tradice“. Všude v původní védské tradici lidstva se objevuje rituál tzv. „picí scény“, kdy se v tzv. „misce sómy“, která reprezentuje védské mantry, tj. „oběť slova“, nabízí bohům „sóma“, lidmi vydobyté Světlo poznání, coby „duch nesmrtelnosti“ – „amrtam“ – nabízený věčnému Dokonalému Světlu coby našemu pravému Otci k jeho posile a radosti. Protože tento sóma byl symbolizován postavou býka, byly tyto obětní misky zdobeny býčími postavami, anebo měl býk tuto misku na svém hřbetě, anebo jako na pečetidlech z Moheňdžo-daro, stál tento symbolický býk se zvonkem reprezentujícím védský zpěv nad touto obětní miskou.
Chtoničtí lidé, kteří nechápali, o co se jedná, začali namísto dobývání Světla poznání, nazývaného „býk“ (védsky „vršan“), tohoto býka zabíjet a nabízet svým podzemním božstvům jeho krev. Totéž učinili i Židé. Zaměnili pohár Světla poznání za pohár lidské krve a vsunuli ho jako domněle „křesťanský“ obřad do židokřesťanské liturgie. Přesvědčení hlupáci pak chodí každou neděli do kostela pít tuto krev a nabízet ji „bohu“, aniž by chápali, že žádnou vraždou nemohou smýt své hříchy, a aniž by chápali, že celý obřad má opačný smysl: ukázat bohu podzemí, že jsem vrah, a tím jeho věrný služebník, který mě právě proto ušetří, až půjde se svou kosou. Protože chtonismus sílí směrem na Západ, stal se tam „svatý grál“, tj. důkaz, že jsem vrah, velkým a uctívaným pokladem.

7) Co je Vám nejvíce sympatické na díle Julia Evoly?
Julia Evolu neznám detailně, avšak mnohé z toho, co jsem od něj četl, je mi blízké. Také já jsem vlastně „tradicionalista“, který věří na „philosophia aeternis“, na věčnou pravdu, která je jen jedna, také já odmítám moderní dobu pro její „vzpouru davů“ a považuji ji za úpadkovou, také já vidím USA jako zemi materialistických pitomců, kteří nejsou schopni pochopit nic duchovního.

8) V čem se dle Vás Evola naopak hrubě zmýlil?
Evola byl velmi inteligentní, ale co mu chybělo, bylo podle mne velké srdce a cit. Vše bere pouze přes myšlení, kulturu srdce tam příliš necítím. Nebyl to svým založením bráhman, nýbrž kšatrija – válečník. Proto u něj nedochází k úplnému pochopení bráhmanismu a buddhismu, což se u něj projevuje v kšatrijsko-válečnickém velebení bojového činu. Kolik stránek také napsal o transformaci mužské sexuální energie do duchovní oblasti a jaké všemožné praktiky k tomu doporučoval! Stačí přitom mít pouze velké srdce a jednou jedinkrát se opravdu zamilovat – a víte hned, že láska je víc než sex a že je věčná, protože tady stále je.

9) Odkud Židé ukradli kabalu, či je to jejich původní záležitost?
Velkým tajemstvím Židů je jejich „duch nápodoby“, jak o něm krásně píší gnostické texty (např. Tajný spis Jana). V předmluvě k přelomové knize v chápání židokřesťanství, tj. v mém překladu Hippolyta, se v úvodu věnuji podrobně právě této jejich technice.
Celá židovská kabala je vykradená antická gnóze a její „sephirah“ jsou řecké „sféry“, tj. kruhová území jednotlivých vlivů. Knihu Zohar antedatují o tisíc let do minulosti, podobně jako Tóru, avšak ani to nestačí, aby byli původní, neboť naše indoevropská duchovní tradice je daleko, daleko starší.

Komentář:
Prvně bych chtěl zmínit, že si Mgr. Jana Kozáka vážím jako člověka i jako překladatele velmi zajímavých gnostických textů (Příběh o povstání hada - gnostický mýtus v několika podobách, Kořeny indoevropské duchovní tradice a v neposlední řadě i knihy Ginza - gnostická bible nazarejců I. a II. díl), vím, že svou práci dělá upřímně a opravdu věří, tomu co dělá, na rozdíl od různých křesťanů, kteří překládají gnostické texty schválně chybně, aby si pochválili své bídácké náboženství. 
Na začátek by bylo dobré podotknout, že Mgr. Jan Kozák vnímá svět prizmatem tzv. tradiční východní školy, která je v některých aspektech opravdu zajímavá i pro satanisty, je rovněž zvláštností, že tuto školu lze doložit nejstaršími literárními památkami lidstva (Védy), ale i tak je dobré vědět, že východní škola je jen jedno z mnoha možných paradigmat, skrze které lze vnímat svět. S čímž souvisí Kozákovo rozdělení náboženství na chtonická náboženství versus východní škola. S rozdělením náboženství na chtonické a východní školu jsem se poprvé setkal u internetového pořadu Debatní klub – Vše, co jste chtěli vědět o židovství a báli jste se zeptat.(Doporučuji shlédnout na You tube). Toto rozdělení mne zaujalo, jako vcelku originální pojetí, ale i tak mám na věc jiný názor, protože toto rozdělení lze praktikovat jen skrze vnímání světa optikou indoevropské duchovní školy a to pouze v době jejího rozkvětu. Třeba moderní náboženství se tomuto zařazení vyhýbají, ať už jde o thelému, neo pohanství (Asatru, či Wicca), gnosticý kult Abraxase, či o moderní pojetí satanismu. Na satanismus mám rapidně odlišný názor a snažím se více vycházet z faktů, nežli manipulativně předkládat špatné informace, jak tomu činí Mgr. Jan Kozák, aby se mu podařilo satanismus zařadit do předem připravené škatulky, Satanu žel v tomto případě chybné. Krátké zdůvodnění, proč není satanismus chtonické náboženství, jsem podal již v předložené druhé otázce. Jednou z nejvyšších satanských ctností je upřímnost, proto berte následující text, jako ne otcovské kázání o tom, kterak se východní škola odcizila člověku.
Satanismus chápe člověka jako inteligentní zvíře, se stejnými pudy i instinkty a nehledá osvícení skrze odříkání, jako je tomu u východní školy s výjimkou Vammachary, Vamammargy a levoruké Tantry. Satanismus hledá moudrost a lidskost skrze tělesný požitek a osvobození vlastní sexuality (Erotická mystéria), aby se člověk nemusel stydět za to, že je člověkem. Kozákem zmiňované sycení, které nemá konce a doslova tak požírá samo sebe je hloupost, podobnou zkušeností prošel totiž i magistrův oblíbený Buddha (Siddhārtha Gautama), který ač měl 2000 konkubín a několik manželek třetí tisícovku již nepotřeboval a raději se obrátil na „duchovní“ stezku. Došlo zde zkrátka k devalvaci sexuálního požitku a současný svět už neměl Buddhovi co nabídnout, tak začal zkoumat, co mu může nabídnout jiný svět, svět duchovna.
U mne osobně je to to samé – ač mám přítelkyni a pět milenek, nehledám už šestou ani desátou, protože bych je nemohl už časově a finančně zvládnout, proto jen občas prohodím osazenstvo tohoto jistě skromného harému. Nechci se zkrátka stát otrokem sexu a neřešit již nic jiného. Také z vlastní zkušenosti vím, že se rád napiji, ale ani zde nepraktikuji princip – cesta ke dnu. Piji tolik, kolik mám chuť a nezvyšuji svou spotřebu alkoholu. Ale ani alkohol nemusí nutně patřit k požitkům každého satanisty, osobně znám i satanisty abstinenty, kteří hovoří o alkoholu nikoliv jako o požitku, ale jako o kompenzaci zuboženého libida. Ani Kozákovu úvahu o „dokonalém“ sexu neberu za svou, ale spíše si myslím, že taková představa o vraždě dotyčné samice a následné vyřádění se nad bezmocnou obětí, pochází z nedostatku sexuálních příležitostí a hluboké frustrace. Pravý satanista není otrokem alkoholu, libida, či peněz. Pravý satanista jest svobodným člověkem. Rovněž satanismus není absolutně agnostickým směrem – Satanistovi září na cestu Luciferské světlo poznání a dochází díky tomu k naplnění svých duchovních i intelektuálních potřeb.
Ne nadarmo Lucifer prokoukl lež Demiurga a pokusil se ho svrhnout z jeho trůnu!
Ne nadarmo je v bibli Had (Lilith) nabízející plody poznání a plody věčného života člověku!
Ne nadarmo se ve středověku říkalo, že světské vědění pochází z knih, ale opravdové vědění pochází od ďábla!
Satanistovi nedala svobodu bible, satanista si ji po vzoru Lucifera sám vzal. Pravý satanista bibli vůbec k ničemu nepotřebuje. Satanista si totiž váží přirozeného duchovna, ale nezavrhuje ani materiální svět po vzoru asketů, raději z něj čerpá hedonistické požitky. Že satanismu podléhají pouze hmotní lidé bez ducha a duše a mladé sexuálně nadržené osoby, je jen zbožným přáním několika nepřátel satanismu. Například v České církvi Satanově byl až do své smrti členem 98. letý hermetik Antonín Čurda, dále by se zde našlo několik gnostiků, thelemitů, surrealistů, ale i atheistů. Průměrný věk registrovaných satanistů v Církvi Satanově je kolem 40. let. O duchovnu se dá rovněž hovořit při konotaci o rozvíjení temného mysticismu, či satanské ceremoniální magie.
Ale ať nepopisujeme situaci jen u nás, tak řeknu několik slov i ke scéně světové:
V americké Církvi Satanově je členem např. slavný evolián Michael Moynihan – který proslul sestavením a překladem knihy Introduction to magic (Úvod do magie), kde čtenářům předložil Evolovy magické a tantrické techniky. Techniky samozřejmě prvně osobně odzkoušel. Kniha je dnes nejvíce uceleným Anglickým vydáním zabývajícím se „evoliánskou“ magií a je velmi ceněna tradicionalisty po celém světě. Kromě této bezesporu zajímavé knihy napsal Moynihan i několik dalších – Lords of the Chaos (Páni chaosu), či King of the runes (Král run) a doposud vydává časopis o původním indoevropském duchovnu – TÝR. Další významnou postavou satanské církve je gnostik Boyd Rice – který napsal knihu o Svatém grálu a vede gnosticko - magickou skupinu Abraxas. Za zmínku z druhého konce by určitě ještě stál Stephen E. Flowers, který je jedním z nejvýznamnějších členů Setova Chrámu, mezi jeho nejzásadnější knihy bezesporu patří: Lords of the left hand path (Páni stezky levé ruky), či Carnal Alchemy (Krvavá alchymie). Takže poznámky o nevyzrálých, agnostických, hloupých mladých lidech, navíc sexuálně nadržených, bych si raději odpustil.
Opravdový satanismus je magická práce se svým vlastním stínem a ne zatláčení tohoto stínu do nevědomí. Satanismus obsahuje opravdovou hloubku a zároveň niternost, pravý satanista by měl vědět, že ne jen každá světlá strana má svá mystéria, ale také, že i každá odvrácená strana má ty své. Satanismus samotný se potom věnuje zkoumáním různých fenoménů a to ne jen z jednoho „toho zaručeně správného“ pohledu a není omezen ani jedním paradigmatem.
Vammamarga, Vammachara a tantrický budhismus (obecně nazývané jako stezky levé ruky) se opravdu vyvinuly v Indii v době jejího nebývalého úpadku, co je třeba ale také zmínit, tak i v úpadku tradičních východních škol. Výborně o tomto tématu píše Zeena LaVey v knize Demons of the Flesh (Démoni z těla), kde tvrdí, že stezky levé ruky nevznikly jako úpadkový produkt východního náboženství, ale že vznikly proto, že tato náboženství se nebyla schopna vyrovnat s prudkým úpadkem společnosti a bylo třeba používat rychlejší a mnohem účinnější metody vedoucí k osvobození. Knihu rozhodně doporučuji přečíst každému zájemci o stezku levé ruky. Satanu žel vyšla jen jednou v roce 2002 a to jen v Aj. Vammamargou a tantrickým budhismem se zabýval rovněž Kozákem ceněný filosof Julius Evola a nemluvil o nich s despektem, ale naopak s velkou úctou a porozuměním, ač je sám nepraktikoval.
Děkuji za rozhovor.


