Otázky kladl f. Pluto
Myslím, že je každý z vás ví a kdo ne, je barbar. Občas zajdu do antikvariátu v Břehové ulici u nás v Praze, kde Raven jednou za týden pořádá své „dýchánky.“ Mimo jiné jsem vyzkoušel a myslím, že s velkým úspěchem jeho magický systém „Magie Života“ a musím říci, že to funguje. Raven je něco jako tiskový mluvčí této dvojce a Ariana? Tu vidím jako šedou eminenci, jako tarotovou bohyni Isis. Jednu tvář ukazuje světu a druhá je skrytá v závoji mysterií. Jakých? Čtěte a posuďte sami.
1) Co je podle vás magie?
Magie je ta nejkomplexnější a nejhlubší psychologie, jakou si dokážete představit, je to znalost vzájemného působení reality a myšlenek. Do prdele, takhle hezky se nám to ještě nikdy nepodařilo vyjádřit. Fakt dobrý.
Lidi si většinou pod pojmem magie představují temné rituály, při nichž se navleču do hrubého černého hávu, Ariana je samozřejmě nahá, křepčíme kolem ohně, o půlnoci, nejlépe, když je úplněk, usekneme hlavu černému kohoutovi a zvučnou enochiánštinou křičíme svá přání do chlupatých uší všudypřítomných démonů. Nebo si naše rituály představují jako záviděníhodnou činnost, nabitou vzrušením a sexem, což je zcela jistě daleko blíže pravdě, ale pokud nejen sebe, ale i pravdu svlékneme úplně donaha, tak zůstane fakt, že magické rituály může dělat každý. Úplně každý, kdo má alespoň špetku svéprávnosti. Protože magie je především práce na sobě. A výsledky musí být někde vidět. Mág se snaží pomalu stárnout, vychutnává si život, má dobrou partnerku, anebo když je to čarodějnice, tak má dobrého partnera, mág nemůže být tlustý, zasmušilý, depresivní, závislý, bezradný, ustrašený. Když nějaká odula o sobě v televizní talk show tvrdí, že je čarodějnice, tak se tomu můžeme jen zasmát. Aha, moderátor a dramaturgie se zase nechali napálit nějakou psychopatkou. Čarodějnice je krásná, uvnitř i na povrchu, i když je stará, je na ní vidět, že je elegantní, každým gestem z ní sálá energie. To samé platí například o orientálních tanečnicích, tedy o skutečných orientálních tanečnicích. Jsou pokorné a milé, ale současně mají v sobě obrovskou autoritu a sílu. Je to síla, která sálá z každého gesta. Umí tak zvláštním způsobem pohnout rukama, že vám to zvedá vlasy na hlavě. Když se vám ale v televizi předvádí nějaké nevymáchané střevo, které o sobě tvrdí, že je čarodějnice nebo orientální tanečnice, tak to v roli diváka beru jako osobní urážku. Kdo žádný vkus nemá, nechá si to líbit. Já jsem si to právě líbit nenechal. Baby v důchodovém věku, které se jako tučné zombie plouží ulicemi, si většinou sami zničily svá těla a své životy. Kdybyste se jich zeptali, kdy naposledy cvičily, tak nebudou ani vědět, o čem mluvíte, ale kritických řečí na všechno kolem mají od rána do večera, lidově řečeno, jak opice chcánek (čímž je implicitně ohodnocena i kvalita jejich verbálních projevů). Pomluvy, to je nejkrásnější příklad černé magie. Intriky a touha někoho poškodit a očernit, i když se vám nemontuje do života a nikdy vám nic neudělal, to je snad to nehorší, co může jeden druhému udělat. Kolikrát jsme byli pomluvení od lidí, kteří nás vůbec neznali a kolikrát se stalo, že ten, kdo nás původně kritizoval, se k nám přišel poradit, když byl v úzkých. Najednou zjistil, že nás vůbec nezná.
