Noc na Lysé hoře aneb pocta Čortovi

O kolik víc je člověku dražší malý kousek chleba než velká loď! Ale kolik peněz je zapotřebí na velkou loď! Ten, kdo to dovede pochopit, ať je mu to vysvětleno!
– Gregorij Jefimovič Rasputin –
 
Jen pár vědců se zabývalo existencí rituálů uctívání ďábla v Rusku během stovek let, kdy byl pohanský duch otrokem ortodoxní církve. A jestliže taková otázka byla položena, odpověď byla vždy stejná, buď černá magie v Rusku vůbec neexistovala nebo byla zahalena pláštíkem eufemismu. Druhá možnost je určitě správnější.
Neexistuje jiná kultura, která by byla více prodchnuta temnými silami než slovanská, ta všeobecně; ale ruská obzvlášť. Podíl satanských entit na slovanské mytologii daleko přesáhnul obvyklé množství. Na rozdíl od jiných náboženství nebo mytologií, kde se lidé temných sil stranili, ruští ďáblové byli uctíváni s velkou úctou nebo potěšením. Z tohoto důvodu křesťanská církev velice obtížně a dlouho bojovala s ďáblem v jeho východních rituálech. Vytrvalé lpění na Satanovi, zvláště mezi mužiky (rolníky), v raném období ruského ortodoxního náboženství, před níž už při letmém srovnání zcela bledne technika proměn používaná římskokatolickou církví.
Jelikož tvůrci křesťanské politiky nebyli schopni zapudit staré ruské bohy tím, že je proměnili v ďábly (většinou to totiž byli přívětiví ďáblové), předložili svého vlastního, na míru vytvořeného Satana, jako zevšeobecnění všeho zla. Staří ruští bohové byli zbaveni různých nástrojů, kterými by mohli způsobovat případné potíže a byli vybaveni neškodnými úlohami a byla jim přidělena okrajová existence, během níž mohli být uctíváni nějakým běžným neškodným způsobem. A některá božstva pak prostě musela  být „zapomenuta“.
Perun, impozantní postava, který martovským vzhledem dodával sílu a moc bojovníkům v poli, vládnul hromům a bleskům, kterými si bojovníky zavazoval. Jeho druh Volos (Veles), chlupatý tvor, byl zase bohem zvířat. Jeho supící hřebci a řvoucí tygři dodávali inspiraci svým dvounohým bratrům. Něžní křesťané mu zabavili jeho vůz a obdarovali jej otáčením mlýnského kola. Jeho poslední zbývající oltář byl rozbit a vržen do Dněpru v roce 988, když se princ Vladimír z Kyjeva rozhodnul přejít na byzantskou pravověrnost. Volos utrpěl urážku na cti tím, že byl změněn v obhroublého hlídače, obyčejného pastevce a bylo mu přiděleno nové jméno – svatý Vlas.
Volkh, král vlkodlaků, byl zosobněním magie a v určité době byl ruskými pohany povoláván k ochraně jejich země. Kult Kupala uctíval magickou sílu vody. Kapradí bylo u stoupenců Kupaly posvátné, tak jako u jezídů byl posvátný páv, dokázalo zvyšovat bohatství, krásu žen a moudrost.
Kult Jarilo zaniknul teprve až v osmnáctém století, kdy jej zrušil svým nařízením biskup voroněžský. Tento kult se zabýval pořádáním veselic a „satanských her“. Jarilo, který byl obdobou Pana, zajišťoval plodnost a úrodnost a obzvláště byl uctíván během jarního setí.
Zoria (Zora), patronka bojovníků, doprovázela na svém černém koni Peruna a nabízela ochranu a neviditelnost pod svým dlouhým pláštěm, když se vznášela ve větru – ve větru, který zajišťoval Stribog, jenž patřil mezi hrozivá božstva.
Je tedy vidět, že dualistické zásady, tak samozřejmě prezentované v ruské mytologii, zcela jasně převažovaly dávno před křesťanstvím. Bohem temnot je Čornibog. Bílý Bůh, Bjelobog (náhodou nebyl nepřítel Černého Boha; oba byli pokládáni za nezbytné), nalezl velkou přízeň v Bělorusku, kde jehoušlechtilé vlastnosti – pomáhal zbloudilým poutníkům a sedlákům při jejich polních pracích – byly velmi vítány.