Rozhovor s Pavlem Brndiarem
Otázky kladl fráter Pluto.
1) Pavle, již před delší dobou bylo avizováno vydání tvé knihy rituálů. Proč ještě nevyšla?
Upřímně řečeno je mi už trochu trapně z toho, jak dlouho se vydání tohoto rukopisu odkládá. Už jen kvůli tomu, že si uvědomuji, kolik lidí na něj marně čekalo, či stále ještě čeká. Rád bych se tedy všem omluvil a poskytnul jim stručné vysvětlení. Hlavní problém proč jsem svojí práci ještě nezveřejnil a to i přesto, že jsem jí dokončil již před více jak dvěma lety, spočívá především v tom, že vždy, když má dojít k jejímu oficiálnímu vydání, stane se něco nečekaného, co mi v její publikaci zabrání. Protože vím, že v životě se vše neděje podle našich přání, nepřikládal jsem zprvu nejrůznějším potížím bránících mi v realizaci mého záměru přílišnou váhu. Když přede mnou ale tyto problémy opakovaně vyvstaly vždy, když už jsem byl přesvědčen, že mému úmyslu zveřejnit tyto rituály nic nebrání, nabyl jsem dojmu, že můj záměr nejspíš není v souladu s vyšší silou. Proto jsem se rozhodnul s vydáním mé knihy několik měsíců počkat a celý rukopis dát ke kontrole přátelům z PENTATHEONU. V současné době tedy probíhá jeho opětovná korektura. Jakmile bude dokončena, předám ho do tisku. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo zajistit distribuci mé knihy ještě v letošním roce a udělat tím za všemi průtahy definitivní tečku. Slibovat to, ale po předchozích zkušenostech, raději nebudu.

2) Již druhým rokem (2008) probíhá v našem Templu magický výcvik. Přibliž našim čtenářům pro koho je určen a co je jeho náplní?
Jak sám dobře víš, magický výcvik je určen pro všechny členy a sympatizanty našeho chrámu a to i z řad širší veřejnosti (od roku 2011 je určen výhradně členům Chrámu). Všichni jeho účastníci se v průběhu prvního roku mohou zdokonalit v meditaci a kontemplaci. Pravidelným každodenním cvičením, o kterém si vedou pečlivé záznamy, se naučí upevňovat svoji vůli a svůj charakter. Mimo to se učí pracovat s živly a třemi alchymistickými principy. Také si budou moci v průběhu studia osvojit základní teoretické znalosti z astrologie. Druhý ročník je rovněž zaměřen na astrologii, především na teoretické studium dvanácti znamení Zodiaku. Zvláštní důraz je kladen na práci se specifickým systémem snové magie. Ta spočívá v návštěvách Hypnova chrámu poznání. Samotný chrám je pouze virtuální místo, nejedná se tedy o skutečnou budovu, ale o centrum síly, které mimo naši rovinu existence prostupuje další člověku vzdálené a neznámé světy. Do tohoto magického systému mě v mých třinácti letech zasvětil můj prastrýc Antonín Čurda a já ho v pozdějších letech, společně s dalšími členy našeho Chrámu, rozšířil a zdokonalil do současné podoby. Podrobnosti vztahující se k práci s tímto systémem jsem popsal ve své knize, kde si je také případní zájemci mohou po jejím vydání prostudovat. Ve třetím ročníku se budeme již více soustředit na praktické využití dovedností získaných během předchozího studia. Zvláštní pozornost chceme věnovat zejména magickým invokacím a evokacím živlových, planetárních a zodiakálních entit. Rovněž se zaměříme na zdokonalování našich studentů v oblasti vědomého snění a mentálního cestování. Ve čtvrtém roce budeme probírat dovednosti a techniky vycházející z okruhu destruktivní a útočné magie. Pochopitelně se také budeme věnovat studiu obraných technik, které dokáží dopady útočných a destruktivních čar zmírnit, eliminovat či dokonce odeslat mnohonásobně zesílené zpět k jejich původci. Studijní materiály pátého ročníku jsou určené výhradně studentům, kteří dokončí všechny předchozí ročníky a své dovednosti potvrdí úspěšnou praxí. Z těchto důvodů ti o nich nemohu sdělit nic bližšího.

3) Kam jsi dospěl ve svém magickém hloubání, ve svém duchovním vývoji?
No, upřímně řečeno v poslední době spíš přešlapuji na místě a o jakémkoli pokroku nemůže být ani řeč. Mé myšlenky jsou pochmurné a točí se velmi často kolem mystéria smrti. Současné okolnosti mi rovněž neumožňují věnovat se magii a mystice tak, jak bych si přál. Obávám se, že se to v letošním roce asi už moc nezlepší. Své aktivity, mezi které patří studium HOODOO s členy PENTATHEONU, jakož i magický výcvik v našem Templu, považuji totiž za nedostatečné. Vím, že bych na svém rozvoji měl pracovat mnohem intenzivněji, jenže mi na to už nezbývá volný čas. Jsem příliš vytížený a také unavený a teď nemyslím jenom únavu ze zaměstnání, ale i z některých lidí a z jejich pokrytectví a přetvářky. To ale neznamená, že bych neměl chuť do života. Jsem si jistý, že pořádně dlouhá dovolená se skutečnými přáteli by mi určitě prospěla. Naneštěstí vím, že nežli si budu moci udělat volno, čeká mě ještě pořádný kus vysilující práce.

4) Občas hovoříš o tzv. Luciferském principu, přibliž našim čtenářům, o co vlastně jde?
Libore, na tuto otázku ti nedokáži stručně odpovědět. Má vyčerpávající odpověď by totiž klidně vystačila k napsání celé knihy. Rád bych zde tedy alespoň našim čtenářům nastínil jednu se svých  myšlenek, která se k Luciferským mystériím vztahuje. Lucifer z latinského „lucis ferrus“ tj: světlonoš byl podle bible (Izaiáš 14,11 - 15 ) původně jedním z nejvyšších a nejkrásnějších andělů. První zmínky o této mocné duchovní síle můžeme ovšem nalézt již v 7. století před naším letopočtem v kanaánské legendě o bohu Úsvitu Šacharovi. Židovští autoři biblických textů s největší pravděpodobností čerpali právě z tohoto zdroje, a jak bylo jejich dobrým zvykem, božstvo degradovali do role padlého anděla. Za poměrně zajímavý pohled na Luciferův pád považuji ten, který lidstvu nastínil Georg von Welling. Tato jeho teze spočívala v názoru, že Lucifer byl nejmocnější a nejmoudřejší duchovní bytostí, kterou Bůh stvořil jako první. Luciferova záře byla září božského světla a majestátu a byla jím šířena do všech stvořených světů. A právě tento příběh podněcuje mojí mysl, v které víří množství nezodpovězených otázek, a já si pokládám tu nejzásadnější z nich. Pokud připustíme, že Lucifer byl nejosvícenější duchovní bytostí ve všehomíru a sdílel tedy veškerou boží moudrost, co ho přimělo se svého osvícení vzdát. Na tuto otázku dle mého názoru nedokázal prozatím nikdo správně odpovědět. Pro všechny adepty a mystiky je totiž jejich cesta završena v okamžiku, kdy dosáhnou osvícení, tedy stejného stavu v jakém se nalézal Lucifer před svým pádem. A já z historie neznám nikoho, kdo by se po završení své cesty vzdal takto získaného poznání a následoval tak našeho Mistra. Jenže teprve tímto způsobem se dá proniknout do skutečné Luciferovy podstaty. Adepti, kteří kráčí Luciferovou stezkou poznání, by tedy nejdříve měli usilovat o trvalý stav osvícení a teprve poté, co tohoto stavu dosáhnou, se ho následně vědomě zřeknou, mohou získat stejné poznání jako samotný Lucifer. Ti, kteří na Lucifera pohlíží pouze jako na symbol vzpoury a revolty, dostatečně neporozuměli Mistrovu poselství a nemohou nikdy dospět k plnému pochopení této tajemné a svět prostupující síly. Navždy zůstanou jen dělníky jeho projevené logiky a inteligence. Pokud chceš skutečně dosáhnout splynutí s naším Mistrem, musíš se vydat stejnou cestou, po které kráčí i On. Odměnou ti pak bude zodpovězení velmi palčivé otázky: Co mělo pro Lucifera tak zásadní význam, že se kvůli tomu zřekl i božského světla a vševědoucnosti?

5) Satanismus a společnost, vidíš nějaký posun?
Libore, myslím si, že vztah široké veřejnosti se vůči satanismu příliš nezměnil. Mezi lidmi je stále vysoká míra neinformovanosti, ze které pramení předpojatost a obava ze všeho, co nese označení s velkým „S“. Tato situace by se zřejmě změnila v okamžiku, kdy by nám media poskytla alespoň desetinu prostoru, jaký poskytují oficiálním církvím. Pochopitelně za předpokladu, že by naše vystoupení nebyla cenzurována, což je v současnosti běžnou praxí. Většina lidí si totiž neuvědomuje, že 75% článků a rozhovorů našich členů s médii je založeno na kompromisech a dohodách s novináři a reportéry. Je třeba si uvědomit, že média v žádném případě nechtějí propagovat satanismus. Čtenář teď může namítnout: „Proč tedy vůbec veřejně vystupujete, máte to zapotřebí?“ Na tuto otázku je prostá odpověď. Vždy, když jsme takovou nabídku odmítli, novináři si své články napsali i bez nás. Přičemž kvalita a obsah takovýchto zpráv byl mírně řečeno zkreslující a od reality se výrazně vzdaloval. Z těchto důvodů jsme se rozhodli volit menší zlo a raději s médii spolupracovat. Přesto nejsem tak úplně skeptický. Existují i další cesty jak oslovit. Teď mám na mysli především internet a také nejrůznější besedy a přednášky, na které jsme v poslední době často zváni. Díky tomu mnozí studenti teologie, okultisté, pohané, magikové a dokonce i někteří mystikové, ochotní naslouchat bez předpojatosti, nahlíží na mystéria satanismu v příznivém světle.

6) Jaký je postoj satanistů ke společnosti? Jak jej vidíš ty?
Toto je vždy velice individuální. Rovněž zde hodně záleží na věku a také na tom, jaký majetek a společenské postavení takový satanista má. Občas se setkávám s osamocenými mladými lidmi, kteří se hlásí k satanismu. Často se výrazně názorově vymezují nejen proti společnosti, ale i proti jakémukoli sdružování. Tudíž i proti našemu Templu a jeho učení. Tito lidé ještě nemají žádné společenské postavení a velmi často jsou závislí na svých rodičích. Proto je pro mě poněkud tragikomické poslouchat mnohdy radikální názory od někoho, kdo se ještě nedokázal ani pustit máminy sukně a jehož největší životní starostí jsou maturitní zkoušky. Pravdou ale je, že tito mladí lidé mají ještě celý život před sebou a tudíž i dost času dospět. S přibývajícími životními zkušenostmi mnozí z nich pochopí spoustu jemných nuancí, které jim zatím unikají a pak snad i porozumí. Smutnější je pro mě sledovat chování lidí, kteří jsou tak říkajíc společensky úspěšní a životních zkušeností mají na rozdávání, ale podělit se o ně z nejrůznějších příčin nechtějí. Přestože jsou dlouholetými členy našeho Chrámu, své členství před veřejností tají. Jejich důvody jsou téměř vždy stejné. Strach z nepochopení a odmítavého postoje okolí. Obavy ze ztráty pohodlí a nechuť cokoli, komukoli vysvětlovat. Mnozí z nich rovněž nestojí o to, aby jejich jména byla omílána v mediích či na internetu nedůvtipnými jedinci. Přestože jejich důvodům velmi dobře rozumím a mám pro ně do jisté míry i pochopení, zastávám názor, že by bylo pro pověst satanismu mnohem užitečnější, kdyby se k němu přihlásili veřejně. Plno předpojatých lidí by si pak uvědomilo, že satanismus je zajímavou, plnohodnotnou životní alternativou a že jeho stoupenci bývají společensky mnohem úspěšnější, než se traduje. Jinak co se týká mého současného postoje ke společnosti, tak ten se od posledně, příliš nezměnil. Nejsem jejím nepřítelem, ale dokud bude povrchnost, lhostejnost, polovičatost, pokrytectví a přetvářka patřit mezi nepsané společenské normy, budu se vůči ní v určitých životních situacích nenásilnou formou vymezovat. Udivuje mě, že jsou v současné společnosti často průměrní a neschopní protěžováni na úkor těch schopnějších. Nemyslíš si, že je unavující s jakou pravidelností jsou světové veřejnosti předkládány neúplné a mnohdy zkreslené informace jako nezvratná fakta? Nerozčiluje tě, jak jsme neustále vystavováni nejrůznějším připitomělým reklamám a neupřímné politické propagandě? Docela by mě zajímalo, kolik spoluobčanů znepokojuje náhubkový zákon, jakož i další snahy o postupné omezování jejich práv a svobod. Kolika z nich vadí, jak jsou do nekonečna v médiích politiky a zákonodárci omílány staré či podružné kauzy, aby se nemusely řešit ty aktuální, které by mohly vážně ohrozit současné mocenské rozložení sil v ČR. Myslím, že současnou situaci může dobře vystihnout tento vtip: „Pane premiére, proč vy a vaše vláda jednáte se svými voliči tak, jako by byly tupým stádem pitomců? No, vždyť si nás přece zvolili.“ Přesto nepovažuji naší společnost za ryze negativní. Velmi živě si umím představit i mnohem horší společenské klima, než je to naše současné. Takže pesimismus není na místě. Oba přece víme, že zde žije množství vzdělaných a slušných lidí, kteří odmítají kultivovanou hloupost a snaží se z tohoto společenského trendu vymanit. No a ten zbytek má nejspíš jen to, co si zaslouží.