V Česku je teď taková zvláštní situace, že všechna média, televize a časopisy jsou obsazené a ovládané drobnými mafiemi, jsou to skupinky známých a jejich známých a dostat se mezi ně je téměř nemožné. Dříve, asi tak před deseti lety to bylo trochu volnější, ale teď, když zavládla časopisecká krize a vydavatelství se jakž takž drží nad vodou, většinou díky zahraničním sponzorům tvoří redakce časopisů i televizních pořadů uzavřené skupinky, které mají panický strach zkusit něco nového. Nedávno se nám stalo v Blesku, že o nás otiskli článek, kde nás vyfotili, jak děláme rituál, napsali o rituálu, ale o nás nepadlo ani slovo, dokonce nás tam ani nejmenovali, jako kdybychom neexistovali a později se ani neomluvili, i když jim to bylo blbý, protože koktali něco o tom, že je jim to líto. Ale to dělá strach z toho, aby redaktor nenarazil, aby nenapsal o něčem, o čem jeho chlebodárce pochybuje, tak se bude radši držet zpráviček a článků o tom, která z přežívajících socialistických „popových“ hvězd měla kašel nebo kam jede na dovolenou. Kdybych to měl symbolicky vyjádřit nějakým obrazem, tak bych udělal fotomontáž člověka, jak se snaží rozdupat svůj vlastní mozek.
Satanu dík (málem jsem napsal bohudík, pardon) ale máme internet, kde alespoň na svých vlastních stránkách máme určitou svobodu projevu, takže i když nemáme šanci dostat se do většiny časopisů a nemáme ani šanci pohovořit o sobě a o své práci v televizi, což by měla být v kulturní společnosti samozřejmost, máme alespoň své vlastní www.argoni.com kde se můžeme o svých zkušenostech podělit s ostatními.
2) Které filozofické směry ovlivnily váš pohled na svět?
Bylo jich hodně, na filozofii je v naší dvojici odbornice spíš Ariana, já jsem jen takový filozof amatér nebo bych spíš řekl praktik. Vždycky jsem se díval na filozofy jako na lidi, kteří mají ostatním radit, jak správně žít. Filozof je v mých očích šaman, psycholog, psychoterapeut. Někdy se bohužel naprosto minul svým posláním. Já jsem si pro svou vlastní potřebu vytvořil zkratku OBVV (odborník bez viditelných výsledků), jak už správně tušíte, vždycky jsem posuzoval člověka podle toho, čeho sám dosáhl, jak byl šťastný, jestli si myslel, že všechno v jeho životě je utrpení (první Buddhova pravda) nebo jestli trpěl beznadějnou nadváhou a přitom radil ostatním (viz dnešní čarodějky) nebo radil jak vládnout a sám skončil pod mostem (Machiavelli), a tak dále. Když se mluví o filozofii, tak první věc, které si musí každý všimnout je, že dějiny filozofie jsou plné mužů, jako kdyby neexistovaly filozofující ženy. Je zajímavé, že filozofující muži si nikdy nedělali těžkou hlavu z absence žen ve svých filozofických společnostech a vesele rozdávali rozumy do ztráty vědomí a třeba si ani nevšimli, že nikde v přírodě to nikdy nedělalo dobrotu, když se sešlo moc samců najednou. To byla katastrofa. Jestli máte akvárium, jistě víte, co to udělá, když se tam dá hodně samečků najednou. Průšvih. Začnou filozofovat. Nebo vynalézat. Ženy také vynalézají, ale je zajímavé, že mužské vynálezy jsou vždycky destruktivní, vždycky mají jeden účel – zničit a zlikvidovat protivníka. Výsledkem přemnožení samečků v akváriu jsou okousané a mrtvé rybky. Výsledek přemnožení samců nějakého oboru, jako například filozofie nebo svého času věda, je v podstatě to, že se přichází na samé hovadiny. To je v podstatě můj osobní názor na většinu filozofujících jedinců v lidské společnosti. Nepodařilo se jim najít ženskou a byli slabí nebo neměli odvahu na to, aby se z nich stali dobyvatelé nebo sérioví vrazi, tak se z nich stali filozofové.
Ariana to vidí trochu jinak, ale jen trochu – má své oblíbené filozofy. Patří k nim Sokrates, Platón, Phytagorás, Seneca a samozřejmě náš miláček Nietzsche (to on řekl, co mě nezabije, to mě posílí a nakonec se zbláznil, což ho sice nezabilo, ale současně také nijak neposílilo), ale především Prentice Mulford, z něhož jsme hodně vycházeli, je to v podstatě zakladatel pozitivního myšlení. Mulford vysvětluje, co je to myšlenka a jak může působit na svět kolem nás. Normální všední občan ale Mulforda nečte, protože podvědomě chce zůstat normálním, všedním občanem. Normální všední občan věnuje svou pozornost Skleničkovi Bezhlasovi v Super Star nebo si s chutí přečte, jaký názor na ženy mají kladenští hokejisté.