Jak se dalo očekávat, křesťané pracovali přesčas na potírání všech těchto pověr, čímž bylo zdůrazněno dvojí: hloupost mužika uctívajícího dobré staré ďábly a výchova ke smrtelné hrůze z různých temných sil. Takovýmto jemným přikrytím křesťanským pláštíkem byly tedy vymezeny hranice satanského podzemí, vyvíjejícímu se v Rusku. Ti, kdož vstupovali do těchto sekt, byli vedení buď svým citem (vyznavači), nebo citem a rozumem (vůdci).
Během devatenáctého století dosáhla náboženská upjatost vrcholu a prakticky celé Rusko přilnulo k ortodoxní (pravoslavné) církvi. Avšak „staří“ bohové připravují nástroj odvety: „služebníci boží“ se projevili tak, jako v ostatních zemích, jako opravdoví lotři, jsou však tak nasáknutí svým svatým pokrytectvím, že ani nejsou schopni si představit vlastní zánik. Bahnem „dobra“ občas probleskne jiskřička volnomyšlenkářské hříšnosti. Toto blýskání udrželo „staré bohy“ při životě.
Známé erotické náboženské sekty, vznikající v Rusku během osmnáctého a devatenáctého století, opovrhovaly převažujícím ortodoxním prostředím. Evidentně to dokazovalo to, že byly vedeny lidmi, kteří velice dobře předvídali, praktikovali a cílů dosahovali v první řadě jako satanisté. Více než cokoliv jiného to dokázala sekta Chlystů. Její moudří členové pochopili, že vášeň vždy zvítězí. Na první pohled vypadalo „svaté“ ospravedlňování chtíče a života prováděné knězi Chlysty jako pokrytectví. Bylo to ovšem čistě pragmatické, jestliže člověk pochopí náboženské klima, které vládlo v carském Rusku.
Ruské protějšky náboženství byly vždy známy jako smyslné a citově protichůdné. Extravagance v rituálu vždy pevně prosazovala role podstatné pro Rusy. A velice často byla Západem přijímána představa řvoucí opilecké orgie, následované lítostivým a sklíčeným pokáním.
Kde vznikli a odkud se vlastně vzali Chlystové ? Poprvé se objevili v Rusku zhruba ve stejné době jako jejich nepřátelští „odloučení“ bratři Skopci, neboli „kastráti“, (asi roku 1500). Jejich rituál také obsahoval různé cizozemské úpravy. Vykonávali obřady ve jménu skutků takových starobylých bohů a předkřesťanských božstev, jako například rusalky a Jarilo, kteří byli zosobněním vášně a chtíče, a Domovoye, neboli ducha domu. Chlystové vyvolávali jak biblické bohy rozkoše, tak i temnot, ale i zapomenuté démony jako byl Balaam a původně perská božstva jako Chors. Rituál těchto „hledačů radosti“ ve svých obratech a různém kličkování následovaném šíleným sexuálním uvolněním, byl prakticky nerozeznatelným od sexuálně vzrušujícího tancování dervišů.
Nepochybně silným důkazem vlivu cizozemských sekt na Chlysty, bylo jejich dogma „pokání skrze hřích“ – které vypovídá o tom, že pohlavní styk s „božstvem“ nebo vyvoleným člověkem (člověkem, ve kterém je bůh nebo plamen boží), může hřích zničit nebo jej změnit na ctnost. Toto dogma však bylo pouze nepatrnou obměnou původní nauky, kterou hlásalo Bratrstvo svobodného ducha ve Francii, Německu a Československu v patnáctém a šestnáctém století. Bratrstvem svobodného ducha byli odpadlíci vyvržení z lůna své matky, římskokatolické církve. Tito odpadlíci učili, že uvnitř každé lidské bytosti přebývá malá boží jiskřička (Fünklein). Věřili, že prosté uznání této magické podstaty uvnitř každého člověka, postačuje k osvobození člověka od různých omezení, ať již společenských, sexuálních nebo intelektuálních.