7) Kam se podle tebe ubírá učení Templu Církve Satanovy?
Řekl bych, že díky důrazu, který je poslední tři roky kladen na individuální vzdělávání všech členů, se náš Chrám postupně začíná transformovat v dobře fungující magické a hermetické sdružení, zaštiťující výrazné individuality. Filozofická orientace našeho učení může v mnohém napovědět, oč zde usilujeme a jakým směrem se ubíráme. Dnes víc než kdy jindy platí, že kvalita, je mnohem důležitější než kvantita. Náš Chrám musí být vybudován na pevných a solidních základech a ty nám mohou zaručit především kvalitní členové. Velmi důležitým reformním krokem, který se nám osvědčil, bylo založení Rady třinácti, coby vedoucího orgánu naší organizace. Nebylo by moudré vložit veškerý vliv do rukou jednotlivce. Bez ohledu na to, že by se jednalo o výraznou osobnost se silným charisma a přirozenou autoritou. Řekl bych, že si dnes uvědomujeme, že především ve společném vedení je dostatečná záruka životaschopnosti našeho Chrámu. Proto v jeho Radě zasedá místo jedné hned několik takových osobností. Jedním z našich hlavních záměrů tedy je umožnit našim členům rozpoznat a následně zdokonalit vlastní potenciál až na samotnou hranici možností. Rozvíjet jejich talent a vhodným způsobem je podporovat v jejich individualismu. Zřejmě teď mnozí namítnou, že jim to zní příliš elitářsky a já jim musím dát za pravdu. Jsem si ale jistý, že právě jen ti nejlepší se mohou v dnešním světě prosadit a uplatnit, z čehož budou mít posléze užitek i všichni ostatní. Díky výše popsanému způsobu práce, vzniká například na území našeho státu mnoho nových ryze českých rituálů a obřadů, které rozvíjí a podněcují naši kreativitu a mohou směle konkurovat i těm zahraničním. V tomto ohledu musím vyzdvihnout zejména dílo svého přítele frátera Samaela. Mimo hlavní satanský proud se naši členové rovněž věnují studiu dalších náboženských, filosofických a magických systémů. Přičemž se nebojím označit některé z nich v tomto ohledu za autority. I díky těmto lidem se naše působení rozšířilo mimo běžný rámec satanského mysticismu. V současné době například spolupracujeme s čelními představiteli DÁVNÉHO OBYČEJE či s některými členy BLASPHEMIONU. Jsme otevřeni novým myšlenkám a ochotni poskytnout podporu a pomoc všude tam, kde to uznáme za vhodné. Velmi dobře si uvědomujeme, že společnost vstupuje do další etapy svého vývoje a my jsme udělali vše proto, abychom byli připraveni na tyto nově vznikající změny včas reagovat.

8) Satanista se zdokonaluje, v čem se toužíš zdokonalit ty?
V poslední době, kromě magie, především v šachové hře. Na letošním přeboru pražských družstev jsem bez zjevné námahy přehrával soupeře i o dvě výkonnostní třídy silnější. Tento můj úspěch mě silně motivoval k hlubšímu a intenzivnějšímu studiu této královské hry. Mimo to zastávám názor, že šachy tříbí úsudek, podněcují a inspirují lidskou kreativitu a tvořivost. Především však a to je pro adepta magie asi nejdůležitější, silně přispívají k rozvoji jeho imaginace. Dobře sehraná šachová partie je pro mě za určitých okolností, srovnatelná s překrásným uměleckým dílem.

9) Máš nějaký sen? Něco co si v duchu přeješ?
Snů mám celou řadu, dokonce se domnívám, že v poslední době sním až příliš často. Pozitivní je, že se mi mé sny téměř vždy splní. Negativní je, že se to děje většinou až po delší době, když už sním o něčem úplně jiném. Výjimkou jsou pochopitelně mé touhy a přání, které jsou tak silné, že je musím formulovat při vhodně zvoleném magickém rituálu. Tím urychlím jejich splnění a dočasně uspokojím své touhy. Některá má přání jsou však finančně a především časově mnohem náročnější než jiná. V současné době je jedním z mých velkých snů úspěšné dokončení rekonstrukce mého domu v Kyjích. Moc bych si přál vybudovat v Praze důstojné a estetické místo, kde bych se mohl se svojí rodinou, přáteli a podobně smýšlejícími lidmi oddávat studiu magie a mystiky.


Ariana a Raven Argoni
Otázky kladl f. Pluto 
Myslím, že je každý z vás ví a kdo ne, je barbar.  Občas zajdu do antikvariátu v Břehové ulici u nás v Praze, kde Raven jednou za týden pořádá své „dýchánky.“ Mimo jiné jsem vyzkoušel a myslím, že s velkým úspěchem jeho magický systém „Magie Života“ a musím říci, že to funguje. Raven je něco jako tiskový mluvčí této dvojce a Ariana? Tu vidím jako šedou eminenci, jako tarotovou bohyni Isis. Jednu tvář ukazuje světu a druhá je skrytá v závoji mysterií. Jakých? Čtěte a posuďte sami.


1) Co je podle vás magie?
Magie je ta nejkomplexnější a nejhlubší psychologie, jakou si dokážete představit, je to znalost vzájemného působení reality a myšlenek. Do prdele, takhle hezky se nám to ještě nikdy nepodařilo vyjádřit. Fakt dobrý.
Lidi si většinou pod pojmem magie představují temné rituály, při nichž se navleču do hrubého černého hávu, Ariana je samozřejmě nahá, křepčíme kolem ohně, o půlnoci, nejlépe, když je úplněk, usekneme hlavu černému kohoutovi a zvučnou enochiánštinou křičíme svá přání do chlupatých uší všudypřítomných démonů. Nebo si naše rituály představují jako záviděníhodnou činnost, nabitou vzrušením a sexem, což je zcela jistě daleko blíže pravdě, ale pokud nejen sebe, ale i pravdu svlékneme úplně donaha, tak zůstane fakt, že magické rituály může dělat každý. Úplně každý, kdo má alespoň špetku svéprávnosti. Protože magie je především práce na sobě. A výsledky musí být někde vidět. Mág se snaží pomalu stárnout, vychutnává si život, má dobrou partnerku, anebo když je to čarodějnice, tak má dobrého partnera, mág nemůže být tlustý, zasmušilý, depresivní, závislý, bezradný, ustrašený. Když nějaká odula o sobě v televizní talk show tvrdí, že je čarodějnice, tak se tomu můžeme jen zasmát. Aha, moderátor a dramaturgie se zase nechali napálit nějakou psychopatkou. Čarodějnice je krásná, uvnitř i na povrchu, i když je stará, je na ní vidět, že je elegantní, každým gestem z ní sálá energie. To samé platí například o orientálních tanečnicích, tedy o skutečných orientálních tanečnicích. Jsou pokorné a milé, ale současně mají v sobě obrovskou autoritu a sílu. Je to síla, která sálá z každého gesta. Umí tak zvláštním způsobem pohnout rukama, že vám to zvedá vlasy na hlavě. Když se vám ale v televizi předvádí nějaké nevymáchané střevo, které o sobě tvrdí, že je čarodějnice nebo orientální tanečnice, tak to v roli diváka beru jako osobní urážku. Kdo žádný vkus nemá, nechá si to líbit. Já jsem si to právě líbit nenechal. Baby v důchodovém věku, které se jako tučné zombie plouží ulicemi, si většinou sami zničily svá těla a své životy. Kdybyste se jich zeptali, kdy naposledy cvičily, tak nebudou ani vědět, o čem mluvíte, ale kritických řečí na všechno kolem mají od rána do večera, lidově řečeno, jak opice chcánek (čímž je implicitně ohodnocena i kvalita jejich verbálních projevů). Pomluvy, to je nejkrásnější příklad černé magie. Intriky a touha někoho poškodit a očernit, i když se vám nemontuje do života a nikdy vám nic neudělal, to je snad to nehorší, co může jeden druhému udělat. Kolikrát jsme byli pomluvení od lidí, kteří nás vůbec neznali a kolikrát se stalo, že ten, kdo nás původně kritizoval, se k nám přišel poradit, když byl v úzkých. Najednou zjistil, že nás vůbec nezná.
V Česku je teď taková zvláštní situace, že všechna média, televize a časopisy jsou obsazené a ovládané drobnými mafiemi, jsou to skupinky známých a jejich známých a dostat se mezi ně je téměř nemožné. Dříve, asi tak před deseti lety to bylo trochu volnější, ale teď, když zavládla časopisecká krize a vydavatelství se jakž takž drží nad vodou, většinou díky zahraničním sponzorům tvoří redakce časopisů i televizních pořadů uzavřené skupinky, které mají panický strach zkusit něco nového. Nedávno se nám stalo v Blesku, že o nás otiskli článek, kde nás vyfotili, jak děláme rituál, napsali o rituálu, ale o nás nepadlo ani slovo, dokonce nás tam ani nejmenovali, jako kdybychom neexistovali a později se ani neomluvili, i když jim to bylo blbý, protože koktali něco o tom, že je jim to líto. Ale to dělá strach z toho, aby redaktor nenarazil, aby nenapsal o něčem, o čem jeho chlebodárce pochybuje, tak se bude radši držet zpráviček a článků o tom, která z přežívajících socialistických „popových“ hvězd měla kašel nebo kam jede na dovolenou. Kdybych to měl symbolicky vyjádřit nějakým obrazem, tak bych udělal fotomontáž člověka, jak se snaží rozdupat svůj vlastní mozek.
Satanu dík (málem jsem napsal bohudík, pardon) ale máme internet, kde alespoň na svých vlastních stránkách máme určitou svobodu projevu, takže i když nemáme šanci dostat se do většiny časopisů a nemáme ani šanci pohovořit o sobě a o své práci v televizi, což by měla být v kulturní společnosti samozřejmost, máme alespoň své vlastní www.argoni.com kde se můžeme o svých zkušenostech podělit s ostatními.