Bezvadné myšlenky lze najít u celé řady klasických filozofů, ale těžko se můžeme plně ztotožnit s celým učením některého z nich. Seneca napsal pozoruhodné dílo o rozčilování a nervozitě. V podstatě říká, že když se nám od rána do večera nic nedaří a nic nevychází podle našich představ, tak je to normální. Máme na to být připravení a nemáme se zbytečně rozčilovat. Vztek je podle Senecy nejnebezpečnější emoce. Pokud se něco podaří, tak je to šťastná náhoda a přesně tak to musíme brát. Nemůžeme hned kalkulovat s dalším úspěchem jako se samozřejmostí. Je to velmi dobře vidět na mnoha lidech, kterým se v Česku podařilo vydat knížku. Místo toho, aby se radovali, že se jim podařilo něco dost nepravděpodobného, začali si říkat spisovatelé, popřípadě si na základě jedné šťastné náhody (protože o nic víc nešlo) založili další kariéru (staly se redaktory nebo dokonce šéfredaktory). Takový člověk se dožije hořkého zklamání, protože se mu už nikdy nepodaří svůj náhodný úspěch opakovat. A nepodaří se mu proto, že ve skutečnosti žádný spisovatel není. Kdyby studoval Senecu, radoval by se z toho, čeho na rozdíl od jiných ne spisovatelů dosáhl a ušetřil by si spoustu zklamání.
Známý císař Nero měl Senecu jako učitele. Nero si nechal postavit obrovský palác ze zlata, uvnitř byly sochy v nadživotní velikosti, velké jezero, obydlené velkým množstvím různých živočichů, dovezených z Afriky, jídelna byla pojednána jako otočná hala s výhledem na jezero a v noci na hvězdy, ve stropech byly sprchy na umělý déšť a rozprašovače na parfémy, všechno bylo obložené nejvzácnějším mramorem a drahými kameny. Když Nero poprvé vstoupil do svého paláce, který svou rozlohou představoval polovinu Říma, spokojeně se rozhlédl a prohlásil: „Konečně mohu žít jako člověk.“
Na otázku, jestli se vyplatí číst klasická filozofická díla, můžeme říct, ano, rozhodně se to vyplatí, protože člověk se díky „filozofování“ učí myslet. A podle toho, jak se naučíte myslet, budete také žít. Je samozřejmé, že filozofie, magie a způsob života spolu velmi úzce souvisí.
3) Ve vašich knihách mne velmi zaujala myšlenka priority ženského principu. Je mi velmi sympatická a ztotožňují se s ní. Zkuste tento pojem vysvětlit blíže?
Když mluvíme o ženském principu, mluvíme vlastně o jedné ze dvou stránek každé věci. Každá věc má svůj mužský (jangový) a ženský (jinový) pól. Je samozřejmě otázkou, jestli by se i jangový pól dal opět rozdělit na jangovou a jinovou část nebo jestli by se bod nebo nula mohly chápat jako složenina ze dvou částí, ale to bychom už asi zabíhali do pseudofilozofických úvah. Možná jsou skutečně některé věci absolutní a některé relativní, takže vraťme se k těm relativním.
V podstatě se dá říct, že celý svět se dá rozdělit na jangovou a jinovou část.
Jangová je mužská, je vždy popisována jako aktivní, energická, dynamická, pohyblivá, tvůrčí a hlavně racionální. Jang je racionalita, rozum. Z hlediska pohlaví je to penis. Jinová část je ženská, je popisována jako pasivní, přijímací, submisivní, přizpůsobivá, jin je iracionalita, emoce, city a z hlediska pohlaví je to vagina. Vagína, která je schopná přijmout penis. Otvor, díra. Nic v něčem. Z filozofického hlediska je to hrozně zajímavé. Pokud jste někdy přemýšleli nad problémem díry, museli jste přijít na jeden paradox. Díru, jako takovou, nelze vidět. Díra je tvořena tím, co je okolo, tedy díra sama o sobě nemůže existovat. Kdybychom z okolí díry odebrali materiál, který ji ohraničuje, díra zmizí. Je to zvláštní, iracionální, záhadné, ženské.