Rusové byli po celou historii velice ovlivnitelní a tudíž někdy donkichotškí. A odmítnutím současného mýtu beztřídnosti, si může lehce najít své postavení a zůstat v něm nadále spokojený.Změna a intriky vzdy přicházely z cizího prostředí. Nauka „malé jiskřičky“ tedy velice vyhovovala ruské „duši“. Namísto padesáti malých bohů, představujících božstvo – jeden lidský vůdce, který se stane božstvem. Tomuto mistrovi nebo vůdci se klaní všichni s hlubokou úctou. Stal se jedinou bytostí, která by je mohla zbavit hříchu. Současně s tím se začne měnit ortodoxní liturgický model a vytrvalý protiproud se mění v rituály.
S tímto fenoménem je spojován hlavně ruský mistr a vhodný ničema, Grigorij Jefimovič Rasputin, „Šílený Mnich“. Silou své osobnosti a zaříkáváním poněkud pochybného kalibru dokázal utišovat carevičovy záchvaty krvácení a tím si získal přízeň carského dvora. Chlystové získali mnoho na své proslulosti údajným spojením, které měli s Rasputinem. I když o něm bylo napsáno mnoho knih, tak pouze jedna – od Colina Wilsona – podává pravdivý obraz této osoby. Jeho hluboký a pravdivý popis dotvrzuje ještě vydání vzpomínek Rasputinovy dcery Marie. Velikost Rasputinovy posedlé vůle se jednou stane velkým předmětem zkoumání. Byl typem velikosti člověka, která posunula dopředu lidský vývoj. Ti kdož pozorovali Rasputinovu velikost, nechápali prostředky, kterými ji dosáhnul a které u nich vzbuzovaly utrpení nad svou vlastní neschopností. A protože Rasputin používal tento vnitřní mechanismus, jakýsi vestavěný „ukazatel neschopnosti“, získal si tak mnoho nepřátel a současně mnoho patolízalů.
Nutno zdůraznit, že osoby, které Rasputin přivedl do Petrohradu a uvedl ke dvoru, nebyli žádní ubozí a slabí okultisté, nýbrž prominentní příslušníci církevní aristokracie a městské inteligence. Jak diletanti, tak i svatouškáři (obzvláště Jan z Kronštandtu) jej zdravili jako svatého muže s Božskou mocí, uznávali jeho výstřední sklony a jeho moc vzkvétala. (Hned po jeho smrti jej všichni tito odsoudili jako ďábla.) Výčet jeho výstředních zálib i jeho moc se množily.Tvrdilo se, že z jeho rtů vycházela namodralá záře. Byla mu přisuzována tajemná schopnost vnímat myšlenky a skryté pocity ostatních. Bylo to potvrzeno i jeho vlastními slovy, kterými také vyvracel výroky svých pomlouvačů, kteří často zahrnovali do výčtu jeho „vad“ také zlodějnu. Jeho dcera Marie vzpomíná, jak říkával: „Nikdy bych se neodvážil tajně sebrat nebo ukrást sebemenší věc. Věřil jsem, že by na mě každý poznal, že jsem něco ukradl, tak jako já jsem poznal, když někdo z mých kamarádů něco zcizil“.
Jeho úspěchy v léčení byly uznávány a velice známé, nicméně jeho metody již ne, protože Rasputin nepoužíval obvyklých šamanských metod věřících uzdravovačů. Jeho údajně zhýralý a chlípný život, se stal námětem chlípného fantazírování. Zrovna tak jeho neexistující role u Chlystů – jako vůdce – vykupitele spousty živých životů lidí. O Rasputinově politickém čachrování nemůže být pochyb. Byl společenský a neodolatelný, avšak přirozený, chtě nechtě teatrální a nepochybně měl vysoký stupeň přirozené inteligence. Za „mimořádných nocí“ roku pokračují tajemná setkání, ke kterým jsou svolávaní pouze vybraní členové, ať již šlechta nebo sedláci a jakkoli je to málo známé, tak na těchto večerech jsou dělány nepřímé narážky, ve kterých je Rasputin „rudým plamenem“ anebo „velkou věcí“, která byla skončena.