2) Které filozofické směry  ovlivnily váš pohled na svět?
Bylo jich hodně, na filozofii je v naší dvojici odbornice spíš Ariana, já jsem jen takový filozof amatér nebo bych spíš řekl praktik. Vždycky jsem se díval na filozofy jako na lidi, kteří mají ostatním radit, jak správně žít. Filozof je v mých očích šaman, psycholog, psychoterapeut. Někdy se bohužel naprosto minul svým posláním. Já jsem si pro svou vlastní potřebu vytvořil zkratku OBVV (odborník bez viditelných výsledků), jak už správně tušíte, vždycky jsem posuzoval člověka podle toho, čeho sám dosáhl, jak byl šťastný, jestli si myslel, že všechno v jeho životě je utrpení (první Buddhova pravda) nebo jestli trpěl beznadějnou nadváhou a přitom radil ostatním (viz dnešní čarodějky) nebo radil jak vládnout a sám skončil pod mostem (Machiavelli), a tak dále. Když se mluví o filozofii, tak první věc, které si musí každý všimnout je, že dějiny filozofie jsou plné mužů, jako kdyby neexistovaly filozofující ženy. Je zajímavé, že filozofující muži si nikdy nedělali těžkou hlavu z absence žen ve svých filozofických společnostech a vesele rozdávali rozumy do ztráty vědomí a třeba si ani nevšimli, že nikde v přírodě to nikdy nedělalo dobrotu, když se sešlo moc samců najednou. To byla katastrofa. Jestli máte akvárium, jistě víte, co to udělá, když se tam dá hodně samečků najednou. Průšvih. Začnou filozofovat. Nebo vynalézat. Ženy také vynalézají, ale je zajímavé, že mužské vynálezy jsou vždycky destruktivní, vždycky mají jeden účel - zničit a zlikvidovat protivníka. Výsledkem přemnožení samečků v akváriu jsou okousané a mrtvé rybky. Výsledek přemnožení samců nějakého oboru, jako například filozofie nebo svého času věda, je v podstatě to, že se přichází na samé hovadiny. To je v podstatě můj osobní názor na většinu filozofujících jedinců v lidské společnosti. Nepodařilo se jim najít ženskou a byli slabí nebo neměli odvahu na to, aby se z nich stali dobyvatelé nebo sérioví vrazi, tak se z nich stali filozofové.
Ariana to vidí trochu jinak, ale jen trochu - má své oblíbené filozofy. Patří k nim Sokrates, Platón, Phytagorás, Seneca a samozřejmě náš miláček Nietzsche (to on řekl, co mě nezabije, to mě posílí a nakonec se zbláznil, což ho sice nezabilo, ale současně také nijak neposílilo), ale především Prentice Mulford, z něhož jsme hodně vycházeli, je to v podstatě zakladatel pozitivního myšlení. Mulford vysvětluje, co je to myšlenka a jak může působit na svět kolem nás. Normální všední občan ale Mulforda nečte, protože podvědomě chce zůstat normálním, všedním občanem. Normální všední občan věnuje svou pozornost Skleničkovi Bezhlasovi v Super Star nebo si s chutí přečte, jaký názor na ženy mají kladenští hokejisté.
Bezvadné myšlenky lze najít u celé řady klasických filozofů, ale těžko se můžeme plně ztotožnit s celým učením některého z nich. Seneca napsal pozoruhodné dílo o rozčilování a nervozitě. V podstatě říká, že když se nám od rána do večera nic nedaří a nic nevychází podle našich představ, tak je to normální. Máme na to být připravení a nemáme se zbytečně rozčilovat. Vztek je podle Senecy nejnebezpečnější emoce. Pokud se něco podaří, tak je to šťastná náhoda a přesně tak to musíme brát. Nemůžeme hned kalkulovat s dalším úspěchem jako se samozřejmostí. Je to velmi dobře vidět na mnoha lidech, kterým se v Česku podařilo vydat knížku. Místo toho, aby se radovali, že se jim podařilo něco dost nepravděpodobného, začali si říkat spisovatelé, popřípadě si na základě jedné šťastné náhody (protože o nic víc nešlo) založili další kariéru (staly se redaktory nebo dokonce šéfredaktory). Takový člověk se dožije hořkého zklamání, protože se mu už nikdy nepodaří svůj náhodný úspěch opakovat. A nepodaří se mu proto, že ve skutečnosti žádný spisovatel není. Kdyby studoval Senecu, radoval by se z toho, čeho na rozdíl od jiných ne spisovatelů dosáhl a ušetřil by si spoustu zklamání.
Známý císař Nero měl Senecu jako učitele. Nero si nechal postavit obrovský palác ze zlata, uvnitř byly sochy v nadživotní velikosti, velké jezero, obydlené velkým množstvím různých živočichů, dovezených z Afriky, jídelna byla pojednána jako otočná hala s výhledem na jezero a v noci na hvězdy, ve stropech byly sprchy na umělý déšť a rozprašovače na parfémy, všechno bylo obložené nejvzácnějším mramorem a drahými kameny. Když Nero poprvé vstoupil do svého paláce, který svou rozlohou představoval polovinu Říma, spokojeně se rozhlédl a prohlásil: „Konečně mohu žít jako člověk.“
Na otázku, jestli se vyplatí číst klasická filozofická díla, můžeme říct, ano, rozhodně se to vyplatí, protože člověk se díky „filozofování“ učí myslet. A podle toho, jak se naučíte myslet, budete také žít. Je samozřejmé, že filozofie, magie a způsob života spolu velmi úzce souvisí.


3) Ve vašich knihách mne velmi zaujala myšlenka priority ženského principu. Je mi velmi sympatická a ztotožňují se s ní. Zkuste tento pojem vysvětlit blíže?
Když mluvíme o ženském principu, mluvíme vlastně o jedné ze dvou stránek každé věci. Každá věc má svůj mužský (jangový) a ženský (jinový) pól. Je samozřejmě otázkou, jestli by se i jangový pól dal opět rozdělit na jangovou a jinovou část nebo jestli by se bod nebo nula mohly chápat jako složenina ze dvou částí, ale to bychom už asi zabíhali do pseudofilozofických úvah. Možná jsou skutečně některé věci absolutní a některé relativní, takže vraťme se k těm relativním.
V podstatě se dá říct, že celý svět se dá rozdělit na jangovou a jinovou část.
Jangová je mužská, je vždy popisována jako aktivní, energická, dynamická, pohyblivá, tvůrčí a hlavně racionální. Jang je racionalita, rozum. Z hlediska pohlaví je to penis. Jinová část je ženská, je popisována jako pasivní, přijímací, submisivní, přizpůsobivá, jin je iracionalita, emoce, city a z hlediska pohlaví je to vagina. Vagína, která je schopná přijmout penis. Otvor, díra. Nic v něčem. Z filozofického hlediska je to hrozně zajímavé. Pokud jste někdy přemýšleli nad problémem díry, museli jste přijít na jeden paradox. Díru, jako takovou, nelze vidět. Díra je tvořena tím, co je okolo, tedy díra sama o sobě nemůže existovat. Kdybychom z okolí díry odebrali materiál, který ji ohraničuje, díra zmizí. Je to zvláštní, iracionální, záhadné, ženské.
Podle všeobecného názoru je to na světě zařízeno tak, že muži jsou nositelné racionálního, mužského, logického, rozumového principu, zatímco ženy jsou nositelkami iracionálního, ženského, intuitivního, citového, emocionálního principu. Podíváme-li se na svět kolem nás, vidíme zcela jasně, že ženy se chovají mnohem racionálněji než muži. Muž je schopen po nocích stavět modely železnic, což by normální zdravá žena nikdy nedělala. Muž je schopen věnovat svůj život sbírání různých předmětů, jejichž shromažďování nedává žádný racionální smysl. Žádná normální, zdravá žena nebude svůj volný čas věnovat numismatice nebo filatelii. Muži rádi zasedají, schůzují, řídí, vymýšlí nefungující pravidla, řády a zákony, zkoumají, dělají pokusy a fandí jiným mužům, kteří za ně hrají fotbal a hokej. Když to rozebereme do důsledků, jsou to všechno činnosti, které nevedou přímo k zachování života, ani k tomu, že by silnější pomáhali slabším. Musíme si přiznat, že vymýšlení nesmyslů od „umění pro umění“ až po výlety na Mars je čistě mužskou doménou. Muž je schopen narukovat a jít do války nebo se nechat vystřelit do vesmíru, proto bohužel nemohu ani při nejlepší vůli přiznat mužům racionalitu, ani logiku. Mužské myšlení je průrazné, iracionální a svým způsobem zcestné a nemá žádnou logiku. Ženské myšlení je racionální, i když je intuitivní, ale vždy je zaměřeno k zachování života. Žena je ta, která dává život a je svým způsobem za život odpovědná. Je možné, že právě myšlenka odpovědnosti za pokračování života vede ženy k odlišnému pohledu na svět. Možná užitečnějšímu, než je ten mužský. Muži ať si dál sbírají své pivní tácky a mávají na stadiónech vlajkami.
Priorita ženského principu je dána od přírody. Všimněte si, že v přírodě vždy loví lvice, lvi nikdy. Lvi neloví, lvi jsou mrchožrouti. Mužský svět vždy popisuje lvy jako zdatné lovce, dokonce i v přírodopisných filmech, kde jsou vidět lvice, jak se vrhají na kořist, komentář mluví o lvech. A to je pravda o lvech a o mužích. Když se zamyslíme nad obrovským vesmírem, jehož jsme součástí, co vám vesmír víc připomíná? Je to spíš penis nebo vagina?

4) Co je pravou podstatou ženství?
Ženské myšlení, je to něco, co se nedá napodobit. Chlap se může převléknout za ženu, může si navléct ženské oblečení, může si nasadit paruku a namalovat se tak, že po něm budou ostatní chlapi šílet, ale to není podstata ženství. Chlap zůstane chlapem, dokud bude myslet jako chlap. Čím je to dané? Je to vrozené. I když se budete snažit od útlého dětství vychovávat kluka jako holku, tak se to nepovede. I kdyby šel na operativní změnu pohlaví a nikdy byste mu neprozradili, že se narodil jako kluk, jednou by mu to došlo a začal by myslet jako chlap. Ženské myšlení je něco, co se těžko napodobuje, je to souhra racionality, iracionality, imaginace, intuice a logiky, ale v jiném poměru, než je to namícháno u mužů. Proto v mužských testech inteligence nebudou ženy nijak zvlášť vynikat. Je to problém, který má mnoho společného s těmi lvicemi a lvi…
Ve šťastných společnostech musí být dosaženo souhry mezi mužským a ženským myšlením, jakmile jeden prvek převládá, roste počet nešťastných bytostí, které hledají útěchu v alkoholu, cigaretách, drogách, kriminalitě, v náboženství nebo v samoúčelném sportu.
Jak jste si možná všimli, nezmínili jsme se o sexu, i když se často jedním dechem vyslovuje kriminalita, sex a drogy. Sex s tím nemá nic společného. Sex je absolutní fenomén, který stojí mimo všechno. Je zajímavé, jak často se některé kriminální delikty nazývají sexuální, přestože jde o ublížení na těle, trvalou újmu na zdraví, o vraždu, o zneužití moci a tak dále. Nikdo nikdy nedělil delikty z hlediska motivace delikventa, například na vraždu z hladu, ublížení na těle kvůli žízni nebo zmrzačení z finančních důvodů, jen u sexu se dělá výjimka - například se mluví o vraždě z vilnosti. Vražda je prostě vražda, jestli z  hladu, z vilnosti nebo kvůli pomatení smyslů, to je už vedlejší. Taková volovina, jako „sexuálně motivovaná vražda“ se může vyskytnout pouze v androkratické společnosti, to znamená ve společnosti, kde vládnou muži.

5) Ariano, jak se cítíte jako žena? Jak vnímáte svou sexualitu? Co pro vás znamená sex? Co při něm prožíváte?
Já jsem ráda, že jsem žena, cítím se ve své ženské roli dobře. Rozhodně bych nechtěla být chlapem. Chlap je podle mě trubec, tvor, který si sám pro sebe musí zdůvodnit svou existenci, jinak by se asi zbláznil. I když je pravda, že v lidské společnosti se může i žena stát trubcem.
Sex je nejvyšší životní síla, je to základ života, v podstatě je to život sám. Sex a život jsou synonyma. Sexualita je schopnost prožít absolutno, prožít onu posvátnou chvíli, kdy se zastavuje čas. S Ravenem praktikujeme tantru a sexuální magii, jsou to meditace, které jsou založené na prožívání sexuality. Jen doufám, že se nepodobáme těm dvojicím, co údajně praktikují tantru a vystupují v televizi, občas jsou vidět na satelitu, obyčejně jde o starší, poměrně dost nevzhledné lidi, na které se stačí chvilku dívat a přejde vás chuť nejen na sex, ale i na jídlo.
Ale zpátky k sexuální magii. V podstatě jde vždy o vzrušování a oddalování orgasmu tak dlouho, dokud to jde. To je základ, který se opakuje v mnoha podobách. Pro mě to znamená spojení s nevyšší stvořitelskou silou. Neříkám spojení s bohem, ani se satanem, prostě s nejvyšší silou, která hýbe celým vesmírem, my jí říkáme hadí síla, vnímáme ji jako sílu ženské povahy jako matku všeho, absolutní a základní bohyni, z níž všechno pochází. Je zajímavé, že bůh má svůj protějšek, který je často chápaný jako ďábel nebo satan, ale žena bohyně, takový protějšek nemá. Podle katolické církve to byla právě žena nebo pohanská ženská bohyně, kdo byl považován za protivníka boha. Je tedy možné, že se nakonec ukáže, že satan je vlastně pohanská bohyně, že je to žena. Ani by mě to nepřekvapilo.


