V Praze dne 27. 02. 2013
Přátelé, dne 16. 5. 2012 jsem upozorňoval na hrozící nebezpečí, jež spatřuji v netransparentním způsobu, jakým chce současná vláda vyřešit problém církevních restitucí. Nyní, s odstupem času, se ukazuje, že mé obavy byly opodstatněné. Navzdory všeobecnému mínění, protestům opozice i nejrůznějším peticím, vláda (JEJÍŽ VEŘEJNÁ PODPORA KLESLA NA POUHÝCH 10 %, V ČELE SE SLABÝM PREMIÉREM A ZA POMOCI NYNÍ JIŽ PRAVOMOCNĚ ODSOUZENÉHO POSLANCE) prosadila zákon, který je dle mého skromného názoru v rozporu se základními principy naší demokratické ústavy.
Ptáte se proč? Protože oproti jiným občanům či restituentům jednoznačně zvýhodňuje a staví církve do privilegovaného postavení, čímž zjevně narušuje rovnost všech občanů, kterou ústava zaručuje.
Dovolte mi, abych své tvrzení podložil konkrétními argumenty. Církvím má být navzdory kontroverznímu vyrovnání v následujících 17. letech vyplácen příspěvek na činnost. Například Církev římskokatolická dostávala dosud podle § 16 odst. 2 písmeno f) 1,5 miliardy korun ročně. Teď bude dostávat podle § 15 Zákona 2 miliardy korun ročně, z nichž může svoji činnost financovat. Jak je tedy možné, že bude dostávat tento navýšený příspěvek, když jí budou na základě vyrovnání s církvemi ze svých daní dotovat všichni pracující občané z České republiky a to i navzdory tomu, že s touto firmou „Církev římskokatolická,“ IČ: 73632848, nemají nic společného? Normální restituenti pochopitelně státem takto zvýhodňováni nikdy nebyli.
Téměř 300 let měly církve majetek v takzvaném „vlastnictví neúplném“. Mohly ho tedy pod dozorem státu užívat pouze ke státem stanoveným účelům náboženským, dobročinným a vyučovacím. Nemohly majetek například prodat či ho nechat zpustnout. Je nasnadě, proč dnes zákon vrací majetek do „vlastnictví úplného“! A já si kladu otázku, zda to není proto, aby ho bylo možné výhodně rozprodat? Tak jak se to již stalo v případě řádu Voršilek, který před lety prodal pozemek s novou budovou Národního divadla. Tento zákon jaksi zamezuje veřejné kontrole. Těžko se nyní dozvíme, zda je vrácený majetek, a s ním spojené finanční prostředky, využíván ve prospěch věřících či pro blaho několika privilegovaných představitelů církve a lidí na ní napojených? Je totiž jisté, že o majetku vráceném Církvi římskokatolické, bude rozhodovat bez jakéhokoliv omezení jen malá skupinka vyvolených. Jediný, kdo jim může do rozhodování zasahovat, je zahraniční subjekt mezinárodního práva „Svatý Stolec“ – Vatikán. V kontextu kanonického práva je to tedy prakticky totéž, jako by byl majetek vrácen přímo Vatikánu.
Zarážející je i skutečnost, že k vydání zemědělských nemovitostí, postačí jakákoliv listina či prosté uvedení důvodů a neprokáže-li povinná osoba opak podle § 9 odstavec 1 písmene a) „tato skutečnost se má za prokázanou. Není-li prokázán opak, je tedy rozhodnuto. To mi tak trochu připomíná inkviziční procesy, kdy svoji „nevinu“ musel dokazovat obžalovaný a nikoli žalobce jeho „vinu“!
Další skutečností, která mě velmi trápí je, že § 16 ve spojení s § 15 umožňuje vyplácení řady miliard korun z peněz daňových poplatníků za věci konfiskované na základě dekretů prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. a číslo 108/1945 Sb. (Benešovy dekrety), tedy za majetek, u kterého by církve často ani dostatečně neprokázaly svůj nezpochybnitelný vlastnický vztah a tudíž i nárok na vrácení tohoto majetku. Zákon zjevně nezamezuje „nepřímému prolomení“ Benešových Dekretů. Ač měl být majetek v některých případech podle těchto dekretů zabaven, „de iure“ (papírově) se tak nestalo a tehdejší vlastník může dnes klidně žádat jeho vydání. Vše tedy závisí na jeho libovůli a slušnosti. Takovýchto nesrovnalostí by se dalo pochopitelně najít ještě mnohem víc.
Zarážející pro mě je například i to, že mimo zjevně poškozené církve si na pěkné peníze přijdou i další církevní subjekty, které vznikly až v roce 1989 či 1995 a tudíž nemohly být v roce 1948 nikterak poškozeny. Jak se zdá, mí drazí spoluobčané, opět budeme ostřiháni jako ovce. Vážně chcete třicet let platit za něco, z čeho většina z nás nemá pražádný užitek, a co bylo prosazeno způsobem, jenž odporuje dobrým mravům a zvyklostem skutečně vyspělé demokratické společnosti?
Přesto nechci tento článek uzavřít v ryze negativním duchu, a proto bych rád poděkoval a vyjádřil uznání všem duchovním ze všech církví, kteří odmítali církevní vyrovnání v takové formě, v jaké ho prosadila současná vláda České republiky. Zejména pak oceňuji postoj BRATRSKÉ JEDNOTY BAPTISTŮ, jenž toto vyrovnání odmítla docela, s odůvodněním, že by dostala víc majetku, než jí přináleží.