Podle všeobecného názoru je to na světě zařízeno tak, že muži jsou nositelné racionálního, mužského, logického, rozumového principu, zatímco ženy jsou nositelkami iracionálního, ženského, intuitivního, citového, emocionálního principu. Podíváme-li se na svět kolem nás, vidíme zcela jasně, že ženy se chovají mnohem racionálněji než muži. Muž je schopen po nocích stavět modely železnic, což by normální zdravá žena nikdy nedělala. Muž je schopen věnovat svůj život sbírání různých předmětů, jejichž shromažďování nedává žádný racionální smysl. Žádná normální, zdravá žena nebude svůj volný čas věnovat numismatice nebo filatelii. Muži rádi zasedají, schůzují, řídí, vymýšlí nefungující pravidla, řády a zákony, zkoumají, dělají pokusy a fandí jiným mužům, kteří za ně hrají fotbal a hokej. Když to rozebereme do důsledků, jsou to všechno činnosti, které nevedou přímo k zachování života, ani k tomu, že by silnější pomáhali slabším. Musíme si přiznat, že vymýšlení nesmyslů od „umění pro umění“ až po výlety na Mars je čistě mužskou doménou. Muž je schopen narukovat a jít do války nebo se nechat vystřelit do vesmíru, proto bohužel nemohu ani při nejlepší vůli přiznat mužům racionalitu, ani logiku. Mužské myšlení je průrazné, iracionální a svým způsobem zcestné a nemá žádnou logiku. Ženské myšlení je racionální, i když je intuitivní, ale vždy je zaměřeno k zachování života. Žena je ta, která dává život a je svým způsobem za život odpovědná. Je možné, že právě myšlenka odpovědnosti za pokračování života vede ženy k odlišnému pohledu na svět. Možná užitečnějšímu, než je ten mužský. Muži ať si dál sbírají své pivní tácky a mávají na stadiónech vlajkami.
Priorita ženského principu je dána od přírody. Všimněte si, že v přírodě vždy loví lvice, lvi nikdy. Lvi neloví, lvi jsou mrchožrouti. Mužský svět vždy popisuje lvy jako zdatné lovce, dokonce i v přírodopisných filmech, kde jsou vidět lvice, jak se vrhají na kořist, komentář mluví o lvech. A to je pravda o lvech a o mužích. Když se zamyslíme nad obrovským vesmírem, jehož jsme součástí, co vám vesmír víc připomíná? Je to spíš penis nebo vagina?
4) Co je pravou podstatou ženství?
Ženské myšlení, je to něco, co se nedá napodobit. Chlap se může převléknout za ženu, může si navléct ženské oblečení, může si nasadit paruku a namalovat se tak, že po něm budou ostatní chlapi šílet, ale to není podstata ženství. Chlap zůstane chlapem, dokud bude myslet jako chlap. Čím je to dané? Je to vrozené. I když se budete snažit od útlého dětství vychovávat kluka jako holku, tak se to nepovede. I kdyby šel na operativní změnu pohlaví a nikdy byste mu neprozradili, že se narodil jako kluk, jednou by mu to došlo a začal by myslet jako chlap. Ženské myšlení je něco, co se těžko napodobuje, je to souhra racionality, iracionality, imaginace, intuice a logiky, ale v jiném poměru, než je to namícháno u mužů. Proto v mužských testech inteligence nebudou ženy nijak zvlášť vynikat. Je to problém, který má mnoho společného s těmi lvicemi a lvi…
Ve šťastných společnostech musí být dosaženo souhry mezi mužským a ženským myšlením, jakmile jeden prvek převládá, roste počet nešťastných bytostí, které hledají útěchu v alkoholu, cigaretách, drogách, kriminalitě, v náboženství nebo v samoúčelném sportu.
Jak jste si možná všimli, nezmínili jsme se o sexu, i když se často jedním dechem vyslovuje kriminalita, sex a drogy. Sex s tím nemá nic společného. Sex je absolutní fenomén, který stojí mimo všechno. Je zajímavé, jak často se některé kriminální delikty nazývají sexuální, přestože jde o ublížení na těle, trvalou újmu na zdraví, o vraždu, o zneužití moci a tak dále. Nikdo nikdy nedělil delikty z hlediska motivace delikventa, například na vraždu z hladu, ublížení na těle kvůli žízni nebo zmrzačení z finančních důvodů, jen u sexu se dělá výjimka – například se mluví o vraždě z vilnosti. Vražda je prostě vražda, jestli z hladu, z vilnosti nebo kvůli pomatení smyslů, to je už vedlejší. Taková volovina, jako „sexuálně motivovaná vražda“ se může vyskytnout pouze v androkratické společnosti, to znamená ve společnosti, kde vládnou muži.