6) Myslíte si, že ženy v této společnosti dostávají dost prostoru?
Tady už nejde o to, jestli jsou to ženy nebo muži, kdo se hlásí o prostor, i když obecně vzato, ještě přežívá feudalismus v mužském myšlení. Často jde spíš o otázku, o které ženy a o jaký prostor se jedná. Například já sama sebe vnímám jako spisovatelku (Kniha času, Magie života, Magie sexu, Věčný příběh, Astrální magie), fotografku (stovky fotografií, které neustále používáme k meditacím a k ilustracím našich webových stránek a knížek), samozřejmě i čarodějku, mám hodně zkušeností z magie a z tarotů, kterým se věnuji profesionálně mnoho let, ale přesto se nemohu dostat do žádného „ženského“ časopisu například z vydavatelství Stratosféra, abych ostatním ženám sdělila své zkušenosti z magie nebo napsala něco o výkladu karet nebo mohla poradit v oblasti partnerství, protože mě tam nepustí jiné ženy, často „spisovatelky“, které tam už jsou v pozicích redaktorek a šéfredaktorek, mají své lidi kolem sebe a mě budou vytrvale odmítat, protože jim z nějakého důvodu nesedím. Nejsou to tedy muži, kteří by mi brali prostor, jsou to ženy, i když Raven tvrdí, že v pravém slova smyslu se nejedná o ženy, prý má z nich takový divný dojem, jako kdyby se jednalo o nějaké nové pohlaví nebo o mimozemšťany. Nejde tedy o problém mezi ženami a muži, ale spíš o problém použití nebo zneužití moci, problém jednotlivec versus mafie. Raven říká, že na naší společnosti je jasně cítit, že ji stále mají pevně v rukou Gottwaldovi vnuci.
Raven: Musíme se podívat realitě do očí, tady vůbec nešlo o nějakou revoluci v roce 1989-1990. Já to vidím tak, že Vatikán věnoval přebytek peněz, které získal při vtipných obchodních transakcích (Vatikán je samostatná banka, v Itálii ekonomický stát ve státě) na pád komunismu v Polsku, Rusku, Československu atd. Prostě to bylo všechno koupené a zaplacené. Odkud by také naši milí disidenti nebo polská Solidarita vzala tolik peněz, aby mohla ekonomicky soutěžit s vládou? Pokud ty peníze ale od Vatikánu dostala a měla jich víc, než vláda, tak vláda nemohla poslední kolo politického pokeru ustát. A jestli bylo tehdejším činitelům navrhnuto, ať si seberou odstupné a někam zmizí a budou vysmátý do konce života, tak proč by to proboha (pardon, pro satana) neudělali? My se potom divíme, proč jsou promlčeny „zločiny komunismu“. No proč, bývalí zločinci jsou nyní naši obchodní partneři, prodali za peníze svou moc a koupili si beztrestnost a mohou trávit život na cestách nebo se z nich stali podnikatelé. A my můžeme držet hubu, dostali jsme svou demokracii a můžeme se snažit, i když zatím pouze na svých webových stránkách, sdělovací prostředky si koupily za získané peníze staré struktury.

7) Ravene, přibližte trochu váš cvičební systém „Magie Života“, v čem se odlišuje a proč by si případný zájemce měl vybrat zrovna váš systém?
Začnu epicky zeširoka. Přišel jsem na to, když jsem byl v emigraci v Německu, kam jsem nikdy jít nechtěl. Ale musel jsem prchnout před zlovůlí vládní moci, proti níž jsem tady s osobním nasazením bojoval. Byl jsem jeden z hlavních aktérů slavné studentské stávky na podzim v roce 1968, šéfredaktor studentského odbojného časopisu Elixír a později jsem měl stále větší a větší potíže se svými projevy nesouhlasu s komunismem. Výslechy na StB se mi vůbec nelíbily, i když ke mně byli vyšetřovatelé vždy milí a přátelští. Jeden můj kolega byl už zavřený a další se někam rozprchli, mě vyhodili z vysoké školy a pořád jsem byl pod dozorem, i když jak říkám, docela laskavým a vlídným. Tak jsem se rychle přestěhoval a než za mnou přišly papíry, zažádal jsem si o výjezdní vízum s Čedokem do Západního Německa a povedlo se. Byl jsem venku. Tady jsem byl mezitím odsouzený v nepřítomnosti na dva roky, zabavili mi byt a všechno zařízení, z toho jsem už nikdy nic neviděl, díky emigraci jsem dvakrát přišel o rodinu a dvakrát o celý majetek. Odškodné jsem nikdy žádné nedostal, ani mě nikdo nikdy nepoděkoval, ve víru dalších událostí se na takové lidi jako jsem byl já, rychle zapomínalo, na světlo se prodraly čilejší ryby. Na osm let, strávených v Německu, vzpomínám jako na skutečné vyhnanství. Jestli něco nemám rád, tak je to Německo, možná se ptáte, proč jsem emigroval do Německa a proč nejsem Němcům vděčný, že mi poskytli azyl? No, pokud jste nepropadali v dějepisu, tak víte, že Němci zavinili obě světové války a díky Německu se rozdělila Evropa a vynikající československý stát mohli obsadit Rusové, jinak bychom se měli jak prasata v žitě. Tady byla vyšší životní úroveň než ve Spojených státech, takže jsem si od Němců vzal pouze část toho, co nám dodnes dluží. Ale bylo to vyhnanství, i když jsem se měl materiálně dobře a mohl jsem si užívat svobod západní demokracie. Nebyl jsem tam dobrovolně a tak, jak jsem musel žít, jsem si svůj život nepředstavoval. V té době jsem se hodně věnoval studiu ezoteriky, pustil jsem se do tantry, tao-jógy a sexuální magie, začal jsem studovat taroty. Věděl jsem, že čas, který v Německu strávím, je pro mě ztracený. Věřil jsem, že se vrátím, ještě než jsem odjel, napsal jsem na kus papíru svou vizi budoucnosti, všichni se jí tehdy smáli, protože to bylo hrozně veselé a neuvěřitelné. Napsal jsem, že do deseti let jistý Vašek Havel, který tenkrát přede mnou pracovat na stejné fakultě jako já, zbohatne, že se stane milionářem a místo disidentem bude prezidentem. Prostě sranda, o které tenkrát nikdo vážně neuvažoval. Ale kdoví, třeba to někoho inspirovalo.
Nicméně, teď jsem byl v Nordrhein-Westfalen, měl jsem dost času na meditace a na cvičení, tak jsem se rozhodl, že i kdybych tam měl být deset let, tak nezestárnu. A začal jsem bojovat proti projevům stárnutí. Už tenkrát jsem byl ve věkové kategorii 40 - 50 let, to už člověka přechází humor. Přečetl jsem všechno, co jsem se mohl dozvědět z tao-jógy, protože ta má nesmrtelnost jako svůj cíl. Prostudoval jsem všechny výsledky lidí, kteří se snažili o něco podobného, a udělal z toho závěr, že to všechno je pouze humbuk pro sponzory, něco jako „budoucí cesta na Mars“. Postupem času jsem dal dohromady 22 cviků, které jsem vybral z různých bojových sportů a cvičebních systémů. Jsou jednoduché, dají se snadno naučit a jejich síla spočívá v opakování. Každý cvik jsem přiřadil jedné tarotové kartě velké arkány a na každý den jsem si vytáhl jednu kartu a ten cvik jsem potom cvičil celý den. Zřejmě jsem prošel nějakým záchvatem inspirace, protože přesně tak, jak jsem to dal před dvaceti lety dohromady, cvičím všechno dodnes. Nevím, nakolik se mi zastavil proces stárnutí, ale: Nemám žádné potíže se zády. Nejsem nemocný a nebývám nemocný, ani chřipky nebo angíny a virózy. A býval jsem nemocný a hodně.
Cítím se vyrovnaný, spokojený a plný energie. Když mi bylo 25, dokázal jsem cvičit v benči se stokilovou činkou, dnes cvičím v benči se stokilovou činkou, je to naprosto to samé (nedávno jsem jen tak ze zpupnosti zvedl v benči 115 kg).
Vzal jsem si Arianu za ženu, přestože je prakticky o čtvrt století mladší než já, jsme spolu 15 let a nikdy se mi nestalo, že bych jí v něčem „nestačil“, řekl bych, že věkový rozdíl není vůbec znát.
Nevím, co je bolest kloubů, přestože pomalu završuji 58. rok své existence, klouby fungují jak nové.
Nemám žádné starosti s trávením nebo nadváhou, nevím, co jsou to bolesti hlavy nebo vysoký tlak, neužívám žádné medikamenty, ani vitamíny, v jídle se ničemu nevyhýbám, nevyhýbám se ani alkoholu a kouření. Nedržím žádné diety, spím normálně, i když často pracuji třeba do 3 nebo do 4 do rána.
Nazval jsem svůj systém Magie života, dal jsem ho dohromady se svým původním kurzem Astrálního cestování a s kurzem Sexuální Magie a nabízím ho už dva roky za 11 000,- Kč, s tím, že všechno, texty i obrázky jsou na CD ve Wordu a kdo se do mého kurzu pustí, má možnost pravidelných konzultací nebo společného cvičení. Dost informací jsem o svém systému napsal do časopisu Regena a něco i do Astra. Do časopisů Stratosféry se nedostanu, tam je to dokonale obsazeno poradci, kteří přišli dříve a nic nového nejsou zvědaví. Takže ani jejich čtenáři se nic nového nedoví. Chtěl jsem svůj systém z větší části zveřejnit pro všechny, kdo mají zájem zpomalit své stárnutí a udržet si kondici, tak jsem poslal mail s nabídkou do redakce Harper´s Bazaar (žádná odpověď), do Cosmopolitanu (děkujeme, máme své vlastní poradce v oblasti zdraví, cvičení a výživy) a do konkurenčního Elle (žádná odpověď). Je to škoda, ale musím to prostě vzít jako syndrom současné doby. Prožíváme období kvantity - všeho je dost, ale většinou to za nic nestojí. Kvalita je zasypána kvantitou, kde každý, kdo má možnost, křičí, že on je ten pravý, čímž způsobuje nepřehledný zmatek.


8) V současné době se to tady hemží různými mistry „čehosi“, každý je do něčeho zasvěcen. Jak se ale pozná skutečný mistr?
Skutečný mistr musí něco umět. Když někdo tvrdí, že čerpá energii z vesmíru nebo odkudkoliv, tak se ta energie na něm musí nějak projevit. Například má větší sílu než průměrný smrtelník v jeho věku nebo vypadá podstatně lépe než jeho věkoví soukmenovci. Mám rád bojové sporty, tam je všechno naprosto jasné, když to řeknu lidově - kdo dostane přes hubu je poražený, kdo zvítězí, je mistr. Hrozně rád bych se jednou dostal do nějaké televizní talk show nebo do nějaké diskuse, kde bych měl hájit své názory proti lidem, kteří by si na to troufli. Klidně by to mohli být vědci nebo lidé z oboru. Občas na sebe slyším kritiku, že jsem málo průrazný, že se málo snažím a proto jsme s Arianou málo vidět, že nedovedu nic zařídit, že jsem špatný manager. Nehádám se s nikým, to je pravda, ale nemyslím si, že bych tak zcela bez energie. Víte, jak si někdy připadám? Jako ten vzteklý mistr z Kill Bill II. Ale nemyslím to tak, že bych někdy přišel zmlátit zlé redaktory a potom by se na to dlouho vzpomínalo třeba jako na Masakr na Primě, to ne, ale myslím si, že verbálně se dokážu dost dobře obhájit.
Jen tak pro ilustraci, když jsme dostali možnost napsat toto malé interview pro naše milé satanisty, trvalo mi to 4 hodiny. Chtěl by se snad v tom se mnou nějaký posraný „redaktor“ nebo „spisovatel (ka)“ změřit?

9) Co je to krása?
Krása je pojem, který poznáme citem, je to vrozené. Proto si nemyslím, že by krása byl pojem relativní. Je to v nás. Vždycky říkám, že rozdíl mezi rozumem a emocí je právě v tom, že emoce nebo cit nám něco říkají naprosto automaticky a vůlí se to nedá změnit. Nemůžu si poručit, aby se mi něco líbilo, když se mi to prostě nelíbí a naopak.
I když na druhou stranu je pravda, že znám dost lidí, kteří sami nevědí, co se jim ve skutečnosti líbí a co ne. My sami se tímto problémem nijak zvlášť nezatěžujeme, vyrábíme pro sebe často fotky, které ostatní považují za kýč nebo napodobeniny Jana Saudka, což je blbost. Je sice pravda, že my můžeme a umíme skvěle napodobit Jana Saudka, ale on nemůže napodobit nás, protože naše fotky spočívají v tom, že fotíme sami sebe a že jsou o nás a že na nich vystupujeme sami za sebe. To se potom dost blbě napodobuje.

10) Někde jsem slyšel, že Ariana poslouchá gotický rock. Co vám říkají kapely nové vlny gotického rocku, jako třeba Moonspell, Nightwish, Type o Negative, Therion? (pokud je neznáte nevadí). Je pro vás hudba inspirací? Co pro vás hudba znamená? Co pro vás znamená umění vůbec?
Máme rádi hudbu a máme rádi filmy a máme rádi hudbu z filmů, pokud se hudba blíží gotickému rocku, tak ji má Ariana ráda, to souhlasí.
Ariana má v hudbě hodně široký záběr od hudby k Matrixům (to je správný nářez) až k novým vlnám, ale to by bylo na samostatný článek, protože posloucháme hudbu k meditacím. Samozřejmě, pokud mluvíme o hudbě, tak nemám na mysli českou scénu, to je čistě průjmová záležitost. O umění bychom také docela rádi napsali samostatné pojednání, protože umění je to, co dává životu smysl. Pokud někdo myslí na sebevraždu, tak samozřejmě většinou má svatou nebo satanskou pravdu, pokud se ptá na smysl života, tak je pravda, že život sám o sobě žádný smysl nemá, ale my všichni máme možnost svému životu nějaký smysl dát. A ten se dá najít právě v umění. Většinou v klasickém, starém umění, ale i v novém umění, pokud nás dokáže oslovit. Umění má v sobě něco absolutně zvláštního, když se budeme ptát, co nejvíce odlišuje člověka od zvířat, tak přijdeme k tomu, že je to schopnost empatie a schopnost umělecky tvořit. Ale, jak říkáme, to je na další pokračování, takže pokud bude zájem, něco o tom zase napíšeme - jak to vidíme my.