Když byla v roce 1918 ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburku popravena ruská císařovna Alexandra (dva roky po krutém zavraždění svého báťušky Grigorije), učinili vojáci unikátní objev. Během pátrání po diamantech v její pozůstalosti, spatřili na jejím živůtku párek malých zelených smaragdových dráčků, které jí daroval mnoho let před tím Rasputin. Byl snad ve styku s výstředním hermetickým řádem Zeleného draka, který žil na hranicích Ruska? Existuje rovněž mnoho spekulací kolem opravdové činnosti dekadentních Chlystů.
Následující rituál umožnila ústní komunikace a dědictví z otce na syna.
Ústním podáním a odkazem bratrstva byl zpřístupněn následující obřad:
POTŘEBY K PROVEDENÍ:
Účastníci jsou kněz (CELEBRANT), žena, která slouží jako oltář, dva pomocníci, světlonoš a obsluhovatel gongu a zbytek shromážděných.
Kněz má na sobě rudý plášť s nabíranými rukávy. Jeho asistenti mají černé pláště opásané rudými opasky. Žena-oltář je nahá, má pouze kovovou korunu, na níž hoří čtyři svíce. Mužští účastnici nosí typické ruské pláště, černé kalhoty mají zastrčené v černých holínkách. Ženské účastnice na sobě mají průsvitnou látku, matného zbarvení, znázorňující mlžné závoje rusalek.
Velká měděná pánev zavěšená na řetězu, slouží jako kadidelnice, kterou se okuřuje oltář a ostatní používané pomůcky. Malá lahvička magnéziového prášku je umístěna vedle pánve. Prášek je vhazován na pánev dle pokynů v pasážích. Kosti z lidských nohou nebo rukou, jsou používány jako kropítko, na počest Kaščej, boha kostlivců. Dále jsou používány všechny pomůcky běžné v satanském rituálu.
Žena-oltář sedí na zkřížených nohou a působí velice přitažlivě. Místnost je ozářena svícemi a vyzdobena Byzantskými motivy.
Hudební pozadí musí být vybráno velice pečlivě, hudba by měla používat tradiční ruské nástroje. Malý ruský zvoneček, typický pro ruské liturgické ceremoniály, může být používán všude, kde se to v obřadu hodí a hraje v rytmu, který je spojován s Obikhodem. Jste-li na pochybách, Modest Mussorgskij nebo Walt Disney mohou být vašimi rádci.
POCTA ČORTOVI
(Ceremonie je zahájena očištěním vzduchu a vysvěcením místnosti penisem. Kalich je naplněn, ale není přítomen. Čtyři Hlavní Jména jsou zaříkávána dle světových stran a následuje vzývání Třetího Enochiánského Klíče (ze Satanské Bible). Kněz (CELEBRANT) se potom obrátí k oltáři, který sedí v pozici „Bast na trůnu“ (sedí vzpřímeně). 
Kněz začíná svou invokaci s pozvednutými pažemi:
Celebrant: VE JMÉNU TOHO, KTERÝ VLÁDNE V PLANOUCÍM OHNI A LEDU… VYSTUPTE, VY POCHOPOVÉ ČORTA PÁNA! OSEDLEJTE VĚTRY VANOUCÍ STEPÍ A ODPOVĚZTE NA NAŠE VOLÁNÍ! MOJE RTY TĚ RADOSTNĚ VELEBÍ, Ó ČORNIBOG! JSEM PLODEM TVÉHO TVOŘENÍ, ZPLOZENEC TVÉHO PLAMENE, POSEDLÝ TVOU MYŠLENKOU, NOSIČ PŘECHODU! AŤ KOMETY POZDRAVÍ POČÁTEK TVÉHO PŘÍCHODU VŽDY, KDYŽ MY, TVOJI SYNOVÉ, OČEKÁVÁME NA TRIGLAVSKÝCH KOPCÍCH ZNAMENÍ TVÉ VŮLE! ŽHNOUCÍ UHLÍKY DÁVNÝCH OBĚTÍ UMOŽNÍ ZROD NEHMOTNÝCH STÍNŮ, KTERÉ ZNOVU OŽIJÍ JAKO BOHOVÉ VÍNA A RADOSTI.
Celebrant skloní ruce.
 
Celebrant: POVSTAŇTE A VOLEJTE KOSTRY! ŽIVÉ KOSTRY NA TRŮNU!