5) Ariano, jak se cítíte jako žena? Jak vnímáte svou sexualitu? Co pro vás znamená sex? Co při něm prožíváte?
Já jsem ráda, že jsem žena, cítím se ve své ženské roli dobře. Rozhodně bych nechtěla být chlapem. Chlap je podle mě trubec, tvor, který si sám prosebe musí zdůvodnit svou existenci, jinak by se asi zbláznil. I když je pravda, že v lidské společnosti se může i žena stát trubcem.
Sex je nejvyšší životní síla, je to základ života, v podstatě je to život sám. Sex a život jsou synonyma. Sexualita je schopnost prožít absolutno, prožít onu posvátnou chvíli, kdy se zastavuje čas. S Ravenem praktikujeme tantru a sexuální magii, jsou to meditace, které jsou založené na prožívání sexuality. Jen doufám, že se nepodobáme těm dvojicím, co údajně praktikují tantru a vystupují v televizi, občas jsou vidět na satelitu, obyčejně jde o starší, poměrně dost nevzhledné lidi, na které se stačí chvilku dívat a přejde vás chuť nejen na sex, ale i na jídlo.
Ale zpátky k sexuální magii. V podstatě jde vždy o vzrušování a oddalování orgasmu tak dlouho, dokud to jde. To je základ, který se opakuje v mnoha podobách. Pro mě to znamená spojení s nevyšší stvořitelskou silou. Neříkám spojení s bohem, ani se satanem, prostě s nejvyšší silou, která hýbe celým vesmírem, my jí říkáme hadí síla, vnímáme ji jako sílu ženské povahy jako matku všeho, absolutní a základní bohyni, z níž všechno pochází. Je zajímavé, že bůh má svůj protějšek, který je často chápaný jako ďábel nebo satan, ale žena bohyně, takový protějšek nemá. Podle katolické církve to byla právě žena nebo pohanská ženská bohyně, kdo byl považován za protivníka boha. Je tedy možné, že se nakonec ukáže, že satan je vlastně pohanská bohyně, že je to žena. Ani by mě to nepřekvapilo.
6) Myslíte si, že ženy v této společnosti dostávají dost prostoru?
Tady už nejde o to, jestli jsou to ženy nebo muži, kdo se hlásí o prostor, i když obecně vzato, ještě přežívá feudalismus v mužském myšlení. Často jde spíš o otázku, o které ženy a o jaký prostor se jedná. Například já sama sebe vnímám jako spisovatelku (Kniha času, Magie života, Magie sexu, Věčný příběh, Astrální magie), fotografku (stovky fotografií, které neustále používáme k meditacím a k ilustracím našich webových stránek a knížek), samozřejmě i čarodějku, mám hodně zkušeností z magie a z tarotů, kterým se věnuji profesionálně mnoho let, ale přesto se nemohu dostat do žádného „ženského“ časopisu například z vydavatelství Stratosféra, abych ostatním ženám sdělila své zkušenosti z magie nebo napsala něco o výkladu karet nebo mohla poradit v oblasti partnerství, protože mě tam nepustí jiné ženy, často „spisovatelky“, které tam už jsou v pozicích redaktorek a šéfredaktorek, mají své lidi kolem sebe a mě budou vytrvale odmítat, protože jim z nějakého důvodu nesedím. Nejsou to tedy muži, kteří by mi brali prostor, jsou to ženy, i když Raven tvrdí, že v pravém slova smyslu se nejedná o ženy, prý má z nich takový divný dojem, jako kdyby se jednalo o nějaké nové pohlaví nebo o mimozemšťany. Nejde tedy o problém mezi ženami a muži, ale spíš o problém použití nebo zneužití moci, problém jednotlivec versus mafie. Raven říká, že na naší společnosti je jasně cítit, že ji stále mají pevně v rukou Gottwaldovi vnuci.