Fráter Eirixion
Rozhovor s touto zajímavou osobností magické scény vám objasní některé důležité pojmy, které se točí kolem učení Mága Aliestera Crowleyho. Přečtete si jeho pohled na filozofii satanismu.  Rozmlouval Tau-Paulus (f. Archechempe).

1) Pro tvé okolí není žádným tajemstvím, že udržuješ kontakty s členy některých významných okultních společností a že patříš k osobnostem, které se podílí na utváření soudobé historie českého okultismu. Mohl by jsi tedy našim čtenářům ve stručnosti přiblížit, do jaké míry jsi ve svém životě ovlivněn učením těchto organizací?
Musím říci, že ne všichni lidé v mém okolí vědí něco o mých kontaktech, kromě toho jsou tyto kontakty dnes již minulostí. Já že jsem osobnost, která se podílí na utváření soudobé historie českého okultismu? Tohle mi ještě nikdo neřekl, to se mi moc líbí. Ale nemyslím si to, ledaže bychom se na té historii podíleli my všichni, kteří tady nějakým způsobem pracujeme. Učení okultních společností by nemělo být vnímáno jako nějaké neměnné dogma. Skoro bych řekl, že právě ty nejvíce podceňované společnosti jsou pro počáteční vývoj lepší než společnosti věhlasné. Osobně nemám rád učení, která si jednotlivé magické řády drží pod pokličkou, přičemž současně tvrdí Neofytům, jak mocné klíče mají právě oni v držení. Někdy mne napadá, že tyto společnosti v nejlepším případě vyprodukují hromadu kopií obrazu svého. Ale to je úplně protikladné skutečné duchovní cestě a je to důvod, proč se nechci podílet na žádné práci tohoto typu. Žádné magické společnosti, tak jak jsme je zdědili z minulosti tady, již dnes nemají místo, nejsou zapotřebí. Jediné, co je zapotřebí je obrátit se dovnitř a konat. Cožpak ve svém každodenním životě nežijeme v řádu? Všechny nauky magických společností vzešly z pozorování okolní skutečnosti, světa a tedy řádu, v němž žijeme. Každý z nás má možnost zformulovat nauku, která ještě nebyla zformulována, jsem-li něčím skutečně ovlivněn, pak je to magie thelémy a tedy hlavně dílo britského mága Aleistera Crowleyho. Jeho učení bylo nové, on jej zformuloval a on jej zveřejnil. Podobně například Carl Gustav Jung, abychom nemluvili pouze o magii.

2) Proč právě zákon Thelémy patří k proudu, který tě nejvíc ovlivňuje? Čím tě přitahuje dílo Aleistera Crowleyho?
Theléma je dynamická, aktivní cesta, skutečné žití a prožívání života. Jen tak se můžeš učit a jen tak můžeš integrovat. Bez životních zkušeností je celá duchovní cesta pouze útěkem před realitou. Theléma je o tobě, o tvé vůli a o tvé vlastní bytosti. Povšimni si navíc ohromné Crowleyho tendence k syntéze, Jednota pro něj byla to nejpodstatnější, studoval veškeré jemu dostupné náboženské a mystické systémy. Navíc má jeho dílo hlavu a patu, můžeš sledovat základní nit, která se táhne všemi jeho spisy. Zajímalo jej jak to magické, tak i to mystické. V jeho systému se balancuje na hranici mystiky a magie. Ale neměli bychom jen vychvalovat minulost, tahle cesta je stále ještě čerstvá, a aby zůstala čerstvá, je zapotřebí k její nauce přistupovat osobitě a něčím ji obohatit. I když to může být heretické, i tak to může být velice dobré.

3)Mohl by si nezasvěceným přiblížit význam některých pojmů spojených s odkazem tohoto impozantního zasvěcence a zvěstovatele Nového Aeonu? Kupříkladu: Proud 93, Aiwass, Šarlatová kněžka (Babalon). 
Nezasvěceným? To jsem asi ohromný zasvěcenec… hm… Tak tedy nezasvěceně k nezasvěceným: Číslo 93 je číslem součtu písmen ve slově Theléma (vůle), používá se řecká gematrie (každé písmeno v řečtině je zároveň číslem). Stejně tak je to číselná hodnota slova Agapé (láska). Odtud a ještě z mnoha jiných důvodů se používá pro magii thelémy označení Proud 93. Lze jen odkázat k 57. verši I. kapitoly Knihy Zákona.
Aiwass je jméno autora Knihy Zákona, v Knize Zákona sám sebe označil (7. verš, I. kapitola) za vyslance Hoor-paar-kraata. Dle jeho diktování, přijímaného jasnosluchem, byla tato kniha v roce 1904 Crowleym v Káhiře sepsána. Přijetí Knihy Zákona inaugurovalo počátek Nového Aeonu a někteří autoři zmiňují Aiwasse jako bytost, která ovládá etapu současné kosmické evoluce.
Šarlatová kněžka, lépe ovšem Šarlatová žena. Ona je kněžkou na fyzické rovině pouze když nějaká žena převezme tuto funkci. Navenek je to Ohnivý Had ztělesněný v podobě ženy. V tantrách je tento pojem známý pod pojmem Suvasíní, tj. „sladce vonící žena.“ Nás by ale spíše měl zajímat mystický význam tohoto pojmu. Cokoli je vně, je totiž také uvnitř.
Babalon – doslova to znamená „Brána Slunce.“ Budu-li chtít mluvit velmi prostě, jedná se o ženský princip přijetí v tom nejvyšším smyslu. Všimni si sedmicípé hvězdy Babalon, sigila Crowleyho Řádu Stříbrné Hvězdy. Ono ti to něco napoví o povaze vstupu do tohoto řádu.

4)Mnozí lidé se domnívají, že jeden ze stěžejních pilířů Crowleyho učení: Není jiného zákona nad „dělej, co ty chceš,“ nabádá k anarchii a mají tendenci si ho vysvětlovat doslovně! Oba pochopitelně víme, že je to absurdní. Mě by ale zajímalo, jaká je tvá osobní definice? Co pro tebe znamená: Není jiného zákona nad „dělej, co ty chceš. Láska je zákon, láska pod vůlí.“
Já ti k tomu už asi nic nového nepovím. „Dělej, co ty chceš“ znamená, že je nutné objevit či objevovat, co skutečně chceš, tedy svojí Pravou Vůli. A konat tuto svojí Pravou Vůli má být cele zákon. To znamená, že jiná vůle nesmí být konána. Prakticky se jedná o život žitý jedním směrem, ale to je zavádějící. Mohl bys totiž mít pocit, že se ti Pravá Vůle zjevuje na celý život v podobě nějakého konkrétního životního poslání či úkolu. Tohle je kámen úrazu, hodně lidí si už tímhle způsobem slušně nabilo ústa. Pravá Vůle se odvíjí postupně, jakmile se dostaneš vědomě do kontaktu se solární stránkou svého bytí a začneš meditovat nad nevědomými impulsy, budeš muset svoji Pravou Vůli formulovat. A jestliže tvá formulace Pravé Vůle bude správná, pak už není v tvém životě jiná cesta, na níž bys mohl být šťastný a úspěšný. V případě některých umělců je to velice zajímavé: Dalí, Giger, Herbert, Eco, Coelho. V případě Paula Coelho se nedá říci nic o obrovském literárním talentu. Přesto je jeho dílo ohromně úspěšné a plné velmi lidsky podávaného poučení. Co se týká 57. verše I. kapitoly Knihy Zákona pak můžu říci, že vůle nesmí zůstat bez lásky a láska nesmí zůstat bez vůle. Všimni si také, že agapé je třetí podoba lásky. Jiný komentář dává lásku Knihy Zákona do souvislosti s pojmem káma (touha) a definuje touhu jako základní potřebu každé lidské bytosti sjednotit se se svým protikladem.

5)Myslíš si, že učení Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy má blízko k proudu 93, a pokud ano, mělo by se v tomto duchu rozvíjet i v budoucnu?
V La Veyově učení vnímám styčné body mezi thelémou a současným satanismem. Současný satanismus je projevem jednoho proudu magického obrození. Ale La Vey ve svém učení nešel příliš do hloubky a zůstal na povrchu. Je ovšem potřeba ocenit jeho odvahu, veřejné hlásání a publikování jeho učení v již tehdy tak nesvobodné zemi, jakou jsou USA. Jeho dílo vnímám jako součást proudu, který transformuje svět do jiné podoby. Důležité je, že on něco započal a na jeho následovnících bude, jak to budou dále rozvíjet. Rozvoj je patrný, viz. odštěpení Michaela Aquina a založení The Temple of Set. Co se týká La Veyova učení tak, jak je vyučováno v Prvním Česko-Slovenském Chrámu Církve Satanovy obávám se, že magické a mystické tam někudy uniká. Na druhou stranu tam ale vládne zdravý rozum. Církev Satanova má celkem slušnou zásobu magických rituálů a tvoje vlastní skupina ji má ohromně bohatou. A tady bych se zastavil nad skutečností, že uctívání entit může znamenat toliko jejich energetické dopování. Ještě horší je, že ti poskytnou sílu, abys mohl ve fyzické rovině realizovat svá přání. V tomhle směru je La Veyova koncepce čistší, protože princip jeho magie je velice jednoduchý. A když navíc chápeme správně význam pojmu Satan, pak má tato magie stoprocentní účinnost. Nemohu říci, že by První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy měl blízko k Proudu 93 a nemohu ani říci, jak by se měl rozvíjet do budoucna, respektuji vůli jiných lidí, i kdyby to mělo znamenat „dělej si, co chceš.“

6)V čem se podle tvého názoru liší magické rituály satanistů od rituální praxe Thelémy?
Cíl není stejný. Dlouho bychom se mohli bavit o rituálu. Satanská rituální praxe je praxí zaměřenou na konkrétní zisk na fyzické rovině, dále pak na uctění, častá jsou psychodramata. Ta jsou myslím nejhodnotnější částí této praxe, protože se v nich skrývá poučení. Thelémická magie je ovšem někde úplně jinde a v počátečních fázích rituálních příprav snad ani nelze mluvit o magii. Rituály mají konkrétní cíle a účely a mají pomáhat v duchovním pokroku. Theléma je cestou k Jednotě, Satanismus by mohl být cestou k Jednotě, to by se ale muselo něco podstatného změnit. Mnoho by se muselo prostudovat a pochopit.

7)Co by jsi doporučil všem začínajícím adeptům, kteří touží po seberealizaci v magické praxi?
Soustavné studium jazyků, náboženství, historie, mytologie, filosofie, psychologie a sociologie, pak nějakou specializaci. Dává to člověku schopnost orientovat se v současném dění a to je velice důležité. Dále je důležité se neuzavírat před světem a nevyhýbat se informacím a zprávám o tom, co se kde děje. Lze doporučit hodně číst světovou literaturu a nevyhýbat se kulturním akcím. Na tom se dá stavět další vzdělání, už odborně magicky zaměřené. Bez toho je to všechno jen papouškování a přejímání idejí. Pak by bylo dobré zmínit se o zdravém rozumu. Ten je totiž hrozně důležitý.


Linda Dragonari
Linda Ileana Dragonari je čarodějnice, vědma a léčitelka. Je jednou z mála představitelek cesty tradičního čarodějnictví, navazující na odkaz těch, kteří tady byli před mnoha a mnoha staletími a jejichž skutky a konání byly v souladu s řádem matky Země a světem Starých obyčejů v dobách, kdy se lidé ještě nepovažovali za pány Země a city a intuice dokázali často zvítězit nad rozumem. Linda je zároveň i kněžkou Vlčího kultu vyznávajících stará božstva předkřesťanské Evropy.

1)Jakou tradici má Vlčí kult ve Skandinávii? A jak se dostal k nám?
Vlčí kult má tradici sahající svými kořeny až do společnosti lovců a sběračů, přičemž ráda bych zmínila, že byl rozšířen po celé Evropě - od Skandinávie po Řecko, od Pyrenejí po Ural, tudíž i na našem území. Je tedy jedním z našich původních domorodých kultů.