Tau-Paulus (fráter Archechempe)
V Praze dne 16. 5. 2012
V posledních měsících nejen mě, ale i mnohé další spoluobčany, trápí palčivá otázka takzvaných církevních restitucí. Téměř třiadvacet let od slavné Sametové revoluce se naše vláda konečně rozhodla odškodnit všechny církve, které podle jejího názoru náš stát po roce 1948 poškodil a dle emotivních výroků některých pravicových politiků, dokonce okradl! Aby bylo učiněno spravedlnosti za dost, pan ministr financí Kalousek je připraven více než ochotně, otevřít státní pokladnu a navzdory všeobecně zmiňované krizi (toto slovo se stalo jakýmsi novodobým magickým mantramem, který vláda, majitelé firem a jejich manažeři používají kdykoli, když chtějí pracující připravit o část jejich poctivě vydělané mzdy, aby si pro sebe zajistili větší příjmy), začít církvím vyplácet v následujících třiceti letech téměř šedesát miliard korun. Tato suma pochopitelně není konečná. V následujících desetiletích se bude ještě zvyšovat o možnou inflaci a po dobu sedmnácti let k ní musíme započítat i platy duchovních, které neustále hradí stát z peněz daňových poplatníků – z našich peněz. Mimo to se církvím navrátí rozsáhlé polnosti, lesy a další nemovitosti. Navíc, a to mě zneklidňuje, by se měla stát na státu zcela nezávislou a se svým majetkem volně nakládat a to bez jakékoli kontroly zvenčí. Něco takového na našem území nemá po staletí obdoby, neboť již Josef II. církvím v tomto moudře zabránil. Nemám nic proti spravedlivému odškodnění a dávám v mnohém našemu ústavnímu soudu za pravdu. V tomto případě mně ale není zcela jasné, jak vláda České republiky dospěla právě k oné závratné sumě, která se v budoucnu může klidně vyšplhat až ke sto miliardám korun a kterou budou splácet ještě naše děti. Rovněž další pravomoci a výhody, které chtějí církvím poskytnout, nás, dle mého názoru, dostávají o několik století nazpět a jsou zcela v rozporu se zájmy většiny obyvatel České republiky. Kladu si tedy otázku, zda neposkytují možnost církvím, aby zde založili jakýsi stát ve státě. Rovněž mám neodbytné tušení hraničící téměř s jistotou, že takovýto způsob vyrovnání je živnou půdou pro korupci a tunelování. Byl bych proto rád, aby byly všechny tyto pochybnosti rozptýleny a kroky mé vlády proběhly v souladu s vůlí jejich voličů, na kterou se tak často pan premiér a jeho ministři odvolávají. Nejen já, ale i velké množství obyvatel, by proto uvítalo možnost se k celé problematice církevních restitucí vyjádřit v referendu. Přeci jen jsou to peníze občanů, se kterými v době „KRIZE“ vláda nakládá. Jestliže je na tom má země tak špatně, že se musí zmrazit na několik let důchody a zvedají se plošně daně a to dokonce i za knihy, je opravdu tak nezbytně nutné rozdávat desítky miliard církvím v zemi, která má nejmenší počet věřících v celé Evropě? Přátelé, obávám se, že k žádnému referendu nedojde, byť bychom po něm volali sebevíc. Přesto vás žádám, nezapomeňte na to, jak s vašimi penězi politici hospodaří a jak si doopravdy váží vaší důvěry, díky které stojí v čele tohoto státu. Nyní bych se jako člověk věřící ve Vyšší duchovní sílu, rád přímo obrátil na církve, které budou již brzo odškodněny a jejichž majetky jsou beztak závratné. Především apeluji na nejvyšší představitele církve římskokatolické. „Bratři“, v uplynulých stoletích se vaše církev nesčetněkrát provinila proti vlastním přikázáním, proti Bohu i proti samotné podstatě lidství. Mám nyní na mysli inkviziční procesy, nesmyslné náboženské války a pochopitelně i nedávné skandální odhalení nedobrovolných homosexuálních praktik, kterým se ve světě ve velkém rozsahu oddávali vaši kněží s dětmi. Nezatěžujte své svědomí a své duše dalšími smrtelnými hříchy. Zeptejte se vlastních věřících, zda si myslí, že byste si měli (v duchu křesťanských idejí) ponechat peníze od státu, který je na tom tak zle anebo je všechny rozdat chudým a potřebným. Neřekl snad jeden z vašich duchovních, že peníze pochází od zlého? Cožpak sám Ježíš Kristus, syn boží nepronesl onu památnou větu: „Co je císařovo, patří císaři.“ Ulevte svému svědomí a vzdejte se majetku ve prospěch našich stárnoucích a nemocných spoluobčanů. Navraťte peníze potomkům těch, o které je vaše církev v temných dobách připravila. Právě toto gesto by bylo jasným signálem pro všechny, kteří tak jako já ztratili víru ve vaší církev. Ukažte, že nebudete sloužit mamonu, ani sami sobě, ale lidem. Pokud byste se vzdali všech peněz a všeho majetku, který vám chce má země vydat, Já se vzdám svého kněžství v Prvním Česko – Slovenském Chrámu Církve Satanovy a přijmu křest svatý. Jistě bych nebyl jediný, kdo by přehodnotil své negativní postoje vůči církvím. Nemyslíte si tak jako já, že máte obdržet danajský dar? Právě díky němu budou mít občané naší země opět možnost zjistit, zda se církev doopravdy změnila, či nikoli.
V úctě Mistr Pavel Brndiar.