SLÁVA, SLÁVA JEVO SILE! SLÁVA!
KAŠČEJ! KAŠČEJ! NESMRTELNÁ DIVOKOSTI ČLOVĚKA! SLÁVA ČORTU!
Účastníci: KAŠČEJ! KAŠČEJ! SLÁVA ČORTU!
Celebrant: VZÝVÁM TANČÍCÍ BOHYNI, PLAMENNOU KORUNU. JEJÍ POZNÁNÍ TOUHY NEMÁ HRANIC; TOTO JE JEJÍ NOC, KTEROU PŘIVÁBÍ VELKÉ MNOŽSTVÍ LIDÍ, ČEKAJÍCÍCH NA ROZSUDEK JEJÍHO CHTÍČE!
MORENA! MORENA! MORENA! VJELIKAJA MAŤ! NOČ ÉTA NAŠA!
Účastníci provedou metaneu (krátký úklon s pravou rukou směřující k zemi) a potom zůstanou stát.
 
Kněz přistoupí k oltáři a políbí jej na tělo, vrátí se zpět a natáhne ruku po kadidelnici. Pomocník mu kadidelnici podá a kněz okouří nejprve oltář a potom shromáždění. Potom vrátí kadidelnici pomocníkovi a pokračuje v invokaci:
Celebrant: VYSTUP Z NOČNÍ ROKLINY! VZLÉTNI NA KOŽENÝCH KŘÍDLECH A VZNES SE NAD VRCHOLEK HORY. VRHNI SVŮJ STÍN NA ZEMI A ODPOVĚZ NA NAŠE VOLÁNÍ!
KŇAZJAM IDUT! DOROGU IM!
Velebení
Celebrant: ČORT! SLOVJE NĚABEÉMJENY!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: BALAAM! SLOVJE NĚSOGLIJADAJÉMY! 
Účastníci: (opakují)
Celebrant: PERUN! SJELA NĚPOSTIŽÉJEMAJA!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: KORS! MUDROSTJE NĚDOMYSLÍMAJA!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: DRACULA! PRAVILNOJE VOSKRJESJÉNIJE!
ÚčastníciI: (opakují)
Celebrant: KAŠČEJ! GOSPODSTVO NĚJEZČÉTNOJE! 
Účastníci: (opakují)
Celebrant: JARILO! CARSTVO NĚPOBJEDÍMOJE!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: SABAZIOS! KREPASŤ VISOČÁJŠAJA!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: MOŘENA! VLASŤJE VJÉČNAJA!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: SVAROG! VLADIČESTVO NĚKONJÉČNOJE!
Účastníci: (opakují)
Celebrant: SLÁVA ČORTU!
Účastníci: SLÁVA ČORTU!
Kněz přijme kalich, umístí jej před oltář, okouří jej a žehná plamenu, sepne ruce dlaněmi k sobě v klasické pozici modlení. Pozvedne kalich k uctění oltáře, potom jej vypije a pomocník kalich odnese.
MALÁ LITANIE TOUHY
Celebrant: VOLÁM V DUCHU HLEDAČE RADOSTI, KTERÝ MÁ VE SVÝCH RUKOU NEPŘIROZENOU A ZRÁDNOU MOC ZEMŘELÝCH, MY, VAŠI BRATŘI, VÁŠNIVĚ TOUŽÍME:
VLÁDNOUT NAD PŘEKYPUJÍCÍ ZEMÍ POD TEMNOU OBLOHOU A NAD VODOU MOŘÍ!
Účastníci: GROZNOJE BOŽE ČORTOVA OGNJA PADAJ SJELA!
HROZIVÝ PANE TEMNÉHO PLAMENE, DODEJ SÍLU!
Celebrant: VYBUDUJ VĚŽE A MOHUTNÉ DOMY S ŽELEZNÝMI ZDMI A KAMENNÝMI DVORY.
ÚČASTNÍCI: GROZNOJE BOŽE ČORTOVA OGNJA PADAJ SJELA!
HROZIVÝ PANE TEMNÉHO PLAMENE, DODEJ SÍLU!
Kněz převezme od pomocníka kost, drží ji vysoko a otočený k shromážděným říká:
Celebrant: TY JSI TA VĚŽ SÍLY A MOCI A MY, TVOJI BRATŘI, CHVÁLÍME TĚ, PANE NA VĚKY VĚKŮ!
Kněz se otočí k oltáři, kost drží stále vysoko:
Celebrant: SLÁVA ČORTU!
Účastníci: SLÁVA ČORTU!
Kněz vrátí kost pomocníkovi. Druhý pomocník přistoupí a okouří kněze, který otočený k oltáři hovoří:
SEBEZBOŽŇOVÁNÍ
Celebrant: A NYNÍ LETÍM NA SVIŠTÍCÍM VĚTRU ŽHNOUCÍ OBLOHOU K ZÁŘIVÉMU MÍSTU SVÝCH TUŽEB. SKRZE KRÁTERY VSTUPUJI DO TAJEMNÝCH SVĚTŮ VE VELKÝCH ROZLEHLÝCH STEPÍCH. TAM DOLE POD TŘESOUCÍMI SE ZÁSTUPY LIDÍ, ZA ZVUKŮ PÍŠŤALY A DUNÍCÍHO TYMPÁNU, VYCHUTNÁVÁM RADOSTI ŽIVOTA. TAM UPROSTŘED TÁHLÝCH PÍSNÍ RUSALEK PROŽÍVÁM NABÍZENOU ROZKOŠ A SÁM SE TAM LÍNĚ ROZVALUJI V KARMÍNOVÝCH PALÁCÍCH OBŽERSTVÍ… PROTOŽE JSEM DIVOKÝ ČLOVĚK!
A NYNÍ ODCHÁZÍM NAPLNĚN POCITEM DVOJNÁSOB SKUTEČNÝM. MOJE MYSL SE PYŠNÍ POZNÁNÍM TVÉHO STVOŘENÍ. MOJE NOHY JSOU PEVNÉ JAKO ÚPATÍ HORY A JSEM SOUČÁSTÍ DOMU RADOSTI. MOJE OČI JSOU JAKO VĚŽ, KTERÁ SHLÍŽÍ NA ZÁSTUPY BLÁZNŮ, KTEŘÍ TÁPAJÍ V NEBESKÝCH ZÁLEŽITOSTECH, KTEŘÍ SE KLANÍ A MEKOTAJÍ K UNAVENÝM A POBLEDLÝM BOHŮM, VÝPLODŮM LIDÍ MDLÝCH MOZKŮ OPOUŠTĚJÍCÍCH POZEMSKÝ ŽIVOT A PLAZÍCÍCH SE DO SVÝCH HROBŮ. HLEDÍM NA OBROVSKÉ DAVY LIDÍ, KTEŘÍ SE DUSÍ JAKO PETROVA RYBA, VYLOVENÁ ZE SLADKOVODNÍHO JEZERA ŽIVOTA. BUDE JIM SOUZENO ZEMŘÍT V ODPORNÉM VYCHLOUBAJÍCÍM SE NEBI! OSUD TĚCHTO BLÁZNŮ JE SPRAVEDLIVÝ!
JSEM POKUŠITELEM ŽIVOTA, KTERÝ SE SKRÝVÁ V KAŽDÉM PRSU A BŘIŠE, PŘEKYPUJE A NAPLŇUJE TŘESOUCÍ SE CAREVNY NEKTAREM SLADKÉHO ROZKOŠNÉHO VÁBENÍ.
JSEM AGRESIVNÍ PENIS S ŽELEZNOU HLAVOU, KTERÝ MNE TÁHNE K MYRIÁDÁM NYMF A NATÉKÁ PŘI JEJICH ROZTOUŽENÍ!
JSEM DIVOKÁ ŽIVOČIŠNÁ RADOST, HYBNÁ SÍLA ZROZENÍ DIVOCE BUŠÍCÍ EXTÁZE!
SUROVÝM LEDEM ZAPADLÉ OČI MÉHO OTCE ŽÁDOSTIVĚ ZÍRAJÍ DOLŮ NA ZÁŘÍCÍ ZEMI, KTERÁ JE MOJÍ MATKOU, VLHKÁ A PLODNÁ DĚVKA, BARBARSKY ROZKOŠNÁ!