2)Kde a jak ses s tímto kultem seznámila ty?
Mě tam prostě přivedla má magická praxe. Při svých rituálech jsem byla Vlkem oslovena a přijala jsem ho jako svého průvodce. Po letech jsme společně s několika dalšími známými postavami z pohanské scény založili Brothrjus Wulfe (Bratrstvo Vlků) společenství vyznavačů vlčího kultu a doposud asi nejortodoxnější pohanskou organizaci a to nejen v Boiohemu.

3)Při obřadech vzýváte tzv. Velikého Vlka Fenrise, tento byl v nordické mytologii spoután řetězy, aby nemohl škodit lidem a bohům. Jak tuto symboliku vnímáš?
Tady je nutné uvědomit si, že mýty byly sepsány až v křesťanské době a tak došlo skrze křesťanské interprety k mnohým zkreslením. V původní verzi (jak se domnívám na základě religionistického studia i své inspirace) šlo spíše o to, že nebyla viděna dualita v podobě Dobro – Zlo, nýbrž v podobě Energie – Řád, a rovnováha těchto principů zajišťuje běh světa . Proto Fenris, divoká energie a světlo poznání, musí být ovládnut řádem a vůlí, čili „spoután“, neboť energie bez řádu se hroutí zpět do Chaosu, ale řád bez energie se udusí svou strnulostí.

4)Jaký vztah je mezi Vlčím Kultem a klasickou mytologií severu?
Tak toto by rozsahem odpovídalo seminární práci. Předně jde o to, že to, co známe jako klasickou mytologii severu, nelze považovat za ucelený mytologický systém. Jedná se o mýty různých kultů z různých zeměpisných oblastí severní Evropy, které se leckdy odlišují a občas si i protiřečí. Je tedy nutné je studovat textově kritickou metodou a ne je přijímat jako „Písmo Svaté“, kterým ostatně ani nikdy nebyly. Samozřejmě, že z mýtů vycházíme, ale jejich studium jde vždy ruku v ruce s přímou inspirací , kterou já osobně kladu na první místo, neboť to souvisí i s hlavním principem filosofie pohanských kultů obecně, jenž učí, že poznání přichází stále, zjevení není ukončený proces, ale bohové promlouvají k nám, tak jako promlouvali k našim předkům a toto poznání je odpovědí na naší současnou úroveň náhledu i potřeb.


5)Popiš klasický obřad Vlčího Kultu?
Obřadů je u nás vícero druhů, často jde o náročná sakrální dramata, obávám se, že popisy by zabraly mnoho stran, ale jsem ochotna vážným a důkladným studiem připraveným zájemcům o praxi, tyto obřady osobně předat. Zde bych jen ráda podotkla, že typické pro naše rituály jsou hluboký osobní vztah a uctivé přátelství mezi knězem a božstvem a veškerá komunikace je postavena právě na této bázi. Obětiny jsou samozřejmostí. Průběh některých obřadů bývá velmi extatický.

6)V několika posledních letech se objevila vlna zájmu o pohanské mytologie. Musím říci, že se na to dívám poněkud skepticky, jaký je tvůj pocit?
Ono to tak možná působí při pohledu zvenčí. Spousta knih, spousta lidí věnčících se předkřesťanskou symbolikou, odevšad útočící nabídka kurzů a přednášek s „pseudokeltskou“ tématikou a k tomu vyhrává „true“ pohanská hudba. Irské dupáky z 19. století anebo Norský black metal. Skutečně praktikující člověk je velká vzácnost. Vyznavače totiž povolávají sami bohové a ti obvykle nesedávají v redakcích komerčních časopisů. Ostatně toto určitě znáš i od satanistů. Mimochodem „Satansko-pohanský“ kompilát tolik oblíbený zejména mezi příznivci metalové scény, se podepsal na návratu starých obyčejů poměrně negativně. Vlastně vůbec nechápu to vzhlížení ke Skandinávskému vzoru. Přitom zejména krátká Islandská éra Starých bohů byla jen ostudnou koncovkou ve znamení dekadentního pojetí vyznávání Starých obyčejů, plného svárů a násilí v rámci nevelké komunity. Rozhodně to není i přes množství dochovaných artefaktů, nic k čemu bychom měli vzhlížet s hrdostí.

7)Má vůbec smysl znovuzrozovat dávné mytologie? Může to modernímu člověku něco přinést?
Určitě. Ovšem nesmí jít jen o tupou rekonstrukci ve stylu living history. Duchovní praxe se nikdy nesmí stát archeologickou vykopávkou. Naše praxe sice vychází z dávných kořenů, ale je stále živá a založená na přímé osobní inspiraci. V podstatě aplikujeme ducha starých obyčejů na tento svět a z vlastní praxe mohu říci, že je to velmi funkční. A je tady ještě jedna věc, kterou většinou už moderní náboženství nenabízí. Niterný a opravdový vztah k Matce zemi, k přírodě a jejím zákonům. Nikoli jen ve formě zájmu o něco. Vyznavač Starých obyčejů je její nedílnou součástí. Ne vládce a pán tvorstva, ale součást obrovského plánu vesmírného stromu. Součást Orlogu z přadena tkadlen osudu.

8)Jaký je vývoj novopohanských kultu u nás?
Předně bych si dovolila nesouhlasit s výrazem novopohanský. Tento výraz je vhodný například k označení hnutí wicca, které je vskutku moderní synkretickou záležitostí a nemá, tudíž návaznost na žádný z tradičních pohanských kultů, od kterých se vymezuje značnými teologickými i etickými specifiky. O vývoji jako takovém se příliš hovořit nedá. Je zde napříč spektrem tradic několik menších uskupení, jež vyvíjejí nějakou aktivitu jako například pravidelné oslavy svátků, úlitby a společenská setkání, leč fungují více méně uzavřeně, což považuji za škodu. Zatím jde tedy převážně o vývoj jednotlivců uvnitř skupin a snad dojde jednou k tomu, že ze silných jedinců vyrostou silné skupiny a naleznou odvahu více se otevřít (nikoli samozřejmě ve formě ústupků, leč ve formě šíření informací) veřejnosti i sobě navzájem. Neboť myslím, že je čas, aby mezi obdobně smýšlejícími skupinami nastala spolupráce, kdy budou jedna druhé inspirací.

9)Jak se stavíte k Satanismu?
Ono záleží, na tom, co si představíš pod pojmem satanismus, protože na jeho vymezení se leckdy neshodnou ani sami satanisté (a „satanisté“). Ale vezmeme-li filosoficko-etické principy tak, jak jsou obsaženy v Satanské Bibli, tak ty jsou v podstatě téměř identické s kodexem Vlčího kultu, ostatně obé vychází ze zákonů přírody, (které považuji za nejdokonalejší zákoník a soubor etických norem, co znám) tak se není čemu divit. Rozdíl je v tom, že Vlčí kult se nevymezuje primárně vůči křesťanství a ani z něj nečerpá, což Satanismus činí minimálně na poli symboliky. Stejně tak u nás nenajdeš člověka, který by akceptoval jen filosofickou část, bez nábožensko magické části. Ale největším rozdílem je, že oproti tradičnímu Vlčímu kultu je Satanismus kultem synkretickým, spíše ho vnímám jako takovou realističtější, upřímnější a přirozenější Wiccu bez předsudků (doufám, že si to nikdo nepřebere ve zlém). Jinak Satanismus stejně tak jako výše uvedou Wiccu, bereme jako hnutí přes četné rozdíly dosti blízké a sympatické a osobně doufám, že slibně navázané kontakty, se budou postupem času prohlubovat, ať již v rovině spirituálně-magické či přátelské.

10)Jak se stavíš ty k satanské filozofii?
Jak jsem již podotkla, vzhledem k značné podobnosti satanské filosofie a filosofie Vlčího kultu, se k ní stavím pozitivně.

11)Mají dle učení Vlčího kultu zvířata duši kolektivní či individuální?
My přiznáváme zvířatům duši individuální, tento závěr mi potvrzuje i má magická praxe a musím říci, že upírání individuální duše zvířatům, je pro mě stejně nepředstavitelné jako Descartesovo tvrzení, že zvířata nejsou schopna cítit fyzickou bolest. To už bych spíše upřela individuální duši některým lidským jedincům. Jak jinak, když je naším patronem Vlk.


JIiří Big Boss Valter
Na četné žádosti přinášíme rozhovor s hudebníkem, textařem a spisovatelem Jiřím „Big Boss“ Valterem.  Snažil jsem se pokládat takové otázky, které nenajdete v žádném časopise, ani nikde na internetu. Fráter Pluto

Big Boss v křesle mistra Gigera

1)Nejprve mi dovol osobní otázku. Kde se v současné době nachází tvůj vnitřní svět? Jak prožíváš dar jménem život? Chápeš to jako něco, co tě tíží nebo si to dokonale užíváš?
Velmi zajímavá otázka – můj vnitřní svět se stále více rozvíjí a kupodivu jsem zjistil, že místo aby pomalu ale jistě dosahoval svých hranic, tak je stále obsáhlejší a obsáhlejší. Čím dál více mám pocit, že jej nestačím nikdy popsat, což vlastně činím ve svých textech a v připravovaných knížkách. Kéž bych byl tak plodný a pilný jako Pepík Veselý, který vydává jednu knihu za druhou.
Život si opravdu užívám na plný pecky a určitě znáš moje přísloví – každý se má tak, jak si zaslouží  - s tím pochopitelně ti, co se mají špatně, nesouhlasí. Ale to je jejich problém. Myslím si, že lidé by si měli mnohem více vážit toho, že žijí a podle toho se také chovat. Většinou se však zabývají žabomyšími válkami, pomluvami a neplodnou závistí. V tom spočívá jejich problém a pak jim nezbývá čas na opravdový život. Mohu tedy naprosto poctivě říci, že si opravdu užívám a budu se o to snažit až do poslední vteřiny svého života!

2)Většina lidí, kteří budou číst tento rozhovor, vědí, že jsi hudebník. Jak moc koresponduje tvůj postoj k životu s texty a hudbou, kterou vytváříš?
Můj život – jak jsem již naznačil – je přímo spjatý s muzikou a mými texty. Je to vlastně moje „alter ego“. Kdybych to měl přesněji rozvést, musel bych říci, že žiji dva životy. Jeden jako JV a druhý jako BB. Zatímco JV je tvrdý, nekompromisní, pravdu milující člověk, BB je snílek a fantasta, žijící v úplně jiném světě, ve světě fantasy se svými inspirativními Démony a Silami, které si vytvořil a které jeho posluchači velmi dobře znají. Zatímco JV je každým coulem Satanista neústupně hájící své postoje a Satanskou Filosofii, BB je zpěvák, skladatel a textař. Napsal jsem již dvě knihy (další dvě připravuji) mohu tedy snad dodat, že i spisovatel-filosof. Ve svých textech jsem vlastně stvořil Říši Kärgeräs, plnou postav jako například – Equirhodont, Rulbrah, Rodaxx, Lykorian… atd. Jejich osudy se vlastně prolínají ve všech mých textech a bude tomu tak i v moji druhé kapele, která nese název po Velkém Mágovi – Equirhodont.

 3)ROOT zná asi každý. Přesto jsem se setkal s několika jedinci, kteří tuhle kapelu neznají. Představ si, že bys někoho takového potkal a on by nevěděl, že jsi zpěvák ROOT. Co bys mu o ROOT řekl?
Kdybych byl stručný, řekl bych: Root je kapela. Ale ve skutečnosti je to pro mne moje druhá rodina. Pro Root i Equirhodont žiji. Hrajeme velmi zvláštní druh muziky, který je zařazen fanoušky i kritiky do tolika škatulek, že obsáhnou vlastně vše – od Black Metalu přes Power Metal a Hard Rock až po Doom Metal. Osobně nesnáším škatulky a tak vždy říkám, že Root hraje prostě hudbu založenou na geniální technice instrumentalistů a prapodivném pojetí zpěvu hlavního protagonisty. Málokdo mi věří, že nemám hlasovou průpravu na nějaké konzervatoři. Skutečně nemám. Jeho Výsost Satan mne obdařil tímto hlasem a tak jej používám, jak nejlépe dovedu. Všichni členové Root jsou osobnosti, se kterými je občas dost těžké vyjít (hlavně se mnou) a jako takoví tvoříme spolehlivě šlapající mašinu. Nebudu tady nic blábolit o přátelství, neboť jen my sami víme, jaké jsou naše vztahy. Nejdůležitější je však to, že si výtečně rozumíme jako muzikanti. Věřím, že je to v naší muzice pořádně cítit.