Raven: Musíme se podívat realitě do očí, tady vůbec nešlo o nějakou revoluci v roce 1989-1990. Já to vidím tak, že Vatikán věnoval přebytek peněz, které získal při vtipných obchodních transakcích (Vatikán je samostatná banka, v Itálii ekonomický stát ve státě) na pád komunismu v Polsku, Rusku, Československu atd. Prostě to bylo všechno koupené a zaplacené. Odkud by také naši milí disidenti nebo polská Solidarita vzala tolik peněz, aby mohla ekonomicky soutěžit s vládou? Pokud ty peníze ale od Vatikánu dostala a měla jich víc, než vláda, tak vláda nemohla poslední kolo politického pokeru ustát. A jestli bylo tehdejším činitelům navrhnuto, ať si seberou odstupné a někam zmizí a budou vysmátý do konce života, tak proč by to proboha (pardon, pro satana) neudělali? My se potom divíme, proč jsou promlčeny „zločiny komunismu“. No proč, bývalí zločinci jsou nyní naši obchodní partneři, prodali za peníze svou moc a koupili si beztrestnost a mohou trávit život na cestách nebo se z nich stali podnikatelé. A my můžeme držet hubu, dostali jsme svou demokracii a můžeme se snažit, i když zatím pouze na svých webových stránkách, sdělovací prostředky si koupily za získané peníze staré struktury.
7) Ravene, přibližte trochu váš cvičební systém „Magie Života“, v čem se odlišuje a proč by si případný zájemce měl vybrat zrovna váš systém?
Začnu epicky zeširoka. Přišel jsem na to, když jsem byl v emigraci v Německu, kam jsem nikdy jít nechtěl. Ale musel jsem prchnout před zlovůlí vládní moci, proti níž jsem tady s osobním nasazením bojoval. Byl jsem jeden z hlavních aktérů slavné studentské stávky na podzim v roce 1968, šéfredaktor studentského odbojného časopisu Elixír a později jsem měl stále větší a větší potíže se svými projevy nesouhlasu s komunismem. Výslechy na StB se mi vůbec nelíbily, i když ke mně byli vyšetřovatelé vždy milí a přátelští. Jeden můj kolega byl už zavřený a další se někam rozprchli, mě vyhodili z vysoké školy a pořád jsem byl pod dozorem, i když jak říkám, docela laskavým a vlídným. Tak jsem se rychle přestěhoval a než za mnou přišly papíry, zažádal jsem si o výjezdní vízum s Čedokem do Západního Německa a povedlo se. Byl jsem venku. Tady jsem byl mezitím odsouzený v nepřítomnosti na dva roky, zabavili mi byt a všechno zařízení, z toho jsem už nikdy nic neviděl, díky emigraci jsem dvakrát přišel o rodinu a dvakrát o celý majetek. Odškodné jsem nikdy žádné nedostal, ani mě nikdo nikdy nepoděkoval, ve víru dalších událostí se na takové lidi jako jsem byl já, rychle zapomínalo, na světlo se prodraly čilejší ryby. Na osm let, strávených v Německu, vzpomínám jako na skutečné vyhnanství. Jestli něco nemám rád, tak je to Německo, možná se ptáte, proč jsem emigroval do Německa a proč nejsem Němcům vděčný, že mi poskytli azyl? No, pokud jste nepropadali v dějepisu, tak víte, že Němci zavinili obě světové války a díky Německu se rozdělila Evropa a vynikající československý stát mohli obsadit Rusové, jinak bychom se měli jak prasata v žitě. Tady byla vyšší životní úroveň než ve Spojených státech, takže jsem si od Němců vzal pouze část toho, co nám dodnes dluží. Ale bylo to vyhnanství, i když jsem se měl materiálně dobře a mohl jsem si užívat svobod západní demokracie. Nebyl jsem tam dobrovolně a tak, jak jsem musel žít, jsem si svůj život nepředstavoval. V té době jsem se hodně věnoval studiu ezoteriky, pustil jsem se do tantry, tao-jógy a sexuální magie, začal jsem studovat taroty. Věděl jsem, že čas, který v Německu strávím, je pro mě ztracený. Věřil jsem, že se vrátím, ještě než jsem odjel, napsal jsem na kus papíru svou vizi budoucnosti, všichni se jí tehdy smáli, protože to bylo hrozně veselé a neuvěřitelné. Napsal jsem, že do deseti let jistý Vašek Havel, který tenkrát přede mnou pracovat na stejné fakultě jako já, zbohatne, že se stane milionářem a místo disidentem bude prezidentem. Prostě sranda, o které tenkrát nikdo vážně neuvažoval. Ale kdoví, třeba to někoho inspirovalo.
Nicméně, teď jsem byl v Nordrhein-Westfalen, měl jsem dost času na meditace a na cvičení, tak jsem se rozhodl, že i kdybych tam měl být deset let, tak nezestárnu. A začal jsem bojovat proti projevům stárnutí. Už tenkrát jsem byl ve věkové kategorii 40 – 50 let, to už člověka přechází humor. Přečetl jsem všechno, co jsem se mohl dozvědět z tao-jógy, protože ta má nesmrtelnost jako svůj cíl. Prostudoval jsem všechny výsledky lidí, kteří se snažili o něco podobného, a udělal z toho závěr, že to všechno je pouze humbuk pro sponzory, něco jako „budoucí cesta na Mars“. Postupem času jsem dal dohromady 22 cviků, které jsem vybral z různých bojových sportů a cvičebních systémů. Jsou jednoduché, dají se snadno naučit a jejich síla spočívá v opakování. Každý cvik jsem přiřadil jedné tarotové kartě velké arkány a na každý den jsem si vytáhl jednu kartu a ten cvik jsem potom cvičil celý den. Zřejmě jsem prošel nějakým záchvatem inspirace, protože přesně tak, jak jsem to dal před dvaceti lety dohromady, cvičím všechno dodnes. Nevím, nakolik se mi zastavil proces stárnutí, ale: Nemám žádné potíže se zády. Nejsem nemocný a nebývám nemocný, ani chřipky nebo angíny a virózy. A býval jsem nemocný a hodně.
Cítím se vyrovnaný, spokojený a plný energie. Když mi bylo 25, dokázal jsem cvičit v benči se stokilovou činkou, dnes cvičím v benči se stokilovou činkou, je to naprosto to samé (nedávno jsem jen tak ze zpupnosti zvedl v benči 115 kg).
Vzal jsem si Arianu za ženu, přestože je prakticky o čtvrt století mladší než já, jsme spolu 15 let a nikdy se mi nestalo, že bych jí v něčem „nestačil“, řekl bych, že věkový rozdíl není vůbec znát.
Nevím, co je bolest kloubů, přestože pomalu završuji 58. rok své existence, klouby fungují jak nové.
Nemám žádné starosti s trávením nebo nadváhou, nevím, co jsou to bolesti hlavy nebo vysoký tlak, neužívám žádné medikamenty, ani vitamíny, v jídle se ničemu nevyhýbám, nevyhýbám se ani alkoholu a kouření. Nedržím žádné diety, spím normálně, i když často pracuji třeba do 3 nebo do 4 do rána.
Nazval jsem svůj systém Magie života, dal jsem ho dohromady se svým původním kurzem Astrálního cestování a s kurzem Sexuální Magie a nabízím ho už dva roky za 11 000,- Kč, s tím, že všechno, texty i obrázky jsou na CD ve Wordu a kdo se do mého kurzu pustí, má možnost pravidelných konzultací nebo společného cvičení. Dost informací jsem o svém systému napsal do časopisu Regena a něco i do Astra. Do časopisů Stratosféry se nedostanu, tam je to dokonale obsazeno poradci, kteří přišli dříve a nic nového nejsou zvědaví. Takže ani jejich čtenáři se nic nového nedoví. Chtěl jsem svůj systém z větší části zveřejnit pro všechny, kdo mají zájem zpomalit své stárnutí a udržet si kondici, tak jsem poslal mail s nabídkou do redakce Harper´s Bazaar (žádná odpověď), do Cosmopolitanu (děkujeme, máme své vlastní poradce v oblasti zdraví, cvičení a výživy) a do konkurenčního Elle (žádná odpověď). Je to škoda, ale musím to prostě vzít jako syndrom současné doby. Prožíváme období kvantity – všeho je dost, ale většinou to za nic nestojí. Kvalita je zasypána kvantitou, kde každý, kdo má možnost, křičí, že on je ten pravý, čímž způsobuje nepřehledný zmatek.
8) V současné době se to tady hemží různými mistry „čehosi“, každý je do něčeho zasvěcen. Jak se ale pozná skutečný mistr?
Skutečný mistr musí něco umět. Když někdo tvrdí, že čerpá energii z vesmíru nebo odkudkoliv, tak se ta energie na něm musí nějak projevit. Například má větší sílu než průměrný smrtelník v jeho věku nebo vypadá podstatně lépe než jeho věkoví soukmenovci. Mám rád bojové sporty, tam je všechno naprosto jasné, když to řeknu lidově – kdo dostane přes hubu je poražený, kdo zvítězí, je mistr. Hrozně rád bych se jednou dostal do nějaké televizní talk show nebo do nějaké diskuse, kde bych měl hájit své názory proti lidem, kteří by si na to troufli. Klidně by to mohli být vědci nebo lidé z oboru. Občas na sebe slyším kritiku, že jsem málo průrazný, že se málo snažím a proto jsme s Arianou málo vidět, že nedovedu nic zařídit, že jsem špatný manager. Nehádám se s nikým, to je pravda, ale nemyslím si, že bych tak zcela bez energie. Víte, jak si někdy připadám? Jako ten vzteklý mistr z Kill Bill II. Ale nemyslím to tak, že bych někdy přišel zmlátit zlé redaktory a potom by se na to dlouho vzpomínalo třeba jako na Masakr na Primě, to ne, ale myslím si, že verbálně se dokážu dost dobře obhájit.
Jen tak pro ilustraci, když jsme dostali možnost napsat toto malé interview pro naše milé satanisty, trvalo mi to 4 hodiny. Chtěl by se snad v tom se mnou nějaký posraný „redaktor“ nebo „spisovatel (ka)“ změřit?
9) Co je to krása?
Krása je pojem, který poznáme citem, je to vrozené. Proto si nemyslím, že by krása byl pojem relativní. Je to v nás. Vždycky říkám, že rozdíl mezi rozumem a emocí je právě v tom, že emoce nebo cit nám něco říkají naprosto automaticky a vůlí se to nedá změnit. Nemůžu si poručit, aby se mi něco líbilo, když se mi to prostě nelíbí a naopak.
I když na druhou stranu je pravda, že znám dost lidí, kteří sami nevědí, co se jim ve skutečnosti líbí a co ne. My sami se tímto problémem nijak zvlášť nezatěžujeme, vyrábíme pro sebe často fotky, které ostatní považují za kýč nebo napodobeniny Jana Saudka, což je blbost. Je sice pravda, že my můžeme a umíme skvěle napodobit Jana Saudka, ale on nemůže napodobit nás, protože naše fotky spočívají v tom, že fotíme sami sebe a že jsou o nás a že na nich vystupujeme sami za sebe. To se potom dost blbě napodobuje.
10) Někde jsem slyšel, že Ariana poslouchá gotický rock. Co vám říkají kapely nové vlny gotického rocku, jako třeba Moonspell, Nightwish, Type o Negative, Therion? (pokud je neznáte nevadí). Je pro vás hudba inspirací? Co pro vás hudba znamená? Co pro vás znamená umění vůbec?
Máme rádi hudbu a máme rádi filmy a máme rádi hudbu z filmů, pokud se hudba blíží gotickému rocku, tak ji má Ariana ráda, to souhlasí.
Ariana má v hudbě hodně široký záběr od hudby k Matrixům (to je správný nářez) až k novým vlnám, ale to by bylo na samostatný článek, protože posloucháme hudbu k meditacím. Samozřejmě, pokud mluvíme o hudbě, tak nemám na mysli českou scénu, to je čistě průjmová záležitost. O umění bychom také docela rádi napsali samostatné pojednání, protože umění je to, co dává životu smysl. Pokud někdo myslí na sebevraždu, tak samozřejmě většinou má svatou nebo satanskou pravdu, pokud se ptá na smysl života, tak je pravda, že život sám o sobě žádný smysl nemá, ale my všichni máme možnost svému životu nějaký smysl dát. A ten se dá najít právě v umění. Většinou v klasickém, starém umění, ale i v novém umění, pokud nás dokáže oslovit. Umění má v sobě něco absolutně zvláštního, když se budeme ptát, co nejvíce odlišuje člověka od zvířat, tak přijdeme k tomu, že je to schopnost empatie a schopnost umělecky tvořit. Ale, jak říkáme, to je na další pokračování, takže pokud bude zájem, něco o tom zase napíšeme – jak to vidíme my.