MÉ TĚLO JE CHRÁMEM, VE KTERÉM PŘEBÝVAJÍ VŠICHNI DÉMONI. JSEM PANTEONEM TĚLA!
Kněz převezme od pomocníka kost a umístí ji mezi horní části stehen oltáře. Potom provede k oltáři metaneu a shromáždění učiní totéž. Je přinesena pánev a položena před oltář.
 
VELKÁ LITANIE TOUHY
CELEBRANT: tváří k pánvi VELKÝ JEDINÝ, VYSLYŠ NÁS NYNÍ, KDY VOLÁME PO TVÉM POŽEHNÁNÍ:
V ROZKOŠÍCH TĚLA A KLIDNÉ MYSLI…
Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!
 
Celebrant: NESTOUDNOU ŽÁDOSTIVOSTÍ TOUŽÍME VŠICHNI, KTEŘÍ UMÍME UDRŽOVAT DŮSTOJNOST A CTNOST…
Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!
Celebrant: PÝCHU PROJEVUJEME VE VŠEM, CO DĚLÁME, NEBOŤ JSME TI, KTEŘÍ SE NECHOVAJÍ JAKO BLÁZNI…
Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!
Celebrant: PRO  BOHATSTVÍ MYSLÍ ČI RUKOU DOSUD NEPOZNANÁ…
Všichni: VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!
Celebrant: PROTOŽE MOUDROST JE ZASETA NA POLÍCH, KTERÁ DÁVAJÍ VELKOU ÚRODU…
Všichni: VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!
Celebrant: PROTOŽE VOLNÝ ČAS VE VLASTNÍ ROZKOŠI TRÁVÍME A MŮŽEME SE TAK VŠICHNI VYHNOUT TĚM, CO HOVOŘÍ TAK HNUSNĚ…
Všichni: POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!
Celebrant: PROTOŽE TY JSI MOCNÝ PÁN, Ó ČORTE A TVOJE JE VŠECHNA MOC, ČEST A VLÁDA. DOVOL NÁM PŘEDSTAVY ZMĚNIT VE SKUTEČNOST A NAŠE PRÁCE PŘETRVÁ. PROTOŽE JSME PŘÍBUZNÍ DUCHŮ, BRATŘI DÉMONŮ, DĚTI POZEMSKÉ RADOSTI, KTEŘÍ JEDNOHLASNĚ PROHLAŠUJÍ:
STANIŽ SE TAK! SLÁVA ČORTU!
Kněz zvedne vysoko paže s roztaženými prsty a vášnivě pronese:
Celebrant: ZJEV SE, VZÝVÁM ROUHAVÉ JMÉNO, PANE SODOMY, KAINŮV BOŽE, VĚČNÁ RADOSTI TĚLA!
OGOŇI! TY ČORTUV OGYŇOK! RAZGORAJSA POSKOREJ!
Kněz vysype všechen prášek do pánve, okamžitě začne znít gong a kněz křičí:
Celebrant: SABATAN!
Shromáždění provedou znamení ochrany (zvednou ruce a dlaněmi si chrání oči) a odpoví:
Všichni: SABATAN!
Pánev je odnesena, kněz přistoupí k oltáři, pozvedne ruce a jemně avšak s velkou rozvahou zopakuje Velebení. Shromáždění tiše stojí. Kněz vezme z klína oltáře kost a odstoupí od něj. Místnost musí být dostatečně velká, aby všichni zúčastnění mohli přecházet kolem oltáře. Každý jednotlivě předstoupí před oltář, pokloní se mu. Když se napřímí, dotkne se kněz špičkou kosti jeho čela a pronese:
Celebrant: PŘEDÁVÁM TI ČORTŮV DAR.
Potom se všichni zúčastnění zase shromáždí, kněz pozvedne kost k Baphometu, otočí se ke shromážděným a řekne:
Celebrant: NEZAPOMEŇTE NA TO, CO BYLO A JE!
TĚLO BEZ HŘÍCHU, SVĚT BEZ KONCE!
Kněz ukončí ceremonii obvyklým způsobem.
Tento obřad byl otištěn v knize A.S.LaVeye Satanské rituály.