4) Další otázka směřuje k satanské filozofii. Veškerá agenda a vše co souviselo s přijímáním nových členů Církve, bylo přesunuto do Prahy. Znamená to, že jsi svou činnost v C. S. ukončil? Cítíš se být i nadále satanistou?
Nejprve bych zde chtěl vysvětlit svoje jmenování Veleknězem. Byl jsem jmenován telefonicky osobně LaVeyem. Žel, nestačil mi již poslat písemné vyjádření. Vzal jsem to prostě jako fakt. Dodržel jsem při Ceremoniálu všechny náležitosti, které byly nutné, a tím to pro mne skončilo. Nijak zvlášť si na tom nezakládám, neboť tituly jsou jenom tituly. Podstatné je to, co v životě dokážeš!! Mimochodem – LaVey vyhlásil sám sebe jako Velekněze a nikoho se na nic neptal. Měl již shromážděný dostatečný počet členů, tehdy ještě opravdových. Mne se pouze zeptal, zda máme již dostatečný počet členů. To jsme měli, tudíž mi můj dotaz odsouhlasil. Nevím, zda o tom informoval tehdejší „vedení“ CS a popravdě je mi to jedno. Mene, Tekel, Ufarsin.
Svou činnost jsem samozřejmě neukončil. Ale z pracovních a časových důvodů jsem byl vlastně okolnostmi donucen, učinit zásadní rozhodnutí. Měl jsem na vybranou. Buď se budu naplno věnovat muzice a kapelám nebo Církvi Satanově. Rozhodnul jsem se z pochopitelných důvodů pro muziku. Nemohl jsem tedy stát v pomyslném čele členů CS, když jsem se této činnosti nemohl bezezbytku věnovat. Tudíž jsem se rozhodnul předat své imaginární Žezlo pražské pobočce, v jejímž čele stojí vynikající, zapálení a inteligentní lidé, na jejichž důstojnost a smysl pro čest se mohu s klidným svědomím spolehnout. Druhým důvodem bylo to, že jak se můj čas na činnost CS stále omezoval a omezoval, došlo pochopitelně také k tomu, že CS začala stagnovat. Moji vinou. Pokračování tohoto stavu jsem nemohl dopustit. Třetím důvodem bylo mé směřování (filosofické), trochu jiným směrem, než kam se pravděpodobně bude ubírat další cesta CS. Ale o tom na jiném místě. Věc se tedy má tak, že veškerou administrativu a veškeré rozhodování jsem předal pražské pobočce CS, z níž se tímto rozhodnutím stala Hlavní Jeskyně CS.

5) Jsi informován o tom, jaký je současný stav v Americe? Kam směřuje First Church of Satan?
Naposledy jsem dostal dopis podepsaný Blanche Burtonovou asi tak tři měsíce po LaVeyově smrti. Byla to snůška sebelítostných, ubrečených žvástů o tom, jak jsou chudí… atd., a že by potřebovali, aby každý člen poslal do San Franciska tři dolary. Připadalo mi to jako žebrání mnichů o příspěvek na opravu klášterní střechy. Samozřejmě že jsem nic neposlal. Pokud by dostali od milionu členů z celého světa tři dolary tak by si přišli na pěkný balík. Doufám, že dolary poslalo co nejméně lidí. Bylo to trapné. Myslím, že LaVey chrlil v Pekle síru. Od té doby mne nekontaktovali. Jestli mne vyškrtnuli jako „neposlušnou ovečku“ to nevím, ale pokud ano, nic se neděje. V takovém žebravém spolku stejně nechci být. Pak jsem se na webu dočetl, že se v USA prohlásilo za šéfy F.Ch.S. několik lidí a hádají se, kdo je ten pravý. To je dostatečná ukázka úpadku tohoto spolku. LaVey totiž nezanechal žádnou závěť ve prospěch F.Ch.S,. a z toho pramení současný stav v USA. V posledních letech života se již LaVey vůbec nezajímal o F.Ch.S. a nazval ji „pen-pal club“ což je v USA něco jako seznamka opuštěných lidí. Když viděl, co se s F.Ch.S. děje, odvrátil se a věnoval se již jen psaní a rodině. Dle mne tedy budoucnost americké F.Ch.S. není naprosto žádná. Věřím, že takováto budoucnost nečeká Česko-Slovenskou CS.
 
Ashok(Root) & Big Boss

6) K metalové hudbě patří zcela jasně satanská symbolika. Ovšem velmi často se mi stává, že tito lidé jsou sice ověšeni obrácenými kříži, pentagramy, chodí v černém, ale o těchto symbolech vůbec nic nevědí.  Nedokážou své postoje obhájit (snad jedině v kruhu svých soukmenovců) a už vůbec nedokáží o satanské filozofii hovořit. Jakoby to vše byla jen póza. Neznepokojuje tě to?
Neznepokojuje mne to, neboť to patří k pubertálnímu vývoji mládeže. V tomto věku rádi tíhnou ke všemu „tajemnému, mystickému a záhadnému“. Za pár let odhodí kůži, obrácené kříže i Pentagramy, ožení se, vdají se, založí rodinu a zařadí se pěkně do stádečka, ze kterého jim nebude vyčuhovat ani špička nosu, natož nějaký názor. Jsou to módní satanisté. Nic se neděje. Ze sta mladých se najde jeden, který se začne hlouběji zabývat touto filosofií, sežene si potřebnou literaturu a prostuduje ji. Pokud pochopí, o co vlastně jde, tak posléze zkontaktuje ty pravé lidi a žádá více informací, kterých se mu určitě dostane. Pokud jeho zájem poroste i nadále, může se pokusit stát se členem CS. Podmínky pro přijetí jsou ale velmi přísné, počítaje v to i testy IQ. Není možné, aby se členy stali lidé, kteří si myslí, že když o půlnoci na hřbitově uříznou myši hlavu, tak jsou Satanisté. To by bylo směšné. Takže opravdu nemám obavy.

7) Myslíš, že satanská filozofie a názory, které zastáváme, má šanci na lepší přijetí ve společnosti? Myslíš, že dojde ke změně pohledu na satanismus?
Nemyslím si, že by se pohled společnosti na Satanismus nějak diametrálně změnil takzvaně k „lepšímu“. Samotné slovo Satan je totiž již přes dva tisíce let v této společnosti synonymem zla. A pokud v této společnosti bude toto slovo spojováno se zlem, nikdy ke změně nedojde. Je třeba si uvědomit, že lidé tak jako tak potřebují nějakého reprezentanta zla. Tak proč odhazovat toho, kterého již mají? Je to pro ně pohodlné. Změna pohledu na slovo Satan a Satanismus, je dle mého názoru práce na desítky let. Nezabýval bych se tedy téměř zbytečnou prací na změně pohledu a raději bych se věnoval práci na sobě samém a na samotné organizaci, aby nedošlo k tomu, k čemu došlo v USA. Základy jsou již položeny. Doporučoval bych také velmi opatrnou práci s médii, neboť tato hledají pouze senzace a negativa. Konec konců je to jejich práce. Ale na druhé straně je potřeba využít jakoukoli příležitost k propagaci našich společných myšlenek. Mám na mysli různá setkání, výstavy, internetovou prezentaci… atd.
Také je zapotřebí vždy a všude připomínat zavrženíhodné zločiny, kterých se dodnes dopouštějí křesťanští kněží (v jejichž čele nyní stojí bývalý člen Hitlerovy mládeže), na dětech (pedofilie).
Je potřeba se také veřejně ptát, proč jsou faráři a všichni křesťanští hodnostáři placeni státem, když je zde pouze necelých 30 % křesťanů? Proč musí jejich platy platit ze svých daní i zbývajících 70% obyvatel? Myslím, že na tomto poli je dost práce a pokud si lidé začnou uvědomovat, že tyto otázky kladou Satanisté, začnou pomalu přehodnocovat svůj postoj. Takže takhle nějak vidím budoucí změnu pohledu na Satanismus v této společnosti.

8) Kam směřuje tvá soukromá filozofie? Kam jsi dospěl ve svém hledání?
Pár zasvěcenců již ví, že chci založit nový Řád, který jsem prozatím nazval Řád nebo Chrám Podzemní Elity. Co mne k tomu vedlo? Poznání, že život není jen o tom zakotvit jednou provždy v jednom hnízdě a spokojeně si v něm dřímat. Život je o neustálé akci, o rozvíjení osobnosti, o tvoření něčeho nového, o nalézání nových směrů, nových cest filosofie. O bádání a hledání nových Magických prvků a jejich aplikaci. Je potřeba to vše posunout trochu dál a nelpět na zavedených (konvenčních) dogmatech, která se vyskytuji všude a jsou výplodem právě pohodlnosti a nechuti pokračovat dál, nechuti vydat se neznámou cestou. Neusnout na pohodlném polštáři zavedených zvyklostí. Je nutno vydat se dál do Tajemna, ale současně je přiblížit dnešní době. Mám dojem, že dnešní okultní a jiné spolky už se chovají přesně jako křesťané – zakuklení si mumlají jakési modlitby, kterým nikdo nerozumí a snaží se hlavně ovládnout svoje „ovečky“ a žít z nich. Daří se jim to. Proto jsem se rozhodnul vytvořit něco nového, moderního, ale položeného na pevných základech Magie a Fantasie. To by bylo asi tak vše co bych k tomu řekl. Konec konců dole najdete moje „Prohlášení 666“, kde je vše shrnuto.

Fotka ze zahájení první výstavy o Satanismu v Praze 1.8.2002
(Zleva: Pavel Brndiar, Josef Veselý, Jiří Valter, Petr Balák)

9) Jak chápeš pojem slova Satan dnes?
Pro mne má slovo SATAN stále stejný, silný význam, jako měl vždy. Je to pro mne mohutný ZDROJ ENERGIE, který mi dodává sílu, který mne považuje za sobě rovného, před kterým se nemusím plazit, ze kterého mohu čerpat, ale mohu mu i dávat. Který zná a ví a já mám díky němu možnost také znát a dozvídat se. Nemusím se k němu modlit a oslavovat jej jako boha. Je to můj Přítel, tak jako já jsem jeho Přítel. Myslím si, že v těchto slovech je vše, co jsem chtěl vyjádřit.
Rozhodně ale nikomu neberu představu Satana s rohy a vším, co k tomu patří. Je to stejně krásné jako jakákoli jiná představa. Pokud splňuje svůj účel, tak proč ne.

10) Co tě v poslední době, ať se jednalo o film, hudbu, nebo jiné umělecké dílo, naprosto dostalo na kolena? O čem bys mohl říci, že ti to vyrazilo dech?
Tak je to zcela jednoznačně výstava pana Gigera v Praze. Jeho plastiky, sochy a hlavně malby, nemají prostě obdoby v lidských dějinách. A také i on jako většina géniů své doby je opomíjen a zneuznán a mám dojem, že ve Švýcarsku, kde žije, ani nevědí, že jej tam mají. Určitě jim vadí jeho zcela jasná orientace na Satanistickou symboliku, ze které devadesát procent jeho úžasných děl vychází. Proto byl také odsunut na okraj společnosti. Je to ovšem její ostuda a nikoli jeho. To je vše.

Prohlášení 666
Tak posouvám se opět o něco dál…o kousek blíže k oné Absolutní Vesmírné Magii. Mou prioritou je ovšem stále Satanská Filosofie, neboť té vděčím za vše, co znám a čím jsem. To že dělám další Krok, je jedna z mnoha předností Satanismu – to jest - že Vám ukáže cesty k mnoha jiným neprobádaným životním cestám a poznáním.
Nevysvětlujte si to tak, že zde již pro Vás nejsem nebo že jsem přestal existovat. Byl jsem zde, jsem zde a navždy zde pro Vás budu. Na to nezapomeňte!! Chci jenom pro nás všechny hledat Novou Cestu - Nový Chrám pro Elitu.
A přijde čas, kdy Vás všechny pozvu do Chrámu Satanova a položíme společně základy Nového Vědění.
Je nutné hledat nové Cesty a nová Poznání, neboť jenom tak můžeme dosáhnout toho, o co nám všem jde – tedy úplného Vítězství!
Rozhodnul jsem se tedy tuto cestu nastoupit – avšak již dávno jsem věděl, že k tomu jednou dojde, neboť jsem posedlý poznáváním nepoznaného. Touhou vědět, touhou mít „něco“ jiného a připadá mi, že je zde již málo místa, jaksi těsno. Když se rozhlédnete, jistě pochopíte, co mám na mysli. Nestačí mi již jen reprodukovat a memorovat, chci tvořit a vymýšlet, popisovat nové…chci toho mnohem, mnohem více. A jednou to dokáži.
A spoléhám na Vás všechny, že onen Ohnivý Vůz, který jsem rozjel a nasměroval, dovezete až k našemu společnému Cíli.
